Nejvyšší utajení
Paul Harper (p)
Marten Fane série
1. díl
Sanfranciská psychoterapeutka Vera Listová vyslechne na svých sezeních se dvěma dobře situovanými ženami, které se navzájem neznají, podezřele podobná vyprávění o tajemném muži, jenž dokáže odhalit jejich nejintimnější tužby, ale i nezasutější strachy. Není pochyb, že jde o jednoho a téhož člověka, a je zřejmé, že někdo krade terapeutčiny záznamy a využívá jich ke svým cílům. Ale k jakým? V sázce je soukromí Veřiných pacientek, ale i její pověst. Na scénu proto vstupuje Marten Fane, diskrétní vyšetřovatel s minulostí ze státních služeb, a jeho všudypřítomní, ale neviditelní spolupracovníci. Pátrání po pochybném milenci se však stává stále nebezpečnějším. A nejen pro ženy, které se pokusil dohnat k sebevraždě…... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2011 , Knižní klubOriginální název:
Pacific Heights, 2011
více info...
Přidat komentář
Tak tohle se autorovi výrazně nepovedlo, zajímavý námět se mu povedlo proměnit v béčkový příběh, který za čas ztracený jeho čtením rozhodně nestál.
Kniha měla slušný potenciál, téma zajímavé a mohl z ní být skvělý thriller, ale bohužel z toho byl slabší špionážní román a na to nás anotace neupozornila, takže čtenář dostane něco jiného, než co čeká.
Mám velice rozporuplné pocity, souhlasím s předešlými většinovými názory - nemusíte se se čtením obtěžovat.
Zaujímavý námet. Ochrana osobných údajov a ich zneužitie dnes patrí k dôležitým otázkam. Bohužiaľ, príbeh nemal výraznejší spád. Očakávala som hlbšie ponorenie sa do problematiky, do ťažkostí, ktoré môžu tieto citlivé informácie spôsobiť... Namiesto pochybnej motivácie a rozuzlenia.
Vcelku čtivá kniha s netradiční zápletkou. Přesto mi však úplně nesedl autorův styl. Podstatné posáže autor odbyl dvěma větami, aby se vzápětí dva odstavce věnoval popisu domu, osoby ... Knize chyběl nějaký moment překvapení, autor to vše jen tak odvyprávěl. Finální zápletka a konec ... no nic moc.
Dočteno do konce, což značí, že kniha není úplně špatná. Asi jsme rozmazlení zajímavějším, pořád jsem čekala, kdy mě autor překvapí. Nestalo se. Celé to vyznělo jako popis událostí. Hlášení?
Takové neslané nemastné: celkem slibný děj se odprostředka nějak rozmělňuje, z psychothrilleru se stává nejasná hra představitele tajných služeb, hlavní osoby jsou značně afektované (nebo spíš popis jejich chování, často se zbytečně opakující či zcela odbočující bez nějakého objasněného důvodu) a jejich pohnutky nepříliš věrohodné, či dokonce do samého konce děje nejasné...
Mně to teda nepřišlo vůbec blbý, asi jsem jednoduchá. Prostředí špionáže, který jsem i já pochopila. Bavilo mě to a dobře se mi to četlo.