Muž, který se vypařil
Maj Sjöwall , Per Wahlöö
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41571/bmid_muz-ktery-se-vyparil-eOI-41571.jpg
4
134
134
Martin Beck (Romány o zločinu) série
< 2. díl >
Detektivní román, v němž Martin Beck pátrá po zmizelém stockholmském novináři, který jel údajně dělat reportáž do Budapešti, a nakonec musí vyřešit jeho vraždu. Ze švédského originálu „Mannen som gick upp i rök“, vydaného nakladatelstvím P.A. Norstedt och Söners Förlag, Stockholm 1966, přeložil František Fröhlich. Vydání druhé.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1986 , SvobodaOriginální název:
Mannen, som gick upp i rök, 1966
více info...
Přidat komentář
Po Budapešti nechodí velbloudi... celá série půosbí realisticky a zápletka i rozuzlení se docela podařily, také působily realisticky. Jen ty "reálie" si tentokrát autoři mohli ponechat.
60%
...Tvrdý kopanec do hlavy připomněl Martinu Beckovi, že je slabší nejen fyzicky, ale i do počtu. Ležel na zádech a schodiště bylo tak blízko, že nohama už cítil první schod. Muž s nožem mu supěl do obličeje. Byl z něho cítit pot, voda po holení a větrové bonbóny. Pomalu a neúprostně kroutil protivník pravou rukou, aby se dostal ze sevření. A Martin Beck cítil, že je se vším konec, anebo bude konec co nevidět...
____________________________________________________________________________________________________________
Tentokrát mě detektivní příběh moc nezaujal, ale zápletka byla dobrá. Moc se mi líbily popisy Budapešti té doby, to stálo za to.
Slabší než první díl. Tedy dějově, po stránce zápletky, ta byla taková divná a furt se tak kroužilo kolem kaše, že jsem ztrácela pozornost. Co ale autoři umějí, to je prostředí a atmosféra! Ta Budapešť! V 70. letech jsme tam často jezdili s rodiči a tohle byl velký nostalgický návrat, včetně termálních lázní a metra. A taky mě hodně bavily popisy vzhledu a oblečení těch novinářských týpků _ jako když se člověk dívá na šedesátkový západní film _ tesilky do zvonu, vypasovaný blejzřík a baloňák... Celkově průměrné čtení.
Výlet za hranice všedních dnů, lepší než dovolená s manželkou a dětma. Vítejte za železnou oponou, vítejte v Budapešti. Připomenutí časů, kdy jakékoliv cestování z pohledu z té horší strany železné opony podléhalo přísné regulaci a dohledu státních orgánů. Kdo nezažil, neumí si to přestavit. Dnes je výlet po Evropě jako návštěva v Lídlu, rozhodneš se a jedeš, žádné výjezdní doložky a kontroly. S&W to popsali vcelku působivě, jako bych se tam na chvíli vrátil, ač tehdy ještě malý kluk.
Beck tu vlastně zas tolik nevyšetřuje a v Budapešti si ho události najdou sami. Co se vlastně stalo mi došlo, když se Beck vracel zpátky do Švédska, jen jsem nevěděl kdo.
Přes malý počet stránek byl atmosféra místy docela hutná a výslechy v Budapešti jako by vypadli z příběhů rady Vacátka.
V každém případě díky za běžné vyšetřování bez hlubokých výletů do myslí zúčastněných, kde detektiv nechlastá jak duha, manželství má relativně v pořádku a kde se případ netýká jeho samotné. Prapředci severské krimi v akci. První díl mě bavil o trochu víc a už se těším na další.
Na sérii o Martinu Beckovi se mi líbila reálně popsaná policejní práce, jistá zasmušilost hlavního hrdiny (z neradostných případů) spolu s nepříliš vydařeným rodinným zázemím (práce u kriminálky rodině jistě neprospívá). Také si nelze nevšimnout lehké erotické linky (žena Lennarta Kollberga), která se táhne celou sérií a decentně přibližuje i soukromý život jednoho z kolegů.
Pěkný průvodce Budapeští, mimo jiné. Pravda, rok 1966 není cítit novotou, ale vůně a žár pálivých maďarských pochoutek z knihy přímo sálá. Romány o zločinu dvojice S&W jsem v minulém století považoval za dokonalé a také to byly ojedinělé detektivky ze Skandinávie. Kde jsou ty časy… Autoři vytvářeli první buňky geometrickou řadou nekontrolovatelně se množící hmoty severské noir detektivky, která postupně zavalila světová knihkupectví. Před aktuálně plánovanou cestou do velkoměsta na Dunaji jsem si naordinoval opakování druhé části, účinek už sice nepovažuji znovu za stoprocentní, ale pátou hvězdu ještě neuberu. Lehkost, jednoduchost, pravděpodobnost, mírný humor, to vše mi připomíná práci vrstevníka McBaina. (Východo)evropské prostředí mi pátrání pěkně, jako kouzelným kukátkem, přibližuje, navíc s poučným přenesením děje do reálněsocialistické, trochu bizarní, maďarské minulosti.
90 % (aktuálně 103 hodnotících s průměrem 80 %).
…
„Tenkrát už jste začali pašovat narkotika?"
„Jenom trošku. Tak říkajíc jen pro vlastní potřebu. Ale moc často jsme to neužívali. Teď už to nebereme vůbec."
Na chvíli se zarazil a pak dodal:
„Ono to totiž není zdravé."
„Tak na co jste to vozili?"
„No tak pro holky a podobně. Na holky je to dobrý.“
"Martin Beck dlouho zíral na jídelní lístek, než našel sloupec s německým textem a začal číst. Po nějak chvíli se prošedivělý číšník s laskavým boxerským obličejem předklonil a řekl : "Very gut fischsuppe, gentleman." Martin Beck se okamžitě rozhodl, že si rybí polévku dá. "Barack?" "co jeto ?" řekl Martin Beck německy a pak anglicky. "Very gut aperitif," pravil číšník. Martin Beck vyil aperitiv jménem barack. Barack pálinka, vysvětloval číšník, je maďarská meruňkovice. Snědl rybí polévku, rudou, silně kořeněnou paprikou a skutečně výbornou. Snědl telecí s ostrou paprikovou omáčkou a brambory a vypil české pivo. Když vypil velice silnou kávu a ještě jeden barack, byl velice ospalýa vydal se rovnou do pokoje. Zaavřel okno i okenice a vlezl do postele. Zavrzala. Přpadalo mu, že vrže přívětivě, a okamžitě usnul. "
S Martinem Beckem tentokrát na výlet do Maďarska. Ospalá letní atmosféra dýchá ze stránek kihy, až jsem si málem taky otírala pot a větrala o dušu, vítajícc chladnější čerstvý noční vzduch...dojde i na poetické projížďky parníčkem po Dunaji, i lázně budou. Maďarská ochota a pohostinnost přetrvala až do dnešních časů (teda, dle slov těch, kdo tam do termálů jezdí pravidelně, mně se ještě nezadařilo ;)) Jediné, co mě mrzelo bylo, že se Martin tak lehce vzdal dovolené s rodinou, a že již odepsal svůj vztah s manželkou a také se synem...to nelze jinak, než že policajti vytváří klienty ppsychiatrických a psychologckých ambulancí ??? no dobře, zpět ke knize...
Taková noir detektivka..atmoška. Stíny číhající v pozadí. Nastražené pastičky. Rvačka jako z filmu, záchrana na poslední chvíli..taky jako z filmu. Skoky mezi Švédskem a Maďarskem...a pátrání mezi partou bohémů...ale ano, družina Martina Becka opět případ rozluštila.
Bavila jsem se velmi dobře. Doporučuji !!!
Deset románů o zločinu je jedna z mých nejoblíbenějších detektivních sérií, nevím pokolikáté už přečtená.
Dva – Muž, který se vypařil.
Martin Beck se při hledání zmizelého novináře dostane do Budapešti. Zajímavá zápletka i pohled za „železnou oponu“. Srdečně doporučuji.
Vrcholně uspokojivé.
Knížka stará přesně jako já, ale, to víte, dobré knížky dech neztratí.
Ačkoliv zrovna tahle trochu zpomalená a dýchavičná je, hlavně kvůli kombinaci dvou věcí. Martin Beck je v Maďarsku sám a inkognito, takže odpadly dialogy mezi ním a kolegy (které mě v Nočním autobuse tak bavily). Socialistická Budapešť je zpodobněna jako město, kde se všichni tváří „smrtelně vážně“ (několikrát zmíněno) a chovají se podivně, včetně policie. Zvláštní, matoucí pocit ve mně byl přiživen i volbou jmen a já pořád dumám, jestli to byl záměr: Martin se napil piva značky Radeberger a zanedlouho tu vystupuje Tetz Radeberger (s pivovarem nic společného nemá). Hledaná postava nese jméno Alf Matsson a Martin si náhodně a nikoliv v souvislosti s ním vybaví jméno švédského režiséra Arne Mattssona. Možná to byla zkouška čtenářovy pozornosti a já obstála, tak hurá :-).
Poté, co se policie probrala a nečekaně bystře zasáhla, zbystřila jsem i já a začala se víc bavit. Nakonec se tedy přikláním ke čtyřem hvězdám a příště si vyberu první případ. Je ještě o rok starší, ale možná svěžejší.
Ve druhém dílu této legendární série se Martin Beck vydává do Budapešti. Ten předchozí se mi líbil o něco více, ale ty nejlepší teprve přijdou.
Líbí se mi souběhy děje v témže období. Čili když 13. srpna v knize čtu: bylo zrovna 13. srpna... Taky se mi líbí, když se v cizí knize ochomýtne naše domovina. Obojího se v druhé Beckovce dostává. Tím, že je pátračsky realistická, působí usedleji. 32/19
Přestože si na hrdinu kriminálek spisovatelského dua Maj Sjöwallová & Per Wahlöö stále ještě nedokážu zvyknout, musím autorům přiznat perfektní zpracování policejních postupů při vyšetřování. Je to nápaditě rozehrané, informačně zajímavé a především - působí to autenticky. Vůbec přitom nevadí padesátiletý rozdíl mezi tím, kdy kniha vznikla a tím, kdy jsem ji četl. V tomhle ohledu Muž, který se vypařil nezklamal, i když uznávám, že dějová linka v Budapešti se trošku táhla, hlavně kvůli tomu, že jako čtenáři mi došlo už na začátku, že v tomhle městě pes zakopán nebude. Ale nevadí, dobová atmosféra a skvěle zachycené prostředí tenhle škraloup snadno odstranily, neberu-li ovšem v potaz chvílemi až komické chování maďarských gangsterů a celý ten okatý fór s pointou. Výrazným plusem pak pro mě byla absence rodinných trablů Martina Becka, a nějak mi navíc přišlo, že přibylo i na humorných dialozích. To však může být čistě soukromý dojem zhýralého cynika, který se už směje lecčemu tragickému.
Prvopočátky detektivních příběhů severských autorů - zvláštní příběh, zvláštní rozzuzlení, dále krásně popsaná Budapešť, dokonce zmínka o české lodi Družba, kterou jsem kdysi dávno také plula do Budapešti. Takže hezká detektivka pro nenáročné.
Jestli se mi neco na Martinu Beckovi libi, tak to, ze to neni superman. Pribeh neni soupisem dramatickych situaci, genialnich postrehu a vrcholnych vykonu. Je to vypravenka o normalnim chlapovi v cizim prostredi, ktery ma udelat neco, do ceho se mu az tak nechce a cemu mozna az zas tak neveri. Je tam jen jedna mala drobnost. Ten cervicek nekde v pozadi, co hloda. A driv nebo pozdeji (spis pozdeji) dohloda stavbu zlocinu do takoveho stadia, ze se zriti. O tomhle pripadu to plati dvojnasob.
Po skvělé "Roseanně" jakoby autorům při psaní druhého dílu Beckovské série došel dech. První polovina více než detektivku připomíná Tištěný průvodce Čedoku – a ani druhá část (byť už výrazně čtivější) nijak neoslní: ostřílení drogoví dealeři se po dopadení chovají jako při opisování přistižení třeťáci, kteří jsou paní učitelkou dostrkáni do ředitelny – a hodně nepovedené je i celé vyústění příběhu (včetně celé té zápletky s pasem, plnovousem atd.)
Román jsem poprvé četl v osmdesátých letech – a nevzpomínám si, že bych na něm tehdy viděl tolik nedostatků. Teď, bohužel, musím původní hodnocení snížit na tři hvězdičky.
Martin Beck mi tak trochu pripomína Haryho Bosha. Ani jeden nemá po úspešnom vyriešení prípadu pocit triumfu. Skôr mám pocit, akoby ich ovládol zvláštny smútok zo zbytočne zmárnených životov a únava z tohoto nášho chorého sveta.
Oblíbená švédská dvojice opět nezklame a ve své detektivce, která se svou zápletkou dostane i do Maďarska, znovu překvapí rozuzlením zdánlivě nepochopitelného příběhu. Všechny knihy těchto autorů, které jsem měl možnost přečíst, se mi líbily.
Martin Beck a jeho další případ který jsem četl asi před čtyřiceti lety. Tehdy jsem měl docela pěkný zážitek, dnes už nejsem tak přesvědčený o kvalitě tohoto příběhu. Nyní knihu vnímám jako docela slabší díl této série. Ovšem jde pouze o můj názor a spousta čtenářů nebude asi se mnou souhlasit.