Policie pomo pije
Maj Sjöwall , Per Wahlöö
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85047/policie-pomo-pije-85047.jpg
4
158
158
Martin Beck (Romány o zločinu) série
< 6. díl >
Šestý román z deseti, napsaných švédskou dvojicí spisovatelů. Významný finanční magnát Viktor Palmgren je zastřelen neznámým mužem uprostřed slavnostního večírku v hotelu Savoy. Kvůli lehce opožděné reakci řadových policistů střelec uniká a nezůstává po něm jediná stopa. Vzhledem k tomu, že se vyšetřovatelé brzy dostávají s případem do slepé uličky, vyžádají si na pomoc komisaře Martina Becka. Ten se však rychle zamotává do spletitých intrik vrcholné politiky a businessu… Ze švédského originálu „Polis, polis, potatismos!“, vydaného nakladatelstvím P.A. Norstedt och Söners Förlag, Stockholm 1970, přeložil František Fröhlich. Vydání druhé, v Nakladatelství Svoboda první.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1990 , SvobodaOriginální název:
Polis, polis, potatismos!, 1970
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem objevila na vlakovém nádraží v polici s názvem "kniha do vlaku". Tudíž jsem nečetla pět předchozích dílů a rovnou přečetla díl šestý. Recenze na knihu zde byly velmi hezké a začátek knihy se mi také četl velmi dobře, hlavně po zjištění, že s děj odehrává ve městech Malmö-Kodaň, které po shlédnutí seriálu Most naprosto zbožňuju a oblíbila jsem si díky němu severské krimi. Líbilo se mi, že hlavní postavy mezi těmito dvěma městy cestují leteckou dopravou, jelikož ještě slavný Öresundský most nebyl postaven. Ale to pro mě bylo asi to nejzajímavější.. jak již bylo řečeno stačí si přečíst první tři a poslední tři stránky. Těch 245 stran mezi tím je hlavně politický příběh bez zápletky, kde je hlavně zdůrazněno, že bohatí lidé jsou priviligovanější. Kniha je příjemná, nenáročná, ale já mám raději větší napětí.
21/2021 Policie pomo pije. Co je to proboha za šílený název? - říkal jsem si, a knihy jsem se chtěl zbavit. Pak jsem ale tuto knížku z edice "Čtení na dovolenou" vzal na dovolenou a nestačil se divit. Velmi slušná detektivka ze Švédska a Dánska z 60. let, ve které jsem vycítil předobraz knih z pozdější vlny Severské krimi. Celou dobu jsem se domníval, že jde o samostatnou knihu a až zpětně jsem se dočetl, že jde o jeden svazek z 10 dílné série, a že autoři Maj Sjöwallová a Per Wahlöö jsou dle wikipedie skutečně považováni za duchovní rodiče severské krimi, které jako svou inspiraci uvádí například Jo Nesbø. Čím se tedy kniha vyznačuje, čím se odlišovala od dřívějších běžných detektivek a proč stojí za pozornost? Jde v první řadě o nesmlouvavou kritiku poměrů ve švédské společnosti. Rozevírající se nůžky mezi nesmírně bohatými průmyslníky, kteří jezdí v luxusních vozech Jaguár nebo Bentley do svých honosných byť nevkusných sídel, kde si vydržují své trofejní manželky a bohatnou nejen z vykořisťování svých zaměstnanců, ale také z nezákonných obchodů s podezřelými africkými útvary, jako je Mozambik (tehdy ještě ne samostatný stát), a na druhé straně chudáky, kteří dřou od rána do večera za almužnu, neustále jim hrozí riziko ztráty zaměstnání bez náhrady a žijou v baráku, odkud je mohou kdykoliv vyhodit. Do toho jsou velká města prolezlá zločinem, autoři zmiňují drogy, feťáky, domácí násilí, xenofobní útoky na přistěhovalce atd atd. Je zjevné, že tato příkrá kritika poměrů (kapitalistické společnosti) je jedním z důvodů, proč kniha mohla vyjít v komunistickém Československu. ___ Jinak co se týče samotného děje, tak zde máme vraždu bohátého obchodníka, o němž se toho moc neví, a párek policajtů, kteří jsou zábavně neschopní a vyšetřování se jim moc nedaří. Nakonec ale, dílem vleklé detektivní práce (nekonečné telefonování, vyslýchání svědků a sbírání důkazů) a dílem velké náhody, případ rozmotají jako relativně velmi přímočarý - přičemž vyznění celé knihy je opět maximální kritika společenských poměrů. Za roztomilou Bornovou obálkou a prapodivným názvem se skrývá skutečně zajímavý drobný klenot severské krimi.
Výborná detektivní série. Přestože jsou všechny tyto knihy poněkud staršího data, dají se číst i v dnešní době.
Chce se mi napsat „čím dál lepší“, ale od čtvrtého dílu si to myslím pokaždé, takže lépe: už mě skoro začíná nudit, jak je to pokaždé perfektní! :-).
V tomto dílu vidím (bráno z těch dosavadních šesti) dvě nej:
- sociálně kritický tón, který je v určité míře přítomný všude, je tu zatím asi nejsilnější; možná i to bylo důvodem, proč tahle série vyšla v pohodě před rokem ´89, některé díly i víckrát
- nejvtipnější osvětlení názvu, jaké jsem u detektivky četla; a dál ve své koleji, pro mě velmi humorné, jede i protiva Larsson.
Malý spoiler, jen takhle na okraj: blahopřání Martinu Beckovi. Policie sexem žije!
Šestý svazek Románu o zločinu, kupodivu vydaný u nás nejen v mnoha "rozházených" edicích, ale i jedné, slušivě vyvedené, poněkud mate názvem. Nejdřív to měl být Policajt-lamprcajt, poté Policie pivo pije a až poté se ustálil na onom známém Policie pomo pije. A to ještě pomíjím fakt, že v originále znamená titul Polis, polis, potatismos! něco jako Policie, policie, bramborová kaše (v angličtině je to zase Vražda v Savoy). Kniha jenom dokazuje šíři záběru autorské dvojice Sjöwall-Vahlöö včetně občasného humoru. A také postupný vývoj v celé sérii, která se rodila deset let.
" Fixnamol, co se to tady.." sípal v úžasu. Kouř střelnéh prachu se v chodbě převaloval jako bledě modrá mlha. Pronikavě to tam smrdělo. Zachrisson se zvedl a popleteně zíral. "Na co jsi mířil ?" vztekle drtil mezi zuby Gunvald Larsson. "Na nohy.." "Moje ??"
další příběh mé čím dál oblíbenější party...nejvíc jsem byla zvědavá, cože je to "pomo"..a ...čekala jsem kde co, než !!! SPOILER !! dětskou zkomoleninu...která umožnila zapojit do dějě naše oblíbené nešiky a tragédy - tipujete správně - Kristianssona a Kvanta. Příběh tentokrát nebyl nějak extra napínavý, spíše zahrál na sociální strunu. Nabízel znechucení biznismeny, politikou zapletenou do podnikání, levotou, mytím rukou navzájem..znechucení nad profesionálními sekretářkami, manželkami, nad lhaním v osobním i profesním životě...a samozřejmě rozhořčení nad osudem, drtícím ty malé.. Pak stačí náhoda, pohled do správného okna, ale... vlastně náhody neexistují ;)
Tým Martina Becka případ opět celkem slušně rozluštil, potěšilo seznámení se ségrou Gustava Larssona, jakožto důležitou svědkyní. Mravnostní okénko oživilo krimi scénu. Zapojení Asy Torellové se mi zdá trochu tlačením na pilu, ale když to autorské chce, proč ne...scéna v hotelu napsaná celkem tak akorát..zbytečně nerozmazává a naznačí mnoho.
Byla to taková poklidná detektivka, ale s kvalitami odpovídajícími autorské dvojici, takže - nenudila jsem se. A 3,5* by asi bylo méně, než si zaslouží, takže zaokrouhluji nahoru, na 4*. A zakládám do sbírky...
Deset románů o zločinu je jedna z mých nejoblíbenějších detektivních sérií, nevím pokolikáté už přečtená.
Šest – Policie pomo pije
Pokud by někdo chtěl znát pouze obsah a rozuzlení samotného zločinu, stačí mu přečíst zhruba první a poslední dvě, tři kapitoly. Zbytek je vlastně jen omáčka, ale právě na té já si nejvíc pochutnávám. Opět skvělý humor a uvěřitelný příběh.
Vrcholně uspokojivé.
Poprvé jasně vnímám humorný podtón, který se jinak vážnými kriminálními případy dosud vinul pouze nenápadně. Tentokrát se však Maja Sjöwallová a Per Wahlöö opřeli do stockholmských policistů naplno a vypichují smutný vedlejší efekt ořezávání stavů, pravomocí a platů - totiž že žádný vysokoškolák vám za pár babek pochůzkáře dělat nebude. Jenže - i když se člověk musí smát etudám s uniformovanými poplety, hned nato běhá mráz po zádech z novinářských vsuvek o stoupající zločinnosti.
Jinak vše podle zaběhnutých pravidel. Pomalé vyšetřování je pro tuhle sérii už příznačné, takže člověka ani nepřekvapí, že jej čeká obligátní kolečko nikam nevedoucích výslechů a zkoumání rozporuplných forenzních důkazů. Jakmile se ale příběh ocitne v poslední třetině, vygradují události naprosto dokonalým způsobem. Fanoušci, odkojení Kriminálkou Las Vegas, sice asi zkolabují nad technologickým středověkem (sedmdesátá léta bodují!), ale zas to má s realitou společného víc, než kterýkoliv jiný podobný seriál.
klasika severských detektivek, úžasná autorská a manželská dvojice opět nezklamala
Po létech jsem se vrátil ke své oblíbené autorské dvojce, ke knize s pořadovým číslem 6. S potěšením jsem na začátku čtení vychutnal výslech policejních exotů Kristianssona a Kvanta provedený mým oblíbencem Gunwaldem Larssonem. Také zjišťuji, že jsem kdysi pominul postavu malého mravenečka, jmenuje se Benny Skacke. Je pilný (chce se jednou stát policejním ředitelem) a zastane práce za tři vyšetřovatele. Zpočátku neřešitelný případ se na posledních stránkách rozjede a skončí jako obvykle,Martin Beck uspokojí svého blbého šéfa Malma.
I já jsem se k této autorské dvojici vrátila po (moc) letech a knihy, které mi doma chyběly jsem si sháněla po antikvariátech. Musím říci, že pro mě ani po těch letech neztratily kouzlo a detektivky jsou to stále stejně dobré jako tehdy. I když je to už vlastně z jiné doby. Tahle konkrétní patří asi k mým nejoblíbenějším, ale doporučuji přečíst celou řadu. Výborné letní čtení!
Čtu postupně všechny knihy série znovu cca po 30 letech, velmi se mi líbí. Policejní detektivky s velice reálnými postavami, to že jsou skoro 50 let staré je poznat jen z techniky (nejsou počítače a mobily), společenské problémy se podle mě za tu dobu nezměnily.
Pravek severskej detektívky . Séria desiatich kriminálnych prípadov kde partička Stockholmských kriminalistov sú tí najobyčajnejší ľudia - žiadni geroji ani prenikaví myslitelia. Silne sociálnokriticky ladené ale napodiv pútavé dielka. Policie pomo pije je jedno z nich.
Takové všední přiblížení policejní práce, já jsem byla spokojená, četlo se to samo.