Roseanna
Per Wahlöö , Maj Sjöwall
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176014/bmid_martin-beck-romany-o-zlocinu-roseanna.jpg
4
165
165
Martin Beck (Romány o zločinu) série
< 1. díl >
Detektiv Martin Beck pátrá po sadistickém vrahovi americké turistky. Vydání čtvrté, v nakladatelství KMa první.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2007 , Levné knihyOriginální název:
Roseanna, 1965
více info...
Přidat komentář
Deset románů o zločinu je jedna z mých nejoblíbenějších detektivních sérií, nevím pokolikáté už přečtená.
Jedna – Roseanna.
Poznáme většinu hlavních postav série, především Martina Becka. Policie musí vyřešit vraždu mladé ženy, ale nejdřív musí zjistit, kdo vlastně byla. Srdečně doporučuji.
Vrcholně uspokojivé.
Studentské nadšení z Románů o zločinu švédské autorské (a partnerské) dvojice je víc než třicetiletou historií a při mém návratu ke kdysi oblíbené literatuře už jsem tak okouzlený nebyl.
Dvojice švédských autorů byla u nás populární již v době hluboké totality (tedy alespoň milovníkům dobré detektivky). Knihy byl v té době relativně levné a když vyšly, stály se na ně fronty před knihkupectvími.
Roseanna je jednou z těch zmiňovaných dobrých detektivek. Myslím , že si ji v nejbližší době znovu přečtu. Doporučuji k vaší pozornosti.
Na dobu vzniku slušná detektivka z per známé autorské dvojice. Čte se hezky, ale konec a závěrečné vysvětlení je trochu rozpačité, jako by autory tlačil termín odevzdání rukopisu. :)
Úvodní díl legendární detektivní série. Tohle není moderní severská detektivka, kde brutalita nezná mezí a kde zvrat stíhá zvrat. Tady se pohybujeme v šedesátých letech minulého století. Vyšetřovatelé nemají k dispozici mobilní telefony, elektronickou databázi a hustou síť pouličních kamer. Mají však buldočí vytrvalost a i přes množství chyb se pomalým tempem derou za pachatelem. Velkou předností tohoto románu je jeho uvěřitelnost.
Otečkovaná skandinávská přízviska autorského tandemu si nezapamatuju nikdy. Zato mi utkví, že jejich prvotinu diskvalifikuje příliš rozpovídaného a málo dořečeného. Jako by pod tlakem uzávěrky rezignovali na nakousnuté vztahové linie k pachateli a odbyli ho ukvapenou rozmluvou s detektivem Beckem (dost fádním a teskným patronem, mimochodem). Start série o zločinu se prostě moc nevyvedl, snad se napětí dočista „nevypaří“ i spolu s „mužem“, až mu dám šanci. 21/19
50 let je znát, byly to asi populární krimi své doby, ale dnes už se to divně čte. zkusím ještě jednu. mě nesednul styl psaní, i šťourání v nezajímavých věcech. v tomhle autoři ztrácí na Agátu, která je pořád čtivá
nebolo to zlé...kniha mi bola doporučená s tým, že z týchto detektívok vychádzajú autori aktuálnych severských krimi...tak som bola zvedavá...
celá kniha má pochmúrny začiatok, nesie sa vo vlhkej, studenej, hmlstej atmosfére...hlavná postava detektív Martin Beck - akosi som si bnevedela nájsť k nemu cestu...chorľavý ?? či len unavený ??? stále som čakala, kedy niečo skolí jeho...
zaujalli ma postupy vyšetrovania a snaha vyriešiť prípad - správne tipli, že obeť by mohla byť cudzinka...
divný vrah, ale nakoniec všetko dobre dopadlo...
nebolo to zlé, ale zas ma neokúzlila...ani neohromila..ani nenalákala na ďalšie knihy tohoto autora....
Román Roseanna nabízí stejnou měrou jak skvěle rozepsané policejní postupy švédské policie, tak osobitý severský humor a chladnou skandinávskou melancholii. Avšak žurnalistický odstup, jaký si autorská dvojice drží od hlavních postav, mi příliš nedovolil se s nimi nějak sžít, což mělo za následek, že se mi věčně pletly. A přiznám se, že krize manželství komisaře Martina Becka mě lehce iritovala. Ani ne tak z toho důvodu, že by nebyla autenticky vykreslena, jen mě jednoduše nezajímala. Vedle propracovaného vyšetřování to byla vsuvka natolik neosobní a nudná, že kdyby se odstranila, příběhu by to v důsledku nijak neublížilo. Jinak ve všech ohledech poctivá sonda do práce kriminalistů okořeněná atmosférou šedesátých let.
PS: Docela by mě zajímalo, nakolik se nechal Stieg Larsson při psaní Mužů, kteří nenávidí ženy inspirovat ústředním motivem rekonstrukce pohybu oběti na místě činu za pomocí fotografií a videozáznamů náhodných kolemjdoucích. To jen čistě ze zvědavosti.
Přečetl jsem kdysi všech 10 detektivek těchto autorů a Roseanna se mi líbila nejvíc.
zaciatok slabsi, pomaly sa rozbiehajuci. naopak zaver knihy bol dynamicky. myslel som, ze druhy diel uz asi nevezmem do ruk, ale dam mu este sancu.
Tato kniha byla mým prvním setkáním s dvojicí Wahlöö - Sjöwallová. Byla taková průměrná, takže dávám 3 hvězdičky a pevně věřím že další knize, kterou si od nich přečtu, budu moci dát nejvyšší hodnocení.
Jako detektivka to není zlé, jde o velmi precizní studii policejní (detektivní) práce, ale to je z kladů asi vše. Přiznám se, že jsem čekal něco ve stylu Larssona, Keplera - víc thriller; a tenhle kousek napětí absolutně postrádá, je to jen čistě detektivka. Jako bych četl jen popis jednoho případu, chybí mi emoce, postavy jsou mi prakticky ukradené, k Martinu Backovi nemám žádný vztah (když to srovnám s hrdiny výše uvedených autorů, je to nebe a dudy), jeho kolegové jsou pro mě jen jména na papíře, nevím, které ke komu patří, protože toho o žádném z nich moc nevím. Teprve ve třetině knihy jsem pochopil, že se odehrává v 60. letech, což vysvětlilo občas nezvvyklé počínání postav (ale to je moje chyba, měl jsem si to zjistit).
Možná někdy Martina Becka zase zkusím, třeba mi jen nesedl, nicméně napětí, emoce a neexistující vztah k hrdinovi je pro mě zásadní nedostatek.
Ne že by se mi v reálu stýskalo po době, kdy všichni, i policisté, byli závislí v dálkové komunikaci na pevné lince, v dopravě na vlaku, a pokud chtěli z USA nějaký důkazní materiál, zabalili ho Američani pěkně do balíku a poslali poštou! Tady jsem si to ale ráda připomněla. Hodiny jsou tu spíš dny, dny jsou měsíce. A můj oblíbený švédský spisovatelský pár se rozhodl neohýbat realitu kvůli literatuře, ale obtisknout ji věrně i do tempa děje: zjišťuje se totožnost mrtvé a trvá to dlouho, tak o tom čtete taky pěknou dobu. Pak ale švédští vyšetřovatelé dostanou onen zmíněný balíček - s filmem, na kterém hledají Roseannu - a já chci děj ještě zpomalit, jak je to zajímavé.
Martin Beck tu ještě není úplně ten z Nočního autobusu a jeho dialogy s kolegy mi ještě necukaly koutky, ale stejně mě to bavilo číst. Není to četba pro mladé, kteří chtějí sprintovat. Je to pro nás, kteří vyznáváme spíš indiánský běh - chvíli jdeme, chvíli si lehce klušeme; do konce se dobereme taky, a užijeme si to.