Martin Eden
Jack London
Románový příběh se silně autobiografickými prvky vypráví o prostém námořníkovi, který nesmírnou houževnatostí dosáhne vzdělání a začne tvořivě pracovat, aby nakonec získal bohatství a uznání svého talentu. Současně se však dočká krutého rozčarování když zjistí, že příslušníci tzv. vyšší společnosti - včetně dívky, kterou miluje - jsou malicherní, plní přetvářky a klamu...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1977 , Mladá frontaOriginální název:
Martin Eden, 1909
více info...
Přidat komentář
Jack London promítl do Martina Edena i část svého dobrodružného života. Velmi pěkně zobrazil i vývoj hlavní postavy a bohužel i její prozření. Úspěch totiž neznamená naplnění života nebo snů. Pozlátku se velmi těžko odolává. Slouží jenom k omámení smyslů a nebo taky jako hnací motor.
Rozhodně má své kouzlo to, jak je dílo staré a že téměř popisuje život spisovatele. Čte se opravdu dobře, přijde mi to na tu dobu hodně "moderní". Nicméně někdy se to hodně opakovalo, trochu se to táhlo. Kdybych měla srovnávat, tak Londonova kniha Démon alkohol se mi líbila více. Ale tato taky super, nelituji.
Klasický román o mladém námořnickém rošťákovi, který byl uveden do společnosti a našel tam lásku, knihy a umění.
Bez aktuálního kola #klasikomilove bych sama po této knize nesáhla, ale tím bych se ochudila o krásný literární zážitek.
Zprvu jsem se prokousávala filosofickými úvahami, podobně jako u Doriana Graye. A i tady, v Martinovi Edenovi, jsem byla na konci v šoku.
Hrdina Martin Eden má vrozenou zvídavost a selský rozum a postupně, jak získává jistotu a je přijímán ve vyšších kruzích, podivuje se čím dál víc nad stádními stvořeními a jejich neschopností stát se individualitami.
Sám svou pílí a vůlí putoval nesmírnou říší intelektu, přesvědčen, že dosáhne úspěchu jako spisovatel. Ale z té započaté cesty už se nešlo vrátit zpět.
Překvapivý závěr, který mi vyrazil dech, umocnil pocit z celého příběhu, který rozhodně stojí za to si přečíst. Jedna z knih, nad kterou člověk ještě dlouho přemítá. Určitě vřele doporučuji!
Kniha Martin Eden byla mým prvním setkáním díla od Jacka Londona a musím říct, že se s velkou chutí pustím do dalších děl tohoto literárního velikána! Příběh byl zpracován až neuvěřitelně reálně. Kniha nabídla nespočet zajímavých myšlenek, v paměti mě utkvěla hlavně pracovitost, která sice přinese výsledky, ale hodně závisí na tom, pro jaký účel je vykonávána. Všechny ty myšlenky a vůbec celý příběh byl psán velmi čtivě a poutavě, bylo těžké se od čtení odtrhnout, vždy mě zajímalo, kam se budou ubírat další kroky hlavního hrdiny. Jediné, co mi trochu vadilo, tak bylo nově zpracované vydání z roku 2021, ve kterém je poměrně dost překlepů. Ovšem je to jen formální záležitost, která neměla velký vliv na požitek z četby.
(SPOILER) Hned po Tulákovi po hvězdách jsem si musela přečíst další knihu od Londona. To je takový spisovatel! Perfektně vykreslené okouzlení vyšší společností, které ale pomine v okamžiku, kdy do ní pronikne. Já se tedy upřímně Ruth moc nedivím, ono vydržet čekání na slávu několik let s tím, že Martin ani nejí je dost silné kafe. Líbilo se mi, že nakonec prorazil a byl velmi bohatým mužem, ale už mu to k ničemu nebylo a netěšilo ho to.
Po třiceti letech odporu k Mezi zlatokopy objevuju Londona...
To je TAK POETICKÉ!!! Nádherně použité výrazové prostředky v široké škále svých možností! Jsem teprve na začátku, ale jsem nadšená krásou, se kterou London popisuje člověka krásu nasávajícího.
Mladý, krásný, ale chudý a nevzdělaný Martin Eden se zamiluje do bohaté a vzdělané Ruth. Aby jí byl hoden, začne za cenu ukrutného živoření, se samostudiem a psaním, avšak nesetkává se s pochopením a uznáním. Postupně poznává, že lidé z lepší společnosti, o kterých měl vždy vysoké mínění, nejsou hodni úcty. Že veškerá jejich nadřazenost je podložena jen majetkem, kterým disponují. Martin se nakonec stane úspěšným spisovatelem a všechno oč usiloval mu leží u nohou. Jeho už to ale nezajímá. Poznání se mu stane osudným. Krásná kniha, smutná od začátku do konce.
Se spoustou životních zkušeností napsal autor jeden z nejpůsobivějších románů. Je to autobiografický román? Určitě je - tak nějak vypadal jeho život - a i jeho konec. Je to sociální román? Není pochyb - úvahy o bezradnosti maličkého človíčka v prosperující společnosti nahlodávají jeho přesvědčení ve vlastní schopnosti a jeho stanovené cíle - a široké okolí mu není schopno pomoci a hází mu klacky pod nohy! Dokonce jsem tam nalezl i prvky románu pro ženy! Je to psychologický román? Ano, je. Je plný životních mouder a je škoda, že autor odešel tak mladý!
(SPOILER) V šestnácti jsem příběh prožívala. Nezapře jisté kvality po umělecké stránce, přesto bych ho nikomu mladému nedoporučila. Za mě ohrožuje mladé "frajery", neb je po přečtení může napadnout vzít si příklad z hlavního hrdiny – sebevraha, potažmo autora, protože ten ukončil život stejným způsobem. Nevyrovnanost se tu podobá duševní hloubce a stává se terčem obdivu.
PROSTĚ VYNIKAJÍCÍ! Martin Eden je důkaz toho, že některé knihy je těžké překonat a slouží nám za vzor. Jsou takzvaně klasické, což ve svém významu může znamenat dokonalé.
Martin Eden je jakési vtělení Vincenta van Gogha se svou vírou ve své poslání a v sebe sama, v horečnatém tempu práce, neustálém narážení na nepochopení a osamělost. Martin stojí rozkročen mezi dělnickou třídou, ze které vyšel a měšťany se svými penězi, postavením a průměrným vzděláním. Mladík, který ani nedokončil základní školu se postupem času stává vzdělanějším než kdokoliv z jeho okolí. Trochu jsem při čtení myslela na Charlieho z Růže pro Algernon, ale London zachází dál.
Kritizuje společnost, ukazuje její pozérství a nadutou morálku. Dává Martinovi pocítit nezdary, nesouhlas, odmítnutí a hlad, aby ve chvíli, kdy se dostaví úspěch, ukázal jak jsou lidé ovlivnitelní a jak jsou jejich hodnoty povrchní. Závěrečná deprese je vyústěním horečnatého úsilí, tíhy vědění a zklamáním z lidí, kteří hodnotí člověka na základě společenského postavení. "Dílo již bylo hotovo" zoufá si Martin v závěru knihy. Lidé si neumí vážit, dokud jim není řečeno, čeho si mají vážit. Peníze a postavení jsou víc než myšlenky, duše a láska.
Úžasná kniha, o tom, jak lidská vůle a vytrvalost přináší růže. A také o tom, že každá růže trní má.
Čteno doma.
Ve věku po čtyřicítce, po spoustě přečtených knih, jsem se dostal k Martinu Edenovi. Kniha mě nadchla od samého začátku. Snad jen u konce, popřípadě samotný konec knihy mi úplně nesedl. Přesto i tak to mělo svoji logiku, opodstatnění. Relativně jednoduchá myšlenka. Pílí a snahou domoci se uznání, peněz, milované bytosti, vytvořit ze sebe lepšího, vzdělanějšího jedince. A taková virtuozita podání tohoto procesu, nastolení tolika otázek k tomu. Jedna z nejlepších knih, kterou jsem četl.
Návrat tentokrát v podobě audioknihy, nebo spíš hry zpracované podle knihy, mě přiměl se podívat, jestli je to opravdu v knize takhle a ne jinak. V podstatě... no, kniha byla lepší, než to audio. Možná je to tím, že mi v audiu nesedli někteří představitelé.
Tohle je kniha zvláštní tím, že se v ní autor vypořádává s těmi, kdo mu to dali během života sežrat, i když přeneseně. Místy ho úplně chápu. Tenhle návrat trochu bolel, ale tak to má být.
(SPOILER) Moja obľúbená kniha.Už druhá v poradí a na ďalšie sa chystám.Koniec som tak tušil že asi bude nie práve šťastný ale tak to v živote chodí.
Kniha o vnitřní síle, touze a boji za krásu, lásku, vědění, hodnoty a vlastní přesvědčení. O tom, že když člověk něčemu věří a je ochoten tomu obětovat vlastní pohodlí, muže dosáhnout úspěchu. I když ten úspěch nakonec nemusí naplnit naše očekávání. Kromě velkých myšlenek i velkolepá jazyková nádhera. Ale... I přes tu nádheru na mne z knihy padl smutek.
Štítky knihy
americká literatura autobiografické prvky zakázaná láska americké romány
Autorovy další knížky
2020 | Tulák po hvězdách |
2002 | Démon alkohol |
1974 | Bílý Den |
2003 | Bílý tesák |
1988 | Mezi zlatokopy |
(SPOILER) Naprostá literární nádhera. Martin Eden na mě z knihovny vyčítavě koukal už dva roky a z nějakého důvodu jsem ho pořád odkládala. Kdybych věděla jak skvělý příběh se mezi těma dvěma deskama skrývá, neotálela bych.
Takhle mě čekalo milé překvapení, příběh se stupňoval a gradoval až vyvrcholil v jedinou lidskou tragédii.
Kniha je psána čtivě, musíte se ale poctivě prokousat pomalu se rozjíždějícím začátkem který je plný vzletných filozofických úvah a zamilovaného rozjímání. Takových míst je v knize několik, ale ze zkušenosti vím, že právě ty knihy které nás takto napínají a nechávají si dostatek prostoru pro vyjádření, mívají ty nejsilnější konce a zanechají vás po přečtení v tichém zamyšlení.
Přesně tak to bylo u Martina, se kterým jsem už od začátku sympatizovala. Nevím jak vám, ale mě hned ta mravokárná Ruth s tou svojí aurou neposkvrněnosti pila krev. To bylo pořád: "Martine, nemluv tak hrubě, " a "Martine, neříká se jaký lidi, ale jací lidé". No bejt Martinem, urychleně zas zdrhám na moře. A jak se oba mladí sbližovali, tušila jsem nějakou katastrofu. Brzy začalo být jasné, že Martin Ruth dalece převyšuje nejen v rychle nabytých vědomostech, ale také v schopnosti samostatně uvažovat. Jeho vývoj mě ohromně bavilo sledovat a skoro jsem tu bolest s jakou si vtloukal učení do hlavy cítila za něj. London je mistr slova, to se musí nechat. A taky umí čtenáře perfektně naštvat. Kolikrát mě ta úskočnost a přetvářka buržoázní společnosti kterou tu znázorňuje Ruth, její rodina a přátelé z těch 'lepších míst' úplně dohřála.
London uměl perfektně pracovat s emocemi, dokonale vykoukal tupé, stádovité chování lidí a rozpitval to všechno tak, že vám bylo blivno a pomalu jste začali ztrácet víru v lidské dobro. Bohužel nenastal žádný obrat k lepšímu, a ve chvíli, kdy bohatý, ale vnitřně mrtvý Martin skočí z lodi do moře aby se utopil si uvědomíte, jak hrozně marné tohle všechno bylo. Obětoval se až na dřeň, byl vystavovaný hladu a posměchu, nedůvěře vlastní snoubenky a to jen proto, aby nakonec dosáhl všeho co chtěl, a nepřineslo mu to žádnou radost.
Byl to jednoduše hrozně smutný příběh napsaný mistrovskou rukou a jsem moc ráda že jsem se k němu dostala. Pokud nejste úplně zatvrzelí, tahle kniha vás donutí přemýšlet o lidské povaze jako máloco.