Martin v ráji
Jan Ryska
Příběhy malého Martina, který se s celou rodinou přestěhuje z města do pohraničí, kde "lišky dávají dobrou noc."
Přidat komentář
Dostala jsem ji od soudružek učitelek při odchodu z Mateřské školky. I s věnováním.
Mám ji stále doma, ale k úplným srdcovkám bych ji asi neřadila. I když byla docela milá.
Taková prostá, milá knížka o rodině, která se přestěhovala na venkov. Reálie pro dnešní děti už vpravdě historické.
Jednoduché čtení o době, která už zanikla... děti chodily ráno samo pro mléko přímo do kravína, toulaly se nočním lesem, jezdily na valníku a těšily se na koláče. Ryska uměl psát pro malé děti, ovšem ty se za ta léta proměnily, takže nelze očekávat, že by je svět minulý bavil tak, jako nás.
Můj syn Martin se učil číst, když knížku dostal. Už nevím, jak moc se s ní tehdy ztotožnil...Jeho podobně starým synkům už ale nic moc neříká...
Děj není přiliš nápaditý. Prostý příběh o klukovi z města, který se přestěhuje s rodiči do Chlumu u Děčína a objevuje venkov. Na knize bylo věnování sestře od učitelek z MŠ.
Jako dítě jsem na knihu nenarazila.
Při čekání zapůjčeno z knihobudky, přečteno a hned vráceno.
Jednoduchý příběh o kouzlu života na venkově očima městského kluka.
Ucila jsem se na ni cist, asi jako většina... A je o tom jak všude se da najit kousek krásy... Hlavne v dětských očích.
Takové lehké čtení o městském klukovi, který objevuje kouzlo venkova, kam se s rodiči a sestrou přestěhoval.
Vlastně úplně obyčejné vyprávění o tom, jak se jedna rodina přestěhovala na vesnici (nebo spíše samotu s několika domky). A my sdílíme radost z tatínkova nástupu do práce, kde jezdí s traktorem, z pořízení domácích zvířat, poznávání hodných sousedů, škvarkových placek paní Princové a v neposlední řadě i nádherné krajiny. A to očima malého kluka, který se sbližuje s novou kamarádkou od sousedů. Hezké čtení (líbilo se mi to jako malému i dnes), ale nečekejte nějaké dramatické oblouky a zvraty.
Syn dostal knížku od učitelek, když odcházel z MŠ.
Milé vyprávění a nevadí, že se svět trochu (hodně) změnil.
Děkuji našim, že mi schovali dětské knížky. Jak moji kluci , tak vnučky z nich čerpají první vědomosti o světě a milou formou se se světem seznamovali a seznamují. Jan Ryska psal pro děti a o dětech a to , že si jeho knihy přečtou i dospělí, kteří u toho vzpomínají na dětství jen potvrzuje to, že psal krásně a mile.
Právě jsem to dočetla dceři. Krásný a jednoduchý příběh, právě akorát pro děti. Psáno tak, aby to mohli číst i malé děti, co teprve začínají číst.
Autorovy další knížky
| 1975 |  Martin v ráji |
| 1968 |  Anička z I. A |
| 1973 | Dědeček, Kyliján a já |
| 1979 | Kytlický vodník |
| 1981 | Dějiny naší rodiny |
(SPOILER) Příběh je velmi milý. Má to svá ale. Kniha je v kategorii "první čtení".
spoiler
Je o rodině, která se odstěhuje od stařečků v Pardubicích na venkov do Chlumu. Tam se rodina zapojí do venkovského dění, chovají zvířata, děti zažívají prázdniny.
Potud je příběh vlastně skvělý a děti by bavil. Děti bavily také ilustrace Zdeňka Mlčocha. V knize jsou traktory, příroda venkova a postavy lidí a zvířat.
ALE, bohužel je příběh poplatný své době. Růženka vstává brzy a jde do kravína pro mléko, zatímco Martin ještě vyspává. Táta Princ setře svoji dceru Růženu větou: "Jestli nebude líná." Přitom nic nenasvědčuje tomu, že by dívka líná byla. Naopak, je aktivní a zapojuje se. Děti provedou jakože hroznou lumpárnu, když se vydají podívat na samotu na psa, ale ztratí se. Obávají se, že dostanou doma výprask. Růžena je rodiči přijata dobře, zatímco s Martinem se rodiče nebaví a situaci s ním proberou až druhý den.
Vlastně by se mi líbilo, kdyby příběh někdo uchopil a ty věci předělal ve smyslu respektující výchovy. Pak si myslím, že by kniha byla přijímána mnohem lépe.