Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek
Eduard Petiška
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/9462/martinkova-citanka-9462.jpg
5
160
160
Příběhy předškoláka Martínka a jeho kamarádky z malé obce jsou doplněny pohádkami o princeznách, chytrých mládencích i o zvířatech. Pro předškolní děti.
Literatura česká Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 1977 , Albatros (ČR)Originální název:
Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek, 1971
více info...
Přidat komentář
Milé příběhy a především krásné ilustrace. Pro mou dceru před spaním úplný ideál.
* Nedávno jsem ji s naším skoro čtyřletým synem dočetli a moc nás bavila. Je to knížka, kterou jsem jako malá měla já a doteď jsem si pamatovala docela dost pohádek a příběhů. Nesmrtelné a laskavé čtení. Úplně mě to pohladilo.
Četla jsem šestiletým dvojčatům (klukům) před spaním, hrozně se jim to líbilo. A samozřejmě kniha mého dětství. Krásné obrázky od Heleny Zmatlíkové si taky rádi prohlíželi. Líbilo se nám, že byly krátké kapitoly, co se pěkně četli, nebo pro ty děti, že se v pohádkách hodně opakovalo, takže to kluci už říkali dopředu a tím jsem věděla, že dávají pozor. :-) Nejvíc se mi líbila Babiččina pohádka - tu jsem si pamatovala i z dětství, kluci byli paf z toho, že Martínek v 5 letech chodil sám nakupovat a prodali mu pivo do džbánu :-D A také se jim líbila O jabloňce a Kam se schoval nůž.
Krásná knížka pro malé děti. Píšou od pěti let, já četla tříleté a bavilo ji to moc, i když Bullerbyn je holt Bullerbyn :)
Krásná kniha plná netradičnch milých dětských příběhů společně s roztomilými obrázky , ráda se k ní vracím
Tuhle milou knížku jsem sestře předčítala před spaním. Moc pěkné čtení a hezké kresby paní Zmatlíkové.
Nesmrtelná klasika. Pohádka O jabloňové je pro malé děti naprosto dokonalá. Stejně tak pohádka Kam se schoval nůž.
Přečteno dceři před spaním. Já to nikdy nečetla,ale dceři přečtu cokoliv co má hlavu a patu. Krásné příběhy.
Se synem jsme s chutí přečetli Martínkovu i Alenčinu čítanku - a není náhodou, že mají knížky podobný název, ony jsou si podobné celé. Rozdíl je vlastně jen v pohlaví hlavní postavy a v prostředí, kde se odehrávají - Martínek žije na vsi, Alenka ve městě (z čehož se podle mě mohlo "vytřískat" víc). Myslím ale, že kluci mohou číst knížku o Alence, stejně jako holčičkám se bude líbit ta Martínkova. Knížky mají stejný koncept - příběhy ze života dětí jsou prokládány pohádkami, které dětem většinou vyprávějí členové rodiny. Je zajímavé, že u Martínka nás víc zaujaly kloučkovy příhody, zatímco u Alenky nás víc bavily pohádky (třeba ta kaštanová, o želvě a opici nebo o bacilech).
Co je ale podle mě nejkouzelnější, jsou povídání o přírodě. Ta byla vydaná i jako samostatná leporela (Kam se ztratil nůž, O jabloňce).
Neméně důležité jsou kouzelné ilustrace Heleny Zmatlíkové.
Čteno dceři před spaním a věřím, že ne naposledy. Čtivá kniha, která nezůstala jen tak ležet a ilustrace Heleny Zmatlíkové se dceři líbí stejně jako mně.
Tuto knihu jsem, jako většina z nás, četla a prohlížela v dětství. Patřila v té době k mým nejoblíbenějším, doporučuju ji všem rodičům a prarodičům malých dětí. Je plná milých příběhů a roztomilých obrázků, které dokreslují krásu dětství. Některé příběhy si pamatuji i po 25 letech.
"Labe, do kterého se právě u Brandýsa vlévá Jizera. Eduard Petiška rád chodí po břehu Labe, dívá se, jak se třpytí vlny a jak zrcadlí vysokánské topoly, a vymýšlí si nové příběhy. Hlavně veselé, protože je rád, když se děti smějí, ale také takové, nad kterými je dobře si trochu zapřemýšlet.
Jako je třeba vyprávění o tom, jak šel Martínek s dědečkem na kopec, jak se rozhlíželi po krajině a jak najednou zaslechli vzdálené hučení a tichou hudbu, ale nemohli rozeznat, jakou písničku ta hudba hraje.
Tady už jde o víc než o pouhý příběh a Eduard Petiška věří, že i malí čtenáři dokáží pochopit, přečtou-li si povídku ještě jednou a třeba i potřetí. Ale přečtou si podruhé a potřetí a ještě znovu i celou knížku; protože je napsána s citem, z lásky k dětem a s opravdovým uměním."
(doslov: Vladimír Kovářík, kniha: Eduard Petiška: Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek, rok 1977, 1. vydání v Albatros)
Tuto knihu jsem dostala za to ,že jsem byla v šesti letech po operaci krčních mandlí .Tak aby jsem se lépe uzdravila ,a tuto knížku jsem si moc přála.A ty obrázky to je něco.
Jedna z mých oblíbených dětských knížek, která mě bavila kdysi i nyní a myslím, že i dceři se líbila. Jen v kapitole Dàrky jsem si musela dávat pozor na to, co čtu a text si malinko upravit, neboť u nás se stále věří na Ježíška.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Staré řecké báje a pověsti |
| 1975 | Birlibán |
| 1996 | Alenčina čítanka |
| 1986 | Příběhy tisíce a jedné noci |
| 1987 | Anička a básnička |
Zbožňovala jsem ji jako dítě. Jako máma už méně, protože jsem ji četla pořád dokola a dokola.