Maryla / Zemanka
Alois Jirásek
Maryla – Zemanka (Spisy Aloise Jiráska, svazek XI) Povídkou Maryla nás Jirásek zavádí do doby správcovství Jiříka z Poděbrad. Dobu kdy dobouřily boje minulé a kdy nezačaly ještě boje budoucí. Dobu, v níž nastalo nesporné utišení v zemi. Dobu v níž lidem u nás, aspoň ve veliké většině, bylo na chvíli dobře, spokojeně, už z toho, že jim nehrozilo, že je zítra někdo rozvane do všech koutů světa. Dávala-li novela Maryla jeden pohled na dobu správcovství Jiřího z Poděbrad, dává povídka Zemanka právě opačný. Jirásek jako by zde, až v krutě smutné povídce, chtěl podat přímo dialektický protiobraz téže doby.... celý text
Přidat komentář
Dvě povídky. Maryla a Zemanka. Takové běžní Jiráskovské čtení. Obě se odehrávají v době správcování Jiřího z Poděbrad. Zatímco Maryla je taková zamilovaná povídka (a dobře skončí) tak Zemanka je trochu tvrdší (a smutně skončí). Opět sem musel číst pomalu, než si člověk zvykne na to staročenské psaní. Ale jinak klasický Jirásek. Spokojenost.
Pokaždé když vezmu do ruky další Jiráskovu knihu, přemýšlím, co mě na jeho tvorbě tak hrozně baví. A stačí se začíst do prvních řádků a odpověď je vždycky stejná. Jirásek nepíše, on maluje slovy. Mám hrozně rád jeho češtinu. Kromě toho ale dokáže lehce uvrhnout do času a prostoru doby o které píše. Stejně jako v těchto dvou novelách. Na nichž je nejzajímavější to, že ač se obě odehrávají prakticky skoro ve stejné době, každá z nich je úplně jiná. Maryla je až shakespearovská komediální česká Illiada, zábavná, hravá, v podstatě veselá, čiší z ní radost, láska a pomíjivost lidských předsudků. Naproti tomu Zemanka je pravým opakem, je to smutné, nejasné, nepřímočaré drama, vykreslující danou dobu, lidi a jejich chování v pravém protikladu k Maryle. Obzvláště v dnešní době má co říct její svým způsobem jiráskovsky netypické ohlédnutí na jím tolik opěvovanou (po)husitskou dobu, neb v Zemance překvapivě trochu nakládá právě i husitům, respektive jejich následovníkům. A v obou případech tne do živého. Oba příběhy jsou sice tak trochu předvídatelné, ale přesto jeden končí stejně radostně jako druhý tragicky. V obou případech jsem ale dostal mile očekávanou dávku dobré literatury a krásné češtiny.
Obě kratší novely byl příjemně čtivé, zatím jediná věc, kterou jsem od Jiráska četl a nelíbila se mi, byla Staré pověsti české. Jinak jsem stále udiven, že čtu tohoto autora a sám od sebe, protože bych to nikdy nečekal.
Obě povídky pokud by příběh neodehrál v období husitských válek tak by se mohli dát do starých kalendařů a časopisů. Jedna povídka je se štastným koncem, druhá je bohužel tragická. I když v druhé povídce,, Zemanka" nalezneme docela část děje pro zasmání- především to jak Jirásek popisuje náboženskou sektu nebo náboženství ,, ADAMITÉ"
Tahle kniha patří k několika neskutečně zdevastovaným v mé knihovně, přesněji její obálka. Není to tím, že bych ji tak často četl - popravdě řečeno, četl jsem ji tak dávno, že z ní žádné pocity už ani nemám. Oblíbil si ji ale - jako ostatně řadu jiných děl našeho klasika - můj papoušek patagonský, který z neznámých příčin při každé vycházce zalétl do knihovny, aby si v nestřeženém okamžiku trochu početl a při té příležitosti ožvýkal - zřejmě aby umocnil požitek z čteného - hřbet obálky knihy, kterou měl v pařátech. Už ale spolu nečteme. Předminulé léto jsem ho vzal na dvorek. Vylezl rozvážně z klece, rozhlédl se, popoletěl ke skále, trochu si zašplhal a pak nabral výšku, zakroužil a zmizel směrem SSV. Víc jsem jej už neuviděl - netuším, jestli jej hnala touha po svobodě, nebo už přečetl všechno z mé knihovny, co ho zajímalo.
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Čte se samo.