Maryša
Alois Mrštík , Vilém Mrštík
Realistické drama o pěti jednáních od autorské dvojice, bratří Aloise a Viléma Mrštíkových. Čtenářské vydání. Příběh Maryši, dcery sedláka, a chudého Francka se odehrává na moravské vesnici devatenáctého století. V dialozích je užito nářečí charakteristického pro danou oblast. Maryša je rodiči nucena vdát se za vdovce Vávru, jehož jediným zájmem je vyrovnat dívčiným majetkem své dluhy. Francek odchází na vojnu, aby se po letech vrátil a postavil svou milovanou Maryšu před mravní dilema. Ilustrovala Petra Antonovová. ... celý text
Přidat komentář
Četla jsem to kvůli povinné četbě ale bohužel mě to moc nechytlo. Jediné co se mi líbilo bylo řešené sociální stigma kvůli nemožnosti rozvodu a volby partnera. Kniha nemá zas tak originální příběh a krom toho, že se jedná o slavné dílo č. literatury bych si ji nepřečetla.
Působivé drama z pera českých spisovatelů. Mělo to šťávu, mělo to spád, a i když člověk jakž takž zápletku a pak hlavně ten konec zná, stejně je tím, jak se děj odvíjí, nemálo překvapen.
Je to svižné drama na jeden večer ale s přesahem, který má co do sebe. Krásně tu bratři Mrštíkové pracují s psychologií postav - stále tvrdohlavá Maryša, procitnuvší Lízal a hlavně darebák Vávra. Tohle čtení jsem si vážně užila. Nesmírně mě bavil jazyk, jakým je dílo psané. Moravský slang se mě líbil vždy, je měkký, zvonivý a rytmický.
Drama, které má co říci i dnes. I přes odlišnost doby a především jazyka (u něhož jsem se někdy vážně pobavila) mi přišlo snadné a přirozené vcítit se do protagonistky, mladé ženy, která zůstala na všechno sama, žena dotlačená okolnostmi a zájmy jiných lidí do nemožné situace.
Divadelní hra byla napsána téměř před 130 lety. To, co mi zpočátku vadilo jako časová i jazyková bariéra, jsem postupně začala vnímat jako benefit. Díky autentičnosti, znalosti venkovských poměrů a tradic, má čtenář možnost cestovat v čase a objevit se v moravské vesnici konce 19. století. Nářečí může být pro někoho oříšek, já se do hanácké rodiny přivdala, tak se chytám víc, než kdybych text četla před pár lety. Škoda Maryši, která mohla žít úplně jinak. Řečeno příslovím: "Není všechno zlato, co se třpytí." a: "Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají" a taky: "Pozdě bycha honit".
Po přečtění obsahu a komentářů ostatních jsem toho od této knihy moc neočekával, ale nakonec to bylo mnohem lepší než jsem si původně myslel.
Pozitivní aspekty této knihy jsou překvapivě zajímavý příběh, dobře uspořádaný děj a prostředí. Negativní je zde hůře srozumitelný jazyk v první polovině knihy a někdy zbytečně dlouhé bloky textu.
Občas mi připadá, že díla spadající pod klasickou literaturu mají často dobré hodnocení prostě jen z principu (snad proto, že ten kdo by si je dovolil pomluvit, by mohl být označen za primitiva, který nepozná kvalitní četbu, nebo tak něco).
Je to jako Karel Gott a jeho slavíci, které dostával, protože už se to zkrátka očekávalo. (Nic proti Kájovi, měla jsem ho ráda.)
Já samozřejmě chápu a uznávám, že v té dané době, kdy byla tato díla napsána, mohla být nadčasová nebo revoluční, ale já žiji v dnešní době, tudíž hodnotím knihy podle toho, jak se líbí mě, ne jak se líbili lidem někdy před sto lety. Myslím, že je dobré, aby se vědělo, že tyto knihy jsou, a že (možná) ovlivnily vývoj literatury, ale nemusejí být neustále dokola vychvalovány jako literární klenoty. V dnešní době, kdy existuje opravdu tisíce titulů, už prostě byly mnohokrát překonány silnějšími, lepšími a propracovanějšími příběhy.
Kdybych měla hodnotit konkrétně Maryšu, tak tady není snad nic, co by mě zaujalo, co by stálo za vyzdvihnutí. Obyčejný příběh obyčejné dívky, skrývající se v neobyčejně nudném dramatu. Na konci se stane jedna zajímavá věc s kávou, která už snad ani není spoilerem. Kniha ve mě nevzbudila žádné emoce ani sympatie s postavami, do toho ještě to rušivé nářečí. Jedním slovem, tato kniha je prázdná.
Jednu hvězdičku dávám z milosti boží.
Amen.
Kdybych byl divadelní režisér nebo dramaturg a měl dnes realizovat Maryšu na divadelních prknech, dost bych zvažoval, jestli jazyk hry neupravit současnému standardu. Není to nic proti způsobu, jak se v době bratrů Mrštíků na Moravě mluvilo, jen se mi zdá, že použité hanácké nářečí může působit jako trochu rušivý prvek; může v nás podvědomě vyvolávat asociace s bodrýma strejcama z vinných sklípků, mladším čtenářům případně s tlupou lemurů z animáku Madagaskar. Možná je to jen můj pocit, ale zdá se mi, že ten jazyk může zkrátka odvádět pozornost od faktu, že Maryša je nejen hluboce tragické, niterné a skličující dílo, ale že je to také hra stále aktuální. Je totiž nadčasová, tedy je aktuální neustále.
Na osudu Maryši je nejsmutnější její totální osamocenost, fakt, že není nikým milována, nikým chápána, že nikdo z jejího okolí neprojeví snad ani náznak pochopení. Dokonce i když v druhé části hry sousedé vidí tragiku jejího osudu, tak mluví s jistou lítostí o ní, ale nikdy ne s ní.
Maryša se v tom odlišuje od literárně docela obvyklého scénáře „mladí milenci bojují za svou lásku proti nepřejícností okolí“, v takto vyprávěném příběhu by se mohla Maryša spolehnout alespoň na svého partnera a čerpat z něj sílu a odvahu. Jenže Francek ... Francek není žádná opora, nejprve chce Maryšu získat jako cennou známku do sbírky a po návratu z vojny už je jeho motivací spíš soutěživost a jakási vzdorovitost. Těžko si představit, že život s ním by pro Maryšu představoval nějaký přístav klidu.
Ještě jedna věc mi při nedávném čtení Maryši stále znovu přicházela na mysl. Netýká se to tak úplně hry, nevím, jestli to sem vůbec patří, tak zkusím jen krátce: V současné diskuzi o emancipaci žen, feminismu a genderu obecně slýchám často ze strany konzervativně založených lidí, že „se svět zbláznil“ a vzpomínání na časy, kdy muži byli muži, ženy byly ženy atd. Částečně se tomu dá rozumět, přesto si myslím, že je třeba vidět, že nostalgické vzdychání po „starých dobrých časech“ do značné míry znamená oživování společenské mentality, která drastické přehlížení ženské svobody nejen umožňovala, ale považovalo se to za žádoucí a vlastně morálně jediné správné. Ženy prostě byly odkázány na libovůli rodičů a manžela, nebyly vnímány jako samostatné lidské bytosti, neměly svoji důstojnost, nemluvily vlastním hlasem. Ne, to nebyla šťastná doba, kdy byl svět ještě v pořádku.
Maryša je jednoduše "neohratelná" klasika, nádherné dílo, na které se vždy ráda odkážu a doporučím.
„Od koho je káva? Od žida.“
Maryša je devatenáctiletá dcera sedláka, která miluje chudého a mladého Francka. Bohužel její otec Lízal ji provdá za starého a surového Vávru, který svoji předchozí manželku utrápil k smrti. Jak dílo dopadne, snad každý ví.
Opět další kniha, kterou jsem četl k maturitě. Kratičká divadelní hra, kterou máte opravdu za chvilku přečtenou. Co se mi na Maryši opravdu líbilo, bylo Hanácké nářečí. Postav bylo v díle tak akorát, ale důležitých je jich stejně jen pár. Pokud nad knihou uvažujete, tak za mě určitě doporučuji! Ale upozorňuji na to nářečí, určitě to dosti lidem nemusí sednout.
Knížka se mi docela líbila, jen jsem měl problém s nářečím ve kterém je napsaná a četla se mi kvůli němu pomaleji.
Maryša je skvělé drama! Musela jsem se přenést přes to moravské nářečí, ale pak jsem si na to zvykla a naopak se mi líbilo. Přečetla jsem za chvilku, málokdy jsem se setkala se hrou, která by byla tak živá a uchvacující! Tehdejší ženy to neměly vůbec lehké, chudák Maryša.
Dlouho jsem nenarazila na divadelní hru, která by mě takto uchvátila! Maryša je perla mezi ženami i mezi dramaty. Líbilo se mi, že autoři z hlavní ženské role neudělali žádnou "chudinku", ba právě naopak. A to nebylo v jejich době zvyklé. Drama Maryša zcela vybočuje z řady, je originální a hlavně výborně vypracované až do posledního slova.
Když jsem četla, přímo na mě sálal ten pocit frustrace a ponížení, které si Maryša musela zažít.
Mile na mě působilo moravské nářečí.
P. S. Hluboká poklona autorům, ne všichni sourozenci se na něčem shodnou!
Chcete-li si přečíst příběh, který ve vas zanechá silne emoce, pak je Maryša to pravé. Při čtení jsem si častokrát vzpomněla na Vesnicky román od Karoliny Světlé. Je opravdu smutné, jak dokáže jedno rozhodnuti zkazit tolik životu.
Pěkné dílo, hanácké nářečí, folklór, zmínka o Brnu a dalších měst a vesnic okolo Brna, nádherný příběh o Maryši a Vávrovi, konec naprosto úžasný... Chtěla bych i někdy vidět tuto hru naživo v divadle . Absolutně dokonalé.
Chvíli mi trvalo se začíst, ale nakonec jsem spokojená. Divadelní hra, která má své kouzlo a na prknech musí být skvělá. Mrštíkové si skvěle pohráli s postavami a každá se rozvíjela. A hanácké nářečí nás vrhlo zpět do dávné doby.