Maryša
Alois Mrštík , Vilém Mrštík
Příběh Maryši, dcery sedláka, a chudého Francka se odehrává na moravské vesnici devatenáctého století. V dialozích je užito nářečí charakteristického pro danou oblast. Maryša je rodiči nucena vdát se za vdovce Vávru, jehož jediným zájmem je vyrovnat dívčiným majetkem své dluhy. Francek odchází na vojnu, aby se po letech vrátil a postavil svou milovanou Maryšu před mravní dilema.... celý text
Přidat komentář
Ve třiceti si doplňuji vzdělání a čtu povinnou četbu :) A musím za sebe říct, dobře, že jsem počkala. V 18ti by mě to nejspíš nebavilo a krkolomným starým nářečím bych se nelopotila. Věděla jsem o čem příběh je, ale znala jsem hlavně konec, ne co tomu předcházelo. Řekla bych, že s věkem se člověk dokáže vcítit a pochopit chování a pohnutky některých postav.
Ačkoliv divadelní žánr nebude úplně můj šálek kávy, Maryša je klasika a stojí za přečtení.
Kniha nebo spise pribeh sam o sobe je velmi dobry. Ja osobne mela problem s nekterymi slovy a narecim, ve kterem je kniha napsana. Take me moc nevyhovuje divadelni zanr. Kniha je rozdelena na jednotlive jednani a vystupy. Popisy jaou dobre pro predstavivost.
Ale jo, kniha není špatná, příběh je zajímavý a krom některých záludných slov, se to čte docela dobře. Konec je podařený.
Ideální k maturitní četbě. Jednoduchý příběh, který má ale v sobě spoustu emocí. Kniha se čte velmi dobře. Určitě můžu doporučit.
Díky této knize jsem si uvědomila, jak moc mě drásá číst příběhy, ve kterých je pácháno násilí na ženách.
Jinak jako maturitní četbu rozhodně doporučuji: krátké, úderné a dobře zapamatovatelné.
Z klasiky a povinné četby patří Maryša určitě k tomu lepšímu (rozuměj: čtivějšímu). Sympatická délka, svižný děj, stále aktuální téma a emoce chytající za srdce. Ano, čte se to dobře, a čím je člověk vyzrálejší, k tím většímu porozumění nejspíše dojde.
Díky čtenářské výzvě jsem se vrátila do doby střední školy, kdy jsem Maryšu četla jako povinnou četbu. Musím říct, že mezi mým tehdejším (nuceným) a současným prožitkem z četby je velký rozdíl. Zjistila jsem, že až nyní jsem se dokázala dostatečně vcítit do děje a pohnutek jednotlivých postav. Od jisté části knihy jsem se těšila až "ta káva bude jakási trpká".
Pěkně dílo, jsem ráda, že díky výzvě jsem na něj narazila.. na to jak je to krátké tak to bylo výstižné a mám chuť si zajít na hru
Povinná četba, která většině spolužáků ani mně nic neříkala. Samozřejmě vím o čem tvorba je, ale ráda jsem po škole na ní zapomněla.
(SPOILER)
Přečteno jako povinná četba k maturitě - takže opět hodnocení jiné, než u mých oblíbených žánrů.
Musím ale říct, že se mi Maryša líbila. Vlastně mě to až překvapilo bylo to krátké, napínavé, děj plynul svižně a oproti jiným realistickým dílům, které jsem četla (jako Otec Goriot nebo Zločin a trest), to bylo bez zbytečných popisů. Sice pro mě byly, kvůli použitému nářečí, některé pasáže obtížně srozumitelné a dramata celkově se mi čtou hůře než klasické romány, ale téma mě bavilo a možnost to celé zhlédnout i v hrané formě mi pomohla si to celé ještě lépe představit.
Poměrně se mnou otřáslo, že to takhle v minulosti skutečně fungovalo že měly dívky domluvené sňatky klidně s naprosto nevhodnými manželi, nemohly k tomu nic říct a měly tak zničený celý život. Navíc byly v podstatě bezbranné vůči domácímu násilí. Smutné bylo i to, jak se Maryša vlivem nešťastného manželství změnila z veselé dívky se stala zatrpklá nevlastní matka a hospodyně tyrana, která nesnáší svět. Líbilo se mi, jak ze začátku bojovala za svou lásku, a i když si musela vzít Vávru, na Francka nezapomněla Zároveň si dokázala udržet svoji hrdost a nepodlehnout prosbám sobeckého otce. Trochu mi ale vadil její nepromyšlený čin s otrávením Vávry, vždyť chtěla utéct s Franckem a přiznáním se si svůj život ještě více zkomplikovala.
Francka jsem si oblíbila. I přes nesouhlas okolí se Maryši nevzdal a chtěl ji vytáhnout ze špatných podmínek. Jako jeden z mála chápal, že štěstí nezávisí na bohatství a to, že je Vávra bohatý ještě neznamená, že s ním bude Maryša spokojená. Na druhou stranu nebral v potaz pocity Maryši a svým neuváženým chováním ještě zhoršoval její pověst. I když to s ní myslel dobře, ani se nezeptal, jak to skutečně chce ona.
Celé drama jasně upozorňuje na nerovnoprávnost mužů a žen v tehdejší společnosti a vybízí ženy k svobodnému rozhodování o svém životě. S Maryšou skutečně všichni celou dobu zacházeli jako s majetkem a ne jako se svobodnou bytostí. Ona se ale nakonec rozhodne sama za sebe a svůj život tak konečně vezme do svých rukou.
Konec dramatu je nejasný a já se musím ptát, co se s Maryšou dál stane Půjde do vězení a její láska k Franckovi tak zůstane nenaplněná? Jak se k této situaci vůbec postaví sám Francek a její rodina?
Nestárnoucí klasika. Bohužel knihu jsem kdysi přečetla až po zhlédnutí divadelního představení, takže se mi moc dobře nečetla.
Knížka se mi dostala do rukou náhodou jako povinná četba dcery . Klasika, která neurazí, nenadchne,ale nyní přečteno zcela dobrovolně a s radostí.
Čteno, slyšeno, viděno na prknech i přes obrazovku x-krát a stále živé. Hra o nelásce, zlobě a násilí stále aktuální a můžeme žít v jakékoliv době.
Nu, tak jsem si tu Maryšu zase po čase ze studijních důvodů přečetl. Po prvním dočtení nebyl jsem z knihy kdovíjak nadšen. Postupem času ze mě však negativní pocity nějak odpadnuly a já na knihu začal myslet vlastně vcelku vřele. Na na hromech vstáváme, na hromech líháme, musí to bét, Maryšo? a na celkové vyvrcholení knihy, na vcelku zajímavé téma. No
No druhé přečtení patrně dopadne stejně. V tuto chvíli nejsou mé pocity příliš láskyplné. Víte, velkou část svého času trávím v Brně. A přes to, když slyším slovo šalina, je mi na zvracení. Nu Víte jak si asi připadám při čtení Maryšy? Je fakt, že šaliny se tam nevyskytují.
Inu, kniha se mi tedy nečte dobře. To je ale, buďme k sobě upřímní, můj problém. Na tom, že je to hra velice působivá, skutečná, smutná a brutální sui generis, to nic nemění. Je to zkrátka tak. Historický výsek je v knize vystavěn naprosto živě a tragicky. Násilí toho nejhoršího druhu provozované na komsi zcela bezbranném, na někom, kdo když náhodou možnost obrany najde, bude za to každým potrestán. Ano, svého druhu otroctví.
Hra je, pokud jde o mě, příliš dlouhá a styl dramatického zápisu je mi nevyhovující. Víte, Shakespeare možná měl ohromné štěstí, že i pokud scénické poznámky ve velkém psal, nedochovaly se. Jeho drama je holé, a proto je neustále živé. Ne tak Mrštíci. Hra je zbytečně fragmentovaná, snad polovina u ní jsou scénické poznámky. Já bych snad byl býval nechal herce dělat si na tom jevišti zhruba co chtějí, ale budiž, je to jakási volba autorů. Na údernosti hry to však ubírá mnohé.
Ani to však na celku zas tak mnoho nemění. Pachuť opadne, vzpomínka zůstane a ta je, zdá se, příjemná. Hra je poutavá, je zajímavá a nabízí leccos k zamyšlení, snad vám toho do života o domácím násilí dá víc, než kdejaká odborná literatura. Čili, přečtěte si to, přetrpte to, stojí to za to.
Toto drama mě vyloženě nadchlo. Potěšilo mě, že jsem poměrně dobře rozuměla nářečí, objevovala jsem zde totiž slova, která znám díky své babičce :D Ale i ta drsná surovost je pro mě fascinující... Obsahem se počítá drama na desítky stran, a přece toho stihne říci tolik... Opravdu úžasné dílo!