Maryša
Alois Mrštík , Vilém Mrštík
Příběh Maryši, dcery sedláka, a chudého Francka se odehrává na moravské vesnici devatenáctého století. V dialozích je užito nářečí charakteristického pro danou oblast. Maryša je rodiči nucena vdát se za vdovce Vávru, jehož jediným zájmem je vyrovnat dívčiným majetkem své dluhy. Francek odchází na vojnu, aby se po letech vrátil a postavil svou milovanou Maryšu před mravní dilema.... celý text
Přidat komentář
Drama Maryša je nádhernou ukázkou hanáckoslováckého nářečí s prvky brněnského dialektu. Inspiraci pro hru získali bratři Mrštíkovi ve vsi Tešany, kde žila Marie Horáková, která si vzala o 15 let staršího Felixe Turka z Borkovan, vdovce se třemi dětmi. Na rozdíl od hry Marie manžela neotrávila, ale prožila s ním téměř 40 let a ještě se jim narodilo 7 dětí (jen 4 se dožily dospělého věku). Samotná hra je skvěle napsaná a hlavně konec je naprosto bravurní. Maryša si i v dnešní době zaslouží, aby se četla jako klasická četba a hrála se v divadlech. Určitě si nějaké divadelní představení pustím :-)
Kniha o nešťastných vztazích s rodiči a v manželství.
Maryša názorně předvedla proč později raději vznikla možnost rozvodu.
Nářečí bylo zajímavé číst.
Tragický příběh z dob, které jsou doufejme za námi. Tématicky zajímavé a to i po lingvistické stránce, šlo o první knihu, kterou jsem četl, která je psána v nářečí. Z počátku trochu komplikované, ale následně to nečinilo problém.
Typický příklad díla, které každý zná, ale málokdo ho doopravdy četl nebo alespoň viděl na divadle. Děj je jednoduchý, bez zbytečných odboček, charaktery jednotlivých postav jasně dané a vyvrcholení hry dostatečně dramatické.
Dnes už těžko pochopíme to zoufalství a bezmoc, které nejednu nešťastnou ženu dovedly až k vykonání hrůzného činu. Buďme rádi(y), že se doba za těch víc, než sto let změnila a můžeme se rozhodovat svobodně a ze své vůle.
Já patřím k těm, kteří ke klasice tíhnou. A to opakovaně.
Letos jsem se rozhodla vrátit k divadlu, aspoň skrze divadelní hry a tak nemohla chybět Maryša!
Knihu jsem si kupovala někdy v době své maturity (to už je pár let :D) a měla jsem to štěstí, že v té době jsme dokonce s gymnáziem na představení šli do divadla, Maryša ve skvělém podání Romany Goščíkové! Do teď si celé představení pamatuji! Nádherný zážitek!
Jak na popis tohoto díla,, jak najít její hlavní body - nářečí, vesnice, mládí, stáří, peníze, chamtivost, chtivost, láska, neštěstí, vojna, bolest, smrt.
Zbytečné psát, o čem toto dílo je. Myslím, že jej každý více či méně zná z různých scének či "hlášek", které se nám dávno dostaly pod kůži třeba z doby, kdy je používaly naše babičky.
Knihu jsem nečetla naposledy :).
P. S. Musím říct, že až tentokrát jsem si všimla, jak velký věkový rozdíl je mezi Maryšou a jejími rodiči či Franckem a jeho maminkou!
Další dílo klasické české literatury. Konečně jsem ho přečetl, ale číst znovu už určitě nebudu.
Pocházím z jižní Moravy a bydliště Mrštíků mám nedaleko. Tudíž bylo pro celou naši třídu skoro povinností si tuto knihu v rámci seminární práce přečíst. Musím se přiznat, že jsem vůči ní neměla nějaká extra očekávání a možná právě proto mě po dočtení překvapilo, jak krásný ten příběh je.
Úžasné jak je možné jeden motiv zpracovat na tisíc způsobů a zároveň se nepokusit ani trochu o originalitu. Knihu jsem četla k maturitě úplně stejně, jako každý můj spolužák. Je totiž krátká, děj je čitelný bez jakékoli potřeby k zamyšlení a postavy jsou velmi snadno rozlišitelné. Proč? Protože jsou dobré nebo špatné. Divadelní hru jsem viděla a v podání dobrých herců to může být i trochu zábava - nebo minimálně kulturní zážitek. Vedlejší postavy mají někdy velmi zajímavé a vtipné řeči (ač to nebylo záměrem). Jen nerozumím tomu, proč v maturitní četbě je potřeba takové množství děl se stejným motivem a téměř totožným koncem...
Tato kniha byla jednou z klasik, která mě už dříve zaujala, ale dostala jsem se k ní později. Znala jsem děj a věděla jsem, jak kniha skončí, takže jsem nepozorovala zas tak moc děj, ale spíše způsob, jakým je kniha napsaná.
Již od začátku se mi kniha četla opravdu dobře, utíkala mi pod rukama. Hned od začátku byly postavy ale trochu černobílé. Bylo jasné, že Maryša bude hlavní postava, které nám čtenářům bude líto, protože ji rodiče nutí do svatby, kterou nechce. Skoro nikdo z rodiny jí vlastně nerozumí, maximálně tak babička, která ale před dominantními rodiči nemá absolutně žádné slovo. To, co se Maryše dělo, bylo hrozné. Každou chvilku jsem měla chuť jejím rodičům nějak otevřít oči, aby si uvědomili, co dělají. Ani to by ale nepomohlo. Lízal si to nakonec naštěstí uvědomil, ale to už bylo pozdě. Neumím si asi představit, že by se něco takového stalo mně.
Na druhou stranu Lízal s jeho ženou byli zase od začátku jasní “záporáci“, co nutí svou dceru do něčeho, co mermomocí nechce a miluje někoho jiného. A s tím, koho miluje, jí zakážou se stýkat. Lízalovy narážky, že pro Francka Maryša není a že se má bavit se sobě rovnými, nazýval ho žebrákem… Charakter Lízalovy postavy se mi fakt hnusil, už i jen tím, jak se s Vávrou domlouval na penězích. Také ta tetka Strouhalka, co se Maryše snažila vtlouct do hlavy, že udělá nejlíp, když na Francka zapomene... Její zkušené průpovídky bych být Maryšou asi nevydržela. Snažila se Maryše ukázat, že ji chápe, přitom ji vůbec nechápala.
Vávra si nebyl ze začátku úplně jistý, tak jsem si myslela, že bude trochu jiný a že ho aspoň trochu zajímá, jak se Maryša cítí, potom se ale ukázalo, že mu jde také jen o jedno. Bylo smutné pozorovat postupně Maryšin život, jak se vyvíjí. Jak ji ho její rodiče zničili. Ona od začátku věděla, ze někoho jako je Vávra nechce a že jí udělá ze života peklo. Měla v sobě ale pořád nějakou naději a radost ze života. Ale potom to stejně dopadlo tak, jak předpokládala… Aspoň si její otec uvědomil, jak velkou chybu udělal.
Francka s Maryšou mi bylo líto. Přála jsem jim, aby jim to nějak vyšlo, i když jsem věděla, že nevyjde. Doufala jsem, aby se pak Maryša k němu vrátila, až se vrátí z vojny. Škoda, že odmítla jeho nabídku… A potom se to vlastně vyvinulo tak, že si Lízal uvědomil svou chybu, a dokonce souhlasil s Franckem, což byla celkem ironie.
Tato kniha opravdu dobře a realisticky popisuje to, co se v té době běžně dělo. I když není moc dlouhá, tak lze poznat, že si s tím Mrštíkové dali práci. Není to jedna z těch knih, které mě nějak obzvlášť nadchly, ale celkem mě i překvapila. Doporučuji.
Děj ze začátku pomalý (do 3. dějství se to začíná rozjíždět), ale dobrý. Příběh o lásce, která není dopřána a je nucená. Na nářečí se dá zvyknout, není to nijak strašné. Určitě to není špatné čtení. Doporučuji k maturitě.
(PS: Verze do Cimrmana také není k zahození. :))
Rozhlasová hra.
Téma tragické lásky a nuceného sňatku, které končí tragédií. Chápu, že už ztratila naději...
Tato kniha mě opravdu zaujmula a byla úžasná. Měla jasný a zřetelný děj což mám rád. Místy bylo i pár vtipných míst. Co nejvíce se mě na této knize líbilo bylo nářečí. Úžasné se hodilo a krásně se četlo. Všem doporučuji.
Sekce povinná četba klasika. Příběh Maryši zná mnoho z nás, buď ho četl, viděl film, divadelní inscenaci nebo o něm možná jen slyšel.
Knihu hodnotím spíše průměrem.
Velkou překážkou pro mě bylo nářečí. Nedokázala jsem se začíst, ale samotný děj se dá pochopit. Za mě nic co bych doporučila k maturitě, určitě se dá v kánonech najít něco lepšího.
Knihu jsem si vybrala k maturitě. Je dost krátká, po nějaké chvilce zvykání si na nářečí se člověk i začte. Líbilo se mi, že se tedy četla dost rychle a děj není na vysvětlování nijak složitý.
Docela jsem se knížky bála, kvůli moravskému nářečí, ale nakonec to vůbec nebylo špatné. Po chvíli si člověk na nářečí zvykne a má knížku za hodinu přečtenou. Knížka se dá i dobře rozebrat, takže k maturitě určitě dobrá volba.
5 bodů z 10
Co se týče jazyka, jímž byla celá kniha napsána, jedná se o nářečí a jeho pochopení mně připadalo po celou dobu čtení dosti složité. Nemohl jsem si na způsob této knižní mluvy zvyknout, moc mi nechybělo a knihu jsem už málem na začátku vzdal. Na druhou stranu se v příběhu neobjevovalo velké množství archaismů, a tak jsem se přemohl, a i přes pro mě dosti frustrující nářečí jsem knížku přečetl až do konce. Samotný děj nebyl zase tak špatný, ale na tak poměrně krátký příběh se v něm objevilo dost postav. Také bych ocenil, kdyby mi kniha aspoň formou epilogu podala informaci o tom, co se s Maryšou stalo dál. Knihu bych doporučil těm, kteří nářečím mluví obvykle, nebo jim to alespoň nevadí.
Naprosto uvěřitelný příběh z moravskéch luhó a hájó. Mírně mě zklamal konec, respektive uzavření celého příběhu. Vždyť by se dalo tak krásně rozvinout, jak příběh pokračoval dál.
Na druhou stranu asi ani nebylo potřeba rozepisovat se dál, když se i tak dílo stalo zlatým klenotem českého divadelnictví.
"Na hromech líháme, na hromech vstáváme. Musí to tak bét, Maryšo?" :-)