Marzi 1984-1987
Marzena Sowa
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129912/bmid_marzi-1984-1987-X3B-129912.jpg
4
61
61
Marzi, polská Marjánka, působí v komiksovém světě už několik roků jako vyslanec. Zastupuje polské děti a nejspíš i všechny děti z někdejšího východního bloku. Marzi vznikla z vyprávění o dětství tenkrát na Východě. Marzena Sowa (* 1979) vysvětlovala svému novému příteli, kterého potkala na stáži v Bordeaux, jak se žilo u nich doma, když byla malá. Tím přítelem byl komiksový kreslíř Sylvain Savoia (* 1969). Spolu začali vyprávěné skládat do obrázků a malých příběhů. Společně vytvořili malou Marzi, jedináčka ze sídliště za hutěmi v polském městě Stalowa Wola, a nechali ji tam prožít druhou polovinu osmdesátých let.... celý text
Přidat komentář
Silný příběh, i když je napsaný stylem pro děti teda hlavně dospělé, (ale ti starší to určitě pochopí taky) a navíc s "těma velkýma bublinama."
Příběh sestavený z kousků, střípků dětství autorky vznikl ve spolupráci s kamarádem, který je známý kreslíř. Tak proč toho nevyužít? :)
Jak se tehdy žilo v Polsku dětem, které kromě jidla ztratily rodinu a kus dětství?
Odpověď v knize
Jak já mám ráda komiksy pro dospělé! A když se v nich něco dozvím - co, jak, kdy, kde, proč... tak je to pro mě skvělý zážitek.
Marzi mě velmi bavila už od prvních stránek, sama jsem se narodila až na konci jejího příběhu, ale o to víc, je pro mě toto období zajímavé a dokážu si ho spojit s podobnou situaci tehdy u nás. Díky za příjemne pocteni.
Milý komiks, který mapuje částečně dění druhé poloviny osmdesátých let v Polsku. Krátké kapitoly přibližují život malé Marzi a její rodinu, kamarády, školu, nakupování, domácí mazlíčky,.. Podle obálky jsem čekala více negace té doby, ale některé příběhy byly i lehce úsměvné. Kresba je povedená a celkově na mě působí kniha jako výpověď každodenního života malé holky a to se vším všudy.
Další komiks na základě osobních prožitků a opět povedený. Když člověk porovnává se svými vzpomínkami, vidí, že v ČSSR jsme se měli za normalizace vcelku dobře - i když většina zboží se nekupovala ale sháněla, nebyl tu alespoň přídělový systém (talony na benzín pamatuji i ve Východním Německu). A jak je známo, sousedův trávník je vždycky zelenější, takže zatímco u nás byl vrcholem Polski Fiat, u sousedů byla zdrojem závisti Škodovka :-D
7/10 Navzdory neveselému tématu byl nakonec výlet v čase s malou Marzi do období konce socialismu v Polsku nečekaně fajny. Originální ilustrace dodávají i té nejbanálnější vzpomínce z dětství jedné obyčejné školačky podobný nádech nostalgie, jaký přináší listování zaprášeným rodinným albem s polozapomenutými fotografiemi. Převládají sépiové tóny, ze kterých vystupuje pohublá barevná Marzi s obrovskýma očima jako středobod všeho. Pro mě další malý klenot do sbírky děl, která lidsky a bez příkras přibližují život v režimu takový, jaký opravdu byl. (Plus, 2012)
Roztomilé komiksové vyprávění dětskýma očima. Příběhy jsou sice docela obyčejné, v podstatě jde o každodenní realitu, ale vlastně mi to ani nevadilo - možná právě i v té všednosti je určité kouzlo... V příbězích vidíme materiální nedostatek ve srovnání s dneškem, zato však větší soudržnost lidí i neskrývanou radost, když už se podaří něco sehnat. A samozřejmě velké plus za hezkou kresbu, která i obyčejným historkám dodává něco navíc...
Krásně ilustrovaný komiks, který výborně přibližuje realitu, jež je podle reakcí v komentářích naštěstí pro postrevoluční generace natolik vzdálená, že nemají mladší čtenáři problém přirovnat Marzi k obrazům Satrapina Persepolisu.
Děj Marzi samozřejmě není tak dramatický jako zmiňovaný Persepolis jednoduše proto, že v osmdesátých letech ve východním Polsku byl nejdramatičtějším radioaktivní mrak z Černobylu a nedostatek potravinových a benzinových lístků (to díkybohu nepamatuju ani já).
Savoiaova kresba je kouzelná, detaily úžasné a každodenní dětský život na sídlišti jako stará rukavice, do které po letech vklouznete, a i když smrdí a je tak demodé, že byste ji nikdy znovu nenosili, překvapí vás, jak skvěle vám pořád sedí - jasně, že jsme se taky vozili ve výtahu, zvonili na sousedy a utíkali, hráli si na chodbě a záviděli těm, kdo měli někoho na západě a kdo nosil hezké věci, měl igelitku a tričko s Mickey Mousem. A první Barbíny? Ach...
Jedna hvězda navíc za to, že mám konečně komiks, na kterém se mi bude jednou velmi dobře vlastním dětem vysvětlovat, jak vypadal ten skutečný život za socíku. Protože tohle není daleký Írán, tady to bylo hodně podobné - jsou to i naše dějiny, nudné, fádní, hnědé, šedé, bez akce? Ano, přesně tak.
Marjánka z Polska, která dokáže rozesmát, rozněžnit i roztesknit. Každodenní příběhy malého děvčátka, které vyrůstá za dob komunismu, se českým čtenářům můžou zdát všední, ale pokud se však podíváme na komiks očima člověka, který vyrůstal a celý život žil v dostupnosti všeho, včetně svobody, pak se Marziiny každodenní příběhy překlopí do mnohem větší exotiky.
Francouz se možná pozastavuje nad tím, že se v Polsku stály fronty na toaletní papír, že na Vánoce plave lidem kapr ve vaně a sídlištní dům se tak promění v rybí jatka, že frontu na televizi lidé stojí v mrazu i dva dny. To jen těm, kteří prožívali podobný osud jako Marzi, se může knížka zdát "obyčejná".
Milý a laskavý komiks :)
Abych pravdu řekl, ke koupi knihy a jejímu přečtení mě nezlákal ani tak její námět (tj. život v Polsku 80.let minulého století za komunismu a železné opony), ale spíše dvousetstránkový komiks za velmi nízkou a přijatelnou cenu v knižním výprodeji.
Kniha má samozřejmě mnoho kladů - tak třeba již ono zmíněné téma. Mnoho lidí mladší generace si stěží v dnešní moderní době, kdy je všeho dostatek (spíše až přebytek), dokáže představit, jak vypadal život ještě před 30-ti lety. Takže jako takové přiblížení oné nelehké doby kniha splnila účel - jednoduchou, komiksovou formou, kdy mladší generaci snáz osloví zajímavé kresby, než slova. Dalším kladem, který je třeba zmínit, je bledost, či mdlost komiksu. Kresby jsou v originále totiž velice barevné, což by ale tak dobře nevystihlo temnou atmosféru tehdejší doby. Na mě osobně tak téma více zapůsobilo. Taktéž jeho vyprávění z pohledu malé Marzi mě citově zasáhlo více. Co bych pak knize vytkl, tak mnoho nic neříkajících jednostránkových kapitol z běžného života. Hold 100% autobiografie...
Sečteno podtrženo, průměrná oddychovka v komiksovém vydání. Neurazí, ani nenadchne.
Velmi pěkné a roztomilé. Bohužel nic extra příběh. Takové útržky z dětství. Tu a tam jsem se zasmála a docela se mi to líbilo. Bohužel se nic pořádně nerozvedlo.
Tak nějak nevím. Určitě je záslužné že kniha člověku přiblíží méně známou etapu komunistických dějin střední evropy, ale nejde nijak zvlášt' do hloubky. Persepolis se mi líbilo daleko více.
Je těžké říct, že by se mi zrovna líbila. Jednoduše řečeno nic a všechno. Za mě bych knihu zařadila k oddechovému čtení. Není to nic náročného a někteří z vás to možná přečtou co by dup. Nebo jako já, zavadí o tuhle knížku, když už neví, co by. Celkově knihu hodnotím ale kladně.
Marzi bezelstným tónem popisuje život v socialistickém Polsku bez jakýchkoli příkras, včetně všech jeho paradoxů i absurdit, ale zároveň také naznačuje, že Marzi (ale i všichni ostatní, co žili na druhé straně železné opony) dokázali své životy prožívat se stejnými smutky i radostmi jako lidé kdekoli jinde na světě. Krásné čtení a prohlížení.
http://brabikate.blogspot.cz/2013/06/socialismus-v-komiksovem-vydani.html
Zajímavé vylíčení každodenní reality 80. let v Polsku. Některé kapitoly by se určitě daly využít třeba pro děti při výuce dějepisu 20. století.
Krásný komiks, velmi mile mě překvapil. Povídky jsou, pravda, dosti obyčejné, ale pokud šlo o to popsat všednodenní Polsko 80 let, byl účel splněn.
Komiks o Polsku za Jaruzelského z dětského pohledu? Pro mě neodolatelná volba! Nicméně ze samotné knihy jsem byl trochu rozpačitý. Jednotlivé povídky jsou totiž dost obyčejné, vycházející většinou z každodennosti a jejích událostí. To v podstatě není nic špatného, ale moc do toho nepronikne specifikum té doby (a že by bylo z čeho vybírat!). Jasně, v každé druhé povídce jsou fronty, prázdné obchody a přídělové lístky... ale to není zovna nijak překvapivý postřeh o reálném socialismu. Problém může být v tom, že v Marziném okolí chybí skutečné osobnosti: lidé, díky kterým by Marzi pronikala trochu hlouběji do života kolem sebe (takové jako měla kolem sebe Marjane Satrapi, díky čemuž je její výpověď o Íránu o dost závažnější). Marzi se pohybuje výhradně jen v šedé zóně a od toho se odvíjí hranice toho, co vůbec zažít může.
Kniha bude asi o dost exotičtěji působit v domovské Francii než u nás, kde nám náměty povídek přijdou obyčejné. Jednoduše proto, že jsme dost z toho sami zažili či zažíváme.
I když jsou malá Marzi a její zážitky roztomilé a sympatické, obsahově by mi komiks přišel dost průměrný. Je tu ale pár věcí, na kterých sbírá plusové body, a to nemalé. Za prvé povídky, které se vymykají a tu zmíněnou šeď přesahují. Když se Marzi snaží popasovat s tím, jak vášnivě se kolem ní prožívá katolická víra, nebo když se její táta zúčastní stávky, má to najednou o dost větší náboj. Marzi si najednou klade zajímavé otázky. Bojuje o to, aby pochopila svět kolem sebe a zažívat to s ní je o dost více vzrušující než sběr hub.
Druhé velké plus je skvělá kresba, která často dodává i nejjednodušším historkám ducha, kterého samy o sobě trochu postrádají. Savoiova citlivá a vtipná ruka hrozně hezky rozehrává mimiku a emoce postav, barvami skvěle vystihuje náladu jednotlivých mometů a vůbec je radost si jeho obrázky prohlížet. Má dost velký podíl na tom, že celá kniha vyzní tolik mile.
Což je pro mě nakonec hlavní dojem z Marzi: je hrozně milá. Takže komiks sice úplně nesplnil mé očekávání, ale ve výsledku jsem si jej přesto užil a určitě bych ho doporučil. I když spíše k odpočinku než k poznání.
Marzi 1984-1987
Stalowa Wola: sídliště, kde vyrůstala autorka. Celý život snila o tom, že bude bohatá, protože v dětství žila v chudobě. O tom také v dospělosti napsala svůj životopis- komiks pro dospělé.
Dětství ovlivněné komunismem , nedostatkem dnes už běžné součástí stravy - čokolády, pomerančů, chleba nebo masa. Ale každé malé dítě má v jakoukoliv dobu historie čas hrát si . Teda touhu, potřebu zapomenout na to , co se kolem něho děje a nahradit to vtípky ze sousedů v paneláku spolu s partou .
Komiks se nejen dobře čte, protože je psaný v ich- formě, ale taky v krátkých kapitolách ukazuje tehdejší dobu, jak se v ní žilo všem bez rozdílu věku.
Konec , který byl smutný byl také otevřený. Vydá polské nakladatelství někdy pokračování příběhu?