Masajové krev a mlíko
Věra Nosková , Tomáš Nosek
Tři dobrodruzi, spisovatelka Věra Nosková, její syn Tomáš, grafik a redaktor nakladatelství Klika a jejich kamarádka Martina Gogaisslová se vypravili do Afriky, aby poznávali, jak se žije v celkem bezpečné, ale chudé Tanzanii, chtěli vidět její národní parky, divoce žijící zvířata a poznat zvyky a život kmene Masajů. Byli také požádáni dvěma českými dobrodinci, kteří tam v jedné obci nechali za české peníze postavit školičku a pomocí sbírek podporují její provoz, aby zjistili, je-li výuka efektivní a za co se posílané peníze utrácejí. Autory knihy překvapil tvrdý masajský patriarchát s chováním k ženám a dětem, které by se u nás trestalo vězením. Sledovali, především u tanzánských mužů, občas bizarní způsoby získávání peněz. Tanzanie je zemí dětí, které nedokáže všechny uživit. Dětí do 14 let je tu 43,5%! V této zemi, která má 53 milionů obyvatel je virem HIV nakažená desetina obyvatelstva, živoří tu přes tři milionu sirotků a negramotnost dosahuje třiceti procent. Hlavně na venkově se žije nuzně. Ostrov Zanzibar, národní parky a některé destinace jsou dobře vybavené a turisty oblíbené, ale naši cestovatelé chtěli poznat pravou tvář této velké tropické země. Kromě jiného udělali sbírku a vezli tam spousty oblečení, školních potřeb, hraček... Jejich představy a poznaná realita se ovšem lišily.... celý text
Přidat komentář
To je prostě Afrika :-) S nadhledem a humorem popsaná autorčina cesta do Tanzanie. Autorku velice obdivuji, že se ve svém věku do takové země vůbec vydala. Po přečtení přijdete o většinu iluzí, které jste o tomto kontinentu vůbec měli.
Zajímavý pohled na opravdovou Tanzánii a Masaje, který je neukazuje v příliš lichotivém světle.
Nekonvenční cestopis, snad poněkud neobyklý již samotným sestavením výpravy - na cestu se vydávají Věra Nosková (70 let), její syn Tomáš Nosek (cca 30 let) a kamarádka Martina (cca 60 let). Originalitu této knížku spatřuji hlavně v tom, že sluníčkářsky nevyzdvihuje místo destinace, nýbrž upřímně nám předkládá Afriku takovou, jaká je pro evropského turistu.
Na knize se mi také líbilo, že se střídali zápisky Věry i Tomáše Noskových. Bohužel myslím, že kvůli jazykové bariéře nepronikli hlouběji do africké kultury a čtenář s nimi tak stále zůstává na straně turisty. Pro mne tak byl nejzajímavější popis, kdy se dostali na chvíli přímo do domorodé vesnice jejich masajského průvodce.