Masarykovy vražedkyně: Ženy, zachráněné v období první republiky prezidentskou milostí od trestu smrti
Ivo Pejčoch
Kniha Masarykovy vražedkyně se pokouší přinést pohled na dosud historicky nezpracované téma, nejzávažnější kriminalitu žen v meziválečném období. Odtud pochází i název publikace poukazující na vlastní obsah. Námětem jsou totiž osudy všech žen, které byly v období existence první republiky odsouzeny k trestu smrti a před jeho vykonáním zachráněny milostí prezidenta republiky. Jím byla takřka ve všech případech první hlava československého státu, Tomáš Garrique Masaryk. Mezi omilostněnými najdeme příslušnice různých sociálních vrstev a vzdělání i diametrálně odlišných motivací. Naprostá většina z nich však byla odsouzena za vraždy, leckdy několikanásobné, zcela ojedinělou se stala k smrti odsouzená špiónka. Text přináší nový pohled na otázku ženské kriminality i postoje prvního prezidenta T. G. Masaryka k oblasti udělování milosti v hrdelních případech. Text nepopisuje jen vlastní soudní případy, ale snaží se zobrazit i další životní osudy odsouzených žen. U značné části temných antihrdinek, tvořících námět jednotlivých kapitol, se podařilo dohledat i jejich fotografie a kniha tak není pouhým popisem zločinů anonymních pachatelek, ale dává jim i reálnou tvář. Lze říci, že do laskavého pohledu na kriminalitu první republiky, jíž nabízel legendární seriál Hříšní lidé města pražského, má drsná skutečnost značně daleko.... celý text
Přidat komentář
Smutné jsou příběhy žen, které usmrtily své děti, protože neviděly jiné východisko z tíživé situace. Odhlédneme-li od zločinů, ke kterým nakonec došlo, přibližuje kniha i sociální prostředí a způsob života obyčejných lidí, a to hlavně na venkově. Většina vražedkyň byla prostšího ducha a bylo proto snadné je odhalit. Z toho, jak často bylo používáno jedu, aniž by následky vzbudily podezření lékaře, se nemohu ubránit podezření, že některé podobné zločiny zůstaly neodhaleny. Škoda, že se autorovi nepodařilo zmapovat další osudy žen po propuštění - kde žily, pracovaly, jak se k nim chovalo okolí.
Takový trochu jiný pohled na tu bájnou první republiku, kdy bylo prý všechno růžové. Ještě zajímavější než samotný popis vražd je pohled do života tehdejších venkovanek, strašně drsná doba, kdy zabít vlastní dítě bylo někdy jediné východisko.