Máslem dolů
Petr Šabach
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421752/bmid_maslem-dolu-jWD-421752.png
4
351
351
Arnošt a Evžen. Knihovník, který rovná knihy ke stropu, aniž by svůj antikvariát kdy otevřel, a konspirátor v americké vojenské bundě, který vidí záškodníka za každým rohem. Dva šedesátníci obutí v zámeckých pantoflích, které je pasují do role nejlepších přátel. Nejvíc času tráví v hospodě Ticho, kde štamgastů nápadně ubývá. Buď si kupují podezřele levné pivo v supermarketech, nebo už zaklepali bačkorama. Máslem dolů je příběh dvou chlapíků, kteří sice možná mají to nejlepší za sebou, ale život si užívají dál po svém. Vyprávění o životě, ve kterém je člověk zároveň starostlivým dědou, otcem, synem a kamarádem. O štamgastech z Ticha, kterým je dohromady nějakých šest set let, ale pořád se zdraví herdama do zad, titulujou se "vole" a posté se smějí stejnému vtipu, protože takhle to má mezi přátelama bejt. Je jim totiž jasný, že život má smysl pro černej humor.... celý text
Přidat komentář
Téměř celá novela je úsměvná “pohodovka”, až v jednom okamžiku dochází k nešťastné události... Pokud se však řídíte heslem “všechno zlé je k něčemu dobré”, nebudete zklamáni.
zacatek trochu nuda, druha pulka knihy me zaujala vice, kdy se konecne zacne neco dit
Máslem dolů je tuším Šabachova čtrnáctá kniha, která datuje rok vydání 2012. Po všech těch Šabachových knihách, které daly vznik skvělých filmů (Šakalí léta, Pupendo, Pelíšky, U mě dobrý) jsem se na dílko celkem těšil a očekával opět sondu do života s odrazem skutečnosti a citlivými postřehy.
Co zůstalo, je onen ležérní poklid a určitá pasivita, která Šabachovy knihy provází, ale jinak mne tentokrát kniha moc nepřesvědčila i když jistá pohodovost, vtipnost a lehkost stále přetrvává, což je příjemné poznání.
Novela Vás zavádí na počátek nového tisíciletí a hlavními hrdiny jsou dva přesšedesátníci, kteří čím starší, tím více se stávají „kluky“. Zatímco mysl dětinští, jejich tělesné schránky již provází řada neduhů. Arnošt a Evžen tvoří nerozlučnou dvojici, která má mnoho společného a přitom i rozdílného.
Amerikanofil Evžen, rentiér a zručný kreslíř, který své nadání nikdy nepovýšil na umění svůj život ve vztazích se ženami promarnil až do staromládeneckého důchodu. Arnošt je rozvedený šedesátník, který již dvacet let žije sám jen se svými knihami. Jako knihovník se pohyboval celý svůj život mezi svazky, a v době, kdy se stal invalidním důchodcem a Evženovým podnájemníkem sní o otevření antikvariátu, jehož základem by se měla stát jeho vlastní, léty a pracně vybudovaná knihovna vzácných vydání a publikací.
Evžen je přímočařejší, zajištěný, bez rodiny a dětí, Arnoštovou největší vášní vedle knih je jeho vnuk Míša a dcera Julie. A pak povinnost postarat se o svého otce, kterou naplňuje s křesťanskou láskou, i když otec již přežívá jen tělesně. Duchem je dávno mimo realitu světa, opatrován v blíže neurčeném ústavu, kde dožívá své dny. Ani dcera Julie, divadelnice a herečka, nemá život jednoduchý. Manžel podnikatel nenechá žádnou sukni kolem sebe v klidu a Arnošt, který vše sleduje neví, jak se vůči dceři a rodině chovat, aby neublížil, ale zároveň neumí eskapádě milostných úletů svého zetě čelit.
Středobodem obou pánů je hospoda Ticho, kde s železnou pravidelností vedle konzumace piva konzumují i život a jeho nástrahy. V rozpravách a filozofování se odráží současná doba první dekády nového tisíciletí. Odrazy jsou to však velmi obecné a jen lehce náznakové a spíše než popis problémů doby se řeší problémy nastávajícího stáří.
Arnošt se dostává do hledáčků doktorů a jejich nemilosrdným rozborům jeho tělesné schránky, které naznačují, že více než cokoliv jiného budou další dny spojeny s rozborem krevních testů a markerů, které svou elevací naznačují nedobrou budoucnost.
Děj – neděj se neposouvá nikam až do poloviny knihy, kdy se stane Míšovi vážný úraz, při jeho šestých narozeninách. Chlapec při zkoušení dědečkova dárku – chůdách, se vážně popálí, když na sebe obrátí hrnec vařící vody a ve snaze napravit vzniklé škody se Arnošt i Evžen do celé věci vpraví způsobem sobě vlastním. Když se ukáže, že Míšově návratu k normálu pomůže jen transplantace kožního štepu jeho biologického otce, rozhodnou se konat.
Příběh se ale dostává na křižovatku, neboť Julie musí v konfrontačním rozhodnutí přiznat, že biologickým otcem není jeho otec současný, nýbrž renomovaný režisér, který o svém synovi ale vůbec netuší. Celá situace se nakonec vyřeší a ona dramatická příhoda přinese nečekaně šťastný závěr. Míšovi uzdravení, rodině osvobození z problematického manželství, neboť původní vztah se pod tíhou důkazů rozpadá. Míša a Julie ale obratem získávají nového tatínka a partnera, který je naopak svoji novou rolí zcela pohlcen.
A pánové Evžen a Arnošt jsou spokojeni, že vše dobře dopadlo a rozhoupou se k zásadnímu rozhodnutí; poprvé a jistě naposled vyrazit za oceán do Ameriky, země, která se Evženovi stala životním osudem.
Mám-li knihu hodnotit, musím zůstat u tří hvězdiček a to jen tak tak. Pokud by měla každá kniha čtenáře pobavit či poučit, dodat myšlenku k zaznamenání a nebo nadčasovost dění, či předložit témata k přemýšlení, pak Petr Šabach se všech kategorií dle mého soudu ve svém zatím poslední díle jen lehce dotkl. Novela není rozsáhlá, a tak ji dočtete poměrně snadno. Mluvit o četbě se zatajeným dechem a na jeden zátah tu ale určitě nelze.
Příjemná a vtipná kniha jako ostatní knížky autora. Doporučuji čtenářům české literatury zejména po přečtení nějakého Vieweghova shitu.
Překvapivě vtipné! Když jsem zjistila, že se příběh týká dvou chlápků v důchodovém věku, co vysedávají v hospodě, trochu jsem se zhrozila. Ale výsledek mě překvapil více než příjemně. Humorné situace, které umí namíchat jen život :-) Pohodové čtení!
Pro mě kniha o inteligentní pomstě a o tom, že i slušný člověk může dosáhnout svého. A to je pro mě hodně optimistické, ikdyž jinak je kniha o tón blíž k realitě, a tedy věcem spíš neveselým, tak nějak máslem dolů.
Číst nového Šabacha je jako klábosit u piva se starým kamarádem. Na rozdíl od ostatních přátel ho nezměnily peníze ani sláva. V podstatě sice stále říká to samé, ale pořád ne úplně špatně. Neuchyluje se k experimentům ani umění vlastnímu hledačství, avšak lze se u něj spolehnout na setrvalou kvalitativní úroveň, která neklesá ani se zbytečně nepodbízí. Jeho stárnoucí hrdina provozuje v bezčasí důchodu atrapu antikvariátu, ale přitom stále naplňuje roli otce i syna i…dědečka. V ústavu pravidelně navštěvuje svého nemohoucího tátu a do toho má starosti o dceru, neboť jeho zeť není zrovna příkladem věrného manžela. Všechny svoje trable pak vypráví v hospodě Evženovi a tomu kumpánovi vedle – svému čtenáři.
Pelíškovský rukopis je zřejmý:-)... dospělý hrdina důchodového věku.... Tématem je osamělost, sounáležitost s nejlepším kamarádem, příslušnost k rodině (vztahy v rámci této svébytné společenské jednotky napříč generacemi (praděd, děd, dcera, vnuk...).
Celkem mi vadil autorův sloh - napsáno v hovorové češtině....
Jak se děj pěkně rozjede s mini tragédií, tak je závěr vyřešený až moc kvapem.... mohla být v ději ještě nejedna situace osvětlující "výměnu manželů".
S lehkostí a vtipem píše jednoduchý příběh ze života, který se ale nakonec trochu zamotá...
Chvíli jsem váhala, zda dát nejvyšší hodnocení. Byl to nezvyk - číst po dlouhém období, kdy Šabach vydával jen povídky, i něco ucelenějšího. Zrovna u této knihy mi přijde, že až po určitém čase v ní najdeme Šabacha, tak jak ho známe, tedy stoprocentního.
Od začátku jsem se pořád jen smála. Tekly mi slzy, bylo to super. A pak přišel ten zlom, nechci tu prozrazovat, ale jak je vidět, život není jen legrace. Nebo jinak - i sebeoptimističtější či ironičtější úhel pohledu může narušen nepříjemnou životní situací. Šabach píše úžasně.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hovno hoří |
| 2006 |  Občanský průkaz |
| 2010 | Opilé banány |
| 2012 |  Království za story |
| 2009 | Babičky |
Pohodove cteni, cte se opravdu samo.