Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491563/bmid_pribeh-arthura-truluva-1Eq-491563.jpg
4
609
609
Citlivý román o třech lidech, kteří po prožité ztrátě hledají cestu z osamělosti k novému štěstí. Vdovec Artur se seznámí s problémovou dospívající dívkou Maddy, která se snaží vyhnout škole a raději tráví čas na hřbitově. Právě tam chodívá Artur každý den, aby si při obědě popovídal se svou zesnulou ženou a popřemýšlel o někdejších životech dalších mrtvých. Zrodí se přátelství, které oběma pomůže vystoupit z izolace. Arturova schopnost reagovat laskavě a pozitivně na jakoukoli rozčilující věc, kterou Maddy řekne nebo udělá, mu vyslouží přezdívku Truluv. Společně s Arturovou všetečnou sousedkou Lucille vytvoří neobvyklou milující rodinu, která je živoucím důkazem toho, že nejvzácnější momenty v životě jsou ještě krásnější, když je s někým sdílíme.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Kontrast
Originální název:
The Story of Arthur Truluv, 2017
více info...
Přidat komentář
Mám ráda tyto milé a laskavé knihy, jejichž vnitřní krása a radost ze života se každou přečtenou stranou přenášejí i na čtenáře. A mám ráda i hřbitovy, kde se toho může tolik zajímavého odehrávat.
Když jsem rozčítala tuto knihu, hned mě napadl Muž jménem Ove a Tisíce metrů ode dna. Je to krásný a dojemný příběh plný smíření se smrtí, lásky, kompromisů a také sebezapření a sebepoznání. Prostě o hledání smyslu života. Příběh mě opravdu potěšil, ale také rozesmutnil. Čtení je to krátké, melancholické a velice příjemné.
Smutné i optimistické, laskavé, kniha o stáří a jeho moudrosti, o tom, jak i staříci potřebují lásku i přátelství a nějaký smysl života. Do toho mladičká Maddy, která potřebuje to stejné.
(Pobavila mne má představa, že by se v jedom místě sešli nejen Arthur, Maddy a Lucille, ale také Olive Kitteridgeová, Britt-Marie, Artur Pepper, Etta a Otto a Russell a případně i Dáma, co milovala tučňáky. To by byl spolek !!)
Opět jeden ze skvostů pro potěchu duše, o který bych přišla nebýt letošní výzvy. Příběh Arthura a Maddy je čtivý, hřejivý, milý, smutný i humorný, plný moudrosti, naděje a víry v dobro a lásku, víry v lidské dobro. Přečteno velice rychle po cestách do a z práce v mhd (konec je lepší číst v ústraní, pár spolucestujících divně koukalo, proč mi tečou slzy), každopádně tato kniha je jako vřelé pohlazení, doporučuji.
Popravdě mě tato kniha příliš nezaujala, ani nevím čím to bylo. Recenze má dobré, kamarádka mi ji půjčila nadšená. Nemohla jsem se začíst, často jsem ji odkládala. Nenašla jsem to Ono. Prostě mě zrovna tento příběh ničím nezaujal.
Nádherný příběh. Nádherné myšlenky. Cítím, že mi tato kniha, postava Arthura, hrozně moc dala. Ale co vlastně?
Rozhodla jsem se pohlédnout na svůj dnešní den jeho očima a byla jsem překvapená, jak úžasně jsem se měla. Co všechno beru jako samozřejmost ačkoliv to samozřejmost není.
Svět jeho očima je nádherný. A autorka ho vykreslila tak, že mám problém ho brát jen jako knižní postavu.
Člověk si říká, kéž by měl takového pana Truluva za souseda. Jenže víte co? Kdybychom tuto postavu osekali od všech myšlenkových pochodů a zůstali nám jenom verbální rozhovory, poznali bychom skutečně koho vlastně máte před sebou? Poznali bychom jedinečný charakter této osoby? Myslím, že ne.
Jsem vděčná autorce, že mě s panem Truluvem seznámila. Jeho přátelství si ponesu v srdci a moc ráda se ke knížce budu vracet.
Ke knize jsem se dostala na základě doporučení a trvalo mi hodnou chvíli se začíst. Když jsem však stále lépe poznávala postavy, bylo mi velice líto, že kniha za chvíli končí a nakonec jsem se přistihla přitom, že odkládám dočtení a přečetla jsem mezitím i jiný příběh.
Kniha je bohatší na vnitřní život postav, vše je psané velice jemně a citlivě. Atmosféra a samotný děj jsou taky skvěle podané a o zvraty v ději, i když se to na pohled nezdá není nouze. Myšlenky Arthura byly často úsměvné a vtipné.
Líbilo se mi spojení tak nesourodých lidí do jedné pseudo-rodiny a jejich vzájemná výměna svých pohledů na přístup k životu a bylo vidno i vývin hlavních postav a vzájemná inspirace.
Je to hezké oddychové pohlazení pro duši a těším se na další díl.
Pěkná, dojemná knížka. Zajímavé postavy, které se oblíbíte. Hodnoceni je mezi 4 až 5 hvězdami. Nejsem si jistá, zda si na ní ještě vzpomenu, ale v okamžiku čtení to bylo milé. Pět hvězd nakonec dávám za hlavního hrdinu.
Příběh Arthura Truluva je příběhem laskavé člověčiny, příběh ztrát a nacházení, příběh osamění a hledání ztraceného smyslu života. A ačkoliv autorka vnáší do příběhu osudy dalších postav, nebýt Arthura Truluva, nebyli bychom se s nimi potkali v podobě, jakou jim vtiskl právě Arthur. Arthur je takový pozemský anděl, k němuž promlouvají duše zesnulých, stejně jako těch živých, anděl, kterého chcete potkat, ať již na hřbitově, v kavárně nebo ještě lépe mít jej za souseda. Román je milým pohlazením pro duši.
"Uvědomí si, že od doby, kdy naposledy seděl na zemi, uplynuly celé roky. Úplně zapomněl, jak věci tady dole a zblízka vypadají. Teď vidí i slídu na pěšině či mravence v trávě."
P.S.: S Ovem nemá Arthur lautr nic společného.
Máte radi knihy s dobrým začiatkom a koncom, ktorý vás chytí za srdce? Knihy, ktoré sú neskutočne ľudské? Ako Muž menom Ove, Olive Kettridgeová, či Zapomeňte na neděli a aj mnohé iné.
Chcela som túto knihu predávať, ale nakoniec si ju nechávam. Je tak láskavá, že ma trochu aj rozplakala... ale chcela by som si ju niekdy prečítať znovu.
Priatelia sú rodina, ktorú ste si vybrali sami. Nič nie je pravdivejšie ako táto veta. V knihe je nádherne opísané medzigeneračné priateľstvo medzi 17-ročnou outsiderkou Maddy a vyše 80-ročným Arthurom a jeho všetečnou susedkou Lucille, učiteľkou na dôchodku. Všetci stratili niekoho blízkeho a tak potrebujú dobro a malé láskavosti. Niekedy veľa spraví chutný obed, či darované koláčiky, alebo čas určený na vypočutie toho druhého.
Atrhurov zvyk chodiť na cintorín v čase obeda k manželkinmu hrobu ma dojímal. Jeho strata bola pomerne čerstvá, cítil ju tam a aspoň takto si ten pocit blízkosti chcel udržať.
Páčilo sa mi, keď sa zastavil pri jej "susedoch" a vnímal záblesky z ich životov.
Susedka bola tiež veľmi osamelá a na sklonku života začala dúfať v lásku, keď sa k nej vrátil jej milý zo stredoškolských čias (a nie, nebol to Arthur). A nakoniec Maddy, ktorá túžila len po tom, aby ju niekto miloval...
Spolu trojica vytvorila veľmi nepravdepodobnú rodinu, ktorá napodiv celkom spolu vychádza. Majú v sebe veľa súcitu a pochopenia k slabostiam.
Všetci by sme mali menej súdiť a viac počúvať.
Príbeh o priateľstve, šťastí, láskavosti, štedrosti, odpustení, čestnosti, humore, bezpodmienečnej láske, ale aj o strate, zmene a o starnutí. O skutočnom význame rodiny. Ja som si Príbeh Arthura Truluva zamilovala a zo srdca ho odporúčam aj ďalej.
P.S. A idem si zohnať knižku o Lucille, ktorá dostala svoj priestor v samostatnom románe...
A mně se to líbilo. Asi jde i o to, v jakém životním období vás kniha potká. Faktem je, že knížka může na někoho působit ploše, nicméně je plná ztrát, nálezů, pochopení, odpuštění, smíření, životního nadhledu a humoru. Doporučuji teda nejít jen "po ději", ale po sdělení. A přitom je to napsané lehce, přečíst se to dá hned. Zasloužené čtyři hvězdičky.
Milá knížka, dosud jsem nečetla nic, k čemu bych to mohla přirovnat. Kniha vyznívá pozitivně a myslím, že dokáže povzbudit i zvednout náladu. Četba mne bavila. Ráda bych si přečetla i ten další díl i Muže jménem Ove, ke kterému knihu hodně čtenářů přirovnává.
EDIT: Možná přeci jen bych to mohla přirovnat ke knize Až na ten konec dobrý, kde bych pojítko viděla téma smrti, transgenerační porozumění, pozitivní vyznění knihy.
Přidám se na stranu těch co jim to připomíná Muž jménem Ove. A proto mě to až tak nebavilo číst. Muž jménem Ove to je někde o mnoho laťek výš.Tato kniha byla taková plochá i ty charaktery těch osob. Nevím. Dala bych 3,5* tak jsem to zaokrouhlil a, ale....
Příběh mě ne jen nenadchnul, ale přímo nudil. Děj je plochý a nereálný, postavy až patetické. Od dvou hvězdiček knihu zachránil až tragi-sentimentální konec. #Nola
Kniha byla součástí jedné čtenářské výzvy. Ve výzvě to byla jedna z těch knih, které nejsou z mých oblíbených žánrů a ani anotace by pro mě nebyla dostatečně zajímavá. Přesto mě kniha mile překvapila. Příběh Arthura mě chytil za srdce a samotný Arthur si mě zaháčkoval po pár stránkách knihy stejně jako příběh.
Žádné dějové zvraty, žádná pořádná akce, ale příběh, kdy se proplétají životy tří lidí a každý z nich si nese nějaké to břímě. A pilířem všeho je Arthur. Muž, který dospěl skoro na konci své cesty a stále má své srdce otevřené.
Arthura jsem si zamilovala díky jeho otevřené, dobrosrdečné a vstřícné povaze. Má srdce na správném místě a dokáže se rvát za někoho, když je to potřeba a na kom mu záleží. Jeho srdce miluje a líbilo se mi, jaký měl vztah se svou ženou. Dnes se něco takového nenosí. Kdyby svět měl více Arthurů, myslím, že by bylo hned lépe. To, jak vyprávěl o svém životě bylo milé, krásné a jeho pohled na svět jsem si užívala.
Ale nejen Arthur si mě získal. Byla to i Maddy, jenž jsem v jistém ohledu chápala a porozuměla jí, neboť jsem si prožila něco podobného - ne úplně doslova její příběh, ale jistou část.
Lucille byla postava, která mě chvílemi lezla na nervy - neustále měla potřebu někomu něco diktovat a plést se do života druhých. V reálném světě bych ji vedle sebe nechtěla mít, ale nakonec i ona si mě dokázala získat a i ona měla v příběhu své místo. Její pohled na svět se střetl s pohledem Arthura a tyhle rozhovory zapředávali i do filozofických otázek.
A ke konci jsem neudržela slzy. Byl to krásný příběh o tom, že štěstí můžete potkat v každém věku a můžete ho najít i tam, kde byste nečekali. O tom, že láska může mít několik podob. Je těžké pro mě vyjádřit slovy, jak jsem se během knihy cítila a co všechno ve mě příběh vyvolal. Vím, že jsem si to užila, že mě kniha dokázala rozesmát, ale i dojmout. Kniha mě pohladila na duši a jsem ráda za možnost si ji přečíst.
Nejsem si sice jistá, jestli bych sáhla po knize znovu, ale to nemění nic na tom, že kniha je skvělá. Jen celá tahle recenze je možná trochu kostrbatá, díky tomu, že díky nedostatku času ji píšu dost pozdě a chtělo ji napsat nejlépe hned, abych dokázala všechny ty emoce uchopit.
Je to označováno jako feel good román. A ano, přesně do téhle škatulky to spadá. Člověk z toho má po dočteni takový fajn pocit. Za mě to je vlastně povídka rozvedená do Románu, v něčem to připomíná Backmanovy knihy, ale Backman je ještě trošku někde jinde a jiný. Blízko to má také k Lessovi od A.S. Greena. Oproti Backmanovy má Truluv nádech vážné a seriozní literatury, řekla bych, že na ni i vlastně aspiruje a byl to autorův záměr, ale přitom je tam záměrně ten hřejivý a vlastně oddechový pocit.
Já vlastně ani nevím, proč se mi tato kniha líbila. Měla jsem z ní ale velice dobrý pocit - byla taková uklidňující a měla jsem z ní dobrý pocit.
Prišlo mi to ako odľahčená verzia "muža menom Ove", príbeh je jednoduchší , postavy jednofarebné ich motivácie predvídateľnejšie. Nedá sa tomu uprieť určitá melanchólia a okatá snaha ukázať že pri každej šlamastike existuje svetlo na konci tunela. Ten pozitívny podtón necháva také teplo, ale to možno robia tie Vianoce, ako audio hlavne v tomto čase ale môžem odporučiť.
Štítky knihy
přátelství stáří hledání smyslu života psychologické romány hřbitovy osamělost senioři vdovci mladí lidé
Autorovy další knížky
| 2021 |  Příběh Arthura Truluva |
| 2022 | Noc zázraků |
| 2004 |  Pokoj k pronajmutí |
| 2005 | Nikdy se nezměň |
| 2024 | Zpovědní klub |
Každý by občas potřeboval mít svého Arthura. Přesně jak pravila autorka v poděkování na konci knížky. Milá knížka, ale trochu jsem postrádala hloubku příběhu a větší charakteristiku vedlejších postav. Nicméně druhý a třetí díl si zcela jistě ráda přečtu.
"Začne na Lucille mluvit. Povídá jí spoustu věcí. Říka jí, že je laskavá a štědrá žena, a znát ji mu přináší ohromnou radost. Vypráví, že když zemřela Nola, myslel, že z toho zármutku zemře také. Prý se někde dočetl, že žal má na lidský metabolismus destruktivní účinky. Tenkrát věřil, že ho to zabije - tak silná a kousavá bolest to byla. Myslel, že ho sežere zaživa a prokouše si cestu z jeho nitra až ven. Ale to se nestalo. Trvalo to dlouho, ale nějak si to nakonec srovnal v hlavě, takže může Nolu stále milovat a ctít její památku, a zároveň milovat a ctít život. Trvalo to dlouho, ale podařilo se. A ona to dokáže také.
- Ale ta láska trvala tak krátce, stěžuje si Lucille.
Takový podfuk! Můj život byl jeden velký podfuk! To přece musíte uznat, Arthure. Někoho jsem našla, ale byl se mnou jen necelý měsíc. A teď je pryč a já už žádnou další lásku nepoznám!
V tu chvíli Arthur nejspíš dělá chybu, protože jí řekne, že by mohla ještě někoho potkat. A ona začne kvílet.
Štká: Ale Arthure, když zestárnete, nikdo vás ani nevidí. Jen lidé, kteří vás znali ještě zamlada.
Lucille má nejspíš pravdu, proto Arthur zmlkne. Jen tam s ní sedí a hledí na její zmučenou tvář."