Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491563/bmid_pribeh-arthura-truluva-1Eq-491563.jpg
4
609
609
Citlivý román o třech lidech, kteří po prožité ztrátě hledají cestu z osamělosti k novému štěstí. Vdovec Artur se seznámí s problémovou dospívající dívkou Maddy, která se snaží vyhnout škole a raději tráví čas na hřbitově. Právě tam chodívá Artur každý den, aby si při obědě popovídal se svou zesnulou ženou a popřemýšlel o někdejších životech dalších mrtvých. Zrodí se přátelství, které oběma pomůže vystoupit z izolace. Arturova schopnost reagovat laskavě a pozitivně na jakoukoli rozčilující věc, kterou Maddy řekne nebo udělá, mu vyslouží přezdívku Truluv. Společně s Arturovou všetečnou sousedkou Lucille vytvoří neobvyklou milující rodinu, která je živoucím důkazem toho, že nejvzácnější momenty v životě jsou ještě krásnější, když je s někým sdílíme.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Kontrast
Originální název:
The Story of Arthur Truluv, 2017
více info...
Přidat komentář
Krásný příběh, o úctě ke stáří a vůbec k celému životu. Přátelství mezi hlavními hrdiny je moc hezky popsáno, láska Arthura k jeho ženě Nole ještě víc. Hřejivé, možná sentimentální, ale přesto milé pohlazení.
Laskavé pohlazení po duši. Myslím, že je přesně se hodícím pohlazením do této "bouřlivě turbulentní" doby. Ano možná, že je to "kýčovitý" jednoduchý příběh, ale každý člověk touží "jen" po klidu, míru a pokoji a toto vše tahle kniha nabízí. Doporučuji.
(SPOILER)
Křečovitý sentiment, ve kterém se autorka sama poněkud utopila.
Dejte dohromady osamělé stáří, nepochopené mládí, miminko narozené na Štědrý den, vzápětí úmrtí, aby se kruh uzavřel...
A citlivé dušičky dojatě vzdychají.
Z knihy jsem nadšená,,,myslela jsem,že do ní nepujdu,byla jsem na ni nalákána a jsem ráda,že jsem si ji přečetla..To je tak milé,plné naděje ale i smutné čtení,,měla jsem slzy v očích a na konci už kapaly proudem,to se mě už dlouho nestalo,,slzy v očích to jo,,ale ne potoky ,,Je to příběh ze života,stáří čeká uplně všechny,,a nikdo nevíme jaké bude,,myslím,že Artur měl štěstí na lidi kolem sebe,,,za mě skvělé,,a to je kniha,na kterou nezapomenu a taky hodně pohladila po duši...
Kéž by takových knih bylo víc, a pokud jsou, aby se mi častěji dostali do rukou.
O lidech, kteří nejsou zbyteční, kteří stále dávají radost, lásku a přijetí jiným.
Laskavé pohlazení po mé nejen čtenářské duši.
A: ,,Nejsem zbytečný. Už jste někdy někoho slyšela říct, že by chtěl být spisovatelem?"
L: ,,Ano, slyšela jsem to říkat spoustu lidí."
A: ,,Každý chce být spisovatelem."
L: ,,Vypadá to tak."
A: ,,My ale potřebujeme především čtenáře. Není to tak? Kde by všichni ti spisovatelé byli, kdyby neměli čtenáře? Pro koho by psali? A herci, co by si počali bez diváků? Herci, malíři, tanečníci, komici, dokonce i obyčejní lidé, kteří dělají obyčejné věci, i oni potřebují nějaké publikum. A to dělám já. Já jsem to publikum. Jsem svědek. Jsem ten, kdo to dokáže ocenit. To dělám a nechci nic víc než v tom pokračovat. Nepřipadám si zbytečný. Připadám si jako šťastlivec."
Naprosto dechberoucí příběh opravdové lásky ve více podobách. Poslední dobou mi jsou velmi blízké příběhy lidí v důchodovém věku. Proč by měly být knihy jen o mladých a krásných lidech? Vždyť ve spoustě příbězích jde o to, co nejvíce se přiblížit realitě a proto jsem tyto duše začala vnímat v úplně jiném světle. To, že už za sebou mají pár desetiletí přece neznamená, že jsou zbyteční a neužiteční, naopak... mají nám toho tolik co předat a často si toho jejich děti a vnoučata neváží. Tento příběh je tak čistý, plný lásky a oddanosti, že si ho pořídím do své knihovny a s radostí se k němu budu vracet.
Krásné a miloučké pohlazení. Tahle kniha je tak krásná. Netušila jsem, do čeho jdu, ale už v první třetině jsem věděla, že byť nejsem cílová skupina této knihy, budu z ní unešená. Něco tak láskyplného, okouzlujícího a k zamyšlení jsem dlouho nečetla.
Příběh přátelství napříč věku, které vznikne na hřbitově je něco, co Vás dostane. Myslím, že každý při jejím čtení tak trošku přemýšlel o svém životě ( a smrti) a možná si v hlavě urovnal i pár věcí.
Každý člověk má v hlavě nějaké ty démony a pochybnosti a tady si krásně uvědomí, že není rozhodně sám a že vše vyléčí čas.
Tahle kniha je skvost a jsem strašně ráda, že jsem si ji přečetla před Vánoci.
To bylo takové knižní pohlazení. Ale ten konec mi přišel useknutý, škoda. Knihu určitě doporučuji.
Příjemná, čtivá knížka, jejíhož hlavního hrdinu si zamilujete a budete si přát, aby skutečně existoval. Jen z toho konce je mi nějak smutno...
Na knize mě velmi překvapilo, jak se nezdržuje téměř žádnými popisy, jak je plná dialogů. Příběh tak velmi rychle plyne a čtenáře ze svého zajetí propustí až na samotném konci. Celé to na mě proto více působilo jako scénář k filmu než prozaické dílo. A to je v určitém ohledu i škoda. Nikdo sice nemůže vytáhnout tu starou otřepanou hlášku: "Mohlo to být o dvě stě stran kratší," ale zase se tak kniha ošidila o kouzlo, které nabízí pouze literatura. Autorka se z důvodu zachování plynulosti a rychlosti příběhu příliš nezabývala vnitřním světem postav, líčením prostředí atd., takže se tu pak objevovaly situace, u kterých jsem měla pocit, že byly až podezřele urychlené (kupříkladu když si postavy sdělovaly něco důvěrného - proč bych tak rychle na někoho vyvalila něco, co se mi nesnadno přiznává?). Navíc mě to jako čtenáře ochudilo o hlubší sondu do minulosti jednotlivých aktérů, byly tam náznaky, ale čekala jsem, že je autorka někdy více rozvine.
Příběh Arthura Truluva bych tak především doporučila někomu, kdo hledá oddechové, milé čtení a komu u knihy stačí ke spokojenosti pěkná dějová linka. Jednoznačně se jedná o knihu, která udělá radost a která vás možná i donutí popřemýšlet nad životem.
Tak trochu mi to připomíná Muže jménem Owe nebo Dopisy ztraceným. Příjemný příběh několika postav, fajn oddechovka, která po dočtení zanechá dobrý pocit. Jen více takových knih v této době.
Do této knihy jsem se naprosto zamilovala. Je tak čistá, dýchá na mě láskou. Přečetla jsem ji jedním tahem, nemohla jsem od ní odejít. Donutí člověka zamyslet se nad smyslem života, žít daným okamžikem a nezajímat se o to, co si myslí ostatní. Něha, krása, důvěra, opora. Miluji.
Dýchala na mne krásná ,,Ove" atmosféra. V celku prostý příběh, ale je na něm něco, co ve vás probouzí víru v dobro, v lidskost. Úžasně milé postavy. Děkuji, budu si muset autorku více proklepnout.
Musím říct, že místy mi příběh neskutečně připomínal moji milovanou knihu od Fredrika Backmana Muž jménem Ove. Ovšem v tomto případě jeden z našich hrdinů, osamělý vdovec Arthur, nebyl vůbec takový bručoun jako Ove, naopak byl to velmi pozitivní a milý pán, kterému do života vnesou nové světlo lidé, od kterých by to vůbec nečekal.
Příběh Arthura Truluva pro mě byl obrovské překvapení! Tak něžný, milý, laskavý a dojemný příběh, který mě pohladil po duši a zároveň rozplakal. Má sice trochu pomalejší tempo, ale mě si získal natolik, že jsem si užívala každou jednu stránku a pokud hledáte vyloženě feel good příběh, tak tohle je pro vás jasný tip :)
Tohle bylo milé, krásné, bylo to pohlazení.
Na začátku knihy jsem nechápala to vysoké hodnocení, ale netrvalo dlouho a i mě tenhle laskavý lidský příběh dostal. Je o potřebě mít někoho blízkého, mít někoho, kdo vás vyslechne, koho zajímá vaše trápení, kdo ocení vaše kladné stránky a zároveň nesoudí přísně ty záporné, protože ví, že nikdo není dokonalý. Je to veselé i vážné, často melancholické, protože námětem je i vyrovnání se se ztrátou.
Je zde spousta laskavosti a soucitu, které dokážete nejvíce ocenit když už za sebou máte nějaké bolestné zkušenosti. A to naši tři hrdinové mají.
Tento příběh nejde nějak do hloubky a přesto ho hodnotím jednoznačně 5*, což u podobných knih běžně nedělám. Důvodem je, že tato kniha dokázala pohladit a zahřát u srdíčka. V dnešní době, když člověk vidí a slyší, co se děje kolem, je potřeba něčeho takového mnohem vyšší.
Pokud toužíte po milé četbě, která zároveň není hloupá, plná klišé ani přeslazená, doporučuji tuto knihu :-).
Taková ta kniha, u které se celou dobu cítíte dobře a po zavření a dočtení se ještě dlouho usmíváte.
Krásná a milá kniha, která člověka pohladí po duši. Vřele doporučuji. Příběh obyčejných lidí, kteří se dokáží obětovat pro druhé, dokáží odpustit a vidí v druhých hlavně to dobré.
Příběh Arthura, postaršího muže, který nadevše miloval svou ženu. Když umřela, začal Arthur chodit každý den na hřbitov, aby mohl být s ní. Tam se seznámí s dívkou Maddy, která právě na hřbitově tráví svůj čas raději nežli ve škole. Tohle setkání jim změní život.
Tahle knížka byla nádherná! Já nemám slov. Ač se toho v knize moc neděje, v podstatě všechno se dozvíte v anotaci, tak mi to nevadilo. Bylo to milé a dojemné, krásně se to četlo a já si celý příběh moc užívala.
Do příběhu se okamžitě ponoříte a žijete život společně s Arthurem, Maddy a Lucille. Kniha Vás donutí se zamyslet nad životem, nad rodinou a přáteli. Navíc Vám ukáže, že skutečné štěstí lze potkat naprosto kdykoliv.
Už při pohledu na samotnou knihu se nabízí srovnání s knihou Muž jménem Ove. Ta se mi nelíbila, ale tuhle jsem si maximálně užila. U Oveho mi vadilo, jak byl protivný, kdežto Arthur je velice milý stařík. Pokud se Vám Ove líbil, určitě se podívejte i po této knize.
Máte-li rádi krásné příběhy, které Vás pohladí po duši, tak tento je přesně pro Vás. A nezapomeňte si připravit kapesníky, budete je potřebovat.
Štítky knihy
přátelství stáří hledání smyslu života psychologické romány hřbitovy osamělost senioři vdovci mladí lidé
Autorovy další knížky
| 2021 |  Příběh Arthura Truluva |
| 2022 | Noc zázraků |
| 2004 |  Pokoj k pronajmutí |
| 2005 | Nikdy se nezměň |
| 2024 | Zpovědní klub |
Příjemný, poklidný, milý a hezký příběh. Mám rád podobné příběhy, které jsou o moudrosti, časoklidu, rozvaze, lásce a štěstí ve všech podobách. Uklidní Vás, pohladí, zamilujete si postavy a aspoň na chvíli vystoupíte z tohoto chaotivního, stresujícího, chvátajícího a neosobního světa. Myslím, že každý by chtěl znát klidného, milujícího Arthura nebo mít tetičku typu Lucille.
Nečekejte složitý, rozvětvený děj, ale klid a pohodu každé stránky.
Doporučuji.