Masové kuličky se šlehačkou
Vítězslav Jareš
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515136/bmid_masove-kulicky-se-slehackou-643ea123e1bd8.jpg
3
26
26
Když prohraješ, musíš sníst padesát masových kuliček se šlehačkou! Příběh dává nahlédnout pod pokličku práce ve velkém obchodním řetězci s nábytkem, kde dochází k nejrůznějším situacím jak mezi zaměstnanci, tak se zákazníky. Martina, která je právě přijata, se postupně seznamuje s novými kolegy, z nichž někteří řeší nejen pracovní problémy, ale i soukromé záležitosti. Postupně zjišťuje, že jako skoro všude se mezi nimi vytváří síť vztahů utkaných ze sympatií, podpory, intrik, paktování se, řevnivosti, nenávisti a úskoků. Do tohoto labyrintu vztahů a emocí se dostane i Martina, hlavní hrdinka románu o obyčejných lidech, obyčejných vztazích a obyčejných věcech, lehce okořeněného humorem Jak se v novém prostředí Martina zorientuje? A kdo nakonec prohraje sázku a bude muset sníst oněch padesát kuliček se šlehačkou?... celý text
Přidat komentář
Na jednu stranu jsem se pobavila, zároveň mě zasáhl příběh prodavačky přezdívaná Popelka. Mít autistické dítě musí být velmi těžké. Také mi kniha odkryla, jak to chodí v takovém prodejním řetězci. Zajímavé.
Tato kniha mi nesedla,čekala jsem humorný příběh ze zákulisí obchodního domu s nábytkem a jeho zaměstnanců-ale čekaly mi pouze nudné popisy osob a trapné rozhovory- škoda času -ale to je pouze můj názor na tuto knihu.Jednu hvězdu dávám pěkné obálce.
Mě to pobavilo. Sama jsem pracovala nějaký čas v jednom z řetězců s prodejem nábytku a kniha mě do té doby vrátila. Přesně tak to u nás v práci chodilo jako v této knize. Líbil se mi závěr knihy.
Nikdy jsem si nemyslela, že najdu knihu, které dám takové hodnocení, většinou jsem dost benevolentní, ale tady to fakt nešlo jinak.
Postavy plytké, nepropracované, jejich osobní zápletky fádní až trapné, hovory o ničem, pochopitelně nechybí LGBT+, bez toho to dnes naneštěstí asi nejde, u všech je nasměrováno k happy konci. Navíc autorova nepozornost, kdy Uršula si na jedné straně barví vlasy na mahagon a vždy jí z toho vyjde zrzavá, ale na další straně je má šedivé... Nebo když na večeři k Daniele přijde Marek a přitom to má být Roman. A ona sázka, která mohla mít i potenciál (kdyby byla o něčem jiném než o elkách), je odbytá na čtyřech stranách.
Ale absolutně nejhorší je to šetření na korektorovi. Nebudu počítat rozsekaná souvětí, to je možná autorův styl (netuším, nic jiného jsem od něj nečetla a v příštích sto letech to ani nemám v plánu), ale dost mi to vadilo. Ale co mi vadilo ještě mnohem víc, byly hrubky a chybějící čárky. Absolutní katastrofa pak bylo uvozování přímé řeči. Jednou chyběly uvozovky na začátku, jinde na konci a pak pro změnu byly tam, kde vůbec nebyla přímá řeč. Snad na každé straně chyba.
A jestli mi knížka něco dala? Ano. Pocit nevolnosti představě padesáti masových kuliček se šlehačkou. Taký hentý...
Příjemná kniha na léto. Líbila se mi dokonce víc, než Holky se čtečkou. Martina je nováček v úplně jiném zaměstnání, než byla zvyklá. První dny jsou plné nových informací a seznamování se s kolektivem. Každý má svoje tajemství, ať už veselé, nebo smutné. Popelčin příběh je tvrdý oříšek a přála bych jí víc jak tři kouzelné. Hned na začátku jsem si oblíbila Viktora, prostě za tou jeho pózou jsem cítila jeho potenciál:) Mám radost, že se zlinealizoval. Jinak jsem mohla nahlédnout do zákulisí takové velké firmy a musí to být opravdu náročná práce. Interní názvy jsem si nepamatovala, bylo jich tam na mě moc. Zůstane mi v hlavě jen Hawai. Úplně nejvíc se mi líbil samotný závěr. Kniha se dobře čte, jsou tu místa k zamyšlení i pro zasmání.
Autorovi se v knížce povedlo myslím celkem realisticky zachytit atmosféru v zákulisí obchodního řetězce, včetně drobných intrik a nečekané pomocidalších vztahů mezi jednotlivými zaměstnancí. I jejich životní příběhy působí uvěřitelně. Víc mne asi zaujala druhá část věnovaná Popelce. Popis problémů, kterým někdy čelí rodiče autistických dětí, byl věrohodný a cením si to, že na ně autor upozornil. Co mi ale trochu vadilo , bylo poměrně časté opakování ranního hlášení před otevřením obchodního domu - možná tím chtěl autor upozornit na určitou monotónnost práce v obchodním řetězci, ale mne to v knížce rušilo a přišlo by to trochu jako zbytečná "vycpávka".
Ano musím se připojit k těm kdo píší, že knížka je velmi podobná knize Holky se čtečkou. Tady máme jiný řetězec a asi trochu více lidských osudů. Příběhy pracovníků z Linei mě bavily a některé mě vzali za srdce. Ale v pracovním životě jsem se velice špatně orientovala. Spousta slangových výrazů, kterých jsem většině nerozuměla, i když některé jsou vysvětleny. Pro mě to byl zmatek. Kdo pracuje v tomto prostředí, ten se tu najde a kniha ho bude bavit asi o to více. Nám ostatním to trochu přiblíží práci v takovém to obchodním centru.
Bohužel dialogy v knize mi přišly dost zvláštní, možná se tak někde mluví , ale mě to docela dost vadilo.
Knížka si u mě získává hvězdičky především za lidské osobní příběhy.
Super kniha o obyčejných lidech a jejich problémech a o práci v obchoďáku s nábytkem.Na jedné straně i krásně vystiženo, jak se těžko hledá místo po 50tce.
Typově jde o velmi podobný příběh jako autorův předchozí román Holky se čtečkou. Více hrdinů, více osudů, různá témata.
Autor v současnosti pracuje v jednom severském obchodním řetězci s nábytkem. Koho by nenapadlo, že se jedná o IKEA :) Pracovala jsem v podobném prostředí, takže ve mě kniha vyvolala nostalgickou vzpomínku. Přesně takto to "chodilo" i u nás. :)
Komu se líbila autorova předchozí kniha, bude asi spokojen.
Protože - stejné prostředí, stejné typy postav, stejné dialogy, stejné zápletky, jen jiný název, jiná jména.
Holky se čtečkou, verze 2.0.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  12. 12. |
| 2016 | Vor v zakone - hlava mafie |
| 2012 | Zloději času |
| 2022 | Holky se čtečkou |
| 2019 |  Zavěšená pizza |
Obdobné jako Holky se čtečkou, moc mě neoslovilo znění dialogů a příliš časté používání slangových výrazů.
Pár přehmatů (Marek nebo Roman-dost mě to na začátku zmátlo).
A na gramatické chyby v knihách si ve svém věku už asi nezvyknu.