Dokonalý svět
Ally Condie
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215776/mid_dokonaly-svet-215776.jpg
4
268
268
Poté, co Cassie zoufale hledá za hranicemi Společnosti Kye a také možnost, jak se přidat k Povstání, zjišťuje, že oba dva mohou svého cíle dosáhnout jedině tehdy, když ztratí to, na čem jim nejvíce záleží. Jeden druhého. Jejich cesty se tedy znovu rozcházejí...
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno:
2013
,
Knižní klub
Originální název:
Reached, 2012
více info...
Přidat komentář
Opravdu mám dilema, jak tuhle knihu (a vlastně i sérii celkově) ohodnotit. Protože první díl série byl fakt super. Moc mě zaujalo prostředí, ta společnost (vlastně až taková otrokářská) a téma celkově. Jenže od druhého dílu to už jde jen z kopce. Kniha je sice hezky napsána, ale čtenář nemá absolutně šanci se do knihy nějak vžít či z ní mít nějaký pocit, protože tam prostě absolutně nic takového není. Chybí tam napětí, pocit nějaké akce, smutku, lásky. Prostě jsou to jen holá slova bez žádné hloubky. A je to strašná škoda, protože si myslím, že celá série má rozhodně na víc. To zásadní, co by ale čtenáře dostalo, tam prostě není, takže bohužel, ale tuto sérii už znovu určitě číst nebudu.
Co mě trochu mrzí, jsou pravopisné chyby a překlepy. Ale za to autorka nemůže. Mám radost, že stvořila tuhle sérii. Ač jsem jí z počátku moc nevěřila, teď vím, že to má smysl a hodnotu. Ukazuje to, jak je důležitá demokracie, možnost volby. I když se rozhodneme špatně, vždycky je důležité moct si ono rozhodnutí vybrat sám. A jsem strašně ráda, že to má otevřený a zároveň uzavřený konec. A že nikdo nezůstal sám, protože to je mi pak vždycky líto. Prostě, dobrá práce. A báseň Do dobré noci nedocházej tiše se mi vážně líbí. :)
Condie píše hrozně příjemně, ale na mě až moc poeticky. V podstatě celá ta věc a básničkami, texty, archiváři a artefakty mě moc nebrala. Jo a Cassia mi strašně lezla na nervy. A ti dva, jak točili všechno kolem ní, taky. Jako celek je to originální dystopie se zajímavým námětem, ale každý díl byl k něco horší a tenhle poslední byl až moc utahaný.
Tahle kniha byl omyl, nedočetla jsem ani do půlky. Hrdinové mi nebyli sympatičtí, děj nezáživný. Nemám chuť v ní dál pokračovat a definitivně odkládám. Přečtu si raději něco zajímavějšího.
Třetí díl série vlastně nijak nepřekvapil, ani nenadchl. Jediné plusové body lze autorce přičíst za to, že tak jednoznačně rozsekla vztahové peripetie postav, jinak musím říct, že už jsem četla lepší série.
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Tak, konec jedné série. Co k tomu říct?
Asi tohle: Dokonalý pár (1. díl) se mi HROZNĚ MOC líbil. Byla jsem z něj nadšená a maximálně jsem si oblíbila Cassiu i Kye. Příběh byl originální, měl spád, silné charaktery.
Dokonalý sen (2. díl) byl pro mě velkým ZKLAMÁNÍM. Čekala jsem daleko více. Jak jsem to četla, měla jsem v sobě pořád takový depresivní pocit a nebyla jsem spokojená.
A Dokonalý svět? Pozitivem bylo to, že pocit deprese u mě tentokrát nenastal. Bohužel u mě nevyvolal téměř ŽÁDNOU emoci. Musím Ally Condie přiznat, že tento 3. díl byl maximálně propracovaný, všechno zapadlo do sebe, šlo poznat, že si s tím dala opravdu hodně dřiny, aby vpadal tak, jak vypadal. Části, které se zabývaly vědeckou stránkou – šířením Moru, imunitou, péčí o pacienty, tak těm jako zdravotník nemůžu vytknout nic. Možná, že i díky autorce někdo lépe pochopí složitý proces imunizace atd.
Co jsem ale NAPROSTO POSTRÁDALA, tak byla VÁŠEŇ A SÍLA OKAMŽIKU – i u (dalo by se říct) největších zvratů v ději, jsem necítila ani náznak nějakého napětí nebo strachu o hrdiny. To, co u mě bez potíží dokázala vyvolat třeba Tahereh Mafi, Veronica Rossi, Paullina Simons, Julie Kagawa a další. To, jak byly určité věci a pocity popsány ve mně zpětně nezanechalo téměř nic. Pár vět, které mě vedly k zamyšlení, ale něco silnějšího jsem si z knihy neodnesla. Žádné emoce u mě nevyvolala. Jakoby celý děj byl popisován jako by ho hrdinové prožívali tak nějak… vlažně… napůl ve spánku. Nevím, jak jinak to říct.
U Cassii jsem postrádala vášnivost a chuť bojovat. Když se s Kyem po tak dlouhé době viděli, tak jsem čekala, že se k sobě vrhnou (a když už ne to, kvůli možné nákaze) tak že tam bude aspoň napsané, že toužila se jej dotknout, trhalo jí to srdce. A pak když onemocněl… taky nic. Měla strach ale to bylo VŠECHNO. Tak co to je?
Romantiku aby člověk taky hledal s lupou. Opravu jsem čekala, že to mezi Cassií a Kyem bude jiskřit mnohem víc a ne, že se všechno omezí na PÁR řádků. A to, jak si vždycky všichni řekli „miluji tě“ – oh, ne. To bylo tak nějak… divné. Prostě mi to nepřišlo přirozené do daného okamžiku, dané scény…
Xander na mě udělal dojem. Byl mi v tomto díle mnohem sympatičtější a oblíbila jsem si jej mnohem více.
Celkově tedy – po 1. díle, který byl skvělý, zbylé 2 (pro mě) klesly na přitažlivosti a z příběhu, který měl tak silný potenciál, jsem byla zklamaná. Nicméně jsem ráda, že jsem se nakonec donutila jej dočíst, ale opravdu, opravdu, opravdu jsem čekala MNOHEM víc.
Zatím nemám nejmenší chuť se k příběhu vracet, nicméně věřím, že někdo z této série mohl být nadšený, bohužel ne já :-(
Poslední díl byl ze všech úplně nejlepší. Velmi napínavé a celkově se mi zakončení moc líbilo. Jinak celá série se mi moc líbila. Zase to bylo něco nového a byl to takový pohled do budoucnosti jak by mohla vypadat. Doporučuji přečíst.
1984/equilibrium v balení červené knihovny.. ale tak, líbilo se mi to.. ale ani zdaleka se neřadí mezi mé nejoblíbenější :)
Dokonalý svět - neuvěřitelně nudný, doufejme, poslední díl. Spisovatelka se motá pořád dokola kolem stejných témat - donekonečna popisuje stejné pocity. Celý příběh tří knih bych shrnula do jedné knihy, snad by se potom dala číst.
Po dočtení druhého dílu jsem byla velice zvědavá na pokračování, nicméně všechny klíčové scény, na které jsem se těšila, autorka jednoduše přeskočila. Hlásím se k týmu Xandera, takže mě to velmi mrzelo, protože i když byl jedním z vypravěčů, jeho lince hodně chybělo. Samotný vývoj děje - nic moc - zázračná teenage trojka, která spasí svět. Opravdu? Ne, díky, to už tady bylo. Konec se mi nelíbil, v případě Xandera to bylo strašně uspěchané a nedomyšlené. Co se týče Kye a Cassie, nějak mi nepřirostli k srdci. Ale závěrem musím říct, že jsem určitě ráda, že jsem si tuto trilogii přečetla.
2.5 *
Typicky závěrečný díl - o někoho přijdeme, přeživší najdou klid a mír, všechno se vyjasní a skoro všechny nesnáze se překonají.
Gratuluju Ally Condi, že napsala knihu, která mě nejenže moc nebavila, ale ještě ve mě nezanechala žádný dojem. Přišlo mi, že je knížka podávaná z takového laxního pohledu, nic moc se tam nestalo, převraty a napětí naprosto nulové a co je u knížky úplně nejhorší - bylo mi úplně jedno, co se stane s postavami. Mohla to být zajímavá knižní série, bohužel autorce se povedlo tak maximálně zkombinovat spoustu young adult knih a vytvořit z toho něco, na co do zítřka zapomenu, že jsem četla. 2*
Začátek mě moc nebavil. Nástup moru a vzpoury byl nudný, celé se to táhlo. Ale zhruba od poloviny nabraly věci rychlý spád a už se nešlo odtrhnout. Hledání léku bylo zajímavé, líbilo se mi, že to autorka neudělala moc jednoduché bez komplikací. Bylo mí líto Indie a všech ostatních, kdo moru podlehli. Je to ale zajímavé, že se Společnost v podstatě sama zruinovala. Když však někdo vyslovil myšlenku, že Vzpoura je Společnost s jiným jménem, něco mi na tom přišlo i pravdivé. Všichni příznivci Vzpoury mi byli poměrně nesympatičtí, včetně Kapitána, který mě přímo štval.
Cassia dospěla a bylo to vidět. Její názory měly mnohem větší hloubku a konečně mi přišlo, že je rozumná.
Xander mě na začátku knihy strašně zklamal, choval se, jako by mu Cassia patřila a to se mi nelíbilo. Když se ale objevil Mor a on se začal starat o nemocné, začala jsem si k němu budovat respekt a na konci knihy už jsem jo měla ráda a byla jsem šťastná, že i on se dočkal hezkého konce.
No a Ky, tak toho jsem měla ráda už od prvního dílu. Přišel mi ze všech nejinteligentnější a bylo mi ho mnohdy líto.
Nejdůležitější ale je, že všechno dobře dopadlo (i když nebudu přímo prozrazovat jak) a já můžu knihy s dobrým pocitem odložit a přidat tuto Dokonalou sérii mezi mé nejoblíbenější.
Poslední díl téhle trilogie je ten nejhorší, ikdyž by to mělo být naopak. Autorka postrádá šmrnc, vše je velmi zdlouhavé a nudné. Čtenář prožívá s hlavním hrdinou každou jeho minutu,a to je až přespříliš.
Kniha je povedená, opět se krásně četla a příběh mě plně pohltil. V tomto díle jsem obdivovala Xandera, a mrzelo mě že zemřela Indie. Celá série je super, všem moc doporučuji přečíst, ale první díl se mi líbil nejvíce, poprvé v životě uvažuji, že si nějakou knihu přečtu znovu - a to právě první díl této série.
Tak mám za sebou konec a jsem s ním spokojená. Příjemně mě překvapila Lei, s ní to byl opravdu skvělý nápad. Co mě jediné šokovalo, byl Hunter, ale na druhou stranu jsem pro něj měla pochopení. Nejvíc mi sedla postava Indie a Kapitána jsem pro změnu vůbec neměla ráda. Čekala jsem od toho víc, doufala jsem v nějakou akci, boj a války... Oni radši poslali mor vodou a pak hledali lék.
Pořád jsem se plně nedokázala vžít do příběhu, tak mě to místy nudilo. Ale co na téhle trilogii zbožňuji, jsou ty básně. K závěru už nejspíš jen dodám, že nelituji přečtení těchto knih, ale už se k nim nejspíš nevrátím.
Tento díl byl dějově mnohem bohatší než předchozí knihy. Již jsem nemusela tolik přeskakovat táhlé odstavce o ničem, jen těm básničkám jsem nepřišla pořád na chuť a přišlo mi, že se neustále opakují dokola. Konečně se něco dělo a celý díl byl zaměřen na mor a léčbu...Nebylo to nic světoborného, ale spolu s prvním dílem to docela ušlo, druhý byl hodně slabý.
Tak jestli byl druhý díl pekelná nuda, tak tady už jsem vyloženě trpěla. Společnost, Vzpoura, nevzpoura, Mor, lék, očkování, mutace, barevné pilulky, ty jsi imunní, protože, ty nejsi imunní, protože... Trochu jsem se v tom ztratila.
Jediné pozitivum, které jsem dokázala najít, je, překvapivě, milostný trojúhelník, který je uchopený zajímavým a úplně jiným způsobem než v ostatních podobných knihách. Ona miluje svým způsobem oba - jednoho romanticky, jednoho spíše jako člena rodiny, což on z jeho pohledu tak úplně nevidí a přeje si, aby si vybrala jeho, ale zároveň k ní má takové silné pouto, že se přes to dokáže přenést a naprosto bez nějaké zášti respektuje její volbu a zároveň chce vše nejlepší pro ně oba a nesoupeří o ni, protože ví, že ona už si vybrala. Tomu já říkám opravdu nesobecky milovat. Zároveň autorka neudělá nic, aby ho jednoduše úplně vyřadila ze hry jako to většinou bývá v ostatních knihách, za což ji cením.
Kromě toho je to ale jenom úplně zbytečná omáčka a stále to samé dokola.