Matčina panenka
Abby Davies
Mirabelle žije v domě se zabedněnými okny a zamčenými dveřmi. Nikdy se nepodívala ven, protože jí to Matka nedovolí. A ta přece všechno dělá pro její dobro. Miluje Mirabelle jako svoji panenku. A tak ji obléká do hezkých šatiček, maluje jí tvář a češe vlasy. Ke třináctým narozeninám jí dokonce přinese speciální dárek – mladší sestřičku Clarabelle, kterou zachránila z vnějšího světa. Mirabelle ale dojde, že Clarabelle ji má nahradit. Ona už je totiž velká, šaty jí nepadnou tak dobře jako kdysi a Matka není spokojená. Jenomže Clarabelle tvrdí, že se ve skutečnosti jmenuje Emma. Navíc se nezdá, že by měla radost, že ji Matka do domu přivedla. Chce svou skutečnou maminku. Mirabelle postupně zjišťuje, že její soužití s Matkou není tak normální, jak si vždy myslela… a že život panenky nebývá nikdy dlouhý.... celý text
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2021 , DominoOriginální název:
Mother Loves Me, 2020
více info...
Přidat komentář
Mirabella slaví 13 narozeniny. Matka jí přivede novou sestřičku Clarabellu. Najednou začne Mirabella svoji Matku vnímat jinak. Proč ta malá holčička říká, že se jmenuje Emma? A proč už ji Matka nemá ráda? Vždyť ještě donedávna ji malovala a oblékala jako panenku a říkala jí: “Ty moje malá panenko…”
Jak už to u dětí bývá, zvědavost zvítězí nad strachem a Mirabella nalezne v podkroví něco, co jí obrátí život naruby. Už nechce být nadále tou panenkou….
Kniha je napínavá, nedovedu si představit, že někdo 10 let žije v jednom baráku se zatemněnými okny a nikdy neviděl slunce, neprošel se po trávě a neviděl jiného člověka. Čte se dobře, děj se stupňuje a my vidíme, jak se z malé naivní holčičky stává nelítostná bytost odhodlaná přežít.
Asi jediné, co bych vytkla je, že kromě unáhleného konce jsem občas knize nevěřila, protože mela být psaná z pohledu 13leté holky, co nikdy neviděla svět. Ale i tak bych dala 9/10
No tvl. Klobouk dolů. Na to, že to je prvotina. Tak to fakt tleskám. Jo možná by chtělo pár pasáži upravit, ale celkový dojem fakt dobrý
Do poloviny knihy jsem četla snad jedním dechem, otáčela jsem stránku za stránkou a hltala každé písmenko. Ale jak píše @Páájinka, poté, co se objevila postava Patrika, příběh začal být čím dál víc nelogičtější a nepravděpodobný.
Rozpaky. Nejprve jsem byla nadšená, protože se knížka dobře četla a příběh byl vcelku uvěřitelný. Asi v půlce mě to už tak nebavilo, protože mi připadalo, že děj je hrozně protahovaný a uvěřitelnosti ubývalo. Docela i souhlasím s názory, že Mirabelle, která si nic nepamatuje, nesmí ven, vlastně nikdy neviděla televizi ani žádné další lidi a všechny poznatky má jen z knížek, najednou ví, jak se chovat a co dělat. Navíc jsem na konci čekala vysvětlení několika otázek, které mi přišly dost důležité, leč nestalo se tak...
Tak mi se kniha moc nelíbila. Rozhodně zajímavé téma, ale prostě mě nechytala. Nevím, jestli si někdy od autorky ještě něco přečtu.
Zajímavé téma. Samozřejmě těžko říct, jak moc je děj uvěřitelný. Autorka se snažila to napsat , co nejlíp. Ale za mě originální, čtivý, napínavý příběh. Líbilo se mi to moc, ale za tu polemiku o věrohodnosti jednání holčičky dávám jednu hvězdičku dolů. Thriller to určitě je.
Na to, že je knížka prvotina je dobrá, určitě se autorka ještě vypíše a moc se těším na její další knížky. Ale zpátky k panence. Téma určitě dobré, ne-li výborné, ale tak trochu zbrklý děj. Mirabell v knížce nebezpečně rychle vyspěla a začala uvažovat jako dospělá, prakticky se stala v půli knížky rovnocenou partnerkou své matky. Konec jsem čekala srdíčkovější, ale i tak jsem byla spokojená.
(SPOILER)
Jako jo, rychle přečteno. Moc hezky se to četlo, takřka vdechlo.
Ale když má někdo načtený život z knih, nemá být ve skutečným životě spíš psychicky rozcupovaná troska a ne hrdina jak z osmdesátkových akčních filmů?
Nevím, nerozumím, nezažila.
Psychothriller, který se čte sám. Psaný barvitě, detailně, ale ne zdlouhavě. Od první věty mě zaujal. A každou další kapitolou jsem potřebovala číst dál, abych věděla, co se bude dít. Ke konci jsem jednotlivé kapitoly ani nevnímala a jen četla.
Do příběhu jsem se ponořila. Po dlouhé době jsem měla pocit, že jsem hlavní postavou. I když chvílemi se mi jednání Mirabell zdálo nerealistické k ohledu k jejímu věku a faktu, že celý život nepoznala nic jiného než zabedněný dům, Matku a informace od ní, které byly omezené a hlídané, aby nepoznala, že je něco v nepořádku.
Průběh děje byl aktivní, stále se něco zajímavého dělo. Na jednu stranu i vcelku předvídatelný. Konec na můj vkus už lehce překombinovaný. Ve finále mi to však nevadilo.
Bavila mě vykreslenost jednotlivých scén. Díky tomu se mi vše odehrávalo před očima jako film.
Matčinu panenku za extra psychothriller moc nepovažuji. Místy to napínavé a nervy drásající sice bylo, to ano... Jenže mi v knize neštimovalo chování Mirabelle. Od mala byla taková téměř ,,psychicky jednoduchá," tvárná ohledně chování a manipulace ze strany její ,,matky" a najednou takový TŘESK! Stala se z ní v jednom okamžiku náctiletá superhrdinka...
Je vidět, že autorka je teprve na začátku své spisovatelské dráhy a některé věci - detaily, nemá v knize dotaženy do konce. To pak může v příběhu vyvolat spousty ,,úsměvných" otázek, jak je tohle možné...? Každopádně autorku nezavrhuji. Ráda si od ní přečtu i jiné věci, až je napíše už více vypsanou spisovatelskou rukou, formou.
Úžasná prvotina od autorky! Byla to jízda od začátku do konce. V druhé půlce knihy jsem pomalu ani nedýchala a děj byl hodně napínavý. Chvílemi jsem si představovala, že být ta malá holčička, tak se matky i bojím. I když se matce stalo to, co si z dětství odnášela, nebudila ve mně smutek. Rozhodně bych to nedoporučila slabším povahám, ale za mě parádní psycho!
Tak tahle knížka byla hodně psycho dlouho jsem nečetla takhle dobrou knížku. Četla se doslova sama . Na konci mi teda matky bylo snad i líto i když byla blázen a zly člověk v dětství se jí stali špatné věci takže svým způsobem mi jí líto bylo. Naštěstí vše dobře dopadlo,ale bylo to teda od půlky knížky extrémně napínavé.
Mně se kniha moc líbila.Byla velmi ctiva a napínavá.Pro mě taková jednohubky,ale užila jsem si to.Jako prvotina moc dobře.
Na tuhle knížku jsem se extrémně těšila - miluju téma vyšinutých matek, které si léčí své psychózy na dětech. A knížka mě tím pádem opravdu bavila. Přelouskala jsem ji za jedno a půl odpoledne a přestože konec mě vlastně ničím nepřekvapil, tak dávám plný počet za super čtivý příběh a za totálně hráblou Matku.
Hodnotím tak nějak 50/50. Líbí se mi námět, čtivost a taky je tam spousta zvratů. Ale přikláním se ke spoustě z vás.. Ne jen, že ta malá neviděla 10 let světlo, ale ve 13 letech by takto nikdy nepřemýšlela. Chápu, že knihy musí být trochu přehnané aby se to dobře četlo, ale tohle mi trochu vadilo. A konec bych si také představovala jinak.
I přes to,že matka byla šílená postava byla knížka čtivá. V nekterych částích se mi až tajil dech.