Matčiny dary
Cecilie Enger
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314819/mid_matciny-dary-cWE-314819.jpg
3
46
46
Poté, co je matka Cecilie Enger v pokročilém stádiu Alzheimerovy choroby přijata do sanatoria, rozhodne se Cecilie dát do pořádku rodný dům. Během úklidu narazí na matčiny úhledně zaznamenané seznamy všech vánočních dárků, které rodina v průběhu čtyř desetiletí nejen darovala, ale také dostala. A ke každému dárku se váže životní příběh nějakého člověka. S pomocí seznamů Enger sepsala rodinnou kroniku od konce devatenáctého století až po současnost. Zároveň se v knize odvíjí příběh Ceciliiny matky, která následkem choroby přichází o paměť i svoji osobnost. Cecilie Enger napsala silný a napínavý příběh nejen o historii jedné rodiny, ale také o možném osudu každého z nás a právem patří mezi nejzajímavější autorky současné norské literatury.... celý text
Přidat komentář
Byla jsem celkem zklamaná, ale dočetla jsem. Dojem z knihy mám ten, že rodiny žijí převelice skromně a podle toho jsou takové i "dary", hlavně jsou všichni zoceleni stálým severským chladem.
Od této knihy jsem nic nečekala a četla se dobře, ale žádné dílo na Nobelovu cenu nečekejte. Vzpomínková kniha bilancující život rodiny. Rozhodně neotřelý přístup, kdy se rozehrávají vzpomínky při vyklízení domu matky … dokážu si představit, že takto to opravdu funguje, člověk bere jednotlivé věci do ruky a vybavují se mu vzpomínky, které se k nim vážou. Líbil se mi zvyk jejich máti zapisovat si, co kdo dostal a komu dal.
Bohužel jsem dočetla jen na stranu 90, dál to nešlo. Mrzí mě to, věřím, že autorka psala celým svým srdcem, šlo o vzpomínky na její rodinu, ale mě to prostě nezaujalo.
Zrovna prozivam neco podobneho jako autorka proto mi kniha pomohla i s mym vzpominanim a loucenim s rodnym domem.Kdybych nebyla v teto situaci nevim jestli by me zaujala.Ted mi zkratka padla do meho rozpolozeni.
Po sto stranách jsem knihu odložila - její kouzlo, kteří zde někteří popisují, jsem bohužel neobjevila. Autorčin styl, kdy téměř každá kapitola začíná slovy "v roce tom a tom dostali ti a ti to a to", jsem jaksi nezvládla. Působilo to na mě, jako by autorka psala spíše pro sebe než pro čtenáře.
Je vidět, že někteří v knize našli kouzlo, tak nechci nikoho odradit - ale rozhodně nečekejte příběh, spíš výčet vzpomínek.
Na knize (tedy její polovině) se mi však líbilo, že jde proti současnému proudu minimalismu a zbavování se věcí, naopak vyzdvihuje to pozitivní, co nám předměty přinášejí. Je to vlastně dost nemoderní kniha a moc nechápu nálepku bestselleru. Svoji cílovou skupinu si určitě najde, ale pro širší publikum rozhodně není.
Bohužel jsem na tuto knihu asi nebyla zrovna správně naladěna, velmi jsem se na ni těšila, ale ani jsem ji nedočetla...Nejspíše jsem čekala větší popis situace matky a Alzheimerovi choroby.
Smutný příběh o rodině a dárcích, které zapisovala autorčina matka po celá léta. Zajímavá, vstřícná a bolestná kniha, která ve mně zanechala zvláštní pocity a nenechala na pokoji. Popisy, kdy byla se svou matkou v léčebně, byly asi nejlepší a dodávaly pocit naděje.
nádhera. knižka plná lásky. knižka na dlhé zimné večery ku krbu, knižka na premýšľanie, čo všetko o živote svojich blízkych nevieme alebo vieme nesprávne.
Lidské, cituplné. Návštěvy u nemocné matky jsou velmi dojemné. Poklidné čtení bez velkých zvratů a zápletek, přesto se mi ji nechtělo odkládat.
Podle autorky a podtitulu jde o román. Já to tak nevidím, je to spíš psaní o autorčině širší rodině. O lidech a dárcích je to takové nijaké, málo propracované.
Líbily se mi zmínky o různých severských autorech a jejich dílech.
Části o autorčině matce, která trpí stařeckou demencí a je v léčebně, se mi líbily. (Snad i proto, že v tomto mám s autorkou stejný osud.) Toto hezky napsané, citlivě.
Citát:
"Až zestárneš a nikdo tě nebude chtít, posaď se na střechu a nech se odnést vránou."
Pro mě to byla průměrná knížka, která nenadchla, ani neurazila. Nejzajímavější mi přišly pasáže vztahující se k matčině Alzheimerově chorobě, jinak to bylo poklidné, ničím se vymykající čtení.
Harmonické a poetické vyprávění o osudech jedné rodiny propojené starými seznamy vánočních dárků a doplněné o popis postupující nemoci stárnoucí matky. Je to román a je to klidné čtení k zamyšlení - ano, není to napínavé, ani strhující, už podle anotace je zřejmé, že půjde spíše o poklidné vzpomínání. Proč se stala bestsellerem, je mi záhadou, protože je naprosto jasné, že tohle není většinové čtení.
Na tuto knihu jsem se těšila, ale velmi mě zklamala asi jsem neměla na tuto knihu tu pravou náladu. Krásná obálka ,ale kniha mě nudila.
Poklidně plynoucí vyprávění o osudech jedné rodiny na základě seznamu vánočních dárků. Na podzimní sychravé večery jako dělané.
Matčiny dary určitě můžu doporučit všem čtenářům, kteří mají chuť na lehce poetický, možná malinko depresivní příběh bez jakýchkoliv zvratů. Já jsem čekala malinko něco jiného a proto mě kniha až tak neoslovila.
Na pozadí četby seznamu dárků vedeného od roku 1963 do roku 2003 se odehrávají osudy jedné norské rodiny v průběhu 20.století. Zaujal mě popis politické situace např. v roce 1972 debata o vstupu do Evropského společenství (EU), hladovka Sámů před parlamentem na protest proti výstavbě elektrárny na jejich řece, která by připravila soby o vodu, móda demižonů v roce 1973 nebo roztržka mezi rodiči kvůli svádění vodopádů do potrubí vodních elektráren. Nejvíc mě dojalo loučení dcery s matkou.
Mě bohužel nalákala obálka, ale jinak jsem hrozně trpěla...taková nuda. Vydržela jsem až do konce, ale už nikdy více.
Na knize byla nejpovedenější obálka. Jinak pro mě nesmírně nudné, roztahané. Přeskakování z jednoho roku do druhého. Popis širokého příbuzenstva už jsem nezvládala sledovat. Dočetla jsem se sebezapřením.
Pro mě milé čtení, připomínka toho, že hodnota dárků nespočívá jenom v jejich ceně.