Matčiny hříchy
Irene Kelly
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324070/bmid_matciny-hrichy-1FJ-324070.jpg
4
88
88
Srdcervoucí pravdivý příběh snahy jedné ženy o únik z její minulosti a ceně, kterou za to zaplatila její rodina. Kniha pojednává o pobytech autorky v irských sirotčincích vedených katolickou církví v druhé polovině minulého století, o týrání, ponižování a sexuálním zneužívání, které tam tehdy bývaly běžné, o autorčině marné snaze o potrestání viníků a o psychických následcích, jimiž po zbytek života trpěla. Jména v této knize byla změněna, včetně sirotčince sv. Grácie, protože Irene Kelly přijala odškodné a bylo jí zakázáno zveřejnit jména lidí, kteří ji týrali, i místo instituce, v které k tomu docházelo. Kdyby podle irského zákona z roku 2002 tuto dohodu nedodržela, mohla by skončit ve vězení.... celý text
Literatura faktu Pro ženy Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , Columbus (ČR)Originální název:
Sins of the Mother, 2015
více info...
Přidat komentář
Moc se mi to nelíbilo, nemám ráda příběhy tohoto stylu. Samo o sobě je špatné, když se dětem děje bezpráví, tím více, pokud je do toho zainteresovaná i vlastní rodina, smutné když i matka. Asi to pisatelům nebo vypravěčům pomáhá překonat vzpomínky, když se svěří veřejnosti. Nicméně, ač je hrozné to, co děti prožívaly, nemusím o tom číst.
Již druhá kniha s touto tématikou a stále mi v hlavě vrtá, jak se toto mohlo dít. Neskutečný příběh, vzbuzující silné emoce.
“Pravdivý příběh o snaze nepřízní náhod pronásledované ženy uniknout srdcervoucí minulosti a žalostném ceně, kterou za to její rodina zaplatila.”
Další silný příběh o ještě silnější Irene, která neměla vůbec lehké dětství. Snažila se uniknout všem situacím, které zažila, ale vždycky jí po nějaké době dohnaly a navíc v průběhu jejího života poznamenaly i její rodinu. Za mě další skvělá kniha, kterou doporučuji.
Už po přečtení úvodu nešlo si knihu nekoupit. Tohle Vás prostě zaujme a fascinuje. Irene Kelly je neskutečně silná žena, která hodně vytrpěla a přesto našla odvahu říct světu, jaké kruté dětství a dospívání měla. Život dokáže psát skutečně kruté příběhy. Přečteno jedním dechem, rozhodně doporučuji!
Knihu jsem přečetla tentokrát opravdu jedním dechem, nemohla jsem se od ní odtrhnout... Já sama nejsem věřící od té doby, co jsem prošla církevní střední školou, není víra jako víra... Jedná se o autobiografickou knihu jako formu léčby ženy, která toho prožila ve svém životě tolik, že tomu pomalu ani nejde uvěřit... Knížka podle mě není pro slabší povahy. Všem ale doporučuju přečíst.
Za mě tahle kniha nechce nějaké složité komentáře, ale chce, aby byla čtena!
Strasti, trápení a to vše kolem, čím musela autorka projít, nelze slovy vypsat. Jen lze říct, že se to dělo a věřím, že i děje.
Neuvěřitelně silný, smutný, nešťastný, skutečný příběh. Skrývá se v něm tolik bolesti.
Povětšinou jsem zadržovala slzy.
Stejně jako po dočtení knihy Nikdy o tom nemluv jsem si řekla: Proč?
Je mi to moc líto.
Stylistiku textu vůbec neřeším. Na to jsem byla až příliš konsternována dějem.
Přečetla jsem to téměř na jeden zátah. Hodně smutný čtení. Většinou na přečtený knihy časem zapomínám, na tuhle určitě nezapomenu.
Tohle bylo prostě strašný. Tohle čtení bolí a i přesto chcete pokračovat.
Autobiografie,skvěle popisuje přetěžký osud jedné z mnoha žen v Irsku.Syrové popisy krutého zacházení s dětmi v rodinách a hlavně v sirotčincích,které pod záštitou církve dělaly fakt hnusné věci a ještě byli pyšní,že to dělají ve jménu boha.Hrůza.Kniha se opravdu dobře četla,jen bych vytkla překladateli neustále se opakující zájmeno mně,které jde lehce nahradit příjemněji znějícím slovem.Ale to jen tak na okraj,jinak opravdu doporučuji k přečtení.
Autobiografická kniha od Irene Kelly. Vyrůstala v chudobě, týraná a zanedbávaná svojí matkou. Když se dostala do dublinského sirotčince, myslela si, že už bude lépe, ale bohužel... Autorka nesměla uvést o jaký sirotčinec se jednalo, ale v roce 2014 vyplula na povrch aféra, kdy byly sirotci v irských sirotčincích týráni jeptiškami. Nikdo za to nikdy nebyl potrestán... Otřesné zkušenosti autorka popsala v knize Matčiny hříchy. V knize, kde čtenář zjistí, jakou zátěž si rodina vláčí na bedrech, když její člen pozná násilí.... Kniha se mi i přes své těžké téma líbila.
A další hrdinka ze všedních dnů, které se klaním je určitě Irene! O tak strašlivém dění, které panovalo v sirotčincích jsem neměla ponětí. A nejde jen o všudypřítomné bití, hlad, bídu a žal tamních dětí, ale hlavně sexuální zneužívání ve škole od učitelky a týrání dětí v jeslích – viz píchání napínáčků do zadečku, špendlíků do vaginy, nucení jíst vlastní zvratky… Nicméně Irene neměla lehký život ani potom – viz znásilnění, týrání manželem, nedonošený syn, Mattova temná minulost – drogy a vězení. I přes tohle všechno má kniha však vcelku štastný konec. Irene je žena s velkým Ž!
Pribeh byl k nevíře jako kazdy na toto téma. Nechapu jak to mohlo procházet.
Preklad nic moc vadilo mi věcné mě mně
Knihu doporucuji cte se jednim dechem
Nó takže mé hodnocení vychází z toho, že tomu jedním slovem nevěřím.
O stylu psaní / věčně používaném rušivém MNĚ mluvit ani nebudu.
Četla jsem jen Irenin part, protože její láska a dcera mě nezajímaly.
Bodání špendlíků do ehm ehm a zadečků kojenců nebo učitelka, jež vyvolá žákyni a před všemi dětmi si strká její ruku mezi nohy?
"Řešení" v podobě strčení ruky té holky v nějakých osmi letech do zásuvky???....ale no tak.
Přehnaný a dobře rejžovací fenomén, na kterém se snaží rejžovat hodně lidí (Nikdy o tom nemluv- prokázanej fake apod.).
Prostě něco jako kněží vs. chlapečkové, tak i VŠECHNY jeptišky jsou úchylačky.
Tak určitě.
Přečteno jedním dechem. Surové, kruté, neuvěřitelné. Na konci knihy teprve došlo k pochopení souvislostí na začátku knihy a dovysvětlení některých událostí. Zajímavá, určitě bych doporučila.
Nebudu hodnotit překlad, to už za mě udělal níže někdo jiný. Jde mi o příběh jako takový a ten mě zhnusil a pobouřil. Kauza irských sirotčinců mi kdysi proletěla kolem uší, teď mám tedy ucelenější představu. Škoda že neumím anglicky, Ryanova zpráva musí být zajímavá. Je to příběh jedné z mnoha, Irene, která projde peklem u matky, v sirotčinci, v manželství. Nikdy se z toho nevzpamatuje a dodnes má psychické následky. Kniha je složena z vyprávění Irene, jejího muže Matta a dcery Jennifer.
Strašné, co jsou někteří lidé schopni udělat dětem a to i vlastním. Nechápala jsem, co si Irene namouvala, že se k matce pořád vracela.
Jedna věc je naprosto jistá: nakladatelství Kolumbus (nikdy předtím jsem o něm neslyšela) a překladatel Viktor Faktor odvedli mizernou práci. Krkolomný a místy až nesrozumitelný text je opravdu hrozný. Zájmeno mi (3. os. č. j.) jako by v češtině neexistovalo, rozdíly mezi můj a svůj taky neřeší, takže tohle se opravdu příliš nepovedlo. Připadalo mi (nikoli mně), že záměrem bylo čtenáře především šokovat tak, aby si těchto detailů nevšímal; v mém případě se to ovšem moc nepovedlo . . .
Vůbec nepopírám, že vlastní příběh byl otřesný a že mi připadá neuvěřitelné, jak může charitativní organizace páchat zlo. Ale i sama autorka přiznává, že se o prázdninách ocitla v sirotčinci, který byl naprostým opakem jejích dosavadních zkušeností, takže je jasné to, co víme všichni: každou instituci tvoří především jednotliví lidé. Sirotčinec bude jen tak dobrý, jak dobrý bude jeho nejhorší zaměstnanec; navíc ryba smrdí od hlavy.
Ovšem i některé rodinné scény, například matčiny víceméně nepravidelné sebevražedné pokusy, to bylo opravdu silné kafe. Další opakující se model: otec jako příživník, nikoli jako živitel rodiny. Zaujalo mě, jak pevná a stabilizující musí být v Irsku (a obecně ve Velké Británii) sociální síť, systém pravidelných peněžních dávek pro lidi bez příjmů, bez něhož by většina hrdinů této knihy neměla šanci vůbec přežít.
Takže námět určitě zajímavý, ale český text velmi špatný a těžko čtivý. Je na vás, zda se rozhodnete tuhle poměrně drobnou knihu přelouskat.
Že jsou Irové jiný, to se ví. Mydlit se o kousek ostrova ve jménu víry je na pováženou. Taky už podobná témata byla zpracována, např. Bloody Sunday nebo Magdaleniny prádelny a další.
Pro mě silné téma, ovšem příšerně zpracované, a své dokonal překlad. Je to opravdu školní slohovka, kterou navíc jako bych četla při jízdě holým zadkem po schodech. Drc drc drc, nečte se to dobře a musela jsem se ovládat, abych nad překladem nesakrovala nahlas. Velká škoda.
Matčiny hříchy
Knihu jsem si půjčila v knihovně jen tak, protože jsem potřebovala něco na čtení, když jsem si zapomněla knihu z domova. Udělala jsem moc dobře. Kniha byla fascinující a Irene je neskutečně silná žena, která dokázala přežít nemožné.