Matematický vesmír

Matematický vesmír
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314409/bmid_matematicky-vesmir-00O-314409.jpeg 4 30 30

Podtitul: Moje pátrání po nejhlubší podstatě reality. Jak to, že náš skutečný svět lze velmi dobře popsat pomocí matematických struktur? Přední americký kosmolog švédského původu Max Tegmark, profesor na MIT, se ve své nejnovější knize zamýšlí nad samotnou podstatou reality. Ukazuje, že vesmír je ještě podivuhodnější, než jsme si o něm kdysi mysleli, a to jak směrem do makrokosmu, tak do mikrokosmu. A dospívá k dosti překvapivému zjištění: nejhlubší podstata fyzikální reality má ryze matematickou povahu, takže místo „vesmír je popisován matematikou“ lze říci „svět je matematika“. Kniha fascinujícím způsobem používá populární formu výkladu k pJiž po staletí nejde největším světovým vědcům na rozum, že se celý svět, nesmírně spletitý a chaotický, dá s neuvěřitelnou přesností popsat pomocí lidského výtvoru, který je navíc poměrně jednoduchý a strohý. Tímto výtvorem je matematika a svůj údiv nad její účinností vyjadřovali i Galileo a Einstein. Mladý švédskoamerický kosmolog Max Tegmark, profesor fyziky na MIT a vášnivý milovník matematiky, však jde ještě o krok dál a tvrdí, že místo „vesmír je popisován matematikou“, lze říci „svět je matematika“. Aby svoje tvrzení doložil, zkoumá nejnovější výsledky pokročilých výzkumů mikrokosmu i makrokosmu, kvantovou teorii i astrofyziku. Pečlivě při tom odlišuje všeobecně přijímané výsledky fyzikálního mainstreamu, trochu odvážnější teorie a vyloženě spekulativní fantazie. Kniha si brzy po vydání zaslouženě získala pozornost řady vědců a vyvolala mnoho diskusí.... celý text

Literatura naučná Věda Vesmír
Vydáno: , Argo , Dokořán
Originální název:

Our Mathematical Universe: My Quest for the Ultimate Nature of Reality, 2014


více info...

Přidat komentář

zedir
07.08.2023

Sám autor přiznává v knize, že některé kapitoly jsou kontroverzní a uvádí, které to jsou (jeho vlastní nápady), čímž si mě získal, což však nevydrželo dlouho. Nevadilo by mi, že autor uvádí své představy o vesmíru, kterými se vymyká ve vědecké obci, ale to, že je nemá nijak podložené, a ani nic neukazuje na to, že to tak je (může být). Ostatně strunová teorie také nebyla dokázána, ale u ní alespoň existují slibné náznaky, že může být teorií všeho. Kniha je také plná neuvěřitelného množství hloupostí, špatných příkladů, neznalosti, (pseudo)filozofování nad podstatou reality (to mnohem lépe umí perfektní Brian Greene), definicí kruhem, argumentačních faulů, narcismu a chaotického přeskakování mezi tématy, že ani nevím, kde bych měl v kritice začít. Spíše jen tak bodově:

a) tvrdí, že jeho hypotéza je vyvratitelná a testovatelná, ale nikde v knize neuvede důkaz
b) často uváděl spojení "neměnný časoprostor", aniž by jej blíže vysvětloval (co se však mění více než sám časoprostor, neboť neexistuje místo, kde by nebyla hmota či energie?)
c) tvrzení, že vědomí v mozku je jasně lokalizováno (Opravdu? Kdo a kdy tento objev učinil? Vždyť mozek není Turingův stroj, který má jasně daný procesor)
d) překvapuje mě, že jako někdo, kdo se věnuje matematice a strojovému učení, neuvěřitelně vyzdvihuje inteligenci počítačů (porazily přece Kasparova), aniž by si uvědomoval, že to je to jediné, co daný počítač umí (a jak špatně se i dnešní roboti/počítače učí vzorům a selskému rozumu)
e) i když sám jsem nakloněný věřit v existenci multiverza, tak Tegmark jej bez uvedení důkazů přijímá jako fakt, aby na tomto nepodloženém základě vybudoval ještě multiverza úrovní II, III a IV
f) opakovaně na několik stran popisuje, jak sám "objevil" již objevené, jen aby narcisticky dokázal, jak inteligentní je (takto až dojemně popisoval, jak objevil kvantovou dekoherenci, aby zjistil, že již byla objevena léta před ním)
g) chybí logické spojitosti mezi kapitolami, kdy jedna nepřechází v druhou, ač se snaží tak tvářit (používá tam jakéhosi God of the gaps, kam si dosadí "něco", co nemá prokázáno, i když tvrdí, že ano, viz bod a), a neustále v dalších kapitolách používá obraty jako "jak jsme viděli", a přitom jsme nic takového neviděli, protože v knize opravdu nic takového nebylo)
h) chybí jakýkoliv logický plán knihy, neboť neustále co chvíli píše "jak uvidíme v x-té kapitole", kdy již nyní zavádí pojmy, s nimiž pracuje, ale vysvětluje až o několik kapitol dále
ch) plno poznámek typu "na tomto nezáleží", "toto není důležité", které přesto ihned rozebírá detailně dále a naopak to, co se snaží dokázat (existence multiverza I-IV a samotnou matematickou podstatu reality, nevysvětluje vůbec)
i) když jsem četl, jak uvádí, že Everettova představa vlnové funkce je všude špatně vysvětlována, tak jsem zbystřil, že se asi dovím nějakou šokující novinu, ale sám vzápětí jeho vlnovou funkci vysvětlil přesně stejně, jak kritizoval, že se uvádí špatně
j) naivní filozofování a povýšení matematiky na náboženství (např. matematicky vysvětloval Fermiho paradox, kdy - neznámo, jak na to přišel - jestliže život není do 10na21 metrů od nás, není ani do 10na26 metrů, aniž by si uvědomoval, jak logaritmicky roste prostor s každým zvětšením exponentu)
k) příklady, které užívá, aby nám "přiblížil" své myšlenky, jsou tak špatné, že většinou nevíme, co tím chtěl básník říci
l) přeskakuje mezi tématy, zbytečně dlouho se věnuje něčemu, co se ukáže jako nedůležité pro další stránky a nevysvětlí to podstatné; něco vysvětluje zbytečně složitě a něco naopak příliš zjednodušuje
m) vytváří falešné dilema (svou "vnější realitu" definuje tak, aby s ní souhlasil každý rozumně uvažující člověk a pokud s ní souhlasí, tak zároveň dle Tegmarkových myšlenkových pochodů musí souhlasit i s multiverzy I-IV)
n) neskutečně naivní filozofování, kterým se snaží svým tezím vtisknout jakousi auru posvátnosti, ale jen se ve svých filozofických konstruktech zaplétá natolik, že si i sám protiřečí
o) své matematické struktury povýšil až na náboženství, neboť neustále opakuje svá dogmata, nepřipouštějící kritiku, ale zároveň chybí jakýkoliv předložený důkaz, a ve stejné chvíli paradoxně napadá fyziky, že často mají svá dogmata, z nichž nechtějí ustoupit
p) klenotem a perlou knihy byl také jeho argumentační spor s jedním kolegou, kterému vyvracel něco, o čem sám přiznával, že tento kolega nikdy neřekl
q) několikrát používá předpoklady (každý člověk, který...., Popper by se obracel v hrobě, kdyby... apod.)
r) na jednom místě knihy vyjádřil názor, že je možné, že kvantová mechanika nemusí být funkční (jak toto může napsat jakýkoliv člověk, co se pokládá za vědce, je mi záhadou, neboť není úspěšnější teorie než je ta kvantová)
s) rozsáhle popisuje, jak teorie všeho má být bez jakéhokoliv lidského (lingvistického) balastu, ale jak to má být proveditelné, když i samotná čísla, počty, symboly, násobky apod. jsou vytvořena lidmi, jak se máme při popisu jeho matematických struktur vyhnout takovému balastu? Jaký jazyk máme použít? I jazyk rovnic a matematiky je jeho logikou stále balast a zároveň si protiřečí, když říká, že leckteré přírodní entity musíme pojmenovávat, abychom si je mohli kvůli usnadnění představit. Jak tedy dle něj máme pochopit naprostou teorii všeho, kterou nemůžeme nijak pojmenovat a když ano, tak jen balastem, který je pouhým zjednodušením, který nevystihne dokonalost jeho matematických struktur?

Když to shrnu - tuto knihu opravdu, ale opravdu ne. Každému, kdo se chce něco dozvědět o vesmíru, doporučuji Kakua, Greena, Hawkinga, Coxe či na You Tube Antona Petrova, ale Tegmarka už nikdy více, i kdyby jen z důvodu jeho neuvěřitelného narcismu, kterým prodchnul celou knihu, kdy neustále vypráví o sobě, svých "objevech", svém životě a stále se snaží dokázat, jak je inteligentní. Jestli dle mě něco dokázal, tak jen to, že impresivní vědecká kariéra a záběr zájmů a činností v žádném případě neznamenají podobný trend i v duchovní a mentální sféře.

los
02.08.2021 2 z 5

Tegmark se zhlédl v Everettově interpretaci vlnové funkce, tj. nekolabující, a podle ní pak rozvíjí teorii multiverza I-IV

jasně že z matematického hlediska je to děsně sexy, protože to tak "symetricky" sedí, když ale matematický vesmír je totéž co fyzický a když v něm paralelně vytváříme googoly klonů (nás samých), kde pak je podmíněná chybovost biochemie???

čtenářsky mě velmi odrazuje ten "americký" styl, v němž autor podává odborný výklad skrze svůj "hluboký lidský příběh", napěchovaný emočně vyladěnými, konzervativními obrazy příkladného života (rodina, přátelé)

v edici ZIP je překvapivé, že česká mutace trpí tolika nešvary špatné redakce (např. chybné číslování kapitol) a že tentokrát tiskla černobílé obrázky, když právě barevnost je na nich zásadní (popisuje se světelné spektrum), to mi přijde jako velký lapsus


Vavrec
15.09.2020 3 z 5

začátek knihy je velmi čtivý, avšak k závěru se kniha běžnému čtenáři vzdaluje mílovými kroky. Konec knihy je téměř nečitelný, pro laika nepochopitelný, což se však dá očekávat jelikož se kniha věnuje mimořádně komplikované problematice. Otázkou zůstává, zda-li by kniha pořád naplňovala svůj potenciál pokud by se pan Tegmark rozhodl knihu více zjednodušit. celkově knihu doporučuji všem vesmírným nadšencům

enigma
31.12.2019 5 z 5

Max Tegmark pozoruhodně propojuje tři entity. Matematiku, fyziku a filozofii. A ačkoliv první dvě převažují tak právě přítomnost a přesah do té třetí dávají knize doslova další rozměr. A že už tak jich máme dost.

endyamon
10.12.2019 4 z 5

Rozporuplná kniha. Prvá časť ma bavila, pre mňa kopec nových poznatkov (o vesmíre som čítal iba zopár starších kníh); v druhej, kvantovej časti som sa začal strácať, ale rozšíril som si obzory. Žiaľ, tretia časť (samotný matematický vesmír) bola pre mňa ubíjajúca, nesúvisí to s kontroverznosťou témy, ale s komplikovaným a ťažko pochopiteľným teoretizovaním, ktoré som nevstrebal a nerozumiem ani autorovým záverom. Paradoxne, pre autora je to kľúčová časť knihy, pre mňa, pre laika však zúfalé tápanie a otázka, čo tým chcel autor povedať. Preto musím ubrať z úvodných, nadšených 5 hviezdičiek.

bulat
01.07.2017 5 z 5

"Na tej najzákladnejšej úrovni je naša realita matematickou štruktúrou, takže jej elementárne prvky nemajú vôbec žiadne vnútorné vlastnosti. Žijeme v relačnej (vzťahovej) realite- vlastnosti sveta nevyplývajú z vlastností jeho základných kameňov, ale len zo vzájomných vzťahov medzi týmito stavebnými kameňmi. Vonkajšia realita je viac ako len suma jej častí- má veľa zaujímavých vlastností i napriek tomu, že jej elementárne časti nemajú vnútorné vlastnosti žiadne."

Autor razí kontroverznú a originálnu myšlienku, že nežijeme v realite, ktorá je dobre popísateľná matematikou, ale v realite ktorá sama JE matematickou štruktúrou. Napríklad: na bazálnej úrovni sú všetky elementárne častice objekty bez vnútornej štruktúry, charakterizované iba zopár číselnými hodnotami. A podobne je na tom základná štruktúra priestoru a času. Po prečítaní knihy už podobné myšlienky nepovažujem za absurdné ale iba za nekonvenčné - o fyzikálny mainstream sa totiž rozhodne nejedná :-)