Materstvo
Sheila Heti
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506483/bmid_materstvo-638db4afcb1d3.png
4
61
61
Sheila Heti sa v knihe Materstvo pýta, čo žena získa a stratí, keď sa stane matkou, a toto najzávažnejšie rozhodnutie ranej dospelosti spracúva s otvorenosťou, originalitou a humorom, ktoré jej priniesli medzinárodné uznanie. Rozprávačkou tohto intímneho príbehu je takmer štyridsiatnička, ktorá pri otázkach svojich priateľov zvažuje, či sa vôbec stane matkou. Z premýšľania o materstve odstreďuje vplyv rovesníčok, partnera a povinnosti voči rodine. Po hľadaní usmernenia vo filozofii, vlastnom tele, v mystike a náhode objaví odpoveď oveľa bližšie, ako by čakala. Materstvo je odvážny, precítený a drsne originálny román, ktorý určite povedie k živým úvahám o ženskosti, rodičovstve a o tom, ako – a najmä pre koho – žiť.... celý text
Přidat komentář
Pokud bych před Mateřstvím nečetla Evu (Verena Kessler), asi bych dala více hvězdiček. Mateřství je taková intimní zpověď ženy, její myšlenky, vzpomínky, představy a sny..ukázka toho, co se může odehrávat v hlavě ženám, které řeší otázku, zda být či nebýt matkou. S některými pocity jsem se ztotožňovala (kapitola PMS a popis toho, jak v tomto období “nesnáší partnera, mě bavila moc), s některými méně. Poselství knihy je zejména v tom, že přibližuje tohle těžké období ženy a ukazuje, že i pro ty, které ví, že děti spíše nechtějí, to může být velmi náročný proces.
Tuhle knihu jsem musela chvíli zpracovávat. Dlouho se nestalo, že bych se nad tématem takhle zamýšlela. V poslední době je ale téma mateřství ve společnosti velmi diskutováno.
Chvílemi jsem byla nadšená a někdy i dost zděšená. Občas, obzvlášť na konci knihy, jsem si říkala, proč to autorka pořád řeší. Některé myšlenky však byly fakt skvostné a já tak mám spoustu výpisků, ze kterých čerpat.
Pokud tápete a samy v sobě otázku mateřství (ať už z jakéhokoliv pohledu) řešíte, možná vám kniha pomůže najít odpovědi.
“Když jsi žena, nemůžeš jen tak říct, že nechceš dítě. Musíš mít nějaký velký plán nebo představu, co budeš dělat místo toho. A mělo by to být něco fakt velkolepého. A měla bys umět přesvědčivě říct - dopředu -, jaký oblouk tvůj život opíše.
Pocity trochu ambivalentní. Zatímco místy mi autorka přišla geniální, jinde mě neuvěřitelně srala a měla jsem chuť s ní fláknout z útesu. Ale určitě stojí za přečtení.
Čekala jsem něco jiného, ale knížka mě velmi mile překvapila. Některé myšlenky mě nadchly natolik, že jsem si je musela uložit.
"Osamělí zaplňují své životy knihami. Nežiju v přírodě. Nežiju v kultuře. Nežiju ve vztazích. Žiju v knihách." (s. 291)
Dočteno v lednu, kvůli popisku jsem se k Mateřství vrátila bezmála na začátku dubna... Hele, mnou to téma může rezonovat, mi je za dva dny 32, v knize bylo několik myšlenek, který jsem si poznamenala, ale osobně v sobě nemám ten boj a tolik otázek, jako má Heti - to možná přijde za pár let, haha, nebo snad raději ne. Hrozně se mi asi ve třech čtvrtinách knihy ulevilo, když jsem si uvědomila, že ji nemusím dočítat do konce a jen jsem ji prolistovala.
(SPOILER)
3.5*
soustavná ruminace a cyklení se ve víru myšlenek, velmi osobní. Sheila Heti, která nechce děti, při psaní knihy několik let zkoumá svoje motivy a nemotivy, názory druhých, a očekávání většinové společnosti. nakonec dospívá k přesvědčení, že děti opravdu nechce mít.
extra lehce se mi to nečetlo, ale jsem ráda, že kniha vznikla, protože věrně ukazuje, jakými vnitřními i vnějšími procesy musí procházet ženy, které nejsou pevně rozhodnuty pro mateřství. a jak je to, což autorka dobře pojmenovává, nefér, protože muži takovým tlakům nejsou vystaveni. je dobře, že se o těchto věcech začíná mluvit. a původně tajené, protože shamované (studem a hanbou zatížené) příběhy žen, co nežijí, jak by měly, vycházejí na světlo boží.
Mateřství (knihu) bych coby povinnou literaturu napařila všem, kdo chytli tradicionalistický psotník, když si Daria Kashcheeva dovolila na pódiu mluvit o ženských záležitostech. ještě rádi by vzpomínali na "dělohu" a "vaječníky", zatímco by poznávali pravý oversharing (třeba ve scéně análním se*xem).
Uf, bylo to silné. Sheila Heti přemýšlí až do krajnosti. Klade si otázky, které některé ženy, troufám si říct, že většinu, vůbec nenapadne si klást. Heti patří k ženám, které promýšlí všechny aspekty mateřství i bezdětnosti. Nasvěcuje je ze všech stran a pitvá je. Autorčino rozhodování mít nebo nemít děti je velmi bolestivý proces... Není to pro ni totiž jednoznačné. Ráda by patřila k těm ženám, které to prostě a jednoduše ví. Chápu, proč tuto knihu napsala. Kniha mi dala některé nové podněty k přemýšlení... Včetně jedné z autorčiných otázek... Kde lidé berou to sebevědomí na to být rodiči?
Příběh ženy. Ženy váhající, zda se stát matkou či nikoliv. Kniha je místy velmi upřímná a autorka jde doslova na dřeň svých myšlenek. I když já to mám jinak,tak oceňuji její hluboký přístup.
Doporučuji všem, kterým se při pomyšlení na Mateřství udělá lehce zle od žaludku. Kniha je napsaná jinak, než jak byste předpokládali, vyhýbá se klišé a přivede Vás do specifického světa autorčiných myšlenkových pochodů.
Na konci knihy prožívá autorka katarzi, ve kterou jsem já, jako čtenář, doufala také. Bohužel mi tam Něco chybí. ( ...což teda asi říká víc něco o mě, než o knize)
"A co budu dělat se vším tím časem? Čas ale není cosi, s čím něco děláš - čas něco dělá s tebou."
"Život jednej osoby nie je politickým ani všeobecným vyjadrením o tom, aké by mali byť všetky životy. Iné životy by mali mať možnosť existovať popri našom vlastnom bez akéhokoľvek ohrozenia alebo odsudzovania."
Súhlasím. Do istej miery. A nielen s touto autorkinou myšlienkou. V jej diele som ich našla viacero takých, ktoré ma oslovili, zaujali, inšpirovali.
Vo všeobecnosti ma však táto kniha sklamala. V anotácii sľubovaná otvorenosť bola skôr fňukanie a sťažovanie sa, originalita sa pomerne skoro vyčerpala a humor sa vôbec nedostavil. Celkovo to nebolo ani tak avizované uvažovanie o tom, čo "žena získa a stratí, keď sa stane matkou" (kým sa ňou autorka nestane, bude len večnou teoretičkou), skôr mi táto kniha pripadala ako taký autorkin "coming out" a jeho prácne obhajovanie.
Nemám problém s tým, že autorka má iný svetonázor a hodnoty ako ja. Tie dve hviezdičky sú u mňa za to, že hoci sa rozprávačka snažila tváriť ako hľadačka pravdy, celá jej výpoveď sa mi zdala plná sebaklamov a egoizmu, s ktorým by som možno nemala až taký problém, ak by sa nemaskoval za šľachetnejšie veci. Asi ako keď niektoré slečny nechcú byť mamami, lebo im vraj na srdci leží blaho planéty... Zatiaľ čo však plienky a spol. sú pre nich passé, ich smartfóny, dovolenky, kvantum oblečenia a pod. už nie. Možno trochu vágny príklad, ale asi chápete, kam tým smerujem.
Nemyslím si, že autorka musí byť matkou, dokonca si cynická časť môjho ja myslí, že by nemala byť matkou (na základe toho, ako sa odprezentovala), ale tiež si nemyslím, že musela napísať toľko depresívnych strán, aby vyjadrila to, čo sa dá povedať jedinou vetou: "Jednoducho mamou nechcem byť."
Kanadská autorka Sheila Heti napísala tabu demolujúcu knihu o materstve s originálnym názvom On motherhood. Knihu som čítala v inom jazyku, ale konečne vyšiel slovenský preklad, pretože ženám aj u nás (ale i mužom) by to mohlo trošku predostrieť iné perspektívy o tejto úlohe, ktorá je viacmenej vyžadovaná v spoločnosti a beda tomu, kto to cíti trošku inak. Odporúčam, ak chcete čítať niečo neobvyklé a mimo mainstream!
Očekávala jsem, že si na zpovědi ženy, která nechce děti, zgustnu a že to bude plné všech těch typických klišé, které slýcháme dnes a denně. Ale byl to omyl - Mateřství jde na dřeň, je autentické do poslední kapky, je zoufalé, nadějné, depresivní, je zkrátka opravdové a to je to, co mám v literatuře ráda. Právě "zpovědní literatura" pro mě má vysokou hodnotu: obnažení duše, žádné lži a masky, autenticita lidského života, traumata, uzdravování. Delphine de Vigan, Mary Karr, Doireann Ní Ghríofa, Sheila Heti.
.
Aby si autorka mohla odpovědět na to, zda chce či nechce dítě, podnikla hluboký ponor do své duše. Ne zcela překvapivě se postupem knihy vyjevuje, že její matka asi nebyla úplně mateřským vzorem a Sheila ji značnou část dětství postrádala a dozvídáme se o rodové ženské linii zatížené silnými traumatizujícími zážitky z koncentračního tábora. Na mysl mi přišla epigenetika, která by mohla odpovědět na ten prazvláštní smutek a depresi, kterou dcera podědila po matce. Odpovědi svěřené mincím a náhodným věštkyním se mi líbily, byla to taková nevšední hra s realitou a úhly pohledu - jakoby se autorka snažila vystoupit z plátna a dívat se na věc pohledem nezúčastněné, což se samozřejmě postupem času ukázalo jako cosi nereálného. V knize jsou chvíle, kdy autorku vůbec nechápete: nechá si zavést nitroděložní tělísko a pak si ho jde za týden vytáhnout, hned potom si zase chce zamražovat vajíčka,... Ale pak jsou tady také okamžiky, kdy se dotýká něčeho hluboko v nás: cesty, kterými jsme se nevydali, srovnávání s ostatními, vztahy s našimi matkami, že jeden způsob žití není kritikou každého jiného způsobu žití,... Podtrhávala jsem si opravdu překvapivě často.
.
A tak po dočtení téhle knížky přemýšlím, jak by vypadala kniha každé jedné ženy, v níž by reflektovala právě svůj vztah k matce, ženství a mateřství a smyslu života. Ale ne podle společenských měřítek a konvencí, ale zcela nepřikrášleně a upřímně.