Matkin hrob na Tahiti

20.01.2016

Kontroverzní kniha, jejíž vydání iniciovala matka Petra Uhera, přesvědčená o tom, že její ztracený a v současnosti již zemřelý syn je známý slovenský spisovatel píšící pod pseudonymem Matkin (autor např. Půlnočního deníku). Matka se domnívá, že po smrti jejího syna pod pseudonymem Matkin publikuje někdo jiný, kdo si současně přivlastnil zásluhy za dílo jejího syna. Tato kauza téměř špionážní je velmi zajímavá a ve své podstatě vybudování matčiny konspirační teorie chápu jako přirozený důsledek její ztráty a snahu vybudovat svému synovi důstojný pomyslný "pomník". Na druhou stranu je z její urputné korespondence se všemi s kým Peter Uher přišel do kontaktu a zvláště pak se samotným Matkinem a lidmi kolem něho jasné, že všechno může být i úplně jinak. Je zajímavé, že pozdní díla Matkina se liší stylem a vyjadřováním a dokonce i čtenářům se zdá, že Matkin přestává být Matkinem. Také stupňování jeho agrese v emailové komunikaci směrem k Márii Uherové je přinejmenším podivné a úplně nechápu, z jakého důvodu vymazal Matkin archivované zprávy od Peterovy matky a vlastně proč je vůbec po celé roky přijímal. Nevím na čí stranu bych se přiklonila, osobně si myslím, že všechno je třeba úplně jinak. Nezdá se mi, že by člověk přežívající v divočině na Tahiti, člověk bez domova, mohl napsat bez vlastního počítače 6 knih, aniž by to jeho okolí zaznamenalo... Na druhou stranu je ověřené, že si Peter už jako bezdomovec nechal patentovat tři vynálezy ve Francii... Možná současný spisovatel (nebo tým spisovatelů) vydávajících se nyní za Matkina, skutečně nahradili totožnost původního Matkina, kterým ale mohl být třeba i někdo jiný....Nevím... Nebo se změnila z nějakého důvodu osobnost autora...Nebo byl autorem Peter Uher....Nevím...A asi se to už ani nikdy nedozvíme.
Nicméně mě překvapila cesta Peterova bratra Ivana, který se vypravil na Tahiti hledat stopy po svém bratrovi a zajistit mu důstojný hrob a nakonec v knize popisuje svoje výlety po ostrově a cestování po světě, jídlo a své sportovní aktivity. To si myslím, že do knihy nepatří. Také se domnívám, že jeho pátrání po bratrovi nebylo zcela vyčerpávající a že si měl udělat více času na úpravu Peterova hrobu. Jinak říční kameny a písek mi připadaly jako dobrý nápad. Rovněž nevidím jako dobrý nápad popis duševních poruch v závěru knihy - to bylo jediné, co jsem v knize přeskočila (mimochodem znám to ze školy:-))
Vzhledem k tomu, že tato kniha je z velké části složena z dopisů a emailové korespondence, je těžké hodnotit její kvalitu. Za mě tři hvězdičky, ale rozhodně ji doporučuji. Jedná se o knihu, která ve vás určitě zažehne nějaké emoce, ať již budou jakékoli...