Matky
Jan Koubek
Jmenuju se Petr Ramon a v Tichém Újezdě žiju už osmdesát dva let, začíná zpověď starého muže. Vypravěč příběhu je jako Cháron, jako námořní kapitán, který viděl tonoucí, umírající i ty, které moře záměrně vyvrhlo, přestože se urputně bránili. Jeho manévrovacím prostorem je kamrlík – vrátnice nemocnice, kde strávil celý svůj dospělý život. Jeho vzpomínky však neznají místo ani čas, rozprostírají se přes celé století; před jeho očima defilují dějiny jako dlouhý zrezivělý vlak. Petr Ramon je očitý svědek. A sběratel předmětů. Na vršek registrační skříně ukládá věci, které někdo ztratil, někde zapomněl. Stačí je zahlédnout, stačí se dotknout – každá drobnost iniciuje vyprávění, nastaví stav mysli, vstoupíme do děje spolu s ní. Nejprve je tu válka a zlaté vlasy Věry Mossesové; pak přestoupíme do doby, kdy ještě nebylo možné na krutost zapomenout, a pak k časům, kdy bolest náhle ustoupila jak horečka. Léta sedmdesátá, léta devadesátá. Před našima očima metastázuje kaleidoskop ženských postav. Některé mají děti. A musí se jich nedobrovolně vzdát. Některé nemůžou mít děti, a trpí. A některé je jednoduše mají. Desítky let procházejí kolem vrátnice, kolem strážce brány, různé ženy a zanechávají stopu, znak. Na konci milénia, u konce s dějinami, se film zpomaluje a krouží zpět. Petr Ramon začíná mluvit sám o sobě. A o své matce. A o Emilovi. Poslední slova tisíciletí, nový příběh.... celý text
Přidat komentář
Zrovna jsem ji dočetla,krásná a čtivá kniha.Život každé ženy ovlivňují děti,ať už je má anebo nemá.Těším se na další knihy od tohoto spisovatele.
Z prvních pár stran knížky jsem byla nadšená, pak nadšení postupně upadalo. Nesedělo mi propojení jednotlivých příběhů a už vůbec jsem nemohla věřit tomu, že vypravěčem je nevzdělaný vrátný. Ten by takové slovní obraty nikdy nepoužil. U některých příběhů mi bylo líto, že dostaly prostor jen na pár stránkách, zasloužily by si samostatnou knihu.
"Ale v každém případě ten skleněný knoflík leží na mé registrační skříni. Opatruji ho a jednou za čas ho vyleštím a přitisknu si jej k oku. Stále doufám, že jednoho dne si pro něj Hana, rozhodnuta přišít ho zpět na synovu hračku, přijde, a těsně před tím, než ho provlékne nití, přiloží si ho k oku a potěší se světem, rozkvetlým těmi nejjemnějšími odstíny žluté.". ..... krása.....kniha se mi moc líbila.
Chtěl jsem si koupit tenkou knihu do vlaku.
Účel splnila nad očekávání.
Starý vrátný z nemocnice nám poví pár zajímavých příběhů o ženách se kterými se v průběhu života v práci setkal.
Nakonec mluví sám o sobě.
Na první počin to bylo myslím velmi povedené. Knížku jsem přečetla rychle a po prvním příběhu, který mě naprosto vtáhl, jsem si myslela, že udělím pět hvězdiček. Nakonec jsem ale měla pocit, že se autor v tak útlé knížce věnuje příliš mnoha tématům a pluje po povrchu, nejde do hloubky. Co se mi líbilo, byl lehký styl psaní a vypravěč, který si na nic nehrál a přiznal i vlastní slabosti.
Moc pěkná kniha. Vzpomínky zajímavě podané přes odložené a zapomenuté drobnosti na registrační skříni. Takové milé, "tiché" čtení pro introverty. Děkuji za takovou knihu.
(A je mi, Insilvis, úplně jedno, a musím se smát, jestli je to "midcultový kýč" a "queer koncept" :-)).
Opravdu poklad do mojí knihovny!!!!Opět autor, kterého budu sledovat a těšit se na jeho další knížky. Matky jsem přečetla jedním dechem, nemohla jsem přestat a moc mě mrzelo, že jsem už tak brzo na konci. Velice doporučuji všem, kteří mají rádi povídky.
Musim konstatovat, ze knihu jsem precetla jednim dechem a to se mi stava velmi malo. Bavila me.
Velmi čtivá kniha, která disponuje přesvědčivými příběhy, jež jsou sice krátké, ale ne ochuzené.
Oceňuji autorův jemný a příjemný vypravěčský styl. Mě tato kniha moc bavila.
Kniha mě zaujala tématem a zajímavou myšlenkou vyprávět příběhy podle ztracených obyčejných drobností. Každý z těch příběhů je uzavřený sám o sobě a všechny se točí kolem mateřství - chtěného i nechtěného. Jen mám dojem, že těch příběhů je v malém počtu stránek natlačeno příliš a tak každý zajímavý osud kolem Vás jen proletí jako rychlík. Nestačíte se s těmi ženami ani seznámit, natož s nimi prožít jejich trápení. Kapitoly (nebo povídky?) vztahující se ke krabičce vitamínů a rtěnce jsou jako přilepné navíc.
Takové milé počtení, sled životních osudů různých žen na připomenutí si, že pro každého je ta jeho starost ta největší... Ale zas na druhou stranu nic moc překvapivého, celkem dobře odhadnutelné konce příběhů...
I mě se kniha líbila, snad proto, že jsem taky matkou. Rozhodně bych neřekla, že to je kýč.
Já tedy tak kritický ke knize nejsem, docela se mi líbila. Drama ve vztahu matka - dítě je tu od prvopočátku světa, a tak asi nijak velmi nepřekvapí (když to ještě vložíte do holocaustu, odsunu Němců atd.), přesto je to čtivé dílko, plné jistého patosu i melancholie.
Midcultový kýč bez nadhledu. Pluralita pohledů a vykonstruovaná paradoxní síť, jež strojí nenaplněné touhy a bolestiplné osudy barvitého hejna matek, má čtenáři dát pocit pochopení komplikované reality a dotknout se cípu všehomíra. Bahnění si v empatické kaluži je navíc podpořeno překvapivým "queer" konceptem vyprávění. Můj osobní radar pro vnímání "umělecké pravdy" je vůči Koubkově knize ovšem poněkud skeptický, čemuž také odpovídá hodnota jedné hvězdičky...
Matky
(SPOILER) Výběr témat jednotlivých povídek je jako z katalogu aktuálně nejpopulárnějších klíčových slov české literatury: koncentrák, odsun Němců, neplodnost, potrat, adopce, homosexualita. Řazení do dekád zároveň ukazuje i národní historii, jak procházela jednou obcí. Budiž Koubkovi ke cti, že citově nevydírá, naopak, vypravěč přenáší na osudy jiných vlastní smířlivost, tragédie zasazuje do kontextu a dělá je tak snesitelnějšími, nedorozumění vyrovnává láskou (zaujalo mě opakované idylické soužití lidí z různých vrstev, zkrátka pokud se chce, život nikomu nedrhne). Je to tak uhlazené čtení, jazykově i dějově, že rychle uplyne a nevyvolá silnější emoce, jen lehký smutek nebo nostalgii. Bezpečné, bezbolestné nakouknutí do ošklivých dob a smutných životů, ale vždycky je na konci láska nebo alespoň vyrovnanost, nikdo nezůstane smutný.
Sbírka pečlivě spojená, provázaná, místy kvůli tomu neuvěřitelná, když vypravěč popisuje to, co nemohli vědět ani jeho hrdinové; obsahuje všechno, co se sluší neopomenout, nikde nevybočuje, nikde neztrácí tempo. Taky ale ničím výrazně nezaujme a nezůstane dlouho v paměti. Debut je to ale pořád příjemný, takové nenáročné čtení o složitých věcech.
P.S. Vlastně souhlasím s prvním komentářem, ale neviděla bych to tak kriticky - všechno zmíněné je pravda, ale obvykle je tento typ knih napsán mnohem, mnohem hůř. Matky jsou sice poněkud vykonstruované, ale ne prvoplánově podbízivé.