Maud a Aud: Román o silničním provozu
Gunstein Bakke
Dvojčátka Aud a Maud sedí na zadním sedadle, když jejich otec ztrácí kontrolu nad vozem. Celé rodině se rázem změní život a pro matku, Ruth Boreovou, ve zlomku vteřiny všechno končí. O několik let později Aud Boreová létá nad Oslem v helikoptéře Rádia Taxi, které přináší dopravní zpravodajství. Asistuje jí osmnáctiletý Lovall, který si začne mapovat fenomén, který objeví v novinách: poklidnou cestu řidičů ohrožuje černý Mercedes, který „napodobuje“ nehody – vysokou rychlostí se přiřítí na místo, kde v minulosti k nějaké nehodě došlo, avšak vyhne se tomu, aby se zopakovala. Gunstein Bakke otevírá svým románem, který kombinuje esejistické a poetické pasáže, nové perspektivy chápání silničního provozu a rovněž bourá představy o tom, co považujeme za román.... celý text
Přidat komentář
Taky jsem nedočetla. Převládala dezorientovanost a vlastně jsem si skoro po celých těch 30 stránek, co jsem to vydržela, říkala, co tím vlastně chce říct. To skoro je tam proto, že jednou mi hlavou prolétlo - ty jo, to je dobré, takhle naznačit by mě to nenapadlo (už nevím, o co šlo).
Souhlasím, že je to obtížné ke čtení a ponořit se do tohoto podivného románu vyžaduje trpělivost. Má ale své kvality a občas mi kniha (svým stylem) připomněla román Lačnost od E. Jelinek.
V pubertě bych tuto knihu zbožňovala a zhltla jako malinu. Imaginativní obrazy, střípky vědomí, myšlenky a asociace, schematicky popsané i snové události, kterými se jako červená nit vine hlavní příběh, odbíhá se od něj a zase vrací, idea silničního provozu to vše spojuje. Teď v dospělosti jsem se tím prokousávala těžce, chyběl mi ucelený příběh, u kterého bych si mohla odpočinout. Tato kniha vyžaduje čas, snahu a zamyšlení - spoustu práce.
Kniha, která je malá a má jen dvě stě stran, ale nedá se číst. Podle mně je to brak. Fakt se do toho nepouštějte. Za ten čas to nestojí.
"Před očima ti neuběhne celý tvůj život, tvůj život ubíhá každý den, ale ne teď neboť nemáš čas a proto nemáš život - právě teď - a proto ani nestačíš zemřít." Jak by řekl Enrique Iglesias: ¿Qué? Bakke je tak poetickej a filozofickej, že se u toho člověk ani v klidu nevykadí. Pokud člověk teda nezvládá tlačit a filozofovat zároveň.
Bakke napsal norský silniční román. To je jako kdybych já upek českej betonovej rohlík. Do silničního románu sestavil Bakke svůj filozofickej svět okolo aut, dopravy a silnic. A ano, je to stejně tak zajímavý jak to zní.
Překvapivě to ale neni tak debilni jak sem očekával - Maud a Aud jsou dvojčata, který vyvázly jako malý z bouračky. Jejich máma bohužel nevyvázla a táta tak trochu. Stal se z něj totiž robokkop (ano, to je norsky robocop).
Aud je od tý doby posedlá bouračkama, ale překvapivě neni tak traumatizovaná, že by se furt chodila někam zbourat do baru. Jenom bouračky na tajňáka rekonstruuje ve svým černým mercedesu. Spoiler alert. 5/10 - blbě se u toho kadilo, ale na druhou stranu Bakke zmiňuje kapely jako Swans a Coil, takže musim dát aspoň 5.