Mazl tov
Margot Vanderstraeten
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442521/bmid_mazl-tov-xFT-442521.jpg
4
211
211
Má léta u ortodoxní židovské rodiny. V židovské čtvrti belgických Antverp žije největší komunita ortodoxních Židů po New Yorku a Jeruzalémě. Jejich štrajmly, pejzy, černé kabáty a bílé podkolenky upomínají, že sem kdysi přišli z východní Evropy. Proniknout do jejich zákulisí, tajů a tradic je pro lidi zvenčí těžké, ne-li nemožné. Novinářce a spisovatelce Margot Vanderstraeten se to podařilo. Za léta, kdy v moderně ortodoxní židovské rodině jako studentka doučovala děti, si vybudovala pevné přátelství s rodinou Schneiderů, a nakoukla do světa, jehož čas, směr i rytmus i v moderní době udává 613 židovských přikázaní. Díky jejímu čtivému vyprávění se tak dozvíme, proč židovské ženy v Antverpách nosí na hlavách paruky, že každá věřící židovská rodina má dvě separátní kuchyně a jak jsou důležité dohazovačky sňatků. Podíváme se jejíma očima i do ortodoxních komunit v New Yorku a Jeruzalémě, kde autorka některé židovské přátele nadále navštěvuje poté, co odešli z Antverp. V Belgii a Nizozemsku figuroval Mazl tov mezi 10 nejprodávanějšími tituly roku 2017, deník De Standaard jej vyhlásil za nejlepší non-fiction roku a belgická královna Mathilde tento autobiografický román označila za jednu z nejdůležitějších knih.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2020 , GaramondOriginální název:
Mazzel Tov, 2017
více info...
Přidat komentář
Kniha se mnou strávila letošní dovolenou, líbila se mi. Dozvěděla jsem se zajímavé věci o "moderně ortodoxní" židovské rodině. O chasidské komunitě Židů jsem se toho dověděla hodně např.z knihy ultraortodox,tohle bylo očima pozorovatelky z vnějšku.
Může někdo, kdo je ateista a není Žid (tedy i já) pochopit život židovské komunity? Asi plně ne. Vhled do jejich života popsaný v knize je pro mne maximálně přínosný. Přečetla jsem za dva dny, témat na přemýšlení na hodně déle.
Četlo se dobře a místy, obzvláště na konci v části věnované "současnosti" mě kniha vedla k zamyšlení, nejen nad židovskou ortodoxní menšinou, ale nad "kulturními" menšinami obecně, co vlastně takové menšiny vede k tomu, že se uzavírají do sebe?
Jinak ze začátku a asi po většinu příběhu mi kniha přišla dost zvláštní a povrchní. Vlastně asi každý v té knize bude přistupovat se svými předsudky, a podle nich ji bude číst. Pokud se zajímáte o židovskou kulturu, bude vám popis života rodiny Schneiderových připadat zajímavý a postoj autorky dost pitomý (znáte to, nejsem antisemita, ale ...). Na druhou stranu, pokud máte k této komunitě od začátku určitou předpojatost, jen si ji potvrdíte. Pasáže procítěné soucitem s Palestinci, kvůli kterému si autorka nemohla pořádně užít výlet do Izraele, pak zrovna dneska zní trošku bolestivě...
Prekvapil ma hlbší podtext knižky.
Nie je to len náhľad do ortodoxnej židovskej komunity v Antverpách koncom 80. a začiatkom 90. rokov 20. storočia. Nie sú to len spomienky na výučbu detí židovskej rodiny.
Knižka má širší presah.
Popisuje nám každodenný stret západnej, židovskej a moslimskej kultúry. Názory na vojnu na Blízkom Východe. Uzavretosť židovskej komunity v Európe.
Druhá časť, zo "súčasnosti" (t.z. začiatkom 21. storočia) nám približuje roky "po" - výpravy autorky za "jej" židovskou rodinou do Izraela či New Yorku.
Autorkin vzťah k členom rodiny je tak trochu ambivalentný: cíti sa s nimi spriaznená, na druhej strane spochybňuje ich životné postoje, rozhodnutia, vyplývajúce z ich viery.
Bolo to nesmierne zaujímavé.
Odporúčam.
"My, Židé, jsme jako kanárci v uhelných dolech. Máme zostřené smysly. Dokážeme vycítit společenské změny dlouhá léta předtím, než si jich všimne dobromyslná většina. Víme, kdy se blíží nebezpečí, intuici máme v genech.
Jak taky jinak, po historii plné pronásledování."
"O Židech mohou vtipkovat zase jen Židé. Stejně jako jenom negři se mohou smát negrům. Aby si člověk mohl dělat legraci z nějaké komunity, musí znát její trápení."
"Fakt, že perský kalendář nebyl nikterak synchronní s kalendářem gregoriánským a islámským, mě často burcoval ke komentářům, jak je možné, že lidstvo není schopné se dohodnout ani na tom, v jakém žije roce. Říkala jsem si, jestli právě tahle skutečnost sama o sobě není až příliš výmluvná."
"... jsem žárlila na samozřejmost, s níž tito lidé zpívali, a že jsem nebyla imunní vůči jejich pevné víře v potřebu společného zpěvu. Že jsem jim záviděla pospolitost, která z jejich písní vycházela. Společně a bez zábran psali příběh, který v mnohém přesahoval jejich osobní historii. Takovou sílu jsem do té doby nikdy nepocítila, a jak jsem tam tak seděla, věřila jsem, že lidé a národy, které se oddávají společnému zpěvu, mají k sobě mnohem blíže než lidé, kteří tohle neznají, a za mě samotnou mě to mrzelo."
Moc zajímavé čtení. O židovských tradicích a zvycích jsem už ledacos věděla, ale stejně jsem se hodně dalších věcí dozvěděla. Autorka popisuje nejenom svět moderně ortodoxních antverpských Židů, ale i svůj osobní život. A i ona má někdy zvláštní názory.
Autorce se poštěstilo strávit několik let v prostředí ultraortodoxní židovské rodiny v Antverpách. Své vzpomínky a zkušenosti zpracovala do velice čtivé a zajímavé podoby. Jsem moc ráda, že existuje kniha popisující život právě v židovské čtvrti v Antverpách, která mě velmi zajíma od doby, co jsem měla možnost vidět výborný film Jeroena Krabeho Left Luggage. Knihu i film doporučuji všem, koho tato tematika zajímá.
Judaismus obecně má jako praktikované náboženství současnosti můj minimální respekt. Je to s ním stejné jako z latinou - mrtvá religiozita, relikt minulosti, co si zároveň zasluhuje obrovskou úctu pro svou historii a mnohé současné dokáže "dokreslit".
Velice jsem ocenila vztah Margot k Elziře. Křehký, upřímný, prohlubující se, a tím nosný pro celý příběh. Stejně i vztahy k ostatním členům rodiny byly osobité. Bývala jsem v mládí skoro stejná "katolička v minisukni" jako Margot, proto mi od počátku byla víc než sympatická. Ovšem vztah k "někomu, navíc židovského původu, kdo je přikovaný na kříži" - slovy pubertálního Jakova - jsem neopustila a asi proto mi příběh přišel nepatrně posunutý a povrchní.
(Škoda, že se autorka prvně nepokusila pochopit vlastní náboženství, její pohled na židovství by byl trochu hlubší :o)
Z jedné strany ztuha chápu dobrovolnou izolaci a vytváření ghetta touto celosvětovou komunitou a z druhé strany v tom vidím jistou logiku i pud sebezáchovy. Zároveň lze i z této knihy pochopit, proč se kdokoli staví proti Židům a cítí ohrožení.
"My Židé máme od nepaměti velký cit pro jazyk. Ale všechna slova světa nestačí na to, aby popsala život v koncentračních táborech nebo konfrontaci s takovým zlem. Jak by o tom mohl povídat někdo, kdo ty hrůzy nezažil? Když dokonce ani ten, kdo je zažil, prožil a přežil, pro ně nenachází žádná slova? Chápete, proč dávám přednost mlčení? MLČENÍM SE ČLOVĚK DOPOUŠTÍ NEJMENŠÍ ZRADY."
Za mě výborně současný pohled i nadhled z vnějšku pod povrch.
5/3
Mimořádně důležitá kniha, ve které se velmi nenásilnou formou dozvíte více než běžným studiem. V knize sledujeme jednu ortodoxní židovskou rodinu v průběhu zhruba dvou dekád, což umožňuje nahlédnout, jak u ortodoxních židů fungují různé životní i každodenní situace. Sledujeme rodinu v Antverpách, Izraeli a New Yorku, kde se život této uzavřené komunity velmi liší-jak u Chasidů, tak u moderně ortodoxních židů. Autorka s tématem pracuje velice jemně a s respektem, umožňuje tak čtenáři pochopit oddělenost, uzavřenost a stranění se.
Osobně knihu považuji za skvělý začátek, pokud máte v plánu se o toto téma zajimat do hloubky.
Z knihy jsem spíše na rozpacích. Na jednu stranu téma, které není moc časté, spousta zajímavých postřehů..., na druhou nesympatická vypravěčka, která v jednom odstavci vzývá k multukulturní tolerantní společnosti a v dalším se vzteká nad zbytečností židovských tradic, jejich uzavřeností.... A rozhodně tolerantní není... Některé části knihy byly hodně "přitažené za vlasy".
Životopisná publikace popisuje několik let, které autorka strávila jako vysokoškolská studentka doučující děti ve velmi ortodoxní židovské rodině. Střet dvou naprosto odlišných kultur, které mají méně spojujících prvků než těch rozdělujících, je čtivou a otevřenou výpovědí o předsudcích a toleranci.
Čtenář, který je obeznámen s fungováním, zvyky a rituály ortodoxní evropské komunity, asi nebude výrazně překvapen. Pro ty, kdo o životě svázaným přísnými pravidly a řádem nevidí jen senzaci, bude příjemně edukován. To, co se běžnému smrtelníkovi může jevit jako totální bizár, je pro jiné symbolem bezpečí vytyčením komfortní zóny.
Autobiografická kniha nabízí díky pohledu zvenčí celistvý pohled na moderní ortodoxní rodinu. Autorka se pomalými krůčky stává součástí rodiny, otevírá se jí pro jiné velmi uzavřený svět a členové rodiny s ní navazují velmi pestré formy vztahů a přátelství. Křehká rovnováha založená na konfrontaci s předsudky, vlastními představami o fungování jednotlivce ve společnosti i vzájemnému respektu k tradicím a zvykům ostatním je díky svému čtenářsky přístupnému narativu velmi svěží a otevřenou četbou.
Knihu som prečítala jedným dychom, je jednoducho napísaná a ide o moju obľúbenú tému. Napriek tomu musím povedať, že ma rozčuľovali autorkine postoje. (Až na potrebu hovoriť o problémoch, vytrvať a stáť si za svojím.) V dnešnej dobe síce "in", ale mne boli sympatickejšie názory rodiny Schneiderových. Uvítala by som ešte väčšiu hĺbku. Niekedy som pochybovala, či sú to naozaj autorkine osobné skúsenosti alebo skôr kniha na objednávku.
Na knihu jsem se moc těšila, protože slibuje, že se čtenář dozví něco o životě moderně ortodoxní židovské rodiny. Ano, leccos jsem se dozvěděla, ale v mnohém mě kniha zklamala.
Za prvé mě zklamal styl, kterým je napsána. Ač je autorkou spisovatelka a novinářka, text na mě působil dojmem, jako by ho psal naprostý laik. Také dialogy byly nepřirozené a toporné. Něco lze zřejmě přičíst na vrub překladu, který je též nedotažený, ale všechno určitě ne.
Nejvíc mě ale štvala vypravěčka/hlavní postava, která se prezentovala jako šíleně tolerantní a respektující osoba, protože žila s íránským přítelem a docházela do židovské rodiny, ale respekt k jiné kultuře si představuji jinak. Ano, byla tolerantnější než někteří její otevřeně antisemitští spoluobčané, ale to je tak všechno. Navíc mi přišla hrozně povrchní, tudíž vůbec nebyla schopná nahlédnout židovskou kulturu více do hloubky. Což je škoda nejen pro ni, ale i pro čtenáře této knihy.
Kniha se mi velmi líbila. Přiblížila život moderně ortodoxních židů. Kdo jejich kulturu nezná si může udělat alespoň částečnou představu, čím se jejich život liší od našeho.
Kniha mne nenadchla. V první polovině to bylo ještě jakžtakž, ale potom děj se táhne, nic zajímavého o komunitě Židů se už nedozvíte, jen samy zbytečný tlachy a asi aby se naplnil obsah skoro 300 stránek. Jsem zklamaná..:(
Přečteno za víkend. Zajímavé nahlédnutí do života poválečné generace Židů žijících v Belgii. Národ, který od okolního světa odděluje a chrání jejich 613 přikázání a košer strava. Střetávání starobylé tradice s moderním světem a střetávání různých kultur navzájem. Události ve světě vnímané v těsné blízkosti po staletí ohrožené menšiny, která pro jistotu hovoří alespoň pěti jazyky.
Za co hvězda dolů: bylo až příliš znát, že to není interpretace mladou holkou a že autorka využila tento formát jako prostředek. I tak bavilo moc.
Mazl tov
Zajímavý pohled do ortodoxní židovské rodině skrze pozorovatelku. Líbilo se mi jak se tam prolínala i linka arabského pohledu na život a odlišností. Mám pocit že všechny strany co se tma objevovali ukazovali na nějaké své předsudky a představy, stejně jak její přítel ona a pak oni rodiče s jejím dětmi. Líbí se mi otevřenost s kterou nechává postavy promlouvat a taky že se nebojí dát najevo nesouhlas s některými požadavky víry. Postavy ale spolu neválčí ale vedou dialog a střetávají se. Nedochází k válkám kde umírají, ale pouze k přijetí vzájemné odlišnosti.