Mé srdce pohřběte u Wounded Knee
Dee Alexander Brown
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34428/bmid_me-srdce-pohrbete-u-wounded-knee-l8k-34428.jpg
5
117
117
Dee Brown se v této knize pokusil zmapovat temnou kapitolu amerických dějin, kterou bezesporu dobývání amerického Západu je, a vytvořil fascinující dokument o období let 60 – 90 předminulého století, o období takzvaných indiánských válek, kdy se vlivem stále rostoucí expanze bílých osadníku, valících se na Západ jako nespoutaná lavina s definitivní platností dovršil tragický osud původních obyvatel severoamerického kontinentu. O indiánských kmenech, zvláště prérijních, o jejich slavných náčelnících a o osobitém způsobu života byla napsána řada knih různé věcné i literární úrovně. Nikomu se však nepodařilo vylíčit Indiány tak plasticky a přesvědčivě, jako Dee Brownovi, který je, na základě rozsáhlého studia historických materiálu, zahrnujícího autentické zápisy oficiálních jednání, stenogramy debat v Kongresu a další unikátní historické doklady, zbavil převládajících mýtů a hlavně nechal zaznít hlas jich samotných a snažil se je chápat a vidět běh událostí jejich očima. Tak se mu podařilo popsat drama národa, který se v nerovném zápase snažil uhájit právo na zemi svých předků, své kulturní dědictví, svou svobodu a nakonec jen holý život. Vyvstává tak před námi hrůzný obraz genocidy celé rasy a na straně druhé obraz těch, kteří bojují marný boj, i když ví, že nakonec podlehnou a zemřou.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 1976 , OdeonOriginální název:
Bury My Heart at Wounded Knee, 1970
více info...
Přidat komentář
velké americké trauma které se odráží v americké kultuře dodnes a ještě neřeklo své poslední slovo (třeba marťanská kronika by se měla číst aspoň s bazální znalostí této historie).
Kniha podává obsáhlý a podrobný popis řady historických událostí, včetně informací o zákonech a legislativních opatřeních přijímaných vládou a kongresem USA. Připadá mi však, že jde o poněkud zkreslený popis, který indiány staví výlučně do role obětí zlého a chamtivého bílého muže. Některým zde předkládaným informacím mám problém uvěřit, např. že by mexická vláda vypsala odměnu $3000 za každý indiánský skalp - v té době to byly obrovské peníze a Mexiko rozhodně nepatřilo mezi tak bohaté státy, aby si mohlo dovolit vyplácet tak ohromné částky.
Moc pěkně napsané, čtenář si dokáže udělat dost dobrou představu, jak to bylo s útlakem, diskriminací a likvidací indiánů v období 1860-1890. Mnoho skutečných citátů, autor se snaží držet nestranný pohled, i když všechny příběhy jsou postaveny především z pohledu indiánů a na běloších zde není téměř nic pozitivního. Kniha na mě dost zapůsobila, nebude sice patřit mezi mé úplně top knihy, ale kdybych dal jen 4*, nebylo by to dostatečné. 29. 7. 2022.
Doporučuji ovšem přečíst výborný komentář uživatele jave - opravdu to chce se na knihu podívat s odstupem a více kriticky.
silné a beznadějné čtení..ano, někdo napíše jednostranné...pravda i bílí se srdcem na správném místě jsou zmíněni..ale bylo jich málo. A ono to tak je - efekt stáda. Stačí se podívat dnes...kdoví, kolik lidí by si taky rádo zakřičelo, že jen mrtvý Indián je dobrý Indián..(za indiána dosaď libovolnou rasu/národnost).
Díky za krásný, stručný a výstižný komentář heavy66 a "Run to the hills" od mých milovaných IM...nemá chybu...a odteď se mi bude také spojovat právě s touto knihou. Bolavé, náročné ale i velmi zajímavé čtení. A děkuji za fotky náčelníku. Doporučuji. Howgh.
White man came across the sea
He brought us pain and misery
He killed our tribes, he killed our creed
He took our game for his own need
We fought him hard, we fought him well
Out on the plains we gave him hell
But many came, too much for Cree
Oh, will we ever be set free?
Run to the hills
Run for your lives.... (text Iron Maiden)
Obsáhlá a detailní kniha popisuje slavnou, smutnou a tragickou historii indiánských národů Severní Ameriky. Typický příklad následků neřízené a neregulované imigrace!
/Crowfoore, Crowfoore, proč slzy/byl jsi statečný člověk/po mnoho let/proč jsi smutný/
/proč ten smutek?/Možná že to bude zítra/lepší/
/Roky uběhly/roky uplynuly/tvé srdce je nastaveno/tvá duše obsazena/
/ty stojíš před Radou/máš mysl /touhu/jsi moudrý/mluvíš dobře/
/vynikáš v odvážných skutcích/vynikáte/je osmnácet padesát tři/
/a ty jsi šéfem konfederace/
/jsi vůdce/ty jsi náčelník/stojíš proti lůze/a zlodějům/
/obchodují s whisky/a kradou tvoji zem/a přicházejí bystře/
/jako písek přinesený větrem/střílejí bizony a zabíjejí zvěř/
/a posílají své kazatele/aby jste se hanbili/je osmnácet šedesát čtyři/
/a ty přemýšlíš o míru i válce/
/na stole je smlouva/podepíšete ji?/nabízí ochranu i jídlo/
/opravdu si myslíte/že to je pravda?/nabízí rezervaci/to není tolik důležité/
/a na oplátku/se postaráš o celou zem/je osmnácet sedmdesát sedm
/no buvoli byli uloveni/nic není k jídlu/vláda přijde zase pozdě s masem/
/a tvoji lidé se seznámili s nemocemi bílého muže/i ty jsi v létě nemocný/
/a v zimě zmrzneš/a někdy se divíš/že jsi podepsal/a oni vás zlomili a stejně/
/je osmnácet osmdesát devět/a vaše hvězda exploduje/a pak spadne/
V Kanadě v posledním desetiletí demografický přírůstek původního obyvatelstva
a míšenců (francouzských a indiánských potomků) byl okolo 8-10% a místní politici
se rozhodli tomu čelit zvýšenou migrací z azijských zemí (Indie, Pakistán) - premiér
Trudeau se stal ,,hinduistou" a letos květnu nalezli ostatky 250 dětí, které měly vychovávat náboženské školy, kterým byla výchova dětí svěřena....
Už je to dlouho, co jsem tuto smutnou knížku četla, líbila se mi, film o něco méně, ale písnička od Radúzy: https://www.youtube.com/watch?v=OrTUHAybZTw
mne vždycky rozpláče :(
Asi jedna z nejsmutnějších knih, které jsem četla. Pořád se v tisku, v tv a jinde vracíme k holokaustu a rasizmu a "rasizmu", ale o původních obyvatelích Ameriky a nebo i Austrálie se moc nemluví. Přijali je jako přátele a oni je pak téměř vyhladili, vyhnali z rodné země, protože "my potřebujeme, my rodíme víc dětí, nás je stále víc...." Přistěhovalec za násilí na původním obyvateli není trestán, ale obráceně ano. Z historie by se měl člověk poučit a nedovolit, aby se opakovali takové zrůdné činy.
Moje máma vždycky říkala, že Indiáni si mohou všemi mírovými smlouvami vytapetovat. Číst tohle byla opravdu síla. Genocida původních obyvatel, beznadějné války, vraždy žen a dětí. A když už přistoupili na rezervace a chtěli jen klid, tak čelili hladovění, nemocem a totální ignoraci. Strašná ostuda pro lidstvo. Vzhledem k tomu, jak se daří Indiánům dneška, mám pocit, že všechno to bezpráví jen pokračuje.
Celkovo asi najslabšia mi prišla bohužiaľ kapitola o Geronimovi (pritom to by mohla byť zaújmavá téma a vo filme bola spracovaná oveľa lepšie) a asi najlepšie tie o Šejenoch a Sjúoch plus o Tanci duchov. Zaújmavá je tiež kapitolka o Santijských Sjúoch kde sa človek viac dočíta aj o tej odvrátenej stránke tých dobrých indiánov :) a o ich neraz,, cigánskej ":) náture v štýle ukradnem to aby som bol macher a ja ho zabijem aby som ukázal, že som ešte väčší. No a zaújmavou postavou je aj Sherman, ktorý v kapitole o Navahoch hrá dobrého a inde potom zas zlého. Fascinujúci je príbeh Bentovcov a stál by za film naozaj. Celkom veľa z týchto príbehov by stálo za film..
(SPOILER)
Nesmrteľná klasika všetkých klasík. Už dávno som si ju chcel prečítať a keď som sa k nej konečne dostal nemal som ani najmenšie ilúzie o tom ako bledé tváre s indiánmi zaobchádzali. Preto na mňa zrejme spočiatku nezapôsobila zas až tak ako na niektorých iných a moja povaha diablovho advokáta furt hľadala kde čo spochybniť a kde aj druhá strana nebola celkom bez viny:) Potom ma ale najmä kapitoly o Šejenoch a Sand Creeku a o Little big horne jednoznačne dostali. Konečne som pochopil veľkosť Sediaceho býka (,, nedokázal pochopiť ako môže byť v mestách bielych toľko chudobných a biednych a povedal,, biely muž vie všetko vytvoriť ald nič nevie darovať"") ktorého som kedysi neoprávnene mal za zveličovaného. Zasmial som sa na nejednej príhode ako chceli indiáni chytiť,, železného koňa"(vlak) lasom a nevyšlo im to :) a samozrejme tie príšerné zverstvá a tragédia v akej na konci skončili chytia srdce každého.
Prvýkrat som tiež pochopil, že indiánske vojny neboli o tom, že by hrdí náčelníci volili radšej smrť než stratu slobody.Mnohí z nich sa nevznešene pokúšali podvoliť, ale odpoveďou úplne bežne bolo, že kmeňu odobrali pušky ktoré dobrovoľne odovzdal a následne bezbranných a neozbrohených vrátane žien a detí zmasakrovali(a tehotným ženám párali bruchá bodákmi kým mužom rezali zaživa genitálie) . Polovica týchto,, vojen "nebol ani súboj, ale iba poľovačka na zúfalo utekajúcich a tisíckrat slabších chudákov.Tisíce vojakov lovili pár desiatok Geronimových utečencov, ktorí chceli len aby ich nechali na pokoji a celé armády naháňali húfik Sahaptinov, ktorí pritom netúžili po ničom inom ako dostať sa do Kanady. Nakoniec boli všetky kmene zlomené a deportované, pozatvárané do táborov v ktorých podmienky neraz pripomínali gulagy na Kamčatke a v ktorých zúfalci jedli vlastné psy a pili intoxikovanú vodu ak tam vôbec voda bola.Pôvodná kultúra bola takisto zničená a kresťanskí mudrlanti ešte pokrytecky zdvíhali hore nosom keď videli ako sa divosi mstia a mudrovali ako to vyplíva z pohanského náboženstva(pritom šlo priamo o pomstu za rovnaké zverstvá voči indiánskym civilistom) .
O tomto boli,, indiánske vojny".Neviem, ale podľa mňa to dosť zodpovedá pojmu genocída nech ho amíci vyvracajú ako chcú (ako povedal jeden indiánsky historik :aj väčšinu židov zabil hlad a choroby a to nič nemení na tom, že šlo o genocídu). A na záver len výrok hrdinského kresťanského kazateľa Chivingtona :,, zabíjajte aj ich deti, lebo z hníd sa rodia vši"...
(SPOILER)
Kniha, která mě poznamenala na celý život. Kniha, po jejímž přečtení jsem nebyl schopen několik dní jediného slova. Objevil jsem ji v knihovně v pozůstalosti po babičce, jednalo se o české vydání z roku 1976. Neexistují slova, kterými bych byl schopen popsat svůj smutek a žal.
Nacistické Německo má svůj holokaust, Turecko svoji genocidu jednoho a půl milionu Arménů (1915 - 1918), Japonsko zvěrstva v Nankingu... a Spojené státy svoje Wounded Knee, které bylo jen špičkou ledovce genocidy původních severoamerických Indiánů.
Tzv. vyspělá západní společnost vnímala severoamerické indiány jako primitivy, jako nějaké křiváky a stejně křivě se k nim následně chovala stran dohod, smluv, slibů a příslibů. Všechny byly křivé, všechny byly následně porušeny. To, na co "vyspělá" západní společnost přichází a objevuje až nyní, to vše původní "primitivní" obyvatelé věděli již tehdy.
Kupříkladu plození nového potomstva: věděli jste, že rodičovství bylo radou starších plánováno podle toho, jaká byla ten rok úroda a obecně hojnost potravy? Věděli jste, že před každým lovem probíhaly obřady, kde se lovené zvíře žádalo o svolení jej zabít a současně se děkovalo za poskytnutí masa, kožešiny, šlach a dalších věcí? Stejným způsobem se děkovalo Matce Zemi za její plody, ryby v řekách, déšť, sníh, prérijní vzduch. Indiáni se nikdy necítili jako majitelé vší té krásy kolem nich, sami o sobě hovořili jako o správcích, kterým byla Matka Země předána po dobu jejich pozemského bytí k užívání. A jejichž povinností bylo to vše předat další generaci v témže stavu.
Často se k této knize vracím, ke vznešeným myšlenkám těchto hrdých lidí, původních obyvatel severní Ameriky. A pokaždé to bolí. Pokaždé se oči zalijí slzami. Snad nějaká vzpomínka na buněčné úrovni, vepsaná do mojí DNA, z nějaké minulé existence, inkarnace, kdy jsem si pravděpodobně výše uvedené běsnění prožil(a).
„Mé slunce zapadlo. Mé dny jsou u konce a kolem mne se vkrádá tma. Stíny přede mnou jsou dlouhé a temné. Dnes je dobrý den na smrt."
Rudý oblak, náčelník Siuxů, 1903
Přestože se můj pohled na indiány v průběhu času odidealizoval, protože sem pochopil, že v každé společnosti (i v té indiánské) jsou stejné typy lidí, je zajímavé číst o tom, na jakých základech se vybudovala západní civilizace. Mám rád Rudého oblaka a Cochize a nechápu Sedícího býka a Geronima.
Kniha patrí medzi jeden z klenotov v každej knižnici v ktorej sa nachádza. Je mi ľúto, že sa táto kniha už niekoľko desiatok rokov v slovenčine alebo aspoň v češtine nedotláča. Podľa mňa sa jedná o vynikajúcu kombináciu dejín (ucelený zdroj už pre túto dobu, tak vzácnych informácii) a zaujímavého príbehu. Plus doplnkové fotografie...
Mé srdce pohřběte u Wounded Knee
Niekde som čítala, že každý indián, ktorý prečítal túto knihu, ľutoval iba to, že nie je dielom indiána, ale bieleho muža.
Udalosti posledných desaťročí osídľovania Severnej Ameriky občanmi USA a prišelcami prevažne z Európy vytláčaním pôvodných obyvateľov z ich území. Zoradené chronologicky zasadené do kontextu s inými svetovými dejinnými míľnikmi. Celé to prebehlo špinavo, bezohľadne a kruto.
Pán Dee Brown bravúrne zvládol skombinovať faktografiu podloženú historickými dokumentami, časovú chronológiu, ale ja ľudské osudy jednotlivcov. Všetko pretkané pútavým spôsobom. Obohatené o citácie výrokov jednotlivých popredných predstaviteľov pôvodných obyvateľov. Pričom každý má v sebe hĺbku, myšlienku.
Vynikajúca práca. Skladám klobúk pred týmto dielom.