Mé syny zničil heroin
Elizabeth Burton-Phillips
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21586/mid_me-syny-znicil-heroin-SH3-21586.jpg
4
200
200
Elizabeth Burton-Phillipsová není spisovatelka. Tuto knihu napsala jako matka dvou chlapců-dvojčat, od třinácti let experimentujících s drogami. Prošla se svými syny celou cestu jejich postupného pádu na dno a věří, že příběh její rodiny pomůže ostatním rodičům drogově závislých vyrovnat se s nastalou situací a snad i v lepším případě těmto událostem vůbec předejít. Zkuste se vcítit do role rodiče, jehož potomek ztratí jakékoli zábrany, protože jeho mysl a tělo ovládl heroin. A zkuste si představit, že máte takové potomky dva. Že vaši synové jsou dvojčata na heroinu, lžou vám, podvádějí vás a okrádají. Co je silnější, mateřská láska, nebo pud sebezáchovy? Co dělat, když vidíte, že ani jejich sourozenecká láska se nestala tím, co by jim mohlo podat záchranné lano? Pevné bratrské pouto představuje spíš přítěž, která způsobuje, že se vzájemně neustále stahují do propasti. Z tohoto začarovaného kruhu existuje jediná cesta ven. A tou je smrt.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , JotaOriginální název:
Mum, Can You Lend Me Twenty Quid?, 2006
více info...
Přidat komentář
Já takové nadšení z knihy nesdílím. Příběh byl dobrý - přeci jen je podle skutečné události. Ale ta forma psaní mi moc nesedla. Hodně mě rušily věty typu: Na to Simon vzpomíná takto: K tomu Tony říká toto: Rosemary k tomu dodává toto:
Některé věty byly hodně krkolomné a nemyslím si, že by za to mohl překlad:
"O pár dnů později, když jsem rovnala fotografie z toho večera do alba, naznačovaly všechny důkazy této výjimečné rodinné události, že tady máme co do činění se dvěma mladými muži, kteří jsou na cestě vpřed."
Na konci už jsem i některé odstavce přeskakovala - různé dopisy od sestry Joseph a pod.
Určitě je to kniha, kterou by si měli přečíst vsichni mladi kteří chtějí vše vyzkoušet. Ukazka toho, že pokud člověk začne fetovat neublizi jen sobě, ale hlavně sve rodině, hodne silny příběh a slova synu davaji knize ještě větší silu
Skvělá kniha, tohle by měli číst mladý, kteří hazardují s drogami. Aby věděli, jak jejich rodiny trpí. A je pravda, jedna důležitá věc: ten , kdo se chce zbavit závislosti, musí hodně chtít, protože jakákoliv dobrovolná pomoc okolí a rodiny, je Sisyfovská- tedy marná.
Opravdu silný příběh... Pro mě taková ,,srdcovka", tahle kniha. Co drogy dělají s rodinou feťáka? Toto.
Kniha napsaná matkou 2 synů. Věřím , že to psát muselo být těžké . Aktuální téma , drogy jsou všude kolem nás , a spadnout do nich není problém..V bytě kde bydlím -tedy nad námi se jedna takováto osoba tehdy 17 nacházela. A že to uměla rozjet - radši nekomentuji ... údajně sjetá napadla vl. otce , který ji tedy spacifikoval.
Knih o drogách vyšlo spousta. Stejně jako ty o holocaustu, islámu atd atd se hodnotí těžce. Samozřejmě je to hrozný příběh. Ale tentokrát ve mě nic moc nezanechal. Ale věřím že ostatním se bude líbit
Paní má můj obdiv, že musela čelit noční můře všech rodičů a sebrala sílu napsat tohle "varování"...
Je to ošklivé téma. Jen čistě z mého pohledu, kniha mě někdy v třetí třetině začala "nudit". Vše se opakovalo (jasně, vím, že je to podle skutečnosti a drogy tohle si lidmi dělají) a komentáře sester atd mě spíš rušily. Nevím, četla jsem lepší knihy na toto téma. Každopádně někomu třeba zrovna tahle sedne.
Tahle kniha mě neskutečně zasáhla. Vybrala jsem si ji převážně kvůli studiu, ale příběh dvojčat Nicka a Simona mnou hodně zacloumal. Hrozně moc jsem jim oběma fandila a přála si, aby to skončilo happy endem, což se bohužel stalo jen částečně. Ale asi to tak mělo být.
Kdybych měla knihu hodnotit z hlediska literatury, tak musím minimálně dvě hvězdičky ubrat, protože Elizabeth prostě spisovatelka není. Já to však beru spíš jako její osobní terapii, kdy se z toho všeho potřebovala vypsat. A já jí děkuju, protože jsem si díky této knize dokázala víc uspořádat celou problematiku (např. taková substituční léčba, o které jsem se sice učila, ale teď už je mi jasné, jak to funguje v reálu). Co víc říct? Věřím, že se Simon opravdu vyléčil a konečně žije svůj život naplno. Snad na něho dává Nick tam nahoře pozor...
Prosím,nevíte,kde je možné tuto knížku sehnat??? Prolezla jsem snad vše a nikde jsem nenašla...
Drogy jsou špatné, áno ? Nechci snižovat úsilí a zásluhy autorky v boji s heroinem, ovšem ku knize samotné pár výhrad mám. Například rovnítko mezi heroinem a marihunanou mi opravdu vadí. Také jsem musel překousnout vskutku konzervativní tón knihy ( kniha obsahuje též citace Theresy May ), který mi přišel jako z jiného světa ( představa šťastných rodinných chvilek u TV ) a s tím spojenou brožurkovitost díla.
„Mé syny zničil Heroin“, nebo „Mí synové se zničili heroinem“? Každá země má své drogové „heroes“ a stejně jako německá Christiane F. nebo česká Katka, představují jednovaječná dvojčata Nick a Simon heroinové hrdiny Spojeného království Velké Británie. Jejich příběh je vyprávěn především z pohledu matky (proto se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje), kterou mimo jiné ve věnování na začátku knihy podporuje současná premiérka UK Theresa May.
Příběh začíná na klasické lince marihuana – hašiš – kokain – crack – inhalování heroinu a až pak kluci najdou heroinovou jehlu v kupce sena. Jejich matka (silně věřící) může mít svědomí čisté, protože nesčetněkrát zaplatila jejich pohledávky a především jim vždy dala „dvacku“, kterou dvojčata často požadovala, i když byli, dle vlastní prezentace, dobře zaměstnáni, což jim matka vždy ochotně věřila.
Knihu jsem četl dvakrát a na rozdíl od „My děti….“ se k ní zřejmě nebudu, i přes její nesporné kvality, příliš vracet. Tragický moment v podobě smrti jednoho z dvojčat je zde vydáván ve prospěch vykoupení toho druhého, který je už znovu opravdu čistý, i když podle jeho fotky s makeupem, která je součástí knihy, to tak nevypadá. Přeživší dvojče navíc situaci komentuje tak, že dřív nepřestal brát jen kvůli bratrovi, což patří do klasické feťácké mantry...
... velmi čtivá knížka, která zaujme od první stránky, byť má děsivý děj. Souhlasím, že by si ji měl přečíst každý rodič, neboť změna v životě dětí může nastat v době, kdy to nejmíň čekáte. Jaký mají drogy dopad na rodinné příslušníky, si myslím nikdo nedovede představit.
Věčná hrozba, věčné téma...zvláště když máte doma dva kluky v kritickém věku. Takových knížek nebude nikdy dost. Bohužel je asi nečtou ti co by měli.
Četla jsem to, když bylo mým klukům asi tak kolem 20 let a odešli studovat na vysokou - a to pro mě tenkrát znamenalo především -kolej, žádný režim , volný život a nebezpečí drog.Svoji okolnostmi narušenou psychiku jsem týrala věčnými telefonáty synům a strašně jsem potřebovala slyšet - "neboj mami, nám se to nestane". Tisíckrát jsem to pátek co pátek, sobotu co sobotu a neděli ráno u balení řízků a buchet probírala a uzemnila mě věta jednoho z nich : " Hele matko, nech toho, v ... v půl třetí v pátek na... sežeš co srdce ráčí, netváříme se , že nevíme o čem mluvíš, logicky ti vysvětlujem, že se zybtečně nervuješ. A bylo to . Od té doby jsem telefonovala denně kvůli kravinám., nespala a viděla ve své fantazii mé kluky s jehlou v příkopu.. až mě zachránila kamarádka- dala si se mnou párkrát dvojku bílého a řekla mi, že se ze mně stala protivná, hysterická matka a jestli to takhle bude pokračovat zblázním se a děti totálně otrávím. Ten týden jsem zavolala jen jednou a ejhle, kluci přijeli v pátek a oba v pořádku. A jezdili v pořádku až do konce studií. ZAPLA´T PÁNU BOHU. Paní Elizabeth Burton-Phillips musí být šíleně silnou osobností, pokud takhle dokázala popsat, co se dělo s jejími dětmi. Snažila se tím pomoci ostatním, přestože její děti tuto tragédii nepřežily.
Neustálý boj srdce s mozkem,lásky s rozumem. Je asi těžké vyjadřovat se k něčemu co jsem nezažila a ani si dost dobře neumím tu beznaděj a zoufalství představit. Kniha je napsaná velice čtivě , jistě s vírou , že se může stát varováním , ale i pomocí jiným rodičům .Pokud se tak skutečně děje nebyla napsaná zbytečně.
Mé syny zničil heroin
Příběh matky, která popisuje život, kde její synové propadli heroinu.. knížka je velmi čtivá, i když některé pasáže mi přišly zdlouhavé. Myslím, že zrovna tahle knížka, může sloužit i jako příručka jak se v dané problematice zachovat.