Meč z kostí
Tomáš Luksch
Na jihu, v Zarimském sultanátu, povstal nový Velký Prorok! Pravá Víra letí do světa na čepelích pádných, ostrých šamšírů. Malá knížectví ve stepích se zatím jen tak popelí, rvou se o moc v drobných bitkách. Jejich náčelníci si propíjejí a podřezávají hrdla. Jen velkokníže Ostrivoj něco tuší. Dává dohromady družinu bohatýrů. Kde vládne nepravost, já spravedlivou rukou zasáhnu! Dostojí však dnešní děvkaři a ochmelkové úkolu, jenž by ohnul šíje i dávným hrdinům? Ze severu na dračí lodi připlouvá Irmonec Torkel. Muž snad poznamenaný bohy. Snad jen pronásledovaný Osudem. A svými bratry. „Máme svobodnou vůli činit dobré a zlé?“ ptá se. „Či jsme jen hříčkami slepého Osudu?“ Torkel se noří do vroucího kotle Dolgorodského velkoknížectví, kde se hraje o moc, o zachování rodu, o duši. O všechno! Tady nebude na záchranu stačit žádný meč… Leda by byl celý z kostí… Vašich nejbližších.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení obsahu jsem vlastně neměl moc páru o tom, o čem tato nejnovější kniha ze Strak vlastně bude. Jedinou jistotu jsem měl v tom, že jelikož se opět jedná o velký formát a pevnou vazbu, tak že se bude jednat o krásně zpracovanou knihu a v tom jsem se, se zjištěnou radostí, po otevření první stránky, ani za mák nemýlil. Meč z kostí je opět naprosto krásně vyvedená kniha, určitě jedna z nejhezčích za poslední rok, kterou jsem držel v ruce. No a naštěstí i příběh je absolutní pecka. Za mě oblíbený žánr středověkého fantasy s menším množstvím magie, než je nutné, které pracuje s originálním fantasy světem. Každopádně všichni při čtení stejně víme, že se jedná o svět mezi Vikingy a Slovany na území dnešní Skandinávie a Ruska. Děj ale vypráví perfektní příběh. Ze začátku je trošičku kostrbatý, na jména hlavních postav je třeba si zvyknout. Jakmile se to ale stane, a ten moment reálně přijde, otevřou se Vám oči u nových hlavních hrdinů, kteří nejsou jenom černí, ale i bílí. Prostě Vám při čtení stránky po stránce reálně oživnou a ten příběh s nimi pak doslova prožíváte. Hlavně teda s Torkelem. Nádhera. Jedno z nejhezčích českých fantasy posledních let. Epické až do morku kosti. Tak dobré, jako když jsem se poprvé začítal do příběhů Vladimíry Šlechty.
Nutno přiznat, že nejsem odborník přes fantasy literaturu, nicméně z toho co jsem četl, nějaké základní vhledy mám. S touto skromnou výzbrojí mohu za sebe říct, že Meč z kostí je nejlepší fantasy, co jsem četl za ohromně dlouhou dobu. Skvěle vystavěný příběh o několika vrstvách, čtivě napsané, příjemně nečernobílé postavy, pěkně vymyšlený svět (byť je zde v některých oblastech cítit možná až nadměrně velká inspirace do té míry, že takový svět by si možná zasloužil některá vlastní pojmenování nepřevzatá z např. arabštiny, která ale zase potom ne úplně koresponduje s některými dalšími termíny, ale to je ve výsledku spíše otázka vkusu), trefný humor a parádně zvládnutá hra s dějovými zvraty a očekáváními čtenáře. Těším se na další díl, byť tato kniha funguje zcela plně i solitérně. 9/10.