Mechanický pomaranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30667/bmid_mechanicky-pomaranc-APn-30667.jpg
4
2387
2387
Mechanický pomaranč patrí medzi to najlepšie, čo moderná literatúra priniesla. Už pred viac ako tridsiatimi rokmi, keď po prvý raz vyšla, sa stala „klasikou“. Rovnomenný film, ktorý podľa nej nakrútil Stanley Kubrick, sa rýchlo stal kultovým. Príbeh sa odohráva v Londýne v nie príliš vzdialenej budúcnosti. Hlavná postava Alex je vodcom štvorčlennej skupiny tínedžerov, ktorá pácha rozličné násilnosti. Medzi sebou rozprávajú zvláštnym slangom s implantovanými rusizmami. Alexa však chytia, dostane sa do väzenia, kde ho čaká hrozivý trest s nepredstaviteľnými následkami. Táto kniha je fascinujúcim jazykovým koncertom, brilantnou štúdiou násilia a zla v človeku i drsnou antiutópiou v Orwellovskom duchu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Ikar (SK)Originální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
K této knize jsem se dostala úplnou náhodou, díky maturitní četbě. Jsem snad jediná, kdo to od nás ze třídy četl a jsem za to strašně ráda. Tahle kniha ve mě nechala ty nejrůznější pocity, jak brutality, tak i odporem k tehdejším metodám léčení.
Autor je skvělý, příběh je skvělý, všechno je skvělé. Pokud máte rádi něco trochu z jiného soudku, tohle je kniha pro vás ;)
Prostě úžasný. Asi tak 1000x lepší než film. Není to kniha pro každého, ale i přesto doporučuji všema deseti.
Hlavní myšlenkou této knihy je, že člověk by si měl ponechat právo na rozhodování. Ať už se člověk rozhodne jakkoliv v různých záležitostech, je to jen jeho volba a tato volba by mu měla být ponechána s tím, že za ní nese plnou zodpovědnost. Pokud provede něco nezákonného, musí nést za svůj čin plnou zodpovědnost.
Zaujal mne experiment "vymývání mozků", který spočíval v tom, že člověku, který prováděl výtržnosti, jsou promítány filmy s tématikou toho, jakých násilných skutků se dopustil v minulosti s cílem, aby si uvědomil hrůznost svého počínání. Při tomto experimentu je použito řada prostředků, aby agresivní chování u dotyčných jedinců kleslo na nulu.
Tato kniha není asi určena pro každého čtenáře. Je nutno počítat s násilnými, brutálními scénami, které některé čtenáře může odradit od čtení.
Jedna z nejoriginálnějších knih vůbec. Myslím, že už ji rozhodně nikdo netrumpfne. Téma dospívání, kritika konzumní společnosti, člověk jako pokusný králík, tohle všechno pojal A. Burgess velice pravdivě, s pomocí originálního jazyka (doporučuji jak originál, tak český překlad od L. Šenkyříka, který se maximálně povedl). Je ale pravda, že na ten jazyk si je potřeba zvyknout.
Zpočátku jsem si nemohla zvyknout na "týnský" slang (zaplaťpánbůh za ten slovník na konci knihy), ale poté jsem se rozrýdla a od druhé kapitoly se kniha rýdovala s jedním dechem. Krásná ukázka toho, jak se mocnáři snaží z lidí udělat ovečky, které neškodí a a takovej ten fízís, ale ani nežijou. Fakt chorošný dílko.
Text si vás okamžitě vezme, a aniž byste věděli jak, už se vžíváte do Alexovy bizarní perspektivy. V tom vidím veliký spisovatelský umění: bezdůvodný násilí je sice odporný a zdravej člověk by se s ním identifikovat neměl, ale Burgess vám ho předestře tak, že máte pocit, jako by Alex ani nic jinýho dělat nemohl - patří to k němu a vy mu to nechcete tak úplně vzít. Když přijde na řadu "léčba" a Alex je znovu na svobodě, přece jen tušíme, že to není v pořádku a že navzdory vší tý násilnický ošklivosti byl Alex sám sebou předtím, ne teď. Takže i v tom jeho supernásilí tu a tam zahlédnete odlesk revolty, i když hodně krajní a spíš bezděčný, protože tyhle týny to především neskutečně baví. Nevím jak ostatní čtenáři, ale já si neustále kladl otázku, kam jsou schopni zajít a co je jejich nejzazší cíl; vraždy se objeví, ale spíš nechtěně. A místama to dokonce vypadá, jako by Alexovi - samozřejmě kromě zábavy - šlo o udělení i jakýsi lekce, což zvráceně krásně vyjadřuje věta:
"Ten spisovatelskej hjumaník se svojí vajfkou jako by tam ani nebyli, jenom se otrhaní váleli v krvi a úpěli. Byli ale naživu."
Asi je se mnou něco špatně, ale ja i když se mi Alexovo chování příčilo, jsem si ho v průběhu oblíbila. Naprosto skvěle jsou zde popsány scény s násilím, ale co je na knize nejlepší, tak to je asi způsob, jakým je vše popsáno naším Pokorným Vypravěčem z jeho úhlu pohledu. Samozřejmě skvělý ojedinělý jazyk.
Hlavna postava mi bola neprijemna až do morku kosti. Jeho myslienky, rec, ciny... vsetko. Brutalnost knihy ma odradila vobec ju docitat. Myslim ze je to skor nieco pre dozrete muzske publikum, asi som si zle vybrala.
Po napsání komentáře jsem si přečetla v zajímavostech o tom, jaká "příhoda" :(( inspirovala spisovatele k napsání knihy a taktéž to, že čerpal z návštěvy sovětského svazu v roce 1961 a za toto "pozadí" přidávám jednu hvězdu :))
"Jazyková masturbace pod úrovní mé snesitelnosti" plná pro mě zbytečné vulgarity, násilí až zvrhlosti . . . .smekám před každým, kdo přečetl celé a ještě dokáže vyseknout takové hodnocení jako Garik ;)
O takovéto probuzené emoce úplně nemám zájem:( vystačím si s vlastními:) Odkládám.
Pokud umite alespon zaklady anglictiny, tak se ctenim knihy problem mit nebudete. Ja jsem ale mela velky problem s popisovanou brutalitou a musela jsem knizku nekolikrat odlozit. A konec jsem cekala vychovnejsi... :-(
Mladému Alexovi sa pri páchaní nočného „supernásilia“ dostáva do rúk rukopis s názvom Mechanický pomaranč, ktorí vzápätí ničí. Po rokoch sa opäť stretáva s jeho autorom a začína chápať, o čom to dielo asi je a začína mať pocit, že aj on sám je takým mechanickým pomarančom. Že všetci „týni“ sú takými mechanickými pomarančmi.
Dielo obsahuje pomerne veľa násilia, no desivosť tohto násilia autor nedosahuje detailnosťou opisu (ktorý ostatne ani nie je moc detailný), ale skrz dokonale vytvorenú atmosféru a narábanie s jazykom „týnov“. Zvrhlosť násilia tu nespočíva ani tak v jeho brutalite ako skôr v skutočnosti, že násilníkom (ešte deťom) slúži k zábave .
Na hlavné otázky (ohľadom slobody, hraníc dobra a zla, či týkajúcich sa úvah o tom, kedy sme naozaj ľuďmi), s ktorými je prostredníctvom hlavnej postavy čitateľ konfrontovaný, odpovedá (alebo sa o to aspoň snaží) autor ústami väzenského kaplána.
Burgess ponúka aj pekný náčrt charakteru a politického myslenia rôznych revolucionárov, aktivistov, sociálnych inžinierov, ktorí v mene svojich ideálov túžia meniť svet (najprv, pravdaže, zvrhnúť vládu krajiny a získať moc), pričom nejakých pár obetí nikdy nevadí, pretože účel predsa svätí prostriedky. Sem patrí aj výstižný opis aktivistu, kaviarenského intelektuála vzdorujúceho realite jej popieraním, nenávidiaceho vládnuci režim a milujúceho jeho obete. Taký typický intelektuál, ktorý z teplúčka svojho domova dokáže svojou láskou a svojím súcitom objímať hoci aj celé ľudstvo (alebo aspoň jeho utláčanú časť), pričom dokáže ospravedlniť aj najhorších vrahov a násilníkov a (písaním) bojovať za ich, či už domnelé alebo skutočné, práva, a to aj napriek osobnej tragédii, ktorú mu spôsobili. Samozrejme, všetka tá láska trvá iba dovtedy, kým sa môže niesť a prejavovať v akomsi všeobecnom (a všeobjímajúcom) duchu. Vo chvíli, keď náš intelektuál narazí na realitu, keď má čeliť stretnutiu s politickým rivalom alebo vrahom svojej ženy a keď sa žiada konkrétny prejav tejto lásky v živote, tá sa rýchlo mení na nenávisť.
S prekladom pána Šenkyříka som bol spokojný. „Stručný slovník jazyka Týnů“ na konci knihy, som si, pravdaže, všimol, až keď som bol kdesi za polovicou a väčšinu dovtedy použitých výrazov som už pochopil z kontextu.
Musel jsem krapet vychladnout, než jsem se odhodlal napsat komentář. Kniha je krutá a nemilosrdná. Hlavni "hrdina" je zmetek bez základů lidskosti, empatie, prostě typický psychopat. Jeho čtyři kumpáni nejsou o nic lepší. Nepřal jsme mu nic špatného, ale měl jsme problém ho politovat. Ač se asi neshodnu s většinou a vlastně ani s autorem, neměl bych problém u takovýchto lidí řešení "mechanickým pomerančem". Zajímavě je popsán osud oběti ve spojení s vrcholnou politikou, to je tak reálné až mě to děsí. Konec je zvláštní a nevěřím v něj. Jo a ten argot, kterým dotyčný mluví, je příšerný. Ne, že by si na něj člověk nezvykl, aby ne, když je to řeč tupců a primitivů, ale mozek se mu poměrně statečně bránil. Každopádně jsem rád, že jsem knihu četl, vyvolává emoce a to celkem silné a o to jde.
Myslel jsem si, že film Stanleyho Kubricka je skutečně skvělý, ale to zásadní je všechno v knize, která je výtečně napsaná, navíc jako pořádný oříšek k překladu, který se dle mého až na nějaké prvky vyvedl. Alex není v knize o nic méně děsivý a dostane se vám pod kůži podobně jako ve filmu, i když je to vlastně lidská zrůda. Přesto je podán tak, že si ho čtenář zamiluje. Děsivý paradox v děsivé fiktivní realitě, která se až tak fiktivní nejeví.
Mě ten kluk tak rozčiloval!!! Nad žádnou literární ani filmovou postavou jsem necítila tak silné emoce jako nad tímhle agresivním floutkem a jeho mluvou, nápady, myšlenkami...
Po pár stránkách si čtenář zvykne na slang, kterým je kniha psána a díky tomuto stylu je kniha zábavná, i přestože se jedná o příběh plný násilí a ztracených existencí.
Velkou poklonu skláním překladateli! Toto musel být velký oříšek a jeho volba slangu byla skvostná (chválabohu za slovník na konci knihy). Kniha o násilí a zlu, které je v lidech od pradávna a nikdo neví, odkud se bere. O převráceném způsobu jeho nápravy a tenkých hranicích mezi dobrem a zlem. Přečteno se zatajeným dechem.
Bavil mě jazyk, smekám před panem překladatelem. Smála jsem se až do první scény násilí, pak mi úsměv zmrznul až do půlky knížky. Kdybych si ji nedala jako bod čtenářské výzvy asi bych ji nedočetla. Je drsná a ten konec, no nechce se mi věřit, že takhle zvrácené dítě vyroste v normálního dospělého.
Ja neviem, na túto knihu som sa veľmi tešil a v konečnom dôsledku som as do čítania musel nútiť, nesedel mi autorov štýl, slang, možno preklad.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální patologie a deviaceAutorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Při našem systému školství až těžko věřit, že k této knize mě zavedla povinná četba. Dílo z pera Anthony Burgesse bylo inspirováno traumatickou událostí v jeho životě: Jeho manželka Lynn byla při těhotenství okradena, zmlácena a znásilněna. Dítě zemřelo. Anthony Burgess byl touto dobou v armádě a bylo mu zamítnuto, aby dočasně navštívil svou manželku. Bohužel zřejmě i díky této události je dílo tolik autentické. Hlavní myšlenka vyznívá, že dobro je nemyslitelné, pokud člověk nemá na výběr mezi dobrem a zlem. Jazyk teenů a Ludovicova metoda jen potvrzují, že dílo je dokonale propracované do sebemenších detailů.