Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1951/bmid_mechanicky-pomeranc-7cO-1951.jpg
4
2338
2338
Mechanický pomeranč je jedna z nejlepších knih, které byly kdy napsány. Už před více než třiceti lety, kdy poprvé vyšla, se stala „klasikou“. A stejnojmenný film, který byl podle ní v režii Stanley Kubricka natočen, se zakrátko proměnil v „kultovní“. Příběh je situován do londýnské nepříliš vzdálené budoucnosti. Hlavní postava, Alex, je vůdcem čtyřčlenné skupiny teenagerů, která se dopouští nejrůznějších násilností. Avšak Alex je chycen a dostává se do vězení, kde jej čeká hrůzný trest a řada nezamýšlených důsledků… Burgessův Mechanický pomeranč naprosto porušuje obvyklou literární strukturu a stavbu. V knize dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená nikdy na ni nezapomenout.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Volvox GlobatorOriginální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Nemám chuť tu knihu dočíst, taková koncentrace násilí... říkáte, že to stojí za to? Vskutku? Jediné, co mi přijde originální, je ten jazyk. Překladatel si musel vyhrát.
Upřímně nerozumím tomu, kde se v anotaci vzala věta "Mechanický pomeranč patří k jedné z nejlepších knih, které byly kdy napsány."
Kniha je určitým způsobem dobrá, ale rozhodně se u mě neřadí mezi nejlepší.
Hlavní hrdina mě rozčiloval po celý děj. Nebylo mi ho líto ani v případě, kdy musel být "dobrým" člověkem, protože přesně to si za své činy zasloužil, a také z toho důvodu, že se najednou začal chovat jako největší chudák ze všech, kterému bylo NAJEDNOU neskutečně ublíženo. V jádru ale zůstal stejným bezcitou a sobcem, jakým byl i před "proměnou", jen už se tak nemohl projevovat.
Od začátku do konce jsem čekala na něco, co mě v tomto titulu dostane a pohltí jako většinu čtenářů téhle knihy, nic takového však nepřišlo a jediný důvod, proč dávám dvě hvězdy, je konec.. to náhle "prozření" bylo vcelku fajn.
Trochu těžší jazyková struktura ale kniha se i tak četla velice dobře. Za jeden den byla přelouskaná. Početl jsem si opravdu výborně už dlouho jsem knihu takových kvalit neměl v ruce.
Drsná kniha se zvláštní pointou. Zaujala mě velice jazyková mluva, která v české verzi působí i chvilkami směšně (počeštování anglických výrazů - př. ketky a keťáci, čejn, najf a podobně).
Dlouho jsem tuto knihu nemohla sehnat a jsem ráda, že se mi nakonec dostala do ruky. Určitě stojí za to si ji přečíst!
Byla by to pro mě čtivá kniha, ale jazyk Týnů mi nevyhovoval. Špatně se mi to četlo a nebylo možné se do děje začíst. Díky tomu, že celá kniha byla takto psaná jsem dala jen 3hvězdy
Film jsem neviděl, jen jsem na to slyšel samou chválu...knížka byla kvůli jazyku dost složitá a hodně mi to kazilo samotnej příběh. Uvidím časem, do kterejch míst paměti se mi tahle knížka zapsala...jestli si ji budu pamatovat nebo časem na ni uplně zapomenu.
Naprosto mě dostal film a tak jsem si chtěla přečíst předlohu. Nevím jak bych to vnímala bez vidění filmu, ale i tak mě to moc bavilo. Člověk se nesmí nechat odradit prvním hnusným chováním hrdiny, prootže pak se to začne měnit a on mu přiroste k srdci. A poslední kapitola, která se neobjevuje ve filmu, udělá nádhernou tečku za celou knihou, Tam mě nadchla nejvíc. Knihu vřele doporučuji. Příběh je zajímavý a nutí k zamyšlení.
Prvni tretinu jsem se velmi musela nutit abych knihu cetla, ale nakonec jsem byla rada, ze jsem to udelala. Jedna z tech knih, ktera se stava zajimavejsi s kazdou prectenou strankou a je jasne, co je hlavni otazkou cele knihy (pro jistotu je tam i presne recena).
A nyní docela dost zpětně musím své hodnocení upravit na čtyři hvězdičky. Už si nepamatuju, jestli se mi četla dobře nebo špatně, ale vím, o čem byla a jak na mě působila. Tedy 4 hvězdičky jsou bezpochyby zasloužené.
Anglický originál je něco neskutečného. A něco úplně jiného než film (který ovšem taky miluju). Ještě český překlad a bude to!
Jsou knihy, které přečtete a po měsíci na ně zapomenete, ale Mechanický pomeranč přečtete a v paměti vám zůstane snad už napořád. Knihu jsem doslova zhltla a toto není vůbec můj šálek kávy. Samotnou mě překvapilo jak až moc mě kniha zaujala ...
Zpočátku mě kniha naprosto nenadchla, až jsem si dokonce myslela, že ji nedočtu. Po několika kapitolách se to však zlomilo a od poloviny jsem už jen hltala a dočetla zbývající kapitoly jedním dechem. Po vyrovnání se s jazykovou zvláštností textu čtenář může začít vstřebávat hlubší myšlenky, které se zřejmě honily hlavou Burgessovi, a následně i mně. I ne příliš bystrý čtenář zaregistruje prominentní etickou otázku, zda je nedobrovolné dobro skutečným dobrem. Bylo by lépe, kdyby byli lidé dobří, bez ohledu na to, zda měli možnost volby, nebo by měl každý mít možnost volby, třebaže tato volba by v důsledku mohla přinést zlo jak voliteli, tak i nezúčastněným osobám? Přestože je poměrně snadné rozlišit autorův postoj, přináší kniha prostor a další náměty k přemýšlení.
Jedno z mála dílek, které se právem nazývá uměním. Zajisté nemluvíme o obsahu knihy, ale o tom jak kniha dokázala zapůsobit na svého čtenáře. Neznám jediného člověka, který četl tuto knihu a neřekl by \"Na začátku jsem myslel, že si ten hajzlík zaslouží provaz, na konci mi kluka bylo skoro líto.\" a to je, milí přátelé, přesně to umění o kterém zde mluvím. Přesně tohoto chtěl Anthony Burgess docílit. Kniha je napsaná tak, aby jsme Alexe nenáviděli, ale zhruba od poloviny jej začneme litovat a i když si říkáme, že mu to vlastně patřilo stejně se neubráníme pocitům, jako je lítost a mnohdy i porozumění. Není to absurdní? Někoho, kdo je tak do morku kostí zkažený a bezcitný, najednou sami zahrnujeme lítostí a porozuměním.
První část Mechanického pomeranče jsem četla jakoby z donucení, při syrových popisech některých násilnických scén jsem měla nutkání knihu zavřít a odložit, Alexe, jeho partu a týnovskou mluvu jsem z duše nesnášela.
S druhou a třetí částí ale přišel obrat o 180°C, knihu jsem přečetla s jedním dechem, dokonce mi na úplném konci začal být dospívající Alex svým uvažováním i sympatický.
Bohužel (nebo bohudík?), že se Mechanický pomeranč nedočkal pokračování, zajímalo by mě, jak by Burgess s dalším osudem Alexe naložil.
Bratři moji, nemůžu říct, že by ta knížka nebyla čtivá... Přesto se neubráním otázce, byl-li autor textu duševně zdráv. Trochu silný kafe.
Mechanický pomeranč předkládá příběh plný násilí a porušování všech norem. S žádnou stranou či hrdinou nemůžete sympatizovat a neobjevuje se žádný líbivý prvek. Takže se vám kniha vlastně nemůže líbit. Anebo jo? Protože navíc přece ukazuje, že Dobro není jen dobré, ale podobně špatné jako Zlo. A silně posiluje nedůvěru v lidi (s vysokými ambicemi - třeba i "zlepšit svět").
Když jsem začal číst tuhle knihu, čekal jsem všechno, jen ne, že budu mít chuť jí po prvních kapitolách zmuchlat a zahodit. Další šok přišel, když už se knížka začala uklidňovat a proflákl se věk vypravěče a pak mě teprv kniha začala bavit. Nicméně jsem čekal víc než jen zajímavým způsobem napsaný příběh od knihy, jež má pověst kultu jako taková i ve svém filmovém zpracování... Klobouk je však potřeba smeknout před prací překladatele...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviaceAutorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Očekávala jsem trochu víc. Nemělo to pořádný spád, hlavně proto, že mě zdržoval ten vymyšlený týnovský jazyk. S ním se to nedalo plynule číst a ani to příběh neozvláštnilo, jak by autor chtěl. A konec byl takový divný...