Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1951/bmid_mechanicky-pomeranc-7cO-1951.jpg
4
2338
2338
Mechanický pomeranč je jedna z nejlepších knih, které byly kdy napsány. Už před více než třiceti lety, kdy poprvé vyšla, se stala „klasikou“. A stejnojmenný film, který byl podle ní v režii Stanley Kubricka natočen, se zakrátko proměnil v „kultovní“. Příběh je situován do londýnské nepříliš vzdálené budoucnosti. Hlavní postava, Alex, je vůdcem čtyřčlenné skupiny teenagerů, která se dopouští nejrůznějších násilností. Avšak Alex je chycen a dostává se do vězení, kde jej čeká hrůzný trest a řada nezamýšlených důsledků… Burgessův Mechanický pomeranč naprosto porušuje obvyklou literární strukturu a stavbu. V knize dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená nikdy na ni nezapomenout.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Volvox GlobatorOriginální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Souhlasím se Shimargem, v češtině je téměř nečitelný. Ale v angličitně je Clockwork Orange gorgeousness.
Knížku jsem si vybrala k maturitě, tak snad mi přinese štěstí. Vřele všem doporučuji.
Možná vám není jasné, čím někoho může knížka plná násilí, ohavností a dalších hrůzných věcí nadchnout. Čím to je? Tím, že jste nečetli Mechanický pomeranč...
Film patrí k tomu najlepšiemu a videl som ho veľa krát. Možno práve preto mám pocit že ma tá kniha nevtiahla do deja tak ako som si želal. Napriek tomu preklad bol znamenitý a týnovský slang mi po pár stranách prišiel absolútne dokonalý. Viem si predstaviť, že by sme si ho s mojimi frendíkmi v dobách a vo veku prisvojili.
Musím říci, že zvyknout si na týnovskou mluvu byl oříšek a až ke konci knihy jsem se jí podvolil úplně. Kniha byla super, narozdíl od některý však soudím, že film mi zprostředkoval konzistentní a zábavnější zážitek a tím, že jsem knihu přečetl dříve, jsem vše krásně pochopil. Rozhodně doporučuji nejdříve knihu, pak film. V knize vše pochopíte a film si poté užíváte. Taktéž jsem přemýšlel, zda jsem neměl zvolit knihu v originále, protože jak říkám, na překlad jsem si zvykal VELMI dlouho.
Co teda jako bude, he?
To sem byl já, teda Alex, a tři moji frendíci, to jako Pítrs, Jiřík a Tupoun, kterej je opravdu tupej, a seděli sme v mlíčňáku Korova a decidovali se, co budem ten večer dělat, když je venku zima jak v prdeli, i když aspoň, že neprší. Mlíčňák Korova byl typickej plac plus-mlíko, a vy ste už, bratři moji, snad pozapomněli, jak tyhle placy vypadaly, věci se dnes tak rychle měněj a všichni strašně rychle zapomínaj, a ani noviny se moc nečtou. Takže to byl takovej plac, kde se prodávalo mlíko plus něco k tomu. Nesměl se tam prodávat chlast, ale neexistoval tehdá ještě zákon, aby nemohl strčit nějaký buči do starýho mlíka, takže ste to mohli drinkat se syňágoum toldou nebo hňápcem nebo s pár jinejma bučima, který vám poskytly nádhernou chorošnou čtvrthodinku, ve které ste oslavovali Boga se všema Svatejma a andělskejma chórama, který ste klíďo strčili do kapsy a v hedce vám přitom vypalovaly rachejtle. Nebo ste mohli drinkat mlíko s nožema, jak sme říkali, což vás posílilo a nachystalo na malou svinskou přesilovku, a právě tohle sme si drinkali toho večera, o kterým sem vám začal povídat…
Mechanický pomeranč je velmi zneklidňující kniha. Příběh z blízké budoucnosti, kde neplatí žádná pravidla, kde skupiny mladých výtržníků popíjejí plus-mlíko a po nocích řádí. Nezvedal se mi jako mnohým žaludek, neboť brutalitu díla nepovažuji za samoúčelnou a při čtení není tolik patrná jako např. při sledování filmu. Se samotným jazykem románu jsem problém neměl, naopak se mi po pár kapitolách dostal doslova pod kůži a nepotřeboval jsem už ani slovníček v zadní části knihy. Až mi všechno to tolčokování, tolkování, drinkání či decidování po dočtení začalo chybět.
O čem vlastně Mechanický pomeranč je? O svobodě, o možnosti volby, o přizůsobování se společnosti? O tom, jestli se člověk může změnit, a jestli ano, jaké následky to sebou nese? Zůstane pak vůbec člověkem? Knížka objemem krátká, myšlenkově však bohatá. Rozhodně všem doporučuji, už jen pro tu neodolatelně strhující formu, jakou je příběh psán, a taky pro ten originální a úžasný slang. To je prostě zážitek a člověk s elementárními znalostmi angličtiny by s ním při čtení neměl mít problém.
Rád bych taky zmínil fenomenální Kubrickovou adaptaci, která mezi jinými filmy vyčnívá svou vizualitou i osobitým režisérským přístupem. Burgess nebyl s filmovou adaptací svého románu spokojený, čemuž nerozumím, ale jelikož ani Kesey nebyl spokojený s Formanovým Přeletem nad kukaččím hnízdem, budeme si muset zvyknout na skutečnost, že každý autor má své vrtochy. Přestože ve filmu není vysvětleno, proč se příběh jmenuje tak, jak se jmenuje, přestože byla z filmu vypuštěna poslední kapitola knihy, je pro mě Kubrickův Mechanický pomeranč jedním z nejoblíbenějších filmů vůbec.
(23. ledna 2012 – 25. ledna 2012)
Tak nevím... Zas až tak moc jsem knihou oslněn nebyl.Možná že to bylo tím,že podle místního hodnocení jsem hodně od knihy čekal,ale příběh průměrný a konec podprůměrný.Navíc mě dělal sem tam problém přelouskávat jazyk,kterým je kniha psána!No zkusím si ji časem přečíst ještě jednou,třeba změním názor...
Pokud mě hírujete pořádně, musím s vámi tolkovat o tom, jak opravdu chorošná kniha je Mechanický pomeranč. Většinu času lituji, když vidím jako první film a až potom se pouštím do knihy - mechanický pomeranč je zde opravdovou výjimkou, kde jsem si čtení užíval od začátku do konce - které bylo ovšem ještě mnohem lepší a obohacenější, než film.
Děkujeme vám pane Burgessi za vaše skvostné dílo.
Děkujeme vám pane Kubricku za vaše zfilmované dílo.
Veliké ovace patří oboum mistrům.
Klasika, která asi neomrzí!!! Navíc myšlenkově dílo hluboké, jazykově jedinečné a pěti hvězdičkami hodnocené :)
Mechanický pomeranč nebo aspoň jeho první část, je jakousi verzí Salingerova Kdo chytá v žitě, ovšem pro mentálně narušené jedince. Alex stejně jako Holden podniká vzrušující noční cestu, oba se setkávají s mnoha lidmi, rozdíl je v tom, že Holden si s nima jenom povídá a lituje je, kdežto Alex se svoji bandou je brutálně zmlátí nebo znásilní, pokud jsou to kartáče. Jo to je další podobnost se Salingerovým románem, zajímavý jazyk hlavní postavy - "Byly tady některý starodávný fakt chorošný houmy, bratři moji, ve kterejch bydleli ouldaný píply, vyzáblý starý jakoby štěkající důstojníci se špacírkama a starý vdovský kartáče a hluchý ouldaný lejdýz s kočkama, který za celej lajf, bratři moji, se nedotkly jedinýho hjumaníka." No, to je zrovna věta, kde nikdo nikoho nemlátí, výjimečný to jev v knize.
Další dvě části, kromě popisu násilí, začínají pokládat filozofické otázky "Kde se v jinak inteligentních lidech bere násilí?" nebo "Je člověk pořád člověkem, když mu vezmeme možnost volby?" a tak podobně. Ale nebudu už dál spoilerovat ani filozofovat ani další takový fízis, přečtětě si to sami, vy bolšácký lunka, držte si při tom kišku, možná tam totiž najdete sami sebe.
Jo, celkem to šlo. Ale myslím si, že na to, aby se mi ta knížka nějak zaryla do paměti, to asi nestačí. Asi to bude tím, že má jenom 170 stran a četla jsem ji přesně den. No uvidíme, jestli si na ni třeba i za měsíc vzpomenu. Každopádně když jsem tu četla pár komentářů o tom, jak je ta knížka nechutná, a že u ní málem zvracel, atd, trochu mě to vyděsilo, ale v mým případě to bylo ještě slabý. Přečtěte si Chucka Palahniuka, kterej v povídkách líčí, jak hl. hrdina se koupe v bazénu a masturbuje a zadkem se dostane k turbíně do víru, či k čemu a začne mu to vycucávat střeva (ale přežije). To se vám teprve chce OPRAVDU zvracet! :)
Pokud se Vám u knihy ještě nikdy nezvedl žalůdek tak, že jste se málem pozvraceli, pokud si myslíte, že už Vás nemůže nic nechutného zaskočit, pak jediné, co lze poznamenat je právě Mechanický pomeranč. U téhle knihy se Vám jistě šoufl udělá!
Odporné, strašné a nechutné až vzrušující, neodolatelné... pokud knihu neodložíte při běhu na záchod s plnou pusou zvr...., pak ji jistě neodložíte a přečtete na jeden nádech (nehledě na to, že budete po dechu lapat po celou dobu četby).
Doporučuji otrlejším odvážlivcům, ale doporučuji!
Většině se to líbilo, ale mě prostě ne. Násilí v knihách mi vůbec nevadí, ale tahle kniha mi nějak prostě nesedla... asi to bylo stylem psaní (resp. překladu(?)). Třeba ji někdy zkusím ještě jednou a třeba se můj názor změní, ale teď u mě má jen jednu *.
kniha, pri ktorej sa človek musí pripraviť, že násilie je tam páchané na každom a kadejakými spôsobmi...napriek tomu mi násilie nepríde glorifikované ani nejak obscénne , knihu vnímam ako spoločenskú kritiku, a nepoznám nikoho komu by sa MP páčil kvôli násiliu ako spomína eraserhead, najkrajšia bola u mňa tá zmena presvedčenia od bodaj by zhebol, somrák jeden ku nie chudáčisko, nech ho nechajú na pokoji :D forma mi prišla zaujímavá, aj keď prvých pár strán človek skutočne tým skomoleninám z iných jazykov nerozumel, neviem, ako ostatným mne to prišlo skôr zabavné ako otravné :) bola to jedna z mojich prvých nebrakových nefantasy kníh a teda som aj poriadne dostala príbehom cez papulu :D :D
Opravdu velice, převelice nesnáším Kubrickovu filmovou adaptaci, proto jsem ke knize přistupoval s velkou obezřetností a obrovskými rozpaky. A byl jsem velice rád, když se mi ulevilo, kniha má to kouzlo, které Kubrickovu filmu chybělo. Je to šílený příběh o šílených lidech žijících v šílené době. Hnusný, zvrácený, nechutný. Ale lidé takoví mnohdy jsou a je taková i společnost, kterou tvoří. Na příběhu se mi nelíbí jedna věc, i když to nemá v úmyslu (a v podstatě, pokud jsem to dobře pochopil, se snaží o pravý opak), glorifikuje násilí. Většině lidí co znám, kterým se Mechanický pomeranč (ať už kniha nebo film) líbí, se líbí právě proto. Každopádně jeden z mnoha vrcholů současné románové tvorby, má obsah, má atmosféru, má švih a hlavně, má neuvěřitelně poutavou a strhující formu.
Dost často se mi při čtení zvedal žaludek, nicméně přečetla jsem to jedním dechem.
Super film i knížka, četla jsem ji v originále a za to jsem ráda, poněvadž když jsem pak nahlédla na český překlad, tak jsem se docela zhrozila. Ale chápu, že to je velice těžké na přeložení.
Tolik anglismů mi občas dalo pořádně zabrat, neboť jakkoli se snad právem považuji za osobu s obstojnou angličtinou, tak v momentě, kdy jsem ji před sebou viděla v "laikově" fonetické podobě, sem tam jsem nevěděla, která bije. Po čase jsem si zvykla a došla porozumění hned po přečtení jednotlivých slov. Příběh samotný jsem s Alexem prožívala, sice nevyvádím takový "hrůznosti" jako on, ale jedno máme společné - lásku ke klasické hudbě, tudíž jako bych jeho bolest cítila já na svém těle.
I filmové zpracování se mi celkem zamlouvalo, i když bez předchozí četby si nejsem jistá, jestli bych byla téhož názoru.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviaceAutorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Na začátku mě odrazovala ta podivná, směšná slova a prvotní šok z násilností. Ale pokračovala jsem dál - na jazyk jsem si zvykla a násilnosti ubylo. Nakonec musím uznat, že jsem si čtení užila, ale úplně si nedokážu utřídit myšlenky o tom, co mi knížka přinesla a jestli nesla i hlubší význam, než jen příběh mladistvého násilníka a jeho proměn. Snad to, že společnost nás kočíruje v tom, jak se chováme navenek, ale v nitru jsme pořád stejní...