Meda Mládková – Můj úžasný život
Ondřej Kundra
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418440/mid_meda-mladkova-muj-uzasny-zivot-RYe-418440.jpeg
4
215
215
Životní osud Medy Mládkové se naprosto vymyká malým českým dějinám. Odehrává se v pěti zemích a na dvou kontinentech, na geografické ose Zákupy–Ženeva–Paříž–Washington–Praha. Začíná v rodině despotického otce, pivovarského sládka, a vrcholí v pozici uznávané sběratelky a mecenášky umění, která pomohla světu objevit jednoho z prvních abstraktních malířů, Františka Kupku. Celý život si šla umanutě a odvážně za svým. Když utíkala před Hitlerem a později před komunisty, když dobývala srdce svého budoucího muže, spoluzakladatele Mezinárodního měnového fondu Jana Mládka, nebo když svými aktivitami v exilu podporovala utlačované české umělce a prosazovala jejich díla do amerických a evropských galerií. Po Listopadu se pak vrátila do vlasti a věnovala svou sbírku české společnosti. Získala a zrekonstruovala pro ni i výstavní prostor – pražské Sovovy mlýny, které se tak proměnily v Museum Kampa. Později vdechla život Werichově vile. Letos se Meda Mládková dožívá sto let.... celý text
Přidat komentář
Zajímavá kniha o zajímavé dámě, která si šla za svými sny. Jakmile se pro něco rozhodla, neuhýbala z cesty, žádná překážka jí nedokázala zastavit. I když mi některé metody, které používala pro získání svého cíle, přijdou dost na hraně a lehce bezskrupulózní, nelze než ji obdivovat jako osobnost, která toho pro svou zem hodně udělala (což se naopak říci nedá). Škoda, že takových nebylo a není víc.
I když mi moderní umění, které měla ve sbírkách, moc neříká a zřejmě ho neumím dostatečně ocenit, poctivě jsem googlila a listovala encyklopediemi o umění, abych se alespoň trochu pokusila nahlédnout pod povrch.
Každý máme svou cestu životem, ne o všech jsou napsány knihy. Kniha rozhovorů s Medou Mládkovou za přečtení opravdu stojí. Z maminčina oslovování vzniklo z krásného jména Marie, krásné, vznešené jméno Meda. Jakoby tušila, jaká úžasná žena z její dcery vyroste. Tato krásná, empatická, pracovitá, urputná, činorodá žena mnoha tváří a povolání žila od r.1948 v exilu. Se svým manželem v USA se věnovala podpoře komunity krajanů , financovala výstavy umělců z tzv. Východního bloku, zaměřila se na jejich propagaci. Ve Francii poznala tvorbu Františka Kupky a jeho tvorba ji uhranula , zaměřila se na ni. Po revoluci v Praze založila Nadaci Jana a Medy Mládkových a podílela se na otevření Musea Kampa, kam umístila díla Kupky a ostatních umělců. Byla oceněna titulem "Mecenáš české kultury". Zemřela v krásném požehnaném věku 102 let, za svůj život shromáždila úžasné kulturní dědictví pro další generace. Věnovala se i politickému dění, ale umění byla její vášeň a ta rozhodla.
Opravdová dáma Meda Mládková.
Paní Meda Mládková je jednou z velkých žen české historie. Mecenáškou umění, zakladatelkou muzea Kampa… sebevědomá, vytrvalá, důsledná, ochotna riskovat..
Kniha nás provází nejen životem Medy ale ukazuje i celé moderní dějiny české země. Meda svými aktivitami podporovala umělce za oponou, proslavila mimo jiné F. Kupku ( potěšilo mě vidět jeho obraz v newyorské MoMa) a další autory moderního umění, nelíbivé komunistickému režimu. Byla přítelkyní Václava Havla a účastnila se revolučního i porevolučního dění v naší zemi.
Kniha vedena formou rozhovoru, doplněna množstvím fotografií, dopisů a vzpomínek osobností je krásným zhodnocením Medina života, který by vydal za deset jiných.
“Je ženou, která vidí příležitost tam, kde ostatní vidí problém.”
“Přežije-li kultura, přežije národ.”
Věděl jsem, že paní Mládková je mecenáškou umění a zakladatelkou Musea Kampa, ale to bylo zhruba všechno. Teprve tato kniha mně rozšiřila obzory o jejím dětství, působení na Západě včetně její taneční etapy nebo období, kdy se věnovala obchodování s nemovitostmi, o jejích manželech, dopisování s Václavem Havlem nebo o jejím letním sídle na Svatém Tomášovi. Paní Mládková je zajímavá osobnost, které patří velké poděkování za to, co nejen pro českou kulturu udělala a po právu za to obdržela státní vyznamenání.
Dlouho mě žádná kniha nedojala. Medě Mládkové se to podařilo. Pan Kundra pojal tu knihu dokonale. Kniha je napsaná napínavě, dozvíte se spoustu nových informací a to ne jen o Medě. Kniha je napsaná místy formou otázek a odpovědí, místy popisem faktů. Doplněna je o nádhernou korespodenci mezi jinými umělci a kamarády paní Medy. Velice mě potěšily barevné fotografie, které pomohou se vcítit do doby, atmosféry výstav atd. Za mě top, děkuji za tuto knihu.
Kniha se mi moc líbila, paní Meda prožila opravdu velice zajímavý a pestrý život v úžasném prostředí mezi velice významnými osobnostmi. Bylo nám objasněna spousta nových informací o našem moderním umění a některých osobnostech veřejného života tak trochu jinak. Vážím si toho, kolik nashromážděných děl věnovala Česku. Jen mi je líto, že šéfem nadace Jana a Medy Mládkových je Pospíšil - politik, který se nikdy v životě neživil jinak než politikou, mnohem víc by se mi ve vedení nadace líbila osobnost, která něco dokázala vlastním umem.
Zajímavá a obohacující kniha, ukazující sílu osobnosti. ...
Lepší jako audiokniha, jelikož je slyšet i hlas paní Medy ... zapůsobí to potom více ...
Výjimečná osobnost, zajímavé čtení, přesto tomu něco chybělo... Miluju Kupku, Koláře, Adrienu Šimotovou, klidně bych se dověděla i více o jejich dílech.
Paní Mládková je vskutku inspirativní žena. V knize jsou rozhovory s paní Medou, výňatky z jejích deníků, dopisy, fotografie a autorovi poznámky, které vysvětlují celkový kontext. O paní Medě jsem četla i dříve a před dvěma lety jsem viděla divadelní představení Meda, i tak mi ale kniha vyplnila některá bílá místa a dozvěděla jsem se uceleně víc informací o jejím životě. Doporučuji přečíst a pokud bude ještě šance, tak určitě vyrazit i na divadelní představení nebo alespoň do Sovových mlýnů.
Meda Mládková bezesporu zažila úžasný život. Bohužel v této knize to úžasné zůstalo někde na půl cesty, v mnohých kapitolách pod povrchem a téměř nevyřčené. Říkám si, jak úžasné by bylo, kdyby se zpracování jejího života chopil někdo méně zaměřený na holá fakta a politiku. Jak úžasné by bylo poznat Medu Mládkovou jako ženu, manželku, zábavnou společnici a věrného přítele, jakým bezesporu byla. I tak kniha rozhodně stojí za přečtení, minimálně pro základní přehled o jednom úžasném životě a možná vás ponoukne k hledání dalších informací.
O paní Medě Mládkové toho bylo v minulých letech ke čtení docela dost. Chtěla jsem vědět víc, tak jsem sáhla po knize. Byla to chyba.
Potvrdila jsem si, co jsem věděla. Že je to vzdělaná, nesmírně pracovitá, cílevědomá, inteligentní a velkorysá dáma, že se nikdy nelekala překážek, že její životní cesta je lemována různorodými dosaženými metami, k čemuž přispěla řada mnohdy nesnadno získaných zkušeností, šarm, dobrý instinkt a – bez toho to nejde nikdy, také dávka štěstí. Že se obratně a odvážně angažovala v době totality ve prospěch českých výtvarných umělců, které podporovala, a přátelila se (spolu se svým mužem Janem) s dalšími českými osobnostmi, ať už se nalézaly doma, či v emigraci.
Nová pro mě byla ničím nezastíraná tvrdost, důraz na neústupnost, svěcení prostředků účelovostí, pověstná vytrvalost místy zcela očividně zaměňovaná za nezlomné přesvědčení o nezpochybnitelnosti prosazení vlastních názorů na úkor legitimních názorů druhých. (Mluvím třeba o svévolné účasti na pohřbu F. Kupky, lehkovážném narušování odpovědnosti jiných za bezpečnost paní Bushové při pražské návštěvě, aj.).
A tak jsem se dozvěděla, že Meda Mládková dokázala stejnou měrou vyvolat zasloužený obdiv a také svým až neodbytně nátlakovým způsobem vzbudit zcela opačné emoce: odstup - až jistou nevoli, a někdy také zmaření výsledku jednání, které mohlo dopadnout při jiné strategii třeba lépe.
Nepůsobil na mě úplně nejlíp ani narůstající dojem, že se paní Meda cítí zcela kompetentní mluvit prakticky o čemkoliv (viz jedna z příloh aj.).
Co je závěrem pro mne? Všechny tyhle informace mi nechyběly. Můj vděk a respekt k paní Medě Mládkové stojí stále na té samé nezpochybnitelné podstatě, pro kterou jsem si jí vážila a vážím.
Já ty divné moderní styly nemusím, proto se s jejím nadšením nedokážu ztotožnit.
Ale kniha to byla pěkná a určitě jako náhled do života zajímavé ženy stojí za to.
Zpočátku jsem měla pocit jakési suchopárnosti a říkala jsem si, že beletristická forma by zajímavému životu Medy Mládkové slušela více než publicistika, během čtení jsem ale stylu přišla na chuť a bavilo mne, zejména pasáže o Kupkovi. Přesto mám dojem, že paní Mládková nechala jít autora jen po povrchu, neotevřela se mu takříkajíc "do hloubi duše."
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Poznala jsem názory a pohled na svět této významné ženy. Obdivuji její energii, sebevědomí a usilovnou práci. Čekala jsem ale více, hledala jsem něco zajímavého. Z knihy vyplynulo, že vše (o čem psala) dokázala vždy nějak udělat a nakonec vždy dosáhla toho, co si usmyslela, i když to trvalo hodně dlouho.
Knížka (nejen) formou rozhovoru, velmi zajímavá, čtivá, hodně zajímavých historických událostí a především životopis Medy Mladkové, ze kterého bylo čerpáno pro hru Meda. Úžasná žena, neúnavná, urputná ve svých cílech (někdy až příliš), díky čemuž dosáhla svých snů, galerie Sovových mlýnů, Werichovy vily. Zajímavé a poutavé čtení, nejen pro zájemce o umění.
Co víte o Medě Mládkové? Že to byla mecenáška umění? Že založila Museum Kampa? A dál? Nebo snad ani nevíte ani to? Abych byla upřímná, o moc víc jsem před pár týdny nevěděla ani já. Proto jsem sáhla po knize, kterou bych vám nyní chtěla představit.
Kniha rozhovorů Meda Mládková – Můj úžasný život vám o této výjimečné ženě řekne vše, co o ní potřebujete a chcete vědět. Dozvíte se o jejím dětství a dospívání, o jejích tanečních začátcích ve Švýcarsku, seznámení s prvním manželem a následně i s osudovým mužem Janem Viktorem Mládkem, americkým ekonomem.
Málokdo ví, jak se Meda jmenovala ve skutečnosti. Narodila se jako Marie Sokolová. Meda jí začali rodiče říkat proto, že spolu mluvili německy a maminka ji oslovovala zdrobnělinou od slova děvče, mädchen. Narodila se 8. září 1919 a tak letos oslavila neuvěřitelných 100 let. Nejprve se živila, nebo ještě lépe – přivydělávala si tancem během studií ve Švýcarsku. Chtěla se učit jazyky, které ji bavily, ale pak se rozhodla jít ekonomickým zaměřením a dala se na studium ekonomie a politické vědy. Do politiky se však nikdy nehrnula. Tušila totiž, že její místo je někde jinde.
Toužila pomáhat umělcům, o kterých se nesmělo mluvit ani psát. Rok 1948, přesněji únor roku 1948, pro ni byl zlomovým. Nesouhlasila s komunistickým režimem a proto se odmítla ze Švýcarska, kde studovala a pracovala, vrátit do Československa. Toto rozhodnutí pak mělo dopad na celý zbytek jejího života.
Pokud by si snad někdo myslel, že se v této knize sama o sobě Meda Mládková vyjadřuje jen v superlativech, a nerada vypráví o svých chybách a slabých stránkách, ten by nebyl dál od pravdy. Sběratelka umění na sebe například prozradila to, proč si brala svého prvního manžela, belgického šlechtice. Provdala se za něj jenom proto, aby získala občanství demokratické země. Láska v tom nebyla žádná. To až se svým druhým manželem Janem Mládkem prožívala lásku, tu pravou, která trvá až do smrti.
Kniha rozhovorů doplněná o texty Medy Mládkové, dopisy, historické souvislosti a fotografie z archivu Medy Mládkové je uceleným přehledem toho, co byste o této mecenášce měli vědět. Knih o ní bylo sepsáno už několik a pokud chcete, můžete je přečíst všechny. Jedno ale tyto knihy spojuje, oslavují Medu Mládkovou jako ženu, která celý život vkládala energii a všechnu životní sílu do československých umělců, aby jim alespoň trochu zjednodušila cestu k potenciálním obdivovatelům. Nebýt Medy Mládkové, dnes by zřejmě doma ani v zahraničí nesklízel takový ohlas František Kupka. Ani mnoho dalších umělců, kteří v Československu byli zakázaní.
Když pak bojovala o Sovovy mlýny, dnešní Museum Kampa, z něhož plánovala udělat výstavní prostor a navrátit všechna nasbíraná díla zpátky do země, kam patří, nevzdala to ani tehdy, když vedení Prahy její plán zavrhlo. Nakonec ale zvítězila, magistrát Nadaci Jana a Medy Mládkových, kterou založili, pronajal Sovovy mlýny na dobu 99 let.
Ondřeji Kundrovi, autorovi knihy, se podařilo vyzpovídat Medu Mládkovou doslova a do písmene až na dřeň. Díky tomu se z knihy Meda Mládková: Můj úžasný život nestala jen obyčejná biografie, kterou po přečtení vrátíte do knihovny nebo pošlete dál, ale publikace, z níž můžete citovat, ke které se po letech rádi vrátíte a připomenete si, že existují tací, kteří celý svůj život zasvětili něčemu, čemu věřili a neváhali do toho dát téměř všechny své úspory. A Meda Mládková věřila, že může pomoci naší kultuře a našim umělcům. Podařilo se jí to. Víc udělat nemohla.
Obdivuhodná žena, která vždy věděla, co chce. Životopis byl napsán v roce jejich pětadevadesátin. Kdyby "jenom" prosadila do většího povědomí Františka Kupku, už to byl významný kulturní počin. Ale ona toho zvládla mnohem víc.
"Věděla, že o umělce z východu Evropy není v Americe moc zájem, ale zároveň jí nějaký vnitřní kompas řekl, že jejich díla jsou pozoruhodná a že časem by to kromě ní mohli vycítit i další lidé, na čemž soustavně pracovala."
" Je ženou, která vidí příležitost tam, kde ostatní vidí problém"
"Má v sobě něco, co má v našem oboru jen pár lidí a co se nedá naučit. Naprosto bezpečný a vytříbený instinkt poznat, po čem má jít, co může být jednou skutečně hodnotné, i když to zrovna mimo ni ještě nikdo nedokáže rozpoznat. Nějak hlubinně a zcela podvědomě dokáže vycítit skutečnou kvalitu"
A jak je citován v knize její milovaný manžel Jan Mládek : "Přežije-li kultura, přežije i národ"
Děkuji autorovi za velmi poučnou knihu a paní Medě přeji zdraví a ať ji životní optimismus a síla bojovnice neopouští.
Štítky knihy
sběratelství umění rozhovory kultura exil malíři emigrace čeští malíři
Autorovy další knížky
| 2014 |  Meda Mládková – Můj úžasný život |
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2019 | Vendulka: Útěk za svobodou |
| 2016 | Putinovi agenti |
| 2021 | Novičok nebo kulka: Jak umírají Putinovi kritici |
Moc pěkná kniha o významné ženě, která si šla za svým. Krásná i výstava v rosickém zámku.