Medailony
Zofia Nałkowska
Soubor osmi krátkých povídek slavné polské spisovatelky Zofie Nałkovské je jednou z nejpůsobivějších knih poválečné literatury. Polodokumentární formou, prostě a pravdivě ukazuje na příbězích obyčejných lidí proces vyhlazování Židů v koncentračních táborech v Polsku. Autorka vychází ze svědectví, jež vyslechla jako členka Komise pro vyšetřování nacistických zločinů od přeživších obětí. Na malém prostoru, bez patosu a moralizování, zachycuje zrůdnost fašismu a promyšlenost jeho metod sloužících k degradaci a likvidaci člověka.... celý text
Přidat komentář
Nejhorší je, že se tohle vše opravdu dělo - kniha o tom, čím vším si Židé museli (terpve nedávno!) projít.
a já se opět sama sebe ptám: Proč ze sebe lidé, kteří tohle všechno svým jednáním způsobili, dělali takové zrůdy? Kvůli Hitlerovi a jeho zvrácené ideologii? Chtěli se zavděčit? Vždyť museli vidět, že je to naprosto nelidské a bestiální.
Čím víc knih tohoto typu čtu, tím to víc nechápu... a vyvstávají jen další a další otázky, na které pravděpodobně nejde zcela odpovědět.
Knihu zcela vystihuje tato ukázka: "Vám to řeknu, chtěla jsem žít. Nevím proč, vždyť jsem neměla příbuzné, ani muže, ani nikoho, ale žít jsem chtěla. Oko jsem neměla, byla jsem hladová a promrzlá, a přece jsem chtěla žít. Proč? Já vám to řeknu. Proto, abych tohle všechno mohla jednou někomu říct, jako to říkám vám. Ať se svět dozví, co dělali." Kniha obsahuje až mnoho neuvěřitelných hrůz, které lidé, především Židé museli zažít.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) polská literatura
Část díla
- Člověk je silný 1946
- Dno 1946
- Dospělí a děti v Osvětimi 1946
- Dvojra Zelená / Dwojra Zielona 1946
- Hřbitovní žena 1946
Autorovy další knížky
| 1978 |  Hranice |
| 2011 |  Medailony |
| 1984 |  Dům nad loukami / Medailóny |
| 1983 | Hadi a růže |
| 1936 | Ženy |
Kratičké povídky zpracované za základě zážitků těch, kteří přežili koncentrační tábor. Silné tak, až to bolí. Všechno je to napsané velmi úsporně, věcně, žádná patetická prohlášení, žádné sentimentality. A stejně se najednou přistihnete, že vám po tvářích tečou slzy.