Medveď a šepot vetra
Marianne Dubuc
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 2022 , Ikar (SK)Originální název:
Ours et le murmure du vent, 2020
více info...
Přidat komentář
Nevěřila bych, že tak tenkou knihu dokážu číst dva dny...
Jasně, mám rozečtené jiné, ale celkově chtě nechtě musím souhlasit s ostatními čtenáři. Příběh o zcestovatelém medvědovi tentokrát stál za nic :(
Čteno s dítětem s 1.třídy. Na trénování čtení dobré, ale příběh ho absolutně nebavil, nebyl dostatečně chytlavý ani na předčítání si ho nedovedu představit.
Pro mě skvělá knížka o odvaze udělat životní změnu. Doporučuju rodičům konzervativních dětí. A stejně tak rodičům, kteří se s dětmi stěhují. Doma využijeme i jako psychickou přípravu na přechod ze školky do školy. Však to je také velká změna. Tato série autorky pro mě dokazuje, že v jednoduchosti je síla a méně je více.
Pro děti ???
Po ilustrační stránce je knížka překrásná. Marianne Dubuc má opravdu krásný, takový něžný a uklidňující styl.
Ale příběh... Vždyť ani nedokážu určit pro jaký věk je vhodný. Vlastně mě napadlo, že pokud bych s knihou chtěla pracovat jako knihovník nebo pedagog, tak bych si spíš nakopírovala obrázky a pak nechala děti sestavit a vymyslet příběh vlastní. Dokonce si myslím, že v tomto případě by děti byly mnohem úspěšnější a rozhodně zajímavější, než originál.
Za mě je toto slabší knížka. Osobně mi ilustrace připadají moc bledé a hranaté, příběh je i pro mě jako dospělou slabý až nic neříkající. Jediné plus je málo textu na stránku, ale syn zvládá i více textu i jiných knih, tuhle si neoblibil.
Obrázky krásné, atmosféra knihy moc pěkná. Ale příběh je slabší, poselství nejasné a text občas zmatečný.
Od autorky jsou top Horská cesta a Ptáček a lev. Žádná další kniha se mi již tak nelíbila.
Určitě slabší než třeba autorčina Horská cesta. Tady je to poselství takové příliš na sílu a vlastně docela nejasné. Když jsi v životě spokojený, tak je to špatně a máš se změnit? A ve výsledku pak stejně dorazíš k tomu samému? Tohle prostě nefungovalo. Zase ale platí líbezná kresba, příjemná zvířátka a takový celkově melancholický tón.
Já nevím. Ilustrace moc pěkné. Příběh fajn, i když jsem si musela přečíst, jaké poselství nese. Ale mně z toho akorát plynulo, že medvěda pálilo dobré bydlo a tak se vydal hledat něco lepšího, než že to bylo o velkých změnách.
aneb když musíš, tak musíš. Jít do světa na zkušenou je dobré, člověk si udělá v hlavě pořádek. Někdo potřebuje změnu místa, přátel, nebo jen být sám se sebou...
Velmi působivá kniha, se kterou se dá pracovat mnoha způsoby. Rádoby obyčejný příběh medvěda, který se jednoho dne vypraví na cestu, ve skutečnosti nabízí možnost, jak s dětmi probrat otázku odloučení, ztráty, či pocitu jakési nutnosti změny či hledání něčeho jiného, abychom si zase uvědomili, jak málo nám vlastně stačí. Velmi nápadité!
Krásná kniha ze života. I přesto že všechno máme můžeme se cítit nespokojení a toužit se vydat na cestu. A i když nás při ní přepadne pocit, jestli jsme neudělali chybu je třeba jít dál a budeme odměněni.
Další krásná, působivá a moudrá knížka Marianne Dubuc o tom, že je dobré naslouchat větru nebo svému instinktu, nebát se opustit zajeté koleje a zkusit nový život.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2015 | Ptáček a lev |
2019 | Horská cesta |
2017 | Já nejsem tvoje maminka |
2018 | Pošťák Myšák doručuje |
2020 | Stín Malého Geparda |
Ještě jsem neslyšela, aby vítr někomu něco šeptal. V pohádkách to je zřejmě normální. V případě medvěda, který šeptání poslechl, sbalil trochu proviantu a vydal se do světa, je to způsob, jak malým čtenářům ukázat, že začátky, ať už v nové škole nebo na táboře mohou být těžké, ale postupem času se na nové lidi a věci dá zvyknout. Každý se jednou musí osamostatnit. A skrz zvířata je to skrytě vysvětleno.