Jak Pú čekal na oslavu / Jak měl králíček špatnou náladu

20.02.2020

Přečteno mnohokrát. Obsahuje dva vydařené příběhy o medvídku Púovi a jeho kamarádech. Každý příběh obsahuje nějaké poselství (když se na něco těšíme, tak nám čas utíká pomalu, ale když jsme s těmi, které máme rádi, tak čas utíká přece jenom rychleji; špatná nálada je jako počasí, s kamarády se i ta nejblbější nálada dá zvládnout). Líbí se mi, jak je poselství do příběhu zakomponováno. Nepůsobí to na mě násilně. Osobně mi byl bližší druhý příběh (Jak měl Králíček špatnou náladu). Jeho vzteklé chování mi někoho totiž připomnělo, ale neprozradím, koho:-) Dcera nás dlouho bavila tím, že zarytě tvrdila, že Králíček má špatnou NÁHRADU. A mě bavil kromě Králíčka ještě Tygr a jeho neschopnost číst atmosféru.

„Jé, Králíčku, nepamatuji se, že bych tě někdy viděl skákat po zahradě!“
„Jo, to jsi neviděl,“ bručel mrzutě Králíček.
„Máš pravdu,“ potvrdil vesele Tygr, „to jsem neviděl. Děláš to často? Gratuluju, Králíčku. Nevěděl jsem, že umíš tak skvěle skákat. Nechceš si jít se mnou zaskákat někam, kde je víc místa?“
„Tygře, nejsem teď zrovna naladěn na zábavu a veselí.“
„Opravdu?...“ (s. 40)