Medzi odtieňmi sivej
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89666/bmid_medzi-odtienmi-sivej-ARo-89666.png
5
3973
3973
V pútavom a miestami až desivo mrazivom príbehu rozpráva mladučká Lina o tom, ako sa počas stalinských deportácií Litovčanov v roku 1941 dostala spolu s matkou a bratom do pracovného tábora na ďaleký Sibír. Jej otca, univerzitného profesora, obvinili z protisovietskej činnosti a popravili vo väzení. Rodina odhodlaná nedať sa zlomiť znáša ustavičné ponižovanie, muky a trápenie dozorcov, ale aj nehostinnú zimu za polárnym kruhom, ktorej mnohí z deportovaných podľahli. Bojujú o každú omrvinku chleba, o každú vykopanú repu, aby mali čo do úst. Mnohí chorľavejú, no v blízkosti niet lekárskej pomoci. V najdrsnejších podmienkach sa postupne odhaľujú charaktery deportovaných, ale aj ich strážcov. Niektorí prejavujú ľudskosť, súdržnosť, súcit a pokoru, ďalší by radi prežili aj na úkor iných. No aj v tomto neľudskom a mrazivom prostredí vzplanie láska... Podarí sa Line, jej bratovi Jonasovi a matke prežiť, alebo sa stanú obeťami krutého zaobchádzania, hladu a vyčerpania uprostred nekonečnej ľadovej pustatiny?... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2011 , Ikar (SK)Originální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Příběh mě zaujal,. Jen bych ten konec napsala delší. Přišlo mi to tak nějak useknuté. :)
Hluboké, citlivé, bolestné a přesto dojemně povedené dílo. Doporučuji všem, kteří cítí, že osud k nim nebyl dost milostiv.
Parádní vyprávění! Klidně bych uvítala detailnější popisy některých postav a situací, ale na druhou stranu má ta jednoduchost a přímočarost s ohledem na téma a prostředí svůj význam a ještě víc jej podtrhuje. O této době jsem četla dosud spíše jen v souvislosti s hitlerovskými hrůzami, ale tyhle jsou minimálně stejně děsivé, ne-li snad i více, když vezmeme v potaz tu naprostou izolovanost a vzdálenost.
Kniha se jinak četla skvěle, občas se slzou v oku, to k tomu prostě patří. Rozhodně doporučuji!
Nádherná knížka, víc takových knih popisujících historii o které nemáme velké zdání. Podle mě by tato kniha měla být povinnou na středních školách, kde by si žáci mohli přečíst jak komunistický režim v Rusku zacházel s nepohodlnou buržoazií. Doporučuji!
Tato kniha, se mi velmi velmi líbila, od začátku až do konce jsem byla naprosto zažraná do děje, cítila jsem jejich smutek, jejich nejistotu, jejich strach, a nedokážu si představit něco takového zažít, ale díky této úžasné spisovatelce, která to napsala uplně perfektně, nás tato kniha vtáhne do děje takovým způsobem, že to ani nečekáme, a díky tomu, to působí, jako kdybychom to zrovna prožívaly. Až takový na mě má knížka vliv a proto má odemně jak jinak než pět hvězd.
Skvělá kniha. Tato autorka prostě umí stvořit reálné postavy,které se Vám prostě dostanou pod kůži. Navíc píše o věcech,které nejsou až tak známé.Jsem ráda že se těmto zemím podařilo získat zpět svou samostatnost.Dovede si vůbec někdo z nás představit,že prožije 15 let v příšerných podmínkách pracovního tábora na Sibiři? Jak už zde bylo řečeno,mohla by tato kniha patřit mezi doporučenou četbu. Nelze než doporučit.
Takový příběh o lásce se šťastným koncem, chtělo by se jednomu napsat.
Akorát by v pozadí (nebo v popředí spíše) nesměla být ona zvěrstva.
Takový jiný pohled na válku.
Protože nejen v koncentračních táborech.
A nejen Židé.
Více takových knih.
Velmi silný příběh. Při čtení se mnou cloumaly emoce, nedokázala jsem ale přestat číst. Takové peklo snad už nikdo nikdy nezažije. Jak tohle mohl vůbec někdo přežít nechápu a smekám.
Kniha se mi velmi líbila. Je to příběh, který by nikdo z nás zažít nechtěl. Hrozné ovšem je, že toto všechno se skutečně dělo. Myslím, že dnešní zhýčkaná mládež by v takových podmínkách nepřežila ani týden. Hluboce obdivuji každého, kdo tyto hrůzy přežil. Lituji dětí, které musely svůj nejkrásnější věk, který by měl být správně naplněn smíchem, hraním a bezstarostnými dny, prožít (pokud vůbec měly to štěstí a přežily) v takové hrůze, obklopeny všudypřítomným strachem, nemocemi a smrtí, která denodenně dýchala lidem na krk. Doporučuji přečíst a přestat remcat, pokud se nám zrovna nedaří podle našich představ.
Absolutně nejlepší kniha co jsem kdy četla! Po dočtení knihy jsem se cítila velice bezmocně, utrápeně a smutně. Vůbec si nedokážu představit, že bych tohle měla zažít na vlastní kůži. Hodně doporučuji přečíst:-)
Knihou jsem byla naprosto ohromena! Bylo mi Liny velice líto (hlavně tedy u konce). Úplně jsem z této knihy cítila bezmoc, ponižování a smutek. Vůbec si nedovedu představit, že bych tohle zažila. Mít rozdělenou rodinu, každodenně být hladová a ponižovaná a přitom všem se ještě zamilovat. Určitě knihu doporučuji!
Opět skvělá kniha. Dovedete si v dnešní době představit, že Vám je 5, 10, 15 nebo 35 a více let ( ostatně na věku nezáleží), do bytu Vám vrthne tajná policie, která Vás odvleče kamsi. Rozdělí Vaši rodinu a pošle Vás a vaše děti do pracovního tábora kamsi na Sibiř? Jediným podepsáním papíru Vás odsoudí na 25 let nucených prací aniž byste se dozvěděli proč. Je to kruté, děsivé a i toto je společná historie. I my Češi jsme mohli spadnout do této Stalinovy mašinérie. Myslím, že tak jako se svět věnuje historicky fašistické diktatuře i na toto bychom neměli zapomenout.
Silně emotivní román. Násilné vyhnání, hlad, bída, ponižování a na druhé straně víra a hrdost a naděje. Přestože obyvatelé pobaltských států měli být zapomenuti a po návratu z gulagů se stali lidmi druhé kategorie, dočkali se po čtyřiceti letech opět svobodnými národy. Přes všechnu bolest a slzy - ať jim to vydrží. Tato kniha by měla být zařazena do povinné četby pro střední školy. Málo lidí ví o osudech malých států a v nich o obyčejných lidech.
Nestkutečné, neobešlo se bez kapesníku a výkřiků zášti do ticha.. Všem doporučuji přečíst.
Nerozumím, proč zrovna takové knihy nejsou v povinné četbě pro všechny. Až doteď jsem nevěděla o hrůzách, které Sověti páchali na obyvatelstvu Litvy, Lotyšska, Estonska a Finska. Jako by se na ně úplně zapomnělo, přitom trpěli stejně jako ostatní věznění lidé. Perfektně popsaná zlost, nenávist, hnus, beznaděj a zoufalství, ale také záblesky lidskosti a neumírající lásky ve vypjaté situaci. Po dočtení knihy jsem si více uvědomila význam výjevu na obálce. Je to úžasná kniha.
"V některých válkách se bojuje bombami. Lidé od Baltu v téhle válce bojovali vírou. V roce 1991, po padesáti letech nemilosrdné okupace, tři pobaltské republiky znovu získaly samostatnost, mírově a se ctí. Daly přednost naději před nenávistí a ukázaly světu, že i v té nejtemnější noci svítí nějaké světélko. Prosím, čtěte o nich. Povídejte o nich někomu. Tyhle tři státečky nás naučily, že láska je ta nejmocnější armáda. Ať už je to láska k příteli, ke své zemi, k Bohu, nebo třeba k nepříteli - láska nám odhaluje zázračnou povahu lidského ducha."
Kniha, která vám strašně rychle uteče, i díky poměrně čtenářsky přitažlivém členění na kratičké kapitolky a doopravdy mimořádné čtivosti. Vypravěčka, mladičká Lina, nemilosrdně zachycuje osudy Litevců deportovaných do Sovětského svazu. Hrůzou, děsem, nejistotou a beznadějí prosvítá dobrá nálada, vzpomínky na lepší časy i naděje. A budu asi jediná, ale hrozně mě zaujala postava Kreckého. Škoda jen, že mu nebyla věnována větší pozornost...
Krásné a otřesné. Krásně psáno o otřesných zkušenostech. Je to lidské, plné touhy, bolesti, lásky, naděje, strachu, umírání, a přitom pořád tak naléhavé a aktuální.
Skoro nemam slov. Docitala jsem v noci, protoze jsem proste nemohla prestat. Krasny styl + silny pribe nabity emocemi je to, co dela skvelou knihu. Kdyz se diky knize navic dovim neco noveho, je to uplny ideal. Je skvele, ze existuji spisovatele jako pani Sepetys, kteri nam takove zapomenute, nebo spis malo zname udalosti priblizuji, navic tak krasnym zpusobem. Jen me desi, jak se historie porad opakuje a jak je lidstvo nepoucitelne.
Opravdu doporucuji.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Přečteno za jeden den. Neskutečně úžasná kniha