Medzi odtieňmi sivej
Ruta Sepetys
V pútavom a miestami až desivo mrazivom príbehu rozpráva mladučká Lina o tom, ako sa počas stalinských deportácií Litovčanov v roku 1941 dostala spolu s matkou a bratom do pracovného tábora na ďaleký Sibír. Jej otca, univerzitného profesora, obvinili z protisovietskej činnosti a popravili vo väzení. Rodina odhodlaná nedať sa zlomiť znáša ustavičné ponižovanie, muky a trápenie dozorcov, ale aj nehostinnú zimu za polárnym kruhom, ktorej mnohí z deportovaných podľahli. Bojujú o každú omrvinku chleba, o každú vykopanú repu, aby mali čo do úst. Mnohí chorľavejú, no v blízkosti niet lekárskej pomoci. V najdrsnejších podmienkach sa postupne odhaľujú charaktery deportovaných, ale aj ich strážcov. Niektorí prejavujú ľudskosť, súdržnosť, súcit a pokoru, ďalší by radi prežili aj na úkor iných. No aj v tomto neľudskom a mrazivom prostredí vzplanie láska... Podarí sa Line, jej bratovi Jonasovi a matke prežiť, alebo sa stanú obeťami krutého zaobchádzania, hladu a vyčerpania uprostred nekonečnej ľadovej pustatiny?... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2011 , Ikar (SK)Originální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Knihu na toto téma jsem ještě nikdy nečetla. Jak lidé z gulagů žili, nebo spíše přežívali a jak obrovskou zimou trpěli. V šedých tónech je opravdu velice silný příběh, který by si měl přečíst každý.... více v mojí recenzi zde :)
Před chvílí jsem dočetla a přes slzy skoro nevidím na to, co píšu. Tenhle příběh budu mít ještě hodně dlouho v srdci... Víc psát nemá smysl. Stejně by to dostatečně nevyjádřilo, co ve mně knížka zanechala...
To tak čtete poslední stránky, pak přijde epilog, pak doslovo autorky... a vy zjistíte, že máte celou tu dobu pusu otevřenou úděsem dokořán, klepete se podvědomě zimou a že už jste se naučili číst i přes slzami zalité oči. To, myslím, nepotřebuje větší popis dojmů.
Ačkoli je kniha na motivy obrovského zla a obrovské černé skvrny v moderních dějinách lidstva, je vyprávěna krásně a lidsky. S touhou ukázat, že ani v obklopení tyranů a v těch nejhorších podmínkách nemusí být nouze o empatii, dobrou vůli a lásku. Slzám se neubráníte, já si poplakala i v tramvaji. A myslím, že až udeří mrazy, budu cítit výčitky, že mohu být zabalená v kabátu, pletené čepici a šále, obutá v teplých botách a pak přijít domů do tepla, dát si večeři, uvařit si čaj a usínat zachumlaná v peřině. Rozhodně ne každý měl to štěstí. Zájemcům o téma sovětských gulagů doporučuji Souostroví Gulag, byť je to o poznání těžší literatura.
Přečetla jsem si pár stránek a knihu odložila. Psáno podivně stručně a vypráví to naivní dítě? Po pár měsících, kdy jsem nevěděla co číst, jsem si na tuto knihu vzpomněla a donutila se k ní vrátit. A za chvíli už jsem se opravdu do čtení nutit nemusela. Postupně jsem zvyšovala své hodnocení. Ubývající stránky mi pomalu lámaly srdce, duši zaplnily šedí a úzkostí.
Při čtení jsem si šla namazat chleba a vyhazovala jsem zbytky už starého tvrdého pečiva. Při pohledu na tolik jídla vyhozeného v mém koši se mi udělalo zle. Ze sebe. Ze světa. Tak silná je tato kniha. S ní okusíme trošku jiné odstíny šedi.
"Strana 361: Myslím na tebe. Strana 412: A co ty, myslíš na mě? ... Zavřela jsem oči. Ano, myslím na tebe. Všechno nejlepší, Andriusi."
U této autorky jsem začala její nejnovější knihou - Sůl moře, která mě doslova omráčila! Od tohoto příběhu jsem tedy nečekaně čekala to samé... No a ano, byla jsem ohromená, smutná a dojatá, ale tak nějak jde vidět, že je to autorčina prvotina... Postavy nejsou tak skvěle vykreslené a děj je spíše jednoduchý... Ale kniha se četla skoro sama, kdyby mi bylo o pár let méně, tak si myslím, že by mě zasáhla víc, takhle u mě vede jednoznačně Sůl moře!
Je to ta kniha, do které se zamilujete a ona se vám odvděčí tím, že vám to srdce zlomí. Ale budete vděční, alespoň já jsem.
Zpočátku jsem se knížkou trochu prokousávala, ale asi od půlky jsem se "zakousla" a musela ji dočíst během jednoho odpoledne. Bylo mi potom trochu smutno... Ale naštěstí není nikdy všechno úplně zahalené v šedých tónech...
,,Láska je ta nejmocnější armáda. Ať už je to láska k příteli, ke své zemi, k Bohu, nebo třeba k nepříteli - láska nám odhaluje zázračnou povahu lidského ducha."
,,V hlubinách zimy jsem konečně zjistil, že uvnitř mě tkví nezlomné léto." Albert Camus
Příběh mě naprosto pohltil. Po dlouhé době jsem narazila na něco kvalitního; to tahle kniha opravdu je. Pro Sepetysovou to sice byla prvotina, ale vůbec to na tom není poznat. Příběh je poutavý, dramatický, nepředvídatelný, dostatečně detailní, aby to bylo zajímavé a zároveň ne nudné. Určitě doporučuji i těm, kdo nemají podobný žánr příliš načtený nebo hledají zajímavou knihu s úžasným dějem. Pět hvězdiček.
Tak tohle je naprosto úžasná knížka. Věděla jsem to už po prvních pěti stránkách. Děj mě pohltil. Bylo to surové a jemné, plné štěstí a naděje, stejně tak žalu a zoufalství. Naprosto mě to pohltilo a nepustilo do posledního dechu. Ráda bych řekla, že to bylo temné, ale nemůžu. Bylo to opravdu V šedých tónech. Bylo to tak šedé, až se každá barevná jiskřička rozhořela v plamen naděje a štěstí. VELICE DOPORUČUJI.
Konečně jsem se k téhle knize dostala a nelituji že jsem si ní přečetla ba naopak.. Kniha mi něco do života dala.. A nejspíše změnila můj pohled na svět.. Tak pěkně a zároveň smutné čtení jsem ještě nečetla..povedená knížka..I když místy smutný.
Knížka, který vás donutí zamyslet se nad vlastním životem a jak se vlastně máme dobře. Knížka, která vás zkrátka dostane.
A taky konečně knížka, která je "z druhé strany" a lidé se dozví, že podobná zvěrstva se nekonala jen ze strany nacistů.
Autorovy další knížky
2013 | V šedých tónech |
2016 | Sůl moře |
2020 | Mlčící fontány |
2014 | Potrhaná křídla |
2022 | Musím tě zradit |
Nikdy jsem nečetla nic podobného. Bylo to překrásné. Tak pravdivé a dech beroucí. Trhalo mi to srdce na kousky a nedokázala jsem zahnat slzy, ale stejně to byla ta nejlepší kniha, co jsem kdy četla. Ruta Sepetys je úžasná a její knihy jsou nepopsatelně překrásné.