Mefisto
Klaus Mann
Mefisto, nejvýznamnější dílo Klause Manna, je silně otevřeným, zčásti autobiografickým protifašistickým románem, projevem bezradnosti jedné generace intelektuálů vůči nacistickému násilí. Pojednává o významném německém herci Hendriku Höfgenovi (předlohou byl Gustaf Gründgens), který udělal velkou kariéru za Výmarské republiky, pak v době nacismu a nakonec znovu po osvobození Německa. Jeho parádní rolí byl právě Mefisto. Stejně jako hlavní hrdina, i řada dalších postav má předlohu v tehdy žijících osobách, včetně Marlene Dietrichové, samotného autora nebo jeho otce Thomase Manna.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1937 , Sfinx – Bohumil JandaOriginální název:
Mephisto: Roman einer Karriere, 1936
více info...
Přidat komentář
Skvěle napsaný, občas cynicky vtipný a vlastně pravdivý příběh o budování kariéry pozdějšího intendanta Hendrika Hofgena. Kniha mě neuvěřitelně zaujala, přestože jsem o příběhu zpočátku neměla valné mínění. Dokonalé vykreslení atmosféry těsně předválečného Německa, hlavně přesné charakteristiky skutečných historických postav do takové míry, že bylo hned jasné, o koho jde bez udání jména, a k tomu ještě spousta vtipných narážek na historické události. Díky své originalitě a brilantnímu jazyku se kniha prostě stala jednou z těch, které ve mně zanechaly hluboký dojem a vzpomínky...
rozporuplné pocity při čtení...
Odpor nad tím vším co popisuje....hnus na jednáním lidí ( byl bych jiný ?? ) jpři znalosti a vědomí o čem píše ( kdo to byl asi onen Tlusťoch ?? ) a kam to vše spěje....ale i zájem jak to vše vlastně bude dál i když to je předem jasné.
Vřele doporučuju...
Velice aktualní téma, četla jsem zbožný tanec ten mě přivedl k mefistovi, Klaus Mann umí.
A pak že svině jsou jenom u nás...příběh herce, pro kterého se hraní stalo životní rolí ( :D ) a kterému jsou přátelé a zásady na obtíž. Stejně kvalitní je i variace na stejné téma od O. Neffa - Trampoty pana Humbla
Příběh o tom že člověk dokáže pro slávu a peníze obětovat úplně všechno...včetně vlastní sebeúcty. (Pokud je ovšem dost dobrý herec na to, aby pořád mohl předstírat, že nějakou pořád ještě má.)
Mefisto je..specifická kniha.
Je o člověku, který je naskrz prohnilý vidinou kariéry, kdy je schopen obětovat téměř vše či udělat něco, co tíží jeho svědomí, ryje hluboké rýhy do duše, aby pod rouškou smrti opět vyvstaly na povrch a děsily svého majitele.
Je to náročné čtení, které nutí čtenáře i myslet. Děj je natahován, zpomalován a natahován, a přesto to nijak zvlášť neruší.
Stále ovšem nevím a nechápu, v čem je tak tato kniha dokonalá, protože k naprosté dokonalosti ještě krůček schází. Ten už, žel Bohu, Mann neudělá.
Je zajímavé, jak Klaus píše úplně odlišně než jeho otec. Žádná uměřenost, ale divoká expresivita; žádná jemná ironie, ale jízlivé plivance do ksichtu vší blbosti; žádná psychologická drobnokresba, ale břitké karikatury. Takový je Klaus Mann v Mefistovi. Co ovšem po otci rozhodně podělil, je přesnost. Celý ten groteskní příběh totiž podává stylizovaný, ale výstižný portrét nástupu hitlerismu, včetně celé palety charakterů, které se s touto nešťastnou dobou vypořádávají. Tey přesněji řečeno v ní různými způsoby selhávají. Od oportunních bestií až po smutnou postavu dýchavičného herce, ublíženého chudáka s upřímnou vírou v to, že nacionalismus nastolí na světě spravedlnost. Toho zničí pozdní prohlédnutí, že je to celé jen bizarní mocenská fraška ambiciózních hovad. Mechanismy tyranie a její hnijící podstata jsou Mannovými zběsilými tahy načrtnuty výborně. No a hlavní "hrdina" Hofgen, slepě a trochu tupě prodávající své geniální nadání zlu, to je dokonale nadčasový typ duševní kurvy.
Ze začátku se mi kniha četla těžce - nemám moc ráda seznamování s postavami stylem, že se o nich pár jiných postav baví. Pak jsem se ale začetla a prožívala onu struhující kariéru jednoho ambiciozního herce v té děsivé, těžké době.
rekla bych ze jedna z knih, ktere "neurazi", ale na druhou stranu ani nijak neoslni..coz je skoda protoze tema je to rekla bych ze lakave, ale literarni zpracovani proste misty dost pokulhava
Velmi silný příběh v nepříliš atraktivním stylistickém provedení; kniha jejíž obsah a poslání převyšují lehce kostrbatý literární projev (špatný překlad?). Nemyslím si, že by kniha skrze postavu Hendrika Höfgena pojednávala o fanatismu. Pojem "fanatismus" vnímám (doufám, že správně) jako slepé nekritické nadšení a víru v (naprosto scestné) ideje - v knize postava Hanse Miklase. Höfgen ideje ani víru neměl; za to měl kariérní cíl. Toužil po moci, slávě, bohatství a byl pro ně ochoten udělat cokoliv. Výborný herec na jevišti a ještě lepší ve skutečném životě. Chladnokrevný kalkulátor, který vždy přesně věděl, co má udělat a komu se podbízet; který byl schopen najít své místo na výsluní za každého režimu.
Huf, uf, těžká literatura. Velmi sugestivní pohled na vznik fanatismu v souvislosti s jedním konkrétním životem. Odsouzeníhodné či politováníhodné, toť otázka?? Jedna z klasik, které by si opravdu mohl přečíst každý, možná by na světě trochu toho násilí ubylo (ale spíš ne).:(((
Štítky knihy
zfilmováno německá literatura fašismus divadlo herci kariéra Výmarská republika rozhlasové hry německé romány
Báječná kniha ukazující jak je člověk snadno ovlivnitelný a zaprodatelný. Výborně napsána. Moc moc doporučuji.