Mého manžela nezastřelil Kajínek
Eva Jandová
Pro mě samotnou i pro celou naši rodinu byla Štefanova smrt strašnou tragédií, která dodnes poznamenává naše životy. Byla to skutečně obrovská rána pro všechny v mém nejbližším okolí. Ti, kterých se událost osobně nedotýkala, ji považovali naopak za obrovskou senzaci. Po celá dlouhá léta ve mě uzrávala myšlenka očistit Štefanovo jméno a dovědět se pravdu. Konečně zjistit, jak to tenkrát doopravdy bylo. Jsem totiž přesvědčená, že mého muže nezabil Jiří Kajínek, který je za jeho vraždu odsouzený na doživotí! Kniha obsahuje vztahovou mapu postav, které sehrály důležitou roli buď v případu samotném, a nebo následně v životě autorky.... celý text
Přidat komentář
Chápu bolest, kterou měla autorka po tragédii, která se odehrála v jejím životě, ale je také potřeba říci, že pan Janda a jeho okolí nebylo úplně čisté...
V žádném případě nechci zlehčovat bolest a utrpení, které musela tehdy autorka prožívat, ale vydat knihu s názvem - Mého manžela nezastřelil Kajínek, hovoří za vše...
Jsem přesvědčený, že pan Kajínek nestřílel v oněch serpentinách...
Za knihu pro autorku palec nahoru, už i za odvahu ji sepsat.
Mě se knížka líbila moc. Úplně jsem se do příběhu vžila. Paní Jandová musela prožívat velmi těžké chvíle
Tak důvod napsání této knihy mi zůstal utajen. Snad chtěla vydělat na smrti manžela, snad se chtěla zviditelnit a nebo, pane Bože chraň, snad ospravedlnit Kajínkův zločin?
V každém případě žádná konkrétní jména nepadla, žádné převratné závěry se nekonaly. Jen další spekulace a zvýrazněná linka na bývalé policajty, se kterými se Janda pachtoval. Knížku jsem si koupil ze zvědavosti a nelituji toho, ale žádné zázračné rozuzlení tady nečekejte. Podle popisu v knize byl pan Janda úplný Mílius, dobrák od kosti, příkladný táta, skvělý manžel a sportovec. Jestli je to pravda a nebo zbožné přání jeho ženy jsem si neověřoval.
Knihu psala manželka a umím si představit, že spoustu věcí si domýšlí a odhaduje. I ten největší hajzl doma hajzlem není, své děti miluje. Výpověď i kniha jsou osobní názor. Těžko říct, jaký byl Štefan ve skutečnosti, ale asi takový nevinný andílek nebyl. Smrt mu samozřejmě nepřeju. Myslím si ale, že na své prachy právo měl, aby je vymohl zpět. 90. léta byla jako na divokém západě. Mohlo se téměř vše a nikdo není potrestán. Policie a jejich zvěrstva. Čím dál víc věřím tomu, že to Kajínek neudělal.
Bod nahoru za vloženou vztahovou mapu, ta překvapila. Snad každý, kdo se o tento případ byť jen trochu zajímal, ví, že je v něm hrozně moc nesrovnalostí a nejistot. A i těch (ne)náhod, jak psala autorka. Tak napíšu už jediné - jsem zcela přesvědčen, i v tomto případě, že ony boží mlýny melou.
Zajímavý úhel pohledu vdovy po Štefanu Jandovi, který je neodmyslitelně spjat s případem Jiřího Kajínka.
Podle názvu knihy bych řekl, že vdova po "popraveném" Štefanovi Jandovi dá více svých důvodů, proč si myslí, že vrahem její manžela nebyl Jiří Kajínek. Paní Jandová se tohoto tématu dotkne jen v závěru knihy a to pouze v několika bodech. Celá kniha se spíše věnuje společnému životu Štefana Jandy s paní Jandovou. I přesto jde o zajímavou knížku, která mi zase o něco více rozšířila obzor o tomto případu a přidala další úhel pohledu. Vztahová mapa vypracovaná v této knize je na výbornou a je snad to nejpodrobnější, co se dá na toto téma najít a pozor policisté jí NIKDY nevypracovali. V ní je jasně napsáno, kde a v jaké pozici stojí v tomto případu Jiří Kajínek a nikdo k tomu nemusí nic dodávat, protože obrázek si udělá každý sám. Nepřísluší mi hodnotit, jaký byl Štefan Janda člověk, jen mohu říct, že si svůj osud dle mého předurčil sám. Inu, tak už to v divoké porevoluční době v našem státě bylo...
Moc ideálů, uměle vytvořených emocí a podivný úhel pohledu. Možná má autorka pravdu a možná účelově mlží, jak to ale bylo skutečně zůstane na vždy ....
Pani Jandova je asi mimo svět, to co psala v te knize je asi tak 10%pravda. Vymýšlení,lži a dělat ze sebe něco co vlastně není a dělat si jméno za mrtvého manžela je dost podle. Nikdy nebyla nic. Ten kdo ví jak to vše doopravdy bylo, tak si to nechá pro sebe. Štefan byl můj strejda, teď se musí ty s**** obracet v hrobě.
Pekny pribeh ze zivota vdovy uspesneho podnikatele. Rada jsem si precetla o nejvice probirane vrazde z jineho uhlu pohledu.
Kupodivu se to četlo celkem dobře. Jedná se o subjektivní výpověď. Není třeba hledat ani mezi řádky, aby bylo jasné, že manželství Jandových nebylo vůbec šťastné. Některé náznaky svědčí o bezcharakternosti pana Jandy, na čemž nic nemění jméno jeho vraha. O filmu Kajínek a ztvárnění svého muže v něm se paní Jandová radši nezmínila.
Pane Bože, to byl slaďák. Slušný, hodný, starostlivý obyčejný kluk. Všichni ho měli rádi, ale přesto mu mnozí lidé škodili. Otec s ním nesměl být, matka ho v podstatě neměla ráda. Byl u STBáků, rychle zbohatl, zchudl, zbohatl, ... Kamarádil se s policajty. Trochu mi to připadalo jak kniha do červené knihovny, jen ten konec se červené knihovně vymyká. Co mne na této knize vysloveně zaráží je název. Vzhledem k obsahu knihy je zcela nesmyslný. O vlastní vraždě toho tam je minimum, o vyšetřování téměř nic a o Kajínkovi jen několik zmínek. Z názvu bych očekával, že se v knize bude více poukazovat na nesrovnalosti, zvláštnosti a podivnosti vyšetřování. Přitom to je jen životopis autorky a jejího muže.
Kolem pana Kajinka je hodně podivných věcí, ale.. tato kniha mě tedy nijak nepřesvědčila, spíš mě vůbec nepřesvědčila, neobsahuje žádné nové informace, jen vyprávění o jednom "naprosto skvělém, slušném a bezúhonném člověku", styl psaní se mi nelíbil, některé věci vypadají dosti "přibarveně", některé myšlenky jsou jako by velmi velmi naivní.. Řekla bych - zbytečně vydaná kniha !!
Na knížku jsem byla zvědavá, ráda jsem po ní v knihovně sáhla.....zhruba jsem tušila, co mě čeká. Nenašla jsem tam prakticky nic nového. Snad jen popis života z pohledu manželky, která mi přišla chvílema hodně, hodně naivní.....
Četla jsem i knížku, kterou napsal Kajínek.
Sledovala jsem i reportáže J.Kroupy....
Hodně věcí se shoduje.....jen mě to utvrdilo v mém názoru......
Kniha plná fabulací, emocí a frustrace. Stylová neučesanost tu není na závadu, spíš působí autenticky. O případu pana Kajínka se tu oproti očekávání toho moc nedozvíme, zato si můžeme udělat představu, jak probíhala v praxi ta naše demokratizace. Jak se propojení starých struktur, včetně STB, s novými subjekty stalo normou, je tu vylíčeno až hororově. Kéž by to byla fikce a nikoliv literatura faktu...
Silná kniha, autenticky popisuje jak autorčiny emoce, tak okolnosti a některé "náhody" kolem smrti jejího manžela.