Měl jsem obrnu
Jaroslav Jakubec
Ve svých 11 letech jsem onemocněl tak, že jsem se nemohl ani hnout. Netušil jsem, co mě čeká. Když jsem se dozvěděl, že mám obrnu, bylo mi, jako kdyby do mě někdo vrazil nůž. Moje maminka totiž prodělala dětskou obrnu, když mi byly dva roky, a zůstala ochrnutá tak, že nemohla chodit. Měl jsem hrůzu z toho, že budu nadosmrti mrzák. Rozhodl jsem se s nemocí bojovat a do boje dát všechno.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem měla uloženou dlouho v databázi knih, které chci přečíst. Ale kdybych ji nečetla, nic by se nestalo. Kniha vypovídá o klukovi kolem roku 1950 a o tom, jak dostal obrnu. Bohužel jsem si naivně myslela, že bude vyprávět hlavně o tom, ale vyprávěl spíš hlavně o životě na vesnici, pořád se vracel ve vzpomínkách. Když ležel v posteli, byl to pořád jeden a ten příběh dokola. Přišel táta, syn se ptal na žně. Táta mu přinesl dvě krabice zakusku. Shrnuto knihu asi takto. Pokud někoho zajímá, jak se předtim žilo, doporučuji si ji přečíst. Pokud někdo doufá, že se autor rozepíše o tom, jak měla hlavní postava obrnu, je tam toho jen opravdu malá část.