Měl jsem psa a kočku
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479718/bmid_mel-jsem-psa-a-kocku-sIB-479718.png
4
250
250
2. vydání humorných vyprávění o životě se čtyřnohými přáteli, která vznikala nejdříve ve formě fejetonů, sloupků a črt. V knižní podobě s kresbami Josefa Čapka.
Přidat komentář
Když nám, před lety, zemřel náš první psí frajer, bylo nám neskutečně smutno a já v slzách konstatovala, že psa dom už nikdy. Vždyť jeho oči mluvili ke mě psí řeči a já věděla, že si rozumíme, jak s nikým. Po 30 letech jsem své další štěstí dostala a to ještě v mladě štěněcim věku, kdy mu maminka zemřela a my ho po nocích krmili podle scénáře pana veterináře. A zase promluvili psi oči...a já se v nich totálně utopila a pochopila Čapkovo konstatování: pes je z rodu humoristů, „je dobromyslný a vulgární jako anekdotář, který by se bez publika musel ukousat nudou“.
Kniha je naprostá pecka, psí příběhy jsou napsány s takovou náručí lásky a něhy, kdy každý, kdo má doma jakékoli domácí zvíře , jihne a nejraději by toho svého mazlika, uňuhňal...přesto, že se včera nepochopitelný způsobem podhrabal do sousedovic zahrady a způsobil tam neskutečnou paseku. Z jeho oči se dá totiž vyčíst..." to máš za to, že jsme včera nešli na procházku, cos slibovala..."
Čapek psům ohromně rozuměl a jeho.laska k živým tvorům je cítit nejen z této knihy.
Útlá milá knížka od pana Čapka. Trochu mě překvapilo, že 3/4 knihy je zase o pejscích, ale to vůbec nevadilo. Z jeho pera je zřejmé, že miloval všechna zvířata a přírodu vůbec. Po přečtení jsem hned knížku rozpůjčila po rodině a všichni jsme se shodli, že když už doma pejska máme, není to tak, že my určujeme program, do kterého se domácí mazlíček zařadí, nýbrž on je tvůrce našeho volného času.
Kdo někdy měl za mazlíčka nebo za parťáka nějakého toho chlupatého čtvernožce, ať už mňoukajícího nebo štěkajícího, ten o tom ví své. Karel Čapek byl velmi dobrý vyprávěč a pozorovatel. Krásné a milé vyprávění. Kniha neztratila své kouzlo ani v dnešní bláznivé době.
Laskavé vyprávění pana Čapka je jako vždy pohlazením pro duši. Jednotlivé příběhy jsou plné běžných situací, které každý majitel zvířat určitě někdy zažil. Vše je navíc čtenáři podáno lidsky, ale přesto jaksi vznešeně, jak je to pro Karla Čapka typické. Body ubírám za určitou rozvleklost knihy, pravděpodobně je to tím, že to původně byly sloupky a fejetony, a také za tu lehce hořkou pachuť, která mi zůstala po přečtení všeho toho věčného připouštění, topení štěňat, kupírování ocásků atd. Vím, že taková byla doba, sama jsem z vesnice, ale stejně to na mě nějak dolehlo.
Co se týče humoru, myslím si, že knihu už dnes překonal třeba Terry Pratchett a jeho Nefalšovaná kočka.
Audiokniha
Kouzelně načteno Markem Ebenem, slast pro uši i duši. Krásné, děkuji!
PS. Zvolený hudební doprovod mě spíše vyděsil než potěšil a vrátil do 70 let 20.století. Tady by to chtělo určitě změnu.
Kniha od roku 1939, kdy vyšla poprvé, vůbec neztratila své kouzlo. Je úžasná! Vtipné, zajímavé a pravdivé postřehy, které může nabýt opravdu jen zapálený milovník pejsků a kočiček ;-). Jen málo současných autorů dokáže psát tak krásným jazykem a potěšit čtenáře laskavým slovem. Tleskám....tam nahoru, do nebe.
Pěkné postřehy o chovu i chování psů a koček. Po desetiletích, která uplynula od napsání knihy, jsou vidět změny, ke kterým v přístupu k těmto domácím společníkům došlo. Ovšem třeba zamyšlení nad chovem psů z hlediska módnosti plemen je aktuální i dnes. Marně vzpomínám, kdy jsem naposledy na ulici viděla erdelteriéra. Oko potěší velmi zdařilé ilustrace.
Typický Karel Čapek – laskavý humor a i po sto letech krásný jazyk. A tady navíc i zvířátka. Až se budete chtít na chvíli zastavit a odpoutat od hektické přítomnosti, zkuste Pudlenku.
Tak jsem si opět díky čtenářské výzvě 2024 oživila toto krásné psaní od Karla Čapka. Součástí této knihy je i dle mého názoru velmi známý příběh Dášeňka, která byla vydána i v samostatné knize. Autor velmi krásně umí zachytit život psů a koček. Když jsem tuto knihu četla, musela jsem se smát, protože při čtení jsem si říkala, jak moc to připomíná právě mého pejska a kočku. Opravdu psáno ze života.
ONA tajemná bytost ---"je vždycky tak trochu nad věci - vždycky vypadá, jako by se blahovolně a poněkud pohrdavě snížila k tomu, že se baví".
ON (rozuměj, pes) ---"si hraje celý" (kdežto ONA)---"jen tak, jako z rozmaru".
Čeká vás laskavé, chytře zábavné čtení nejen pro děti.
Nahlédnete do dětsky šťastného světa v němž žije pan spisovatel a spolu s ním i jeho zvířátka (on o nich často píše). Hned od prvních řádků vám bude jasné, že se u Čapků mají dobře, zvlášť kočičky a pejsci, mají je tam rádi.
Tahle knížka je hlavně o soužití s nimi.
Teď si ale dovolím povídat trochu víc o kočkách (viz zadání čtenářské výzvy - hledej milovníky koček), těch záhadných a svérázných tvorech.
To je ONA - trochu tajemná -"Člověče, otevř mi!"
- trochu estét - "a postarej se slušně o mou kočičí existenci"!
"A teď hledej, hledej a najdi takové zvláštní místo. A není to ani tahle lenoška, ani tenhle polštář, co na něm spávám."
"Tak co mám vlastně hledat?"
"Něco mi říká, že by to mohl být tenhle prádelník, tahle postel."
ON (rozuměj, pan spisovatel) - "si zatím klidně sedí u stolu, se skloněnou hlavou a stále drápe svým černým drápkem".
A já se těším na každý výsledek toho jeho "drápání" :-), jenže teď už je čas, aby toho nechal, "člověče, podrbej mě mezi ušima!"
(SPOILER)
Krása kol kolem. S vnučkou si střídáme ve čtení a já se kochám navíc tóny hlasu... Může být něco hezčího?
Doporučuji si zážitek zopakovat.
Úsměvné čtení o domácích mazlíčcích pana Čapka.
Jen to topení štěňat mě překvapilo.
Poměrně rozkolísané hodnocení této knihy docela chápu. Občas se zdá, že je to spíš kniha pro děti, občas asi zrovna ne. Každopádně Minda je hodně dobrá a o Dášeňce snad nemá cenu vůbec psát, to je dávno klasika. V tomto krvavém světě je to pohlazení po duši, které určitě stojí za přečtení.
Kniha kvalitativně dosti rozkolísaná. Vedle skutečně nezapomenutelné Dášeňky a jen o fous horších předcházejících textů (Minda, Iris, Ben, Bijou, Blackie a Bibi) obsahuje i texty vysloveně příležitostné a dnes už značně antikvované a vlastně i naivní (výstav psů atp). Mimo to se v těch původně novinově vydaných "kočičích" textech Čapek často dost opakuje. Zajímavé jsou ovšem u nich shodné motivy s "Modroočkem". Že by nějaká ta nepřiznaná inspirace? ... Celkový dojem: 75%
Obrovske zklamaní.
Jednak jsem zila v tom, ze je to knizka pro deti. Dobre, moje chyba.
Je tam jeho osobity styl, ale nektere nazory na chov psu mne tedy nadzvedavaly a trosku zmenily nazor na tohoto muze. Je to mozna tim, ze je to sto let a tehdy dle me v soucasnosti jiz pouhe predsudky byly asi brany jeste jako moudra tehdejsi inteligence. No nevim ;)
Z cele knihy je nejlepsí doslov Olgy.
Jednoznačně pohlazení po duši. Odposlechnuto jako audiokniha v podání nezaměnitelného Václava Vosky. Čapek psal tak krásně o zvířatech, že vám před očima hrají jeho trampoty se psy i kočkami.
Milé úvahy Karla Čapka, aka milovníka psů a koček, z nichž dýchá poklidná doba první republiky - bez mobilů a internetu, zato s kočkami a psy :-)
Štítky knihy
kočky psi příběhy o psech kočičí příběhy láska ke zvířatům
Část díla
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Zábavné, milé a odpočinkové čtení. Několikrát jsem se upřímně zasmála. Polovinu knihy vlastně tvoří samostatná knížka Dášeňka. Za co ale srážím hvězdičku - sloučení samostatných fejetonů do jedné publikace podle mě nebyl úplně dobrý nápad. Jelikož se v povídkách opakují stejné myšlenky, postřehy, dokonce i celé věty, čtenář má pak pocit, že s lehkými nuancemi čte to samé dokola. Těm, co se chystají do knihy pustit, bych doporučila nečíst zaráz, ale jednotlivé kapitolky s odstupem.
"Jelikož nemá ani ocasu, který by sloužil k orientaci, nevím dobře, kde má hlavu a zadek a zejména jakým způsobem najde mezi tolika chlupy patřičný vchod a východ ze svého těla. Nicméně to je jeho věc, nejspíš ponechaná jeho vrozené inteligenci."