Měla by sis s někým promluvit
Lori Gottlieb
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471397/bmid_mela-by-sis-s-nekym-promluvit-8dA-471397.jpg
4
126
126
Lori Gottliebová je jeden den terapeutka… a druhý den se její svět zhroutí a ona sama musí vyhledat péči odborníka. Svérázný Wendell Bronson ve svém kardiganu a s počínající pleší vypadá, jako by právě vypadl z příručky pro terapeuty – nic však nemůže být dál od pravdy… Světový bestseller, který dává čtenáři vtipnou, svěží a přitom velmi upřímnou optikou nahlédnout do světa psychoterapeutické péče z obou stran, ukazuje křehkost a jedinečnost lidského bytí a poskytuje odpověď na otázku, co je v životě skutečně důležité.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2021 , PragmaOriginální název:
Maybe You Should Talk to Someone, 2019
více info...
Přidat komentář
Vynikající,....pokud jste ve svém životě už někam došli. Verim, ze ve 20ti bych plně nechápala jak je tahle kniha moudrá a kolik je v ní životní pravdy a postřehů o lidech. Věřím, ze hloubaví lidé se sebereflexí jí budou milovat a najdou si v ní své. Podobně píšícího psychoterapeuta Irvina Yaloma také moc doporučuji, pokud vás to bavilo.
Na knihu jsem se těšil, už kvůli dobrým recenzím, ale nakonec to hodnotím jen jako příjemné popovídání si s paní v čekárně, kterou už nikdy neuvidím. Některé části jsou zajímavé, ale nijak mě to nevtáhlo do děje. Autorka nám představila svět psychologů, pár jejich metod a příběhů, které lidé řeší s humorným nadhledem, ale přesto mě to nepřesvědčilo. Johnovo "vyléčení" bylo ke konci až moc urychlené, neuvěřil jsem tomu, ač se za něj autorka plácala po rameni.
Z úvodu ma kniha veľmi vtiahla do deja, ale postupne trochu môj záujem klesal. Preto 4* Ale naozaj zaujímavá téma a prostredie.
“Máte dve uši a jedny ústa a tento pomer nie je náhodný. “
Po pravdě řečeno jsem si při četbě této knihy říkala, jestli by nestálo za to začít chodit na psychoterapii. :-) Lori to podává velmi inspirativně jako cestu za objevením pravdivějšího a vyrovnanějšího já.
Obávám se však, že by mě nejspíš čekalo zklamání, protože jakožto klientka bych se nedozvěděla právě ty zajímavé "zákulisní" a nevyslovené věci, o kterých Lori ve své knize píše. Jak vnímá terapeut to, co klient říká a dělá, a co z toho vyvozuje. Jak usadit to, co klienta zahlcuje a vidí z toho jen zlomek, do celkového kontextu lidské psychiky a přirozených (i když třeba nežádoucích) reakcí na různé podněty. Jinými slovy: souvislosti.
Myslím, že každý čtenář si v knize najde spoustu myšlenek, které ho osloví. Pro mě to byly třeba tyto:
"... lidi nesnášejí, když jim někdo říká, co mají dělat. Ano, možná žádají, aby jim to někdo řekl - opakovaně, vytrvale - ale když jim vyhovíte, jejich prvotní úlevu vystřídá zlost. Stává se to, i když věci jdou hladce, protože lidi nakonec chtějí svoje životy řídit sami, což je důvod, proč děti celé dětství žadoní, aby se mohly rozhodovat samy. (Pak dospějí a prosí mě, abych z nich tu svobodu sejmula.)"
"Přemýšlela jsem o tom, jak často svým partnerům i v obyčejných situacích něco závidíme. A jaké tabu tohle téma představuje. Měli bychom si přece navzájem přát jen dobré. Není láska právě o tomhle?
Setkala jsem se s jednou dvojicí, kdy manželka získala vysněnou práci ten samý den, co jejího muže propustili. U stolu z toho bylo každý večer podivné ticho. Jak moc může mluvit o tom, jaký měla den, aby tím svého manžela neúmyslně nezranila? Jak si měl on poradit se svými pocity, aby jí to nezkazil? Co od sebe mohou lidé realisticky očekávat, když má jeden z nich to, po čem ten druhý beznadějně touží?"
Výborná kniha, veľa inšpiratívnych myšlienok, miestami akoby som sama sedela u Lori a Wendela na terapii.
Z počátku čtení jsem byla z knihy trochu zklamaná. Vypadalo to spíš na další ubrečený román, ale jak jsem se s Lori víc a víc seznamovala, uvědomila jsem si že je mi ta žena strašně sympatická. Důležité ale je, že kniha vám, na obyčejných příbězích ze života - jedním z nich možná může být i váš příběh, ukáže LIDSKOST terapie. Odkrývá nejen to jak se cítí klienti, ale především doposud tak trochu tajné téma jak se cítí terapeuti a co si o vás vlastně myslí. Má vás váš terapeut rád? Na všechny tyto a mnoho dalších otázek zde dostanete odpověď. Stejně jako na to, jak probíhá terapie, jak to ti terapeuti dělají že dokáží říct to pravé v pravý čas? Jak to, že vám dokáže pomoci když to někdy nedokáže ani vaše rodina? Co umí terapeut tak jiného, vždyť si s lidmi "jen povídá". V závěru byla nádherná věta, kterou si zapamatuji. Váš terapeut vás nezachrání, jen vám pomůže abyste se zachránili sami.... a to hned tak někdo nedokáže.
Myslím, že túto knihu vystihla autorka v texte sama: "Písala som o tom, ako niekedy máme kľúč k lepšiemu životu, no potrebujeme, aby nám niekto ukázal, kde sme ho, dofrasa, nechali. Písala som o tom, ako v mojom živote zohral túto rolu Wendell, a ako v životoch ostatných zohrávam niekedy túto úlohu ja."
Pre mňa to bol veľmi pútavý, objavný, chvíľami až katarzný počin, pritom sa román čítal plynulo a ľahko. Páčilo sa mi, že autorka nás zaviedla aj do svojho vnútra, svojich zranení, strachov, obáv; že sa vzdala roly tej, ktorá ako psychoterapeutka všetko vie a zvláda, ale neštítila sa ukázať i svoju zraniteľnosť a chyby, čo ju v mojich očiach (spoločne s celou knihou) robilo veľmi ľudskou.
Nevraviac o tom, že v diele sa objavuje viacero myšlienok/podnetov, s ktorými sa oplatí zoznámiť sa, či skôr pripomenúť si ich, trebárs:
"Je nemožné človeka poriadne spoznať a neobľúbiť si ho. Mali by sme zvolať všetkých nepriateľov sveta a nechať ich vyrozprávať svoj príbeh a najdôležitejšie skúsenosti, opísať svoje úzkosti a skúšky, a všetci protivníci by sa zrazu udobrili."
"Emocionálnu mínu najlepšie zneškodníme tým, že ju odhalíme."
"Choďte za svojou závisťou; ukazuje vám vaše priania."
"Predstavy o budúcnosti môžu rovnako mocne blokovať zmeny ako predstavy o minulosti."
"To, proti čomu sa najväčšmi búrime, je často práve to, čo by sme mali najskôr preskúmať."
Som veľmi vďačná za túto autobiografiu a už teraz šípim, že bude patriť k mojim top prečítaným knihám tohto roka. Jediné, čo mi trochu chýbalo, bol nejaký dôvetok (napr. v poďakovaní), ktorý by objasnil, či jej pacienti vedeli, že sa stanú zároveň aj jej postavami. Ak nie, dosť by ma to za nich mrzelo a u mňa by za to bolo o hviezdičku menej.
Hodně zajímavá kniha, která odhaluje přemýšlení terapeutky o klientech i o vlastním životě.
Kniha vám dovolí nahlédnout na terapeutická sezení s autorčinými klienty, což uspokojilo mé špiclovací choutky, navíc mě to sem tam přimělo i k zamyšlení nad mým mozkem a životem, ale bez toho, abych z toho měla úzkostný záchvat, kdo by řekl, že to jde?
Za mě moc hezká kniha. Dovedu si ale představit, že pro čtenáře, který se nachází ve složité životní situaci, to může být nelehké čtení. Kniha je plná krásných, hlubokých a výstižných myšlenek. Za mě tato kniha funguje jako úžasná terapie.
Druhá kniha od autorky co mám doma, ale první kterou jsem chytla do ruky a přečetla. Trochu jsem se knihy bála, ale anotace mě nalákala.
Jde o čtivou knihu s nejednou zajímavou myšlenku. Není to kniha pro každého, ale mě obohatila a určitým lidem bych ji bez váhání doporučila.
Možno by si sa mala s niekým porozpávať je pre mňa najobohajúcejšia kniha, ktorú som za posledný čas čítala. Myšlienky v nej sú liekom na dušu, fackou, nastavením zrkadla a presne tým, čo by si každý mal prečítať. Je v poriadku cítiť sa zle. Ale nie je v poriadku s tým nič nerobiť.
Autorka nám odkrýva jej životný príbeh začínajúci prácou v Hollywoode, štúdiom žurnalistky, neskôr medicíny a nakoniec psychoterapie. Po rozchode s partnerom vyhľadá terapeuta a rozpráva nám svoj vlastný príbeh. Okrem nej opisuje rozpráva príbehy svojich vlastným pacientov – smrteľne chorej ženy, dôchodkyne odvrhnutej deťmi prahnúcej po ľúbostnom vzťahu, či úspešného producenta, ktorého vinou umrel jeho malý syn.
"Ludia chodia na terapiu v štádiu kontenplácie. Uvedomujú si že je tu problém, no neriešia ho. Ľudia oddiaľuju zmenu lebo sa boja čo bude potom. Zmena znamená stratu pôvodného a strach z neznámeho."
"Ak chcete zmeniť človeka, musíte najprv zmeniť seba. Vzťah je ako tanec. Muž ma svoje kroky a žena ma svoje. Ak však žena zmení kroky, stanu sa len dve veci. Buď donúti zmeniť kroky aj muža alebo si muž nájde inú tanečnú partnerku ktorej bude stúpať na prsty."
"Nejestvuje hierarchia bolesti. Nejestvuje väčšie a menšie utrpenie, lebo bolesť nie je súťaž. Neobviňujme jeden druhého, že mňa trápi to a teba “len” toto. Bolesť je bolesť. Neospravedlňujme sa, že moje problémy sú v porovnaní s tvojimi menšie (pokiaľ nemám rakovinu alebo tu nezúri vojna je mi menej horšie). Ak svoje ťažkosti neberieme vážne, súdime seba a iných a ťažkosti ostatných vyhodnotíme ako menej dôležité. Bolesť zvládneme, že ju prijmeme. Len tak to vieme zmeniť."
"V živote je veľa neistoty. Musím sa naučiť vydržať, že nepoznám svoju budúcnosť a sústrediť sa na prítomnosť."
(SPOILER)
dlouho jsem tápala, o jaký jde vlastně žánr, než mi došlo, že je to prostě předloha k filmu, nebo spíš tv seriálu. autorka používá filmové postupy, třeba den po rozchodu s přítelem ve své ordinaci poprvé usedá do křesla, kde sedávají její klienti, a hledí před sebe. filmové je i uchopení příběhů klientů: mladá žena, umírající na vzácný typ rakoviny, je plná života a nádherná bytost. ze světa pak odchází pro popkulturu typicky krásným a inspirativním způsobem. nesnesitelný klient se časem vytasí s nesnesitelným traumatem, stojícím za jeho chováním, a zanedlouho je ladně překoná a přetaví do proměny (nesnesitelné) postavy v seriálu, který píše. ta proměna dojme a zároveň edukuje zástupy diváků, což už v mých očích hraničí s pohádkářstvím.
ještě víc mě ale rušil nerespektující přístup autorky k jejím klientům, plný odsudků. vlastně celou dobu se na ně dívá skrze brýle, zamazané vlastními nevyřešenými problémy. v první části knihy autorka popisuje, jak je její prací přijít na to, co je u klienta v nepořádku, a právě tento policajstský přístup (namísto osobní zralosti) z ní cítím. k někomu, kdo mě od samého začátku sleduje patologizujícím pohledem, bych nechtěla chodit do terapie ani zadarmo - a neposlala bych tam ani nikoho z mých blízkých.
téma psychoterapie mám ráda, aktivně i pasivně, a baví mě číst knihy o psychoterapii nebo z pera psychoterapeutů. v žádné jsem ale ještě nenašla tak časté opakování toho, že jsou psychoterapeuti (a tedy jiný druh lidí, než jsou třeba klienti), jako u Gottlieb. jakoby se za tento status schovávala, namísto toho, aby v příběhu figurovala prostě jako člověk? nevím, ale přišlo mi to podivné a iritující. zároveň autorka nastiňuje základní postuláty rozličných psychoterapeutických směrů a přístupů - aniž by se to ale jakkoliv odráželo v její praxi. zmiňuje i Olivera Sackse a právě na jeho lidskost a pokoru, s níž nahlížel na své pacienty jako na partnery, nikoli bytosti jemu podřízené, jsem při čtení hodně myslela. podobné supervlastnosti bohužel Lori Gottlieb chybí.
knihu jsem dočetla jen proto, že mě zajímalo, jak to dopadne s jejími klienty. i v tomto ohledu jsem musela překonávat časový chaos, kdy jsou jejich jednotlivé příběhy často vyprávěné napřeskáčku. celkové pole tak obsahuje: příběh autorčiny aktuální osobní krize, prvních prací před 20 lety, studia medicíny a psychoterapie, cesty k otěhotnění, dále zmiňované základy teorií či přístupů a k tomu klientské linie, což už to je opravdu zmatečný mix. posílený bohužel i mizerným překladem.
Kniha plná obohacujících myšlenek a autentického náhledu do terapie. Lori umí terapii představit tak lidsky, bez přetvářky a otevřeně. Přiznává své negativní i pozitivní pocity vůči klientům, vnitřní dilemata během své práce i během řešení překážek ve vlastním životě. Obdivuji její přístup k profesi a je opravdu vidět, jak jí na klientech záleží. Je to opravdu hutná kniha a nelze ji přečíst na jedno posezení, prolínají se zde příběhy klientů i Lori samotné a nejednou mě chytily za srdce. Zatímco jsem procházela všemi příběhy, měla jsem pocit, že jsem sama na terapii (myšleno v dobrém). I přes všechna pozitiva mi kniha občas přišla natahovaná, ale zároveň si neumím představit přijít byť jen o jedinou část.
"Pokud se v životě pořád jenom nimráte a vybíráte si, pokud si neuvědomíte, že dokonalost je nepřítelem dobrého, možná se připravujete o radost."
"Nevědění je dobré místo pro začátek."
"Mnoho z nás má za to, že naši milovaní lidé a oblíbené činnosti tu budou napořád. Když ale na dveře zaklepe smrt, uvědomíme si, že nejvíce ze všeho jsme zanedbávali projekt zvaný náš vlastní život."
"Velká část našeho destruktivního chování má původ v emočních mezerách, prázdnotě, která hledá něco, co by jí zaplnilo."
"Wendell jednou poznamenal, že sami se sebou mluvíme za celý život víc než s jakýmkoliv jiným člověkem, ale že naše slova nejsou vždy milá nebo pravdivá nebo nápomocná - dokonce ani zdvořilá."
Pro mě zásadně obohacující kniha. Proplétání jednotlivých dějových linií klientů a autorky mi přišlo velmi čtivé a napínavé. V závěrečných kapitolách jsem se střídavě smála a plakala, takže si mě příběh evidentně získal. Je znát, že autorka má cit a dlouholetou zkušenost spisovatelky. Používá živé obrazy a krásně pracuje s detailem, provází situacemi, které by mohly působit staticky, protože je kniha postavená na rozhovorech, ale pro mě vůbec statické nebyly. Celou dobu mě velice bavilo sledovat vývoj a cesty všech postav, i když posun vyžadoval třeba delší čas, stejně jako je to v životě. Právě díky tomu ale byly příběhy uvěřitelné. Škoda jen té spíše odpudivé obálky a velkého množství chyb v českém překladu.
Ach ten překlad. To opravdu nebyla dobře odvedená práce.
Nicméně - knížka je to dobrá a pokud se zastavíte nebo alespoň zpomalíte u teoretičtějších vysvětlení a popisů a popřemýšlíte, dává spoustu věcí do souvislostí. Autorka působí velice lidsky a naproti Wendellovi bych se jednou chtěla ocitnout. :)
-- Vztahy v životě ve skutečnosti nekončí, i když už toho člověka nikdy neuvidíte. Každý člověk, se kterým jste si byli blízcí, někde uvnitř vás žije. --
-- Mezi podnětem a reakcí je prostor. V tomto prostoru se nachází naše schopnost zvolit si reakci. V naší reakci spočívá náš růst a naše svoboda. Viktor Frankl. --
Tak tohle vážně nešlo... Nemohla jsem se něják začíst...
A v polovině už stačilo...je spoustu knih, které si zaslouží čas na čtení více...
Musím souhlasit s Analady pode mnou. Konečně jsem dočetla, i když spíš jsem si vybírala to, co mi přišlo zajímavé. Já se omlouvám, ale vůbec mě to nebavilo. Knihu jsem vídávala už v roce 2020 v knihkupectvích v Londýně, kde jsem žila a byl to obrovský hit. Koupila jsem si ji cca před půl rokem a stále ne a ne dočíst, až teď, kdy jsem měla víc času.
Bohužel všechny postavy mi přišly takové nijaké. Lori měla občas vtipné historky, ale ve výsledku mi přišla hrozně ubohá a pesimistická. Já jsem člověk, který si ze sebe umí udělat srandu, ale taková mi ona vůbec nepřišla. Nijak mě tato kniha neobohatila.
Konečně dočteno! Tato kniha mě zaujala ve výloze knihkupectví. S nákupy knih jsem celkem opatrná, jelikož už jich mám tolik, že už na ně ani nemám místo. Ale věřila jsem tomu, že tato kniha bude stát za to. Terapeutka u terapeuta - to znělo lákavě. No, čekala jsem od toho víc. I když Lori, Wendell, Julie a Rita byli fajn, nějak mě to nebavilo. Do čtení jsem se musela hodně nutit. Hodně jsem váhala, jak knihu hodnotit. Nebyla vyloženě špatná, ale moc dobře se mi nečetla. Proto jsem ji četla dlouho, předlouho.
Měla by sis s někým promluvit
„Nemůžeme mít změnu bez ztráty, což je důvod, proč lidé tak často říkají, že chtějí změnu, ale přesto zůstávají úplně stejní.“
Jedna z knih, jejiz stripky/moudra/stripky mouder budou provazet vas zivot.
Takova ta kniha, kterou nechcete docist a schvalne si posledni stranky odkladate.