Měla jsem zemřít jako černá vdova
Sabine Adler
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78019/bmid_mela-jsem-zemrit-jako-cerna-vdova-6603bc0d84aea.jpg
4
48
48
Podtitul: Příběh Raisy a jejích sester Román německé novinářky popisuje čečenské válečné poměry, osudy mnoha mladých žen, které jsou odhodlané jít bojovat za své mrtvé muže a bratry jako tzv. černé vdovy. Černé vdovy jsou však bohužel i ženy, které jejich rodina za peníze prodala teroristům. Nikomu na jejich životech nezáleží, ženy jsou izolovány v horách, takže se k nim nemůže dostat žádná nežádoucí informace. To je i případ dvou sester, které jako sebevražedné atentátnice i zemřou. V rodině zbývá ještě jedna sestra, která se však vzepře svému osudu. Autorka v závěru vysvětluje současnou čečenskou situaci, příběh, který v knize popisuje, je napsán podle skutečných událostí.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)Originální název:
Ich sollte als Schwarze Witwe sterben, 2005
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila , protože to bylo téma, které hýbe současností i když se odehrává téměř před 20 lety. Jde o sledovaný teroristický útok v divadle v Moskvě . Autorka se snaží zachytit důvody a pocity žen, které se nechaly naverbovat jako černé vdovy .
Myslím,že se jí podailo napsat čtivý román, který jen dokazuje jak těžké je najít pravdu . Co bylo dřív : vejce nebo slepice ?
Na čí straně je větší vina ? Na straně Rusů nebo Čečenců ?
Prostě, doporučuji k přečtení .
Úžasně poutavý příběh, děsivý svou pravdivostí a šokující vším ostatním. Napůl podle skutečné události, napůl smyšlený, ale stále zobrazující krutou realitu Čečenska i nekončící tvrdohlavost jeho dětí... V knize je velmi dobře zobrazen onen přerod mezi normálním člověkem a (ne)dobrovolným sebevražedným atentátníkem a také zoufalství lidí, kteří nemají naději na změnu. Drsné, přímé a ohromující.
Nebudu popisovat děj, ale ,,vypíchnu" to, co mě zaujalo asi nejvíce a to byl popis událostí v moskevském divadle na Dubrovce (23.-26.10.2002), kdy zemřelo 170 lidí, z toho nejméně 130 rukojmích. Zaujalo mě to proto, že si na danou událost vzpomínám, ale vzhledem k mému tehdejšímu věku mě to moc nezajímalo.
Hrozně rozčilující. A naprosto deprimující.
"A byl to taky Putin, kdo poslal ruská vojska do Čečenska podruhé, v roce 1999, když Chattab s Basajevem přepadli Dagestán. Chtěli spojit obě kavkazské republiky, Čečensko a Dagestán, a vytvořit islámský stát, v němž by platila šaría." ...
(otec Raisy): "Možná je rozdíl v tom, že náboženství hrálo dřív mnohem menší roli. Nemohli jsme ani chodit do mešit, ty byly všechny zbořené. Dnes znovu mešity máme, a máme jich spoustu, protože už neexistuje všemocný Sovětský svaz. Mám ale pocit, že dnešní náboženství je jiné, než bylo naše. Co máme společného s vahhabismem?" ...
"Myslím, že za tím jsou arabští extremisté," pokračoval otec ve svých úvahách. "Sice nám dávají peníze na stavbu mešit a na další věci, zato teď ale máme náboženství, které se k nám vůbec nehodí. Čečenci nikdy nebyli náboženští fanatikové. Bránili jsme svůj národ a svou zemi, někdy jsme i za jejími hranicemi kradli dobytek, to je pravda. Cizí území jsme ale nikdy nezabírali, tak jako to dělají dnes." ...
"Raiso," odpověděl otec měkce, "proti mešitám přece nikdo nic nemá. Ale oni sem současně zavádějí náboženství, které se k nám nehodí. Proti Rusům jsme vždycky bojovali a pokaždé jsme se jim víceméně úspěšně ubránili. Ale nebyli jsme islamisté, nikdy! Chápeš to? Můj syn je váhhabita. Víš, jak cize mi to zní?"
"A jaký to má smysl, čeho tím vším dosáhli?" zeptala se matka a hned si také sama odpověděla. "Ničeho, zavlekli sem jen smrt a zkázu a je to čím dál tím horší."
Knih na toto téma jsem přečetla mnoho, takže mě to nijak nepřekvapovalo. Kniha mi přišla ale zbytečně zdlouhavá a místy až nudná. V půlce sem ji zavřela.
Otřesné vyprávění o krevní mstě, násilí, beznaději a nelehkém životě, podané čtivou formou.
Knihy podle skutečných událostí má velice ráda,ani tato kniha mne nesklamala. Příběh Raisy,kterou bratři a rodina předurčili k tomu,aby jednou zemřela jako černá vdova,což znamenalo,že na sebe naložila granáty a jiné výbušniny a měla se odpálit.. Tak tež obdivuju autorku této knihy,která sama v Čečensku sbírala několik let informace a poznala tak bezprostřední život Čečenských rodin.Člověku se nechce věřit,za jakých podmínek tam ženy žijí.Kniha napínavá,chvílemi mě až zamrazilo..
velmi zajímavé čtění.
Pro nás nepochopitelný život, nepochopitelné myšlení.
Knížka se mi moc líbila.
Docela zajímavá kniha .. začátek opravdu moc čtivý..dává čtenářům nahlédnout, jak se žije v zemi, kde neustále zuří válka a kde je smrt na denním pořádku .. a také poskytne částečné objasnění, co se v Beslanu vlastně tenkrát stalo ..
Měla jsem zemřít jako černá vdova
Plně souhlasím s valentýna. Kniha se dobře čte, téma opravdu ožehavé.
S obavou dávám 4 * .