Melancholické procházky
Ivan Blatný
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/27862/melancholicke-procha-27862.jpg
4
50
50
Čtyři knihy série
< 2. díl >
Knížka veršů, v nichž se básník vyznává ze své velké lásky k rodnému městu Brnu. Básníkova druhá sbírka - rýmované a rytmické verše, věnované Brnu a brněnské krajině. Verše, které se mottem hlásí k Seifertovi, jsou seifertovsky zpěvné a chtějí vytvářet jakýsi pendant k Seifertovým básním o Praze.
Přidat komentář
Pro Brňáky budou mít melancholické procházky ještě o to větší kouzlo. Dornych, Petrov, Obřany, Svitavy, Svratka, Pisarky, Pekařská ulice atd :)
“Kdybys tu se mnou šel, viděl bys co mám rád.
Kostelík, strouha, most, krajina obyčejná,
všední a překrásná jak šedí vrabci
z hejna,
řeka, stín kaštanu, hojivá vůně, chlad.”
Příjemná procházka podzimním Brnem, ve které nám básník krásně a melancholicky přiblížil všední okamžiky v různých částech města.
Určitě tyhle kouzelně obyčejné verše uhodily na mou, byť tenkou, melancholickou strunu. Blatného kaleidoskop barev, slov a pocitů, poskládaných do proměňujících se obrazů domova je neskutečně osvěžující. Snad proto, že si na nic nehraje, jen pozoruje to, co má rád.
Být z Brna, bylo by to určitě na pět hvězd. Dívat se na město optikou Ivana Blatného, vše je hned zajímavější. I cesta na tramvaj může být takovou "melancholickou procházkou." Čím dál od centra, tím lépe. Jenom... verše mi přišly trochu divně nasázeny (měl jsem k dispozici vydání z roku 1990), že jsem nevěděl, kdy končí jedna a kdy začíná druhá báseň (nejsou pojmenované). Pěkné černobílé ilustrace to ale bohatě vynahradily.
Autorovy další knížky
| 1941 |  Melancholické procházky |
| 1947 | Jedna, dvě, tři, čtyři, pět |
| 1947 |  Hledání přítomného času |
| 1945 | Tento večer |
| 1940 | Paní Jitřenka |
Ivan Blatný...
Jeden z velkých českých básníků a jeho raná tvorba.
V básních naleznete dojemný jemnocit autora, jeho vnímání města, nálad, mikro příběhů a pohladí vás láska přítomná v každém verši.
A co víc, budete v každé z básní laskáni nádhernými rýmy, inteligentní stavbou slov a ačkoli ne každý má rád pocitově popisné básně, nelze být takovému umění přezíravým kritikem.
Obzvlášť Brňanům budou verše znít domácky a možná v nich objeví více než ostatní čtenáři.
Pohnutý osud Blatného je smutnou kapitolou české poezie.
Posuzované básně, ještě nepoznamenané nemocí, jsou výmluvnou sondou do nitra básnického génia.
Snad ještě ve svém životě narazím na básníkovu exilovou tvorbu a dozvím se z ní více o jeho moudrosti, láskách, radostech i utrpení...