Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136721/bmid_memento-F9p-136721.jpg
4
3764
3764
Příběh narkomana podle skutečné události. Kniha začíná hned zpočátku poměrně tragicky. Michal Otava se ocitá ne pokraji smrti. Tentokrát má štěstí,najde ho kolemjdoucí muž a zavolá sanitku. Touto úvodní pasáží se vlastně jen roztáčí bludný kruh drogové závislosti. Začíná vzpomínat, a tak se dovzíme něco o jeho minulosti.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla asi v 15 letech tuším na doporučení češtinářky s tím, že to má tematiku drog. Moc jsem se těšila, až si ji přečtu. O to větší pak bylo zklamání. Prvních asi 50 stran ještě číst jde, ale poté už jsem se vůbec neorientovala v tom, co je minulost a co je přítomnost. Retrospektiva mi obecně nevadí, ale v příběhu této knihy jsem se opravdu ztrácela. Rozhodně nedoporučuji, obzvlášt' ne mládeži, která žádá poutavý příběh.
Průměrná kniha, ničím nevynikne a není nutno její četbu opětovně opakovat. Mnohdy ani čtenář neví, zda je v přítomnosti nebo v minulosti. Na tuto knihu jsme se skutečně těšila, avšak stala se běžným průměrem.
Memento je docela naučná velmi upřímná a detajlná kniha . Myslím, že v této době by si ji měl přečíst každy dospívající tenager. Jsou v ní obsažené všechny fakta od zažátků když si každý myslí že má drogy pod kontrolou, až po beznaděj. Když jsem knížku dočetla zůstal ve mě takový nepříjemný pocit ,ale to má asi každy u jakékoliv knížky s podobným tématem.Knížku určitě doporučuji pro čtenáře kteří nejsou ve stresu nebo v náké těžké životní situaci moc by jim to nepřidalo na psychice.Na knížce se mi líbilo jak byl přeskakován děj chvíli přítomnost chvilku minulost ,ale co se mi nelíbylo je konec myslela jsem že to bude napsané z jeho pohledu,proto dávám hodnocení 4.
Úžasná kniha, která mě na začátku chytla, držela a nepustila. Příběh jsem hltala, ačkoli jsem se v něm občas někdy ztrácela - vadilo mi časté vracení se retrospektivou. Co mě také nenadchlo bylo vyprávění v er-formě, následně v ich-formě. Člověk nevěděl, co si ze začátku vybrat. Poté jsem se do toho vžila. Je smutné, že kniha je podle skutečné události. Určitě dávám 5 hvězd - i když kniha nebyla zrovna dobře napsaná, příběh se podařilo zachytit tak, jak se chtělo (doufám?). Pro mě silná kniha, kterou určitě zařazuji do své knihovničky.
Velice silná, ovšem bohužel pravdivá kniha. Podle mě by si ji měl přečíst naprosto každý. Ať člověk závislý, vyléčený, nebo ten co nemá a nikdy neměl s drogami co dočinění. Především takhle kniha určitě patří do rukou mladým lidem, protože věřím, že spoustě z nich dá kniha ponaučení. My, kteří jsme nikdy drogy nebrali si nedovedeme představit, jaké to je, ikdyž tahle kniha nás velice vtáhla do životů narkomanů, je asi těžké pochopit, proč nedokážou přestat. Popravdě jsem čekala, že nakonec Michal bude mít natolik silnou vůli, že se vyléčí a přestane. Konec mě tedy velice nemile překvapil. Jediné co je třeba na závěr napsat, že lituji rodiče a to jak ty v knize, tak všechny ostatní, co je tohle potkalo.
Kniha, tedy vlastně příběh Michala Otavy, působí dost depresivně a zoufale - asi tak jak se cítí a chová závislý člověk. Pořád dokolečka, neustále ztrácení naděje a vůle. I když mě kniha pořád lákala a musela jsem k ní několikrát denně zasednout, měla jsem z ní špatnou náladu. Už jsem toho o drogově závislých přečetla vícero a už asi nebudu si tu beznaděj do života vpouštět.
Pamatuji se, jak jsem to četl v době prvního vydání, ještě snad za bolševika a jak jsem měl otřesný dojem. Nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo nadávat. Opravdu špatně napsaná kniha. John není vypravěč, z dialogů čpí klišé, zápletka skoro žádná, popisuje šikmou plochu, ale vzhledem, že jsem některé předobrazy jeho postav trochu znal, tak musím říci, že i popis reality byl velmi plochý a jednostranný. Ale spíše je to tím, že John neumí psát. Pokud ze svého kontaktu s Freudem a jinými feťáky vytěžil toto, tak si z něj buď dělali srandu, nebo nic nechápal, nebo byl sešněrován nedostatkem talentu. Těžko říci co je horší, ale nakonec se aspoň člověk zasmál nad kouzlem nechtěného. Prostě toto není literatura. Jendu hvězdičku má ode mně za to, že se v osmdesátých letech v mezích tehdejšího husákovského dusna pokusil pootevřít téma, které bylo 15 let víceméně tabu. Ale udělal to způsobem režimu co nejkonformějším, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Kniha mě přímo nadchla..většinou když mi někdo nějakou doporučí tak mě nebaví. Tahle mě vážně vtáhla do děje a nemohla jsem se odtrhnout. Stále jsem doufala že to dopadne jinak. Určitě sáhnu ještě po další knize od Radka Johna.
O marihuane sa hovorí, že užívateľa privedie k tvrdším drogám, tu však hrdina šlapne rovno z éčka do háčka a emka do toho najhoršieho - péčka. Nebudem sa hrať na kazateľa, ale prírodné "drogy", ktoré rozširujú vedomie (samozrejme pri rozumnej miere) sa nedajú ani porovnať so syntetikami najhrubšieho zrna, za distribúciu ktorých by som dával rovno trest smrti - ten istý, ktorý postihne nakoniec každého narkomana. Syntetiká ničia ľudskú psychiku, stravujú telo a trávia myseľ, čo som bohužiaľ musel zažiť na vlastnej koži, keď sa z partie skoro-puberťákov stala nesúrodá zmes feťákov a dílerov, v tom lepšom prípade "len" alkoholikov. A drogou, ktorá mala v tejto dekadencii najväčší podiel, bol práve pervitín. Preto plný počet za dokonalé vykreslenie postupného prepadnutia čoraz horším a ťažším dávkam nielen drogy, ale aj ľudskej úbohosti a strate vlastnej vôle. Smutné, depresívne a bohužiaľ, v Stredočeskom kraji a Prahe, ako aj v mojom rodnom meste na Slovensku, už kruto aktuálne a takmer dennodenné...
Moc se mi líbila, bylo to zajímavé téma a proniknout do tohoto světa bylo pro mě velmi zajímavé. Četla jsem ji jako povinnou četbu a rozhodně ji doporučuji.
Knížky o závislostech mě baví. Jsou poučné. Memento jsem přečetla jedním dechem. Poslední rok pracuji s lidmi s duševní nemocí a někteří z nich mají toxickou psychózu, nebo paranoidní schizofrenii. O to víc mě knížka pohltila.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je až k neuvěření, jak droga člověku rozloží osobnost a úplně změní životní priority a cíle. Místy přehnaný, ale z velké části pravdivý příběh o pražském podsvětí, falešných přátelstvích, každodenním stereotypu toxikomana a marné snaze s drogou bojovat a vrátit se k normálnímu životu.
Klasika, která nikdy nezestárne a nikdy se nestane knihou která by drogovou závislost přeháněla. Já bych jí stejně jako většina lidí zavedla jako povinnou četbu!
Knihy s drogovou tématikou jsem četla celkem tři a tato byla druhá. První byla Úplná prázdnota, ta mi přišla mnohem lepší, propracovanější a čtivější. Memento byla známá kniha, proto jsem se do ní pustila, ale asi jsem od ní čekala větší čtivost. Rozhodně i tak každému doporučuji si přečíst takovouto tématiku. Člověku to otevře jiný, bohužel ne pěkný, nový obzor... Je ale potřeba, aby lidé měli i o tomto nějaké povědomí, hlavně dříve, než do něčeho můžou spadnout.
Brzo se zapomene, že Radek John byl dokonce ministrem vnitra, zapomene se na cirkus zvaný Věci veřejné i na zjevy typu Kristýny Kočí v parlamentu - jen Memento tady bude stále s námi:-)
Pan John si prošlapal vlastní cestu, sbíral inspiraci po feťáckých doupatech, získával cenné informace, v zájmu autenticity prý sám tvrdé drogy na vlastní kůži zkoušel.
Líbil se mi styl psaní, stavy, kdy pro "věci" uděláte všechno, brilantní popisy vězení, nemocnice, mejdanů, pubertální touhy po holce, průjezdu přes hranici do NDR a ta heroická historka s opiátovou bednou - opravdu by to šlo tak lehce???
Trošku mě mrzí, že tento skvělý námět nikdo zatím nezfilmoval, ale možná je to tak nakonec dobře.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny česká literatura dospívání reportéři, reportérky, zpravodajové rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupežeAutorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Tuto knihu jsme měli v povinné četbě k maturite ale ja si ji přečetla z vlastní iniciativy.
I kdyz jsem četla My děti ze stanice ZOO a videla film,knizka me tolik nezasahla jako tato.
Nedokazu rict proč ale nejspise to bylo temi reportažními prvky,ktere mi ze zacatku vadily ale pote jsem si zvykla.
Je to hluboký příběh,který bych doporučovala přečíst nejen dospívajícím ale i rodičům,pokud knihu samozdřejmě nečetli uz na SŠ.
Ze začátku se mi moc dobře kniha nečetla.Nevěděla jsem co se odehrava ted a co v minulosti musela jsem číst velmi pozorně.
Musim ale říct,že mě Radek John mile překvapil.Rozhodně to není posledni kniha kterou jsem od něj četla.