Memento
Radek John
Příběh narkomana podle skutečné události. Kniha začíná hned zpočátku poměrně tragicky. Michal Otava se ocitá ne pokraji smrti. Tentokrát má štěstí,najde ho kolemjdoucí muž a zavolá sanitku. Touto úvodní pasáží se vlastně jen roztáčí bludný kruh drogové závislosti. Začíná vzpomínat, a tak se dovzíme něco o jeho minulosti.... celý text
Přidat komentář
Odstrašující případ toho, co drogy dokážou udělat s člověkem! První knížka u které jsem měla odpor vůči hlavní postavě. Pro ty co mají rádi tuto tématiku skvělá četba.
Kniha se mi moc líbila. Téma určitě velmi zajímavé. Některé pasáže byly popsané až moc dobře, což mi úplně nedělalo dobře od žaludku :) Je smutné, že se někteří nechají vtáhnout do takového života - neživota..
Já si dovolím tady nesouhlasit s komentářem od "lary" - to, že kniha působí chaoticky a těžce se v ní orientuje (tedy asi jak komu, mně osobně to zas takový problém nedělalo), není vůbec na škodu, naopak mi to přijde autentické. Když se podívám zpátky, jak jsem knihu četla, některé pasáže mi utekly jako voda, jiné se vlekly, pak se skákalo - ale mně to přijde právě jako dobře vykreslená situace toxikomanů (vlastně kterýchkoli závisláků).
Osobně jsem se ke knize dostala přes kamaráda a ve velmi zajímavou chvíli - pár dní předtím mi totiž jeden z mých přátel přiznal, že čtyři roky fetoval. A já vím, že mnozí po přečtení této knihy budou tvrdit, že nepřestal, ale vážně skončil - a já sama to nechápu a neskonale ho obdivuji, když vím, že neměl nikde zázemí a prostě se trhnul a sám se rozhodl. Obdivuji všechny, co v sobě našli vůli přestat, protože závislost (a to nejen na drogách) je obrovskou zkouškou.
Dávno jsem si říkal, že si tu knihu přečtu, když se o ní vždycky mluvilo, pokud jde o téma drog a závislosti. A dobře jsem udělal. Přečetl jsem ji za den, protože s každou další větou mě zajímalo, co bude dál. Člověk si asi běžně neumí představit, jaké jsou to stavy, jak musí narkomani bojovat sami se sebou.
Ano je to dobré, ale myslím si, že by se to přeci jen dalo rozvést trochu víc do hloubky.Dát tomu trochu víc citu a účasti a ne podat to-jako, že se mě to vůbec netýká, i když to má být podané jako JEJICH příběh.
Díky této knize jsem si uvědomila, že celkový pohled na narkomany v dnešní společnosti není oprávněný. Ano, je pravda, že si každý za svůj život rozhoduje sám, ale za situace, které ho k činům vedou už tak moc ne. John v knize popisuje abstinenční stavy a vnitřní boj narkomana To si většina z nás nedokáže představit. Knihu opravdu doporučuji všem.
Knížka se mi líbila. Myslím si, že i kdyby byla kniha napsaná v současnosti, budila by stejně velký zájem. Téma je stále živé a pro některé je stále velké tabu. V některých pasážích byl děj trochu zdlouhavý, ale to vůbec nevadilo. Při čtení se člověk dozví mnoho věcí, které o tomto tématu nevěděl... Určitě doporučuji přečíst!
podle me napsano dobre vylicil dobu komunismu u nas v cssr. mladi "prizivnici" kteri se zivi vyrobou kdy byly drogove party u nas tabu a jen se polykaly prasky... v dobe kdy u nas nikdo o drogach nevedel a uzivani patrilo ciste jen zapadnimu svetu a ne v neposkrvnenem socialismu. sedlo mi vic nez My deti ze stanice zoo. postavy mi vice prirostly k srdci a mne jich bylo lito kdyz dojela pro ne Verejna Bezpecnost. ta atmosfera byla opravdu dobre vykreslena
Tuhle knížku jsem četla ještě na základní škole a musím se přiznat, že na ni nejde zapomenout. Zajímavé téma, které John velmi dobře zpracoval.
Priznávam, že mojich päť hviezdičiek je extrémne subjektívnych a trošku súvisí s mojou osobou, ale prehlasujem, že Johnovo Memento, ktoré vyšlo v čase, keď som bol adolescent, vo mne vytvorilo najpevnejší základ pre zásadu Drogy nikdy. Po vydaní knihy som ju obratom prečítal dvakrát a pôsobila na mňa tak sugestívne, že som vtedy mal pocit, že keby si ju prečítali všetci moji rovesníci, mali by sme o jeden celospoločenský problém menej. Autora knihy nemusím, ale Memento, hoci som ho dvadsať rokov nečítal, zostalo takým trvalým varovaním. Prosím, uvedomme si, že ju John vydal pred novembrom 1989. Na tú dobu to proste bola "sila".
Průměrný spisovatel Radek John se v nekrologu bude vyjímat jistě lépe, než zkrachovalý politický šašek. Ale vážně, tato kniha o drogové problematice vykročila správnou nohou, ale druhou už nechala za sebou. Jak už se píše v předchozích příspěvcích, jsou lepší knihy na toto téma.
Nevím jak pro ostatní, ale pro me tato knížka byla nezáživná. Byla dokonali příklad čím se nechci stát.
Jedna z mála kníže z povinné četby, ke kterým jsem se donutila.
Memento je pro mě knižní podoba Requiemu za sen. A stejně jako u tohoto filmu si u knihy říkám "jednou a dost". Ano, byla to výborná, silná kniha, která vás donutí si třikrát rozmyslet, pokud byste měli nějakou touhu po vyzkoušení drog (což já tedy nikdy neměla), nicméně byla tam spousta pasáží a detailních popisů vpichů, krve a modřin, na které já nemám žaludek. Určitě mi toto dílo obohatilo život o spoustu dojmů a námětů k přemýšlení, ale víckrát tu knihu už otevřít nehodlám.
Knížka se mi líbila. Příběh gradoval spolu s Michalovou závislostí, která byla velice hezky vylíčená. Fuj, ty zvředovatělý nohy jsem až cejtila v pokoji, jak jsem se do toho vžila.... Knihy i filmy o drogách jsou sice zajímavý, ale vždycky smutný. Ono to ani jinak nejde. Já jen nevím, jestli na ty postavy (feťáky) mám bejt naštvaná nebo mi jich má být líto. Tyhle pocity se mi při četní/sledování filmů střídají.
Kniha pro mě byla velkým zklamáním - tématiku drog lze mnohem lépe, záživněji a čtivěji zpracovat (a dokonce i děsivěji a tak, aby to více odstrašovalo!), než tak, jak to je pojato v této knize. Kvůli tomuto dílu pan John opravdu nemusel experimentovat s pervitinem... Co by tomu řekl pan Burroughs nebo pan Welsh? Jak moc hlasitě by se smáli?
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny česká literatura dospívání reportéři, reportérky, zpravodajové rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupežeAutorovy další knížky
2008 | Memento |
1990 | Džínový svět |
1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
1995 | Drogy! |
1984 | Začátek letopočtu |
Kniha se četla velice dobře, už od začátku měla děj a nebyla nudná, ale vžila jsem se do role a musím říct, že teď mám ještě husinu, asi bych ji doporučila každému, protože aspoň zjistíme, opravdový život narkomanů a jak bychom dopadli, kdybychom žili tímto způsobem života. Jestli se tomu dá říct život. Je to opravdu smutné, jak někteří lidi můžou dopadnout a jakou cestou se dají a když chtějí skončit a žít normálním životem, tak většinou závislost je silnější a oni stále hledají další a další dávku .. :( Nikdy bych nechtěla takto dopadnout. Četla jsem ji ve škole, kde jsme ji měli jako povinou četbu, jinak bych si ji asi nepřečetla sama od sebe.