Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164031/bmid_memento-164031.jpg
4
3718
3718
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, po něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.... celý text
Přidat komentář
Pamatuji se, jak jsem to četl v době prvního vydání, ještě snad za bolševika a jak jsem měl otřesný dojem. Nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo nadávat. Opravdu špatně napsaná kniha. John není vypravěč, z dialogů čpí klišé, zápletka skoro žádná, popisuje šikmou plochu, ale vzhledem, že jsem některé předobrazy jeho postav trochu znal, tak musím říci, že i popis reality byl velmi plochý a jednostranný. Ale spíše je to tím, že John neumí psát. Pokud ze svého kontaktu s Freudem a jinými feťáky vytěžil toto, tak si z něj buď dělali srandu, nebo nic nechápal, nebo byl sešněrován nedostatkem talentu. Těžko říci co je horší, ale nakonec se aspoň člověk zasmál nad kouzlem nechtěného. Prostě toto není literatura. Jendu hvězdičku má ode mně za to, že se v osmdesátých letech v mezích tehdejšího husákovského dusna pokusil pootevřít téma, které bylo 15 let víceméně tabu. Ale udělal to způsobem režimu co nejkonformějším, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Kniha mě přímo nadchla..většinou když mi někdo nějakou doporučí tak mě nebaví. Tahle mě vážně vtáhla do děje a nemohla jsem se odtrhnout. Stále jsem doufala že to dopadne jinak. Určitě sáhnu ještě po další knize od Radka Johna.
O marihuane sa hovorí, že užívateľa privedie k tvrdším drogám, tu však hrdina šlapne rovno z éčka do háčka a emka do toho najhoršieho - péčka. Nebudem sa hrať na kazateľa, ale prírodné "drogy", ktoré rozširujú vedomie (samozrejme pri rozumnej miere) sa nedajú ani porovnať so syntetikami najhrubšieho zrna, za distribúciu ktorých by som dával rovno trest smrti - ten istý, ktorý postihne nakoniec každého narkomana. Syntetiká ničia ľudskú psychiku, stravujú telo a trávia myseľ, čo som bohužiaľ musel zažiť na vlastnej koži, keď sa z partie skoro-puberťákov stala nesúrodá zmes feťákov a dílerov, v tom lepšom prípade "len" alkoholikov. A drogou, ktorá mala v tejto dekadencii najväčší podiel, bol práve pervitín. Preto plný počet za dokonalé vykreslenie postupného prepadnutia čoraz horším a ťažším dávkam nielen drogy, ale aj ľudskej úbohosti a strate vlastnej vôle. Smutné, depresívne a bohužiaľ, v Stredočeskom kraji a Prahe, ako aj v mojom rodnom meste na Slovensku, už kruto aktuálne a takmer dennodenné...
Moc se mi líbila, bylo to zajímavé téma a proniknout do tohoto světa bylo pro mě velmi zajímavé. Četla jsem ji jako povinnou četbu a rozhodně ji doporučuji.
Knížky o závislostech mě baví. Jsou poučné. Memento jsem přečetla jedním dechem. Poslední rok pracuji s lidmi s duševní nemocí a někteří z nich mají toxickou psychózu, nebo paranoidní schizofrenii. O to víc mě knížka pohltila.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je až k neuvěření, jak droga člověku rozloží osobnost a úplně změní životní priority a cíle. Místy přehnaný, ale z velké části pravdivý příběh o pražském podsvětí, falešných přátelstvích, každodenním stereotypu toxikomana a marné snaze s drogou bojovat a vrátit se k normálnímu životu.
Klasika, která nikdy nezestárne a nikdy se nestane knihou která by drogovou závislost přeháněla. Já bych jí stejně jako většina lidí zavedla jako povinnou četbu!
Knihy s drogovou tématikou jsem četla celkem tři a tato byla druhá. První byla Úplná prázdnota, ta mi přišla mnohem lepší, propracovanější a čtivější. Memento byla známá kniha, proto jsem se do ní pustila, ale asi jsem od ní čekala větší čtivost. Rozhodně i tak každému doporučuji si přečíst takovouto tématiku. Člověku to otevře jiný, bohužel ne pěkný, nový obzor... Je ale potřeba, aby lidé měli i o tomto nějaké povědomí, hlavně dříve, než do něčeho můžou spadnout.
Brzo se zapomene, že Radek John byl dokonce ministrem vnitra, zapomene se na cirkus zvaný Věci veřejné i na zjevy typu Kristýny Kočí v parlamentu - jen Memento tady bude stále s námi:-)
Pan John si prošlapal vlastní cestu, sbíral inspiraci po feťáckých doupatech, získával cenné informace, v zájmu autenticity prý sám tvrdé drogy na vlastní kůži zkoušel.
Líbil se mi styl psaní, stavy, kdy pro "věci" uděláte všechno, brilantní popisy vězení, nemocnice, mejdanů, pubertální touhy po holce, průjezdu přes hranici do NDR a ta heroická historka s opiátovou bednou - opravdu by to šlo tak lehce???
Trošku mě mrzí, že tento skvělý námět nikdo zatím nezfilmoval, ale možná je to tak nakonec dobře.
Kniha mi připomněla osud některých mých někdejších spolužáků, kteří se taky nechali semlít světem zdánlivě laciných vizí a snů. Stále aktuální.
Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem a nebýt chvilkových narušení, kdy jsem ji opravdu musela odložit, bych ji snad přečetla na jeden zátah. Velice dobře zde autor rozepisuje prostředí, jak to vlastně v té době chodilo, ale i pocity a vnímání různých situací z hlediska závislých. Ano, musím uznat, že části života feťáka se pořád opakují, ale to mi při čtení vůbec nevadilo. Naopak. Autor je dokáže vždy popsat tak obrazně a tolika různými způsoby, že si to čtenář pomalu vůbec neuvědomí. Na nic si nehraje, popisuje bez zábran realitu života narkomanů, a toho si cením.
knihu jsem precetla jednim dechem...sice se mnohym muze zdat strasna ale oproti detem ze stanice zoo je jemnejsi a podle me by si ji mel kazdy ˇˇ pubertakˇ´ precist.
Kolik mám dát hvězdiček? Četla jsem asi do 22 hodin, pak o tom chvilku přemýšlela a pak... Spánek ne a ne přijít. Když už jsem zabrala, tak se mi honily představy jehel, rozšířených zorniček, abscesů, .... Hrůza a strach. Neustále jsem se budila, třásla, bála.
Chápu že do toho Michal spadl, tehdy nebyla osvěta, informovanost. Dnešní mládež nedovedu pochopit ani za nic. Prosím, vysvětlete mi to někdo. Vážně bych to chtěla pochopit.
Knížka je napsaná "správně" = čtivě a přitom poučně, jen ten příběh je hnusný.
Knihu jsem četla v době dospívání a vím, že na mě tehdy dost zapůsobila, protože to byla moje první kniha s drogovou tématikou. Teď se u mě úplnou náhodou objevila, tak jsem jí zkusila znovu. Samozřejmě už se mnou tolik nezamávala, ale stejně je to smutné čtení, víc se k tomu asi napsat nedá.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Kniha, tedy vlastně příběh Michala Otavy, působí dost depresivně a zoufale - asi tak jak se cítí a chová závislý člověk. Pořád dokolečka, neustále ztrácení naděje a vůle. I když mě kniha pořád lákala a musela jsem k ní několikrát denně zasednout, měla jsem z ní špatnou náladu. Už jsem toho o drogově závislých přečetla vícero a už asi nebudu si tu beznaděj do života vpouštět.